Historie
Za datum formálního vzniku samostatného prehistorického oddělení Národního muzea lze považovat 15. březen 1893, kdy byl jmenován pro sbírku prehistorie kustod (J. L. Píč), konzervátor (B. Jelínek) a na půl úvazku sluha (V. Landa).
Josef Ladislav PíčK faktickému osamostatnění prehistorie v rámci sbírek muzea však došlo již v předchozích letech. Předtím byly pravěké nálezy – v souladu s tehdejším stupněm vědeckého poznání – součástí obecněji chápaných a blíže nediferencovaných sbírek (sbírka starožitností, sbírka etnograficko-archeologická).
Od roku 1919 se datuje samotný název Prehistorické oddělení, od roku 1970 název Oddělení prehistorie a protohistorie, které bylo na základě organizační změny od 1. 7. 2010 sloučeno s Oddělením klasické archeologie do nového Oddělení pravěku a antického starověku.
Hlavním zdrojem vytváření sbírkových fondů je terénní archeologický výzkum, vlastní nebo prováděný jinými institucemi. Poprvé jej muzeum oficiálně uskutečnilo v roce 1843. Se skutečným systematickým archeologickým výzkumem Čech započal J. L. Píč koncem 19. století, jehož prostřednictvím byla sbírka obohacena o řadu četných spolehlivých a ověřených nálezových celků. Muzejní terénní činnost J. Neustupného zasahovala před 2. světovou válkou až na území Slovenska.
Z novějších poválečných terénních výzkumů, od nichž se zpravidla odvíjela i vlastní vědecká činnost oddělení, je nutno uvést vzhledem k významu lokalit alespoň výzkum neolitického hrazeného sídliště v Hlubokých Mašůvkách, slovanského hradiště v Libici nad Cidlinou, keltského oppida v Třísově, neolitického sídliště ve Mšeně, haštalského hradiště v Kralupech nad Vltavou-Minicích, mezolitického sídliště v Hoříně u Mělníka a slovanských mohyl v Kožlí u Orlíka. Tyto výzkumy přinesly velké množství předmětů, které výrazně obohatily pramennou základnu studia jednotlivých epoch pravěkých dějin Čech a Moravy.
V galerii si můžete prohlédnout správce archeologické sbírky Národního muzea od jejího založení až do 90. let minulého století.
