nálezy

22. dubna letošního roku byla na poli u dánského města Revninge nalezena soška z doby vikinské. Dánští archeologové se domnívají, že by mohlo jít o vyobrazení ženské postavy – vlastně bohyně Freyji, nevylučují však, že figurka představuje mužskou postavu.

Archeologická sbírka Národního muzea, inv. č. H1-11458 – H1-11489

Další z unikátních archeologických nálezů opatrovaných ve sbírce Národního muzea byl učiněn již v 19. století. Bohatý skříňkový hrob byl objeven v roce 1889 u Velvar (odtud název „velvarský hrob“).

Archeologická sbírka Národního muzea, inv. č. H1-126980

Neolitická plastika nepatří na území Čech mezi časté archeologické nálezy. Je jí mnohem méně než na Moravě, což odpovídá známému trendu, že od Předního východu směrem na západ těchto nálezů ubývá. Antropomorfních neolitických sošek (či spíše jejich torz a fragmentů) se našly v Čechách pouze asi čtyři desítky. Za jeden z nejzajímavějších exemplářů můžeme jistě považovat právě sošku z Chabařovic, která se nachází ve sbírce Národního muzea.
 

Archeologická sbírka Národního muzea, inv. č. H1-43933

Nádoba ze Svodína (okr. Nové Zámky, Slovensko) patřící do lengyelské kultury přelomu neolitu a eneolitu je přes 6 000 let stará. Jde o nádobu antropomorfní, tedy představující lidskou postavu, v tomto případě nádobu označovanou za gynekomorfní, tj. se zvýrazněnými ženskými pohlavními znaky. Tento nález z roku 1931 předznamenal pozdější velké objevy na lokalitě.

Najdete v expozici Umění Starého světa v paláci Kinských v sále 6

Typická etruská černá keramika s lesklým povrchem se vyráběla ve střední Itálii od 2. čtvrtiny 7. století ve velkém množství až do začátku 5. století př. n. l. Vytáčela se na hrnčířském kruhu a typickou černou barvu dostávala při redukčním výpalu s příměsí organického materiálu při teplotě kolem 600 stupňů Celsia. Název je pravděpodobně odvozený ze španělského slova búcaro pro označení jihoamerické keramiky, jejíž portugalské napodobeniny byly velmi oblíbené zhruba v době objevování etruských nekropolí v Itálii.

Najdete v expozici Umění Starého světa v paláci Kinských v sále 6

Etruská bronzová zrcadla patřila k výbavě dobře situovaných žen etruské společnosti. Podle nápisů z některých zrcadel víme, že etruské slovo pro zrcadlo bylo malena nebo malstria. Mívají okrouhlý tvar, přední strana je konvexní, hladká a leštěná, ta sloužila jako vlastní zrcadlo, zadní konkávní bývá zdobena gravurou. Zobrazené scény častou souvisejí s představami o posmrtném životě, s věštěním, s hudební produkcí, s hostinami, s kultovními obřady, vztahují se ke světu žen, ale nejčastěji to jsou náměty z mytologie, často inspirované řeckými mýty, ale poněkud pozměňované k etruskému vkusu. Tyto výjevy jsou cenným zdrojem poznání etruského života.

Jeden z nejvýznamnějších předmětů, nalezených v laténské knížecí mohyle v Hořovičkách, je dnes uložen ve sbírkách Národního muzea. Jedná se o ozdobnou bronzovou puklici, která sloužila jako součást koňského postroje. Tato z Hořoviček je však naprosto výjimečná, neboť je precizně zdobena technikou "repoussé" (vytepávání motivu z rubové strany). Na lícu faléry jsou znázorněny řady stylizovaných lidských masek s charakteristickými listovitými korunami. Výzdoba je často přirovnávána ke zlatnickým výtvorům z Porýní, někdy je dokonce sama faléra považována za výrobek porýnských dvorských dílen, v Čechách tedy za importovaný předmět zvlášť prestižního a magického charakteru.