Slovníček pojmů

A - B - C - Č - D - E - F - G - H - CH - I - J - K - L - M - N - O - P - Q - R - Ř - S - Š - T - U - V - W - X - Y - Z - Ž

A
akropole - vnitřní nejvyšší část hradiska, na nejméně dostupném místě uvnitř opevnění, sídlo vládnoucí elity, místo společenských a rituálních činností a obranný úkryt v ohrožení
akínakés (akinak) - skythský (případně již kimmerijský) krátký meč
akulturace - přijetí či přejímání odlišných kulturních vzorců, které se stávají součástí původní (přijímající) kultury
amfiteátr - římská stavba oválného tvaru se stupňovitě uspořádanými sedadly a arénou uprostřed sloužící k pořádání gladiátorských her. Nejslavnějším a zároveň prvním amfiteátrem v Římě je Colosseum postavené za vlády Fláviovců.
amfora - nádoba mající dvě vertikální ucha a sloužící k uchovávání tekutin i sypkých potravin. Amfory v protogeometrickém a geometrickém období byly rovněž používány k uložení žárových pohřbů. Existuje řada variant, například Nikosténická amfora (nazvaná podle hrnčíře Nikosthéna) s velikými páskovými uchy připojenými k okraji nádoby, Panathenajské amfory, které byly odměnou vítězům panathenajských her a jejichž výzdoba se neměnila po staletí. Byly zdobeny černofigurovou technikou se zobrazením Athény na straně jedné a znázorněním sportovní disciplíny na straně druhé. Nejmladší nálezy tohoto typu spadají do 3. a začátku 2. století. př. n. l. Vyskytují se rovněž nezdobené transportní amfory se zašpičatělým dnem.
anta - rozšířené pilířovité ukončení zdi, najdeme ho například u řeckých chrámů
antropofagie - kanibalismus, rituální význam (lidské oběti, získání vlastností zemřelého), praktikován zřejmě už v paleolitu, české doklady z neolitu a mladší a pozdní doby bronzové
antropologie - v širším slova smyslu věda o člověku obecně, u nás pojem vnímám jako fyzická antropologie zabývající se tělesnými vlastnostmi a znaky lidí a jejich vývojem v minulosti
antropomorfní - zpodobňující lidské tělo nebo jeho část, v celém pravěku se objevují antropomorfní plastiky a výzdobné motivy na keramice a kostěných i kovových předmětech
antropozoomorfní - zpodobňující zároveň lidské a zvířecí tělo či jeho část
archeoastronomie - obor zabývající se možnými astronomickými poznatky a činnostmi lidí v pravěku
archeolingvistika - mezní obor zabývající se komparací archeologických a jazykových pramenů
archeologický nález - dle Památkového zákona č. 20/1987 Sb. "věc, která je dokladem nebo pozůstatkem života člověka v minulosti"
artefakt - movitý předmět záměrně vyrobený člověkem, výroba artefaktů odlišuje člověka od zvířat, první artefakty vznikaly již v paleolitu (kamenné pěstní klíny)
atlantický neolit - vlastně pozdní fáze mezolitu na atlantickém pobřeží SZ Evropy, jedná se o splývání pozdněmezolitických tradic s tradicemi neolitickými; společnost atlantického neolitu používala keramiku a chovala domestikovaná zvířata (prasata, ovce, kozy, ve Skandinávii rovněž soby), ale neznala zemědělství a živila se lovem a sběrem (příkladem archeologických kultur atlantického neolitu je např. kultura limburská či kultura La Hoguette)
Avaři - souhrnné označení nomádského kmenového svazu, jádrem Avarů byl původně turkický (či mongolský) kmen pocházející z oblasti mongolských stepí; v archeologických pramenech je smíšený slovansko-avarský horizont označován jako kultura keszthelyského typu

B
birituální - způsob pohřbívání zahrnující pohřby kostrové i žárové (žehem), může být např. birituální pohřebiště, na kterém se vyskytují oba typy hrobů
bronz - první umělá, v přírodě se nevyskytující surovina, vyrobená člověkem, slitina mědi a cínu, u nás se objevuje od počátku 2. tisíciletí př. Kr. (doba bronzová)
broušení - technika povrchového opracování kamene, kosti či parohu v pravěku, k výrobě kamenných nástrojů (broušená industrie) se používá od neolitu do starší doby bronzové

C
castellum - konvenční označení menšího výšinného opevněného sídla v době laténské (castellum je svou velikostí menší nežli oppidum)

Č
čepel - druh kamenného úštěpu, délka větší než šířka, určena hlavně k řezání, často také pouze polotovar k výrobě různých typů kamenných štípaných nástrojů
člověk - nejmladší a vývojově  nejvyšší složka čeledi Hominidae, rod Homo, nejstarší lidé doloženi asi před 2 miliony let v Africe, před 1,8 mil. let vznikl druh Homo erectus (člověk vzpřímený), který jako první přešel z Afriky do Asie a Evropy - první nositel lidské kultury v Evropě
čtvrtohory - jinak také kvartér, antropozoikum - věk člověka, nejmladší geologická éra vývoje Země, začínající zhruba před 1,7-1,8 mil. let, období střídání dob ledových a meziledových

D
depot - hromadný nález dvou a více předmětů jednoho či různých druhů artefaktů, záměrně shromážděný a jednorázově uložený jako organický nálezový celek
depot zlomků - depot, který se skládá zejména ze zlomků bronzových předmětů, případně z fragmentů (rituálně?) rozbitého nástroje; v depotech zlomků se mnohdy nacházejí i slitky bronzové suroviny
dendrochronologie - metoda datování založená na analýze letokruhů dřevin, umožňuje určit stáří dřeva s přesností na rok
dlouhý dům - zvláštní forma domu, u něhož délka nejméně dvojnásobně převažuje nad šířkou, objevuje se od neolitu do doby bronzové, patrně kolektivní obydlí skupiny lidí spojených rodinnými či rodovými svazky
doba bronzová - ve stř. Evropě období asi 2200-800 př. Kr., následuje po době kamenné, objevuje se nový materiál-bronz, nové technologie, nové a složitější uspořádání společnosti, dělí se na starší, střední, mladší a pozdní, s naší d. bronzovou se ve Středomoří, Egyptě a předním Východě paralelně vyvíjejí vyspělé civilizace
doba halštatská - starší doba železná, období 8.-5. st. př. Kr., název dle rozsáhlého pohřebiště u Hallstattu v rakouských Solnohradech
doba kamenná - nejstarší a nejdelší perioda vývoje lidstva, dělí se na starší (paleolit), střední (mezolit), mladší (neolit) a pozdní (eneolit)
doba železná - období zhruba od 800 př. Kr. až téměř po přelom letopočtu, hlavní surovinou železo, první písemné zmínky o našem území u antických autorů, mnoho společenských a technologických změn
doba laténská - mladší doba železná, zhruba 400-50 př. Kr., název dle švýcarské lokality La Téne na břehu Neuchatelského jezera, tradičně spojována s historickými Kelty
dolmen - jednodušší typ megalitické hrobky, pohřební komora je tvořena několika vztyčenými balvany, nejstarší v Bretani ze 6. tis. př. Kr., na mnoha místech Evropy dodnes dochovány, u nás se nevyskytují
domestikace - proces vyčlenění některých živočišných druhů z přirozeného prostředí i vývoje a jejich postupné přizpůsobení potřebám lidského hospodářství, probíhala už od paleolitu (domestikace psa), v neolitu pak domestikovány ovce, kozy, skot, prasata, v eneolitu kůň, v době bronzové u nás kur, domestikovány byly i zemědělské plodiny
dvouetážová nádoba - vlastně dvoupatrová nádoba, tj. nádoba, jejíž tělo jako by se skládalo ze dvou na sobě postavených nádob

E
ekofakt - přírodní předmět nezáměrně pozměněný činností člověka, nález pozůstatků živých organismů, umožňující odborníkům vytvořit si představu o přírodním prostředí zkoumaného místa, např. semena využívaných plodin, kosti zvířat ...
elektron - slitina zlata a stříbra,  někdy se nachází i v přírodě, u nás vzácně od sklonku eneolitu 
eneolit - pozdní doba kamenná, následuje po neolitu, období od pol. 5. tis. do počátku 2. tis. př. Kr., objevuje se první kov - měď, kolo, vůz, křížová orba a další technologické inovace 
eponymní - v archeologii lokalita, na níž byla určitá kultura prvně rozpoznána a podle níž byla vymezena, např. Hallstatt, La Téne, Únětice, Knovíz
etážová nádoba - patrová nádoba; nádoba, jejíž hrdlo rozšiřuje do výduti, takže budí dojem, jako by nad tělem nádoby stála nádoba další
etnoarcheologie - archeologická metoda využívající studia žijících či nedávno zaniklých (převážně "primitivních") společností za účelem interpretace archeologických situací a osvětlení takových procesů, které nelze vyčíst pouze z archeologických pramenů
exkarnace - druh pohřbu, kdy jsou ostatky zemřelého vystaveny přírodním živlům nebo zvířatům

F
faléra - ozdobná okrouhlá bronzová puklice, součást zbroje, oděvu, štítu či koňského postroje, vyráběná z plechu i litá, zdobená rytím či vybíjením
filigrán - výzdobná šperkařská technika, při níž je předmět zdoben tenkým stáčeným drátkem, vyžaduje vysokou míru preciznosti a zručnosti, hojně jím byly zdobeny například velkomoravské šperky
fortifikace - opevnění
fosilní - původně pozůstatek organického původu, nalézaný v hlouběji položených vrstvách zemského povrchu, v přeneseném smyslu dávný, též zkamenělý, fosilizovaný
fotogrammetrie - fotodokumentační technika, při které je povrch (ať už Země z družice či např. plocha výzkumu z výšky) detailně snímkován za účelem získání podrobného trojrozměrného plánu
funerální - pohřební 

G
Germáni - indoevropské etnikum dominující dějinám střední Evropy v době římské a v období stěhování národů
glaciál - doba ledová, dlouhodobý, desítky tisíciletí trvající chladný a suchý klimatický výkyv, projevuje se výrazným poklesem průměrných teplot a šířením pevninského zalednění, v průběhu se vyskytují i teplejší fáze
glacigenní - vzniklý činností ledovců během zalednění v  pleistocénu
gladius - krátký meč, tradiční zbraň římských vojáků od 3. do 1. st. př. Kr.
granulace - výzdobná šperkařská technika, při níž je předmět zdoben drobnými zrnky zlata či stříbra, spolu s filigránem byla hojně využívána na výzdobu například velkomoravských šperků

H
henge - typ megalitického objektu, v klasické formě rozsáhlý kruh, tvořený kolmo vztyčenými pilířovitými balvany a  zevně obklopený kruhovým příkopem a valem, pojem vztažen i na obdobné objekty s dřevěnými sloupy (woodhenge)
hexastylos - chrám se šesti sloupy v průčelí (stylos=sloup), podobně pak také oktastylos (s osmi sloupy v průčelí), tetrastylos (se čtyřmi) atd.
hliník - sídlištní jáma, ze které byla získávána hlína na výrobu keramiky či na omaz stěn domů
holocén - mladší fáze čtvtohor, geologická současnost, kryje se s dobou poledovou, časově posledních 10 000 až 11 000 let vývoje, dělí se na klimatické fáze preboreál, boreál, atlantik, epiatlantik, subboreál, subatlantik, subrecent
hradisko - souhrnný název pro opevněné lokality obranného rázu, jednoduché předchůdce středověkých hradů, někdy i v rovinném, dokonce bažinatém terénu (blatná hradiska), zpravidla ale výšinné opevnění využívající přirozené terénní ochrany, nejčastěji na ostrožnách, na mohutnějších terénních blocích či na vrcholcích kopců
hradiště - místo, kde původně stálo hradisko a kde se nacházejí jeho terénní pozůstatky (v praxi pojem hradiště tradičně, ač nesprávně ztotožňován s hradiskem)
hřivna - historická váhová jednotka pro vzácné kovy, v archeologii termín pro kovovou surovinu jednotného tvaru a hmotnosti (zřejmě pro účely přepravy a směny, ale snad i jako ozdoba), vyráběnou od starší doby bronzové
Hunové - nomádské etnikum altajského (tj. turkického či mongolského) původu, Hunové táhli z oblasti dnešního Mongolska směrem na západ, byli jeden z hlavních impulzů způsobující stěhování národů
hydria - nádoba na vodu s dvěma horizontálními a jedním vertikálním uchem. Krk může být plynule spojen s tělem, nebo je oddělen. Tento typ nádoby byl též využíván jako urna. Důležitou skupinou hydrií jsou tzv. caerské.

CH
chata - jednodušší typ stavba, používá se zejména pro ozančení obydlí v paleolitu a mezolitu, často se s tímto pojmem setkáváme i v době římské a v období stěhování národů

I
idol - předmět v podobě člověka, zvířete či věci, související s určitými, dnes obvykle nesnadno poznatelnými kultovními představami a jim odpovídajícími obřadními praktikami, vyskytuje se jako plastika či skulptura zřejmě už od mladšího paleolitu
import - předměty donášené na naše území z větších, mnohdy pozoruhodných vzdáleností, formou směny či později obchodu
in antis - typ řecké svatyně s celou, předsíní a dvěma sloupy mezi antami. Dvojitý in antis má předsíň na přední straně a opisthodomos na zadní straně.
in situ - v původním uložení, v původní neporušené poloze odkrytý a někdy i vcelku při výzkumu ze země vyzdvižený objekt nebo předmět (či jejich seskupení) s určitou výpovědní hodnotou
industrie - soubor artefaktů - polotovarů, výrobků i výrobního odpadu, který po technické stránce vypovídá o technologických postupech, po tvarové stránce je určován převládajícími typy a formami výrobků, např. industrie kamenná broušená a štípaná, kostěná, parohová, kovová
inhumace - pohřeb celého nespáleného těla do země (tj. způsob pohřbívání, který používáme dnes), též se užívá pojem kostrový pohřeb
inkrustace - výzdobná technika, kdy jsou vyhloubená místa na povrchu předmětu vyplněna materiálem jiné podstaty a barvy, aby byl zvýrazněn výzdobný motiv
interglaciál - doba meziledová
interpleniglaciál - teplý výkyv ve vrcholné fázi glaciálu
inventář - souhrn součástí materiální kultury
isodomické zdivo - jednotlivé kvádry zdiva jsou na sebe kladeny tak, aby spáry horní řady byly umístěny ve středu kamenů řady spodní, přičemž jednotlivé horizontální vrstvy jsou stejně vysoké

J
jehlice - jednoduchá ozdoba určená ke spínání oděvu či upevnění účesu, užívány od eneolitu (kostěné a parohové), od mladší doby bronzové je postupně nahrazují spony
jho - dřevěné zařízení pro párový (i jednotlivý) zápřah tažených dobytčat či koní do vozu či oradla, první doklady z eneolitu

K
kadlub - trvalá odlévací (méně vhodně licí) forma k výrobě měděných či bronzových předmětů, užívána nejméně od mladšího eneolitu, vyrobena obvykle z destičky měkké horniny, do níž je vybroušen negativ předmětu (sekerky, dýky, jehlice...), mohou ale také být keramické, výjimečně i bronzové
kantharos - číše s hlubší miskou, zpravidla vyšší nožkou a dvěma vertikálními uchy vytaženými vysoko nad okraj.
Bývá hojně zobrazována na vázách, často ve spojitosti s bohem Dionýsem. Typ byl vyráběn již v době bronzové, zde vynikaly zejména kantharoi patřící k tzv. minyjskému zboží střední doby helladské, které je prvním příkladem keramiky točené na kruhu na řecké pevnině. Vedle nich se vyskytovaly i poháry robené v ruce zdobené lineárními vzory provedenými matnou malbou. Zlatý kantharos z šachtového hrobu IV v Mykénách je patrně krétským výtvorem.
kaptorga - zdobená schránka na amulety, nošená nejčastěji zavěšená na krku, u nás se objevuje v raném středověku v raně křesťanském prostředí, jako ochranný amulet byly však kaptorgy ještě pozůstatkem pohanského myšlení
Keltové - indoevropské etnikum dominující dějinám střední Evropy v posledních čtyřech stoletích př. Kr.
keramika - souborné označení artafaktů vyrobených z hlinité až jílovité hmoty, které získaly vypálením takovou odolnost, že dnes tvoří podstatnou část dochovaných pravěkých památek, v archeologii se pojmem nejčastěji míní nádoby (dochované většinou ve formě střepů)
Kimmeriové - kočovný národ (zřejmě) íránského původu, který vtrhl do střední a východní Evropy koncem doby bronzové; s Kimmerii bývá spojována archeologická kultura označovaná jako komplex Mezőcsát
kníže - 1) konvenční označení příslušníka nejvyšší vrstvy nobility doby popelnicových polí a doby halštatské; 2) označení panovníka mnohých raněstředověkých státních útvarů (samotné české slovo 'kníže' je stará slovanská výpůjčka z germánského 'kuningaz' = král)
koflík - šálek, malá nádobka určená k pití, většinou opatřená svislým uchem na boku nádoby
kolkování - vtlačování dekoru tyčinkovitým nástrojem (zejména u keramiky)
kopí - druh zbraně používané pro boj zblízka; ostrý (kamenný, kostěný či kovový) hrot připevněný na dřevěné ratiště; zbraň používaná v boji na blízko, archeologicky je jen těžko odlišitelné od oštěpu
kostrový hrob - archeologický pozůstatek pohřbení nespáleného těla do země, doložený na našem území od mladšího paleolitu, až do konce doby bronzové nejběžnější skrčená poloha těla na boku (v různých kulturách různá orientace i volba levého či pravého boku), od doby halštatské běžná poloha kostry na zádech
krátér - nádoba s širokým ústím sloužící k mísení vína s vodou. S krátéry se setkáme již v době mykénské, protogeometrické a geometrické. Známým příkladem je Diův krátér z Enkomi na Kypru se scénou dvou válečníků vyrážejících do bitvy na dvoukolém voze, před nímž stojí postava s vážkami, která bývá interpretována jako Zeus s vahami osudu. V klasickém období rozlišujeme čtyři hlavní typy: volutový (jehož dvě svislá ucha jsou zatočena na okraji nádoby do voluty, častý je zejména od 1. poloviny 6. stol. př. n. l. do počátku 5. stol. př. n. l., objevuje se hojně v jihoitalské keramice), sloupkový (ucha jsou tvořena svislými válečky spojenými horizontální částí s okrajem nádoby, vyskytuje se v 6. století př. n. l. až 2. polovině 5. stol. př. n. l., populární je zejména v pozdní korintské produkci), kalich (ve tvaru kalichu květu s horní mírně konkávní a spodní silně konvexní částí, k níž jsou připojena dvě horizontální ucha, vyráběn na konci 6. až 4. století př. n. l.), zvoncový (ve tvaru převráceného zvonu a mající dvě malá horizontální ucha, počátek 5. - 4. století př. n. l.)
kultovní - spojený s představami náboženské povahy, s kulty, které lze v pravěku předpokládat (uctívání plodnosti, země, Slunce, Měsíce, přírodních sil) a s úkony a obřady, které je provázejí, může jít o kultovní předmět, symboly či místo
kultura - v archeologii určitá ne zcela přesně či jednotně definovaná jednotka - časově a prostorově ohraničený soubor nalezišť a nálezů vyznačujících se shodnou povahou hmotného projevu: typy, tvary a výzdobou artefaktů, použitými výrobními technologiemi, způsobem zakládání osad a budování obydlí, způsobem pohřbívání atd., jeví se jako hmotný pozůstatek a odraz živé kultury - souboru hmotných i nehmotných projevů určitého lidského společenství, které bylo těmito svéráznými projevy vnitřně spojeno a zároveň se jimi odlišovalo od jiných společenstev, dochované památky jsou však jen omezeným výsekem ze složitého celku živé kultury
květináč - hrnec vejčitého tvaru s nižším hrdlem se dvěma protilehlými uchy
kyklópské zdivo - způsob stavění z velikých neopracovaných (nebo jen hrubě stesaných) bloků kamene. Byl použit u mykénských opevnění. Název je odvozen od Kyklópů, kteří podle Řeků měli takovéto mohutné opevnění na svědomí.
kylix - číše na víno, v mykénské době s hlubší miskou, později se vyvinula do tvaru s vysokou nožku a dvěma horizontálními uchy. Jednotlivé části (okraj, miska, nožka) mohou plynule přecházet do sebe, nebo být naopak ostře odděleny, nebo je oddělena pouze nožka. Výzdoba byla umisťována na vnější stranu poháru, stejně jako dovnitř v podobě kruhového medailonu na dně. Na konci 5. stol. př. n. l. se typ postupně vytrácí.

L
lokalita - v archeologii místo vyznačené povrchovými či podpovrchovými nálezy (příp. objekty) a prostorově alespoň zhruba vymezitelné, na rozdíl od naleziště představuje již vyhodnocený funkční celek, základními typy lokality jsou sídliště, hradiště, pohřebiště, kultovní, výrobní či těžební místo, jedna lokalita však může zahrnovat více těchto typů

M
mamut - zaniklá vývojová větev chobotnatců příbuzných dnešním slonům, ale větších, s většími kly a s tělem pokrytým dlouhou srstí, u nás vymizel kvůli klimatickým změnám v průběhu pozdního glaciálu, z malé části možná i vinou lidí mladého paleolitu ("lovců mamutů"), pro něž znamenal nemalý zdroj potravy, paliva a suroviny na nástroje (kosti) i další předměty (slonovina, zde mamutovina)
mazanice - jílovitá hlína či spraš, obvykle promíšená plevami, řezanou slámou apod., užívaná k omazání, vymazání či omítání stěn pravěkých (i pozdějších) domů počínaje prokazatelně neolitem, pokud byla vypálena jako keramika při požáru domu, dochovala se v hroudách zachovávajících otisky kůlů, trámů, tyčí, větví, košatiny i štípaných prken - může poskytnou významné informace o původní podobě a technických podrobnostech stavby
megalit - velké balvany, resp. stavby z nich - megalitické stavby, hrobové či kultovní objekty vytvořené uvedením jednoho či více funkčně spojených, obvykle neopracovaných balvanů nápadné velikosti do neobvyklé polohy, patří sem vztyčené kameny samostatné (menhiry, stély označující hrob) či spojené půdorysem lokality (kruh z kamenů - kromlech, henge), druhou hlavní skupinu megalitů tvoří hrobové komory (dolmen, chodbový či skříňkový hrob), jsou typické pro široké pobřežní pásmo Evropy od Skandinávie po Pyrenejský poloostrov v neolitu a počínající době bronzové, u nás se vyskytují pouze eneolitické skříňkové hroby
mezolit - střední doba kamenná, přechod od paleolitu k neolitu, u nás 8. - 6. tis. př. Kr., jedno z nejméně prozkoumaných období pravěku, lovecko-sběračská společnost se v jeho závěru už zčásti překrývá s nástupem osídlení výrobního, zemědělského hospodářství a civilizace neolitu, podmínky jeho konce však nejsou vyjasněny (ústup před zemědělci a přežívání v okrajových oblastech?, násilné potlačení domácího obyvatelstva?, prizpůsobení se neolitickému způsobu života?)
militaria - zbraně a součásti bojovnické výstroje
milodar - v archeologii chápáno jako soubor předmětů ukládaný spolu se zemřelým do hrobu; tyto předměty měly nebožtíka doprovázet na jeho poslední cestě a zároveň měly často sloužit jako předměty, které měl zemřelý potřebovat k životu na onom světě
mohyla - uměle navršený hlinitý až kamenitý, kuželovitý či kupolovitý násyp obvykle okrouhlého či oválného půdorysu nad hrobem kostrovým či žárovým, který může být pod zemí, na povrchu terénu i nad ním v násypu mohyly, na pohřebišti označovala mohyla místo hrobu, ale také jej chránila a mohla mít i prestižní či rituální význam (pevný bod posvátné krajiny, doklad nároku pohřbívající komunity na krajinu předků), u nás užívána od středního eneolitu, typické ve střední době bronzové, později spíše odznakem výsadního postavení pohřbeného

N
nákolí - nákolní osady či stavby jsou typem sídliště a obydlí založeného na zamokřené půdě, a proto zvednutého nad povrch země a umístěného na kůlech zaražených do podloží, typická nákolí objevena na březích švýcarských jezer v pol. 19. st. (dochovány celé dřevěné konstrukce díky konzervačním vlastnostem bahnitého prostředí, uchovávajícího organické hmoty), pocházejí většinou z eneolitu a doby bronzové
nákončí - zpravidla kovové zakončení předmětu s převládajícím délkovým rozměrem, např. opasku, tyče, pochvy meče, slouží k ochraně měkčího materiálu před opotřebením a poškozením, často zdobené
naleziště - místo, kde došlo k archeologickému nálezu či nálezům, pokud je výzkumem určena jeho funkční charakteristika, archeologické zařazení a rámcový prostorový rozsah, stává se archeologickou lokalitou
nátepní destička - ochrana lukostřelcova zápěstí před zpětným nárazem tětivy luku, známe zejména nátepní destičky kultury se zvoncovitými poháry, případně i nálezy z kultury únětické či z kultury Chłopice-Veselé – v těchto kulturách byly nátepní destičky vyráběny z kamene (případně i ze zlata), obvykle však bývají vyrobeny z kosti, kůže
nekropole - pohřebiště
neolit - mladší doba kamenná, období nástupu zemědělské civilizace, která poté u nás určuje charakter obživy obyvatelstva až do novověku, civilizace založena na nové výrobní formě hospodářství, zrozené v předchozích tisíciletích na Předním východě a zásadně měnící dosavadní lovecko-sběračský způsob života a obživy - především díky domestikaci některých rostlinných a živočišných druhů, 5 základních znaků - usazení obyvatel na jednom místě (sedentarizace), domestikace plodin a zvířat, výroba textilu, výroba keramiky, výroba broušených kamenných nástrojů
neolitický balíček - souhrn technologických, výrobních a kulturních inovací, které se objevují v období neolitu; k neolitickému balíčku patří zejména výroba kamenných nástrojů broušením, tkaní, výroba keramiky, budování stálých sídel, chov domestikovaných zvířat, cílené pěstování kulturních rostlin, žďáření lesa k docílení větších výnosů půdy
neolitizace - proces šíření neolitu

O
objekt - v archeologii určitá prostorově víceméně přesně vymezená nemovitá jednotka logicky definovaná jako celek, nejspíše v rámci lokality (na povrchu nebo pod ním), vzniklá buď akumulací trvanlivého materiálu (mohyla, val, sídlištní vrstva), nebo naopak jeho odstraněním (jáma, žlab, příkop, polozemnice, studna), v širším smyslu i funkční celek složený z více základních objektů (dům, hrob), objekty lze dělit dle účelu na obytné, hospodářské resp. výrobní, pohřební, kultovní, rozlišení není však vždy jasné.
obtáčená keramika - keramika vyráběná v ruce, která byla nakonec dokončena na hrnčířském kruhu - obtáčením na kruhu byly zahlazeny případné nerovnosti, byla dpolněna výzdoba apod.
omfalos - (1) (na keramice) zvenčí vyrobená výduť uprostřed dna; nepravý omfalos je dovnitř vypuklé dno ke zvýšení stability nádoby; (2) obloukovitá či hrotitá část středu štítu; (3) posvátný kámen v Delfách pokládaný za střed světa.
opisthodomos - jakási falešná předsíň na zadní straně řeckého chrámu, která není průchozí z cely. Bývá obvykle zdůvodňován jako snaha o symetrii stavby.
oppidum - v širším smyslu slova opevněné sídliště, v užším smyslu jsou pak oppida keltská opevněná hradiště 2. a 1. st. př. Kr. nacházející se v západní a střední Evropě, převážně na výšinných polohách, sloužící jako mocenská centra, konkrétní funkce a velikost se však u jednotlivých oppid lišila, u nás například Závist, Stradonice, Třísov
oštěp - druh vrhací zbraně - ostrý (kamenný, kostěný či kovový) hrot připevněný k dřevěnému ratišti; narozdíl od kopí, od kterého se dá v archeologických pramenech jen těžko odlišit, je to zbraň používaná k lovu/boji na dálku

P
paleoantropologie - obor zabývající se vývojem pravěkého člověka
paleobotanika - obor zabývající se pravěkými rostlinami a jejich vztahu k minulému člověku
paleolit - starší doba kamenná, nejstarší a zároveň nesrovnatelně nejdelší stupeň vývoje lidské kultury, o němž nám dochované hmotné prameny (v naprosté převaze kamenné artefakty) podávají jen velmi omezené a jednostranné svědectví, trvá od nejstarších počátků lidské kultury, doložených prvními víceméně prokazatelnými výrobky přímých předchůdců dnešního člověka - podle dnešních poznatků v Africe přinejmenším před 4 miliony let, v Evropě před 1-2 miliony let - až po závěr starších čtvrtohor - pleistocénu (pozdní glaciál) asi před 10 000 lety
paleontologie - věda o vymřelých formách života na Zemi, konkrétně rostlinstvem se zabývá paleobotanika, zvířenou paleozoologie, člověkem paleoantropologie
paleozoologie - obor zabývající se pravěkými zvířaty a jejich vztahu k minulému člověku
palynologie - nauka o pylech, v archeologii využívána k poznávání přírodního prostředí v určitém období minulosti - pylová zrna se mohou zachovávat tisíce let a díky jejich studiu jsou vědci schopni určit nejen jak vypadalo přírodní prostředí dané lokality v daném období, ale při zachovalých souvrstvích také jak se krajina v daném místě vyvíjela
petroarcheologie - pomezní obor zabývající se určováním složení a původu hornin užívaných k výrobě kamenné štípané i broušené industrie a jiných kamenných artefaktů (což také umožňuje pátrat po místech či oblastech jejich získávání, resp. těžby), technickými vlastnostmi kamenných surovin a jejich vztahy k typům a funkcím nástrojů aj., metody petroarcheologie lze aplikovat i na výzkum pravěké keramiky
peripterální chrám - nejčastěji dvojitý in antis se sloupovým ochozem kolem celé stavby
pěstní klín - kamenný štípaný nástroj, typický zejména pro období staršího a středního paleolitu (acheuléen); jde o valoun opracovaný do kapkovitého tvaru, může mít jedno či dvě ostří; přesná funkce pěstních klínů není známá
pithos - velká keramická nádoba, používaná již od doby bronzové ve starověkém Řecku, sloužila jako zásobnice na obilí a často také jako pohřební nádoba, do níž byly ukládány ostatky mrtvých
pleistocén - starší fáze čtvrtohor, složité období začínající zhruba před 1,7- 1,8 milionu let a končící asi 10 000 př. Kr, charakterizován střídáním glaciálů a interglaciálů, předchody mezi nimi jsou plynulé a mají podobu kolísání kratších teplejších a chladnějších fází, opět v mnohatisíciletých intervalech
plochý hrob - do země zahloubený hrob, nad kterým nebyla navršena mohyla
pohárové kultury - souhrnné označení dvou po sobě následujících kultur mladšího eneolitu - kultury se šňůrovou keramikou a kultury se zvoncovitými poháry
polozemnice - objekt nejspíše obytný nebo výrobní, vyznačující se podlahou záměrně výrazněji (kolem 0,5-1 m) zapuštěnou pod povrch země, stěny objektu jsou zčásti tvořeny zemí, důvodem k budování je zvětšení prostoru při méně stavebně náročné nadzemní konstrukci a lepší tepelná izolace prostoru
popelnice - keramická nádoba, do které byly ukládány spálené ostatky lidských jedinců
protourbánní - předměstský, používá se pro označení společnosti, která buduje rozsáhlejší sídelní aglomerace předměstského charakteru
prstování - druh výzdoby keramiky liniemi vytvořenými tahem prstů po těle nádoby
přeslen - drobný artefakt hotovený od neolitu po celý pravěk i středověk jako keramický typ v téměř neměnné základní formě (diskovitý, kulovitý, kuželovitý, se středovým svislým otvorem, někdy zdoben), sloužil jako setrvačník navlečený na vřetenu při spřádání vlákna (příze) z ovčí či kozí vlny či vlákna rostlinného (len, konopí)
pseudoartefakt - přírodní předmět, který vypadá, jako by byl záměrně vyrobený člověkem; s pseudoartefakty se často setkáváme zejména v paleolitu, kdy je mnohdy těžké určit, zda byly štípané kamenné nástroje vyrobeny člověkem, či zda byly ‚otlučeny‘ působením přírodních sil
pyxis - nádobka na kosmetické potřeby, obvykle válcovitého tvaru opatřená víčkem. Typ byl používán již v době bronzové (například pyxidy z Kykládských ostrovů zdobené lineárními vzory černou malbou). Krabička nemusí být vyrobena jen z keramiky, setkáme se též s kamennými a slonovinovými. Dvě slonovinové pyxidy pocházející ze 14. stol. př. n. l. byly nalezeny v hrobě na athénské Agoře. Jedna zobrazuje pozoruhodně dynamickou scénu útoku gryfů na jeleny. 

Q

R
radiokarbonové datování - metoda absolutního datování (tedy určení letopočtu) založená na zjištění stadia rozpadu radioaktivního izotopu uhlíku v organické hmotě
refugium - přírodou či opevněním chráněná poloha sloužící jako útočiště v dobách ohrožení
rhyton - picí roh používaný již od doby bronzové, původně ve tvaru zvířecího rohu, později s cylindrickou horní částí a dolní v podobě plasticky provedené hlavy či protomy zvířete. Dochována jsou i zlatá, stříbrná a slonovinová rhyta. Ke slavným nálezům patří zejména nádoby z Panagjurište, krásné exempláře pocházejí i z achaimenovské a parthské oblasti.
retuš, retušování - poslední fáze opracování kamenné štípané industrie; ze zamýšlené ostré hrany jsou postupně odlupovány jemné šupinky. Retušováním se kromě vytvoření ostré hrany docilovala finální podoba štípaného nástroje.
ritus - předem určený a dodržovaný způsob vykonávání určitých úkonů (obřadů), pohřební ritus je víceméně závazný způsob ukládání zemřelých, lišící se ovšem někdy i v rámci jednotlivých kultur
rondel - rozsáhlý okrouhlý příkopový objekt bez nadpovrchových pozůstatků, typ objevovaný od počátku 70. let 20. století leteckou či geofyzikální prospekcí, rondely vznikaly v Čechách, na Moravě, Slovensku, v Rakousku a Maďarsku od neolitu, jejich funkce není přesně známa, uvažuje se o astronomické orientaci, společenské i rituální funkci

Ř

S
sax - dlouhý nůž užívaný od doby římské až do raného středověku, používán někdy místo meče či jako druhá doplňující zbraň
sekeromlat - typový název pro sekery s otvorem pro topůrko a s týlem víceméně mlatovitě zakončeným, objevují se jako kamenné broušené od neolitu, v eneolitu pak první měděné a v době bronzové jejich vývoj končí poměrně složitými ozdobnými tvary
sídliště - obecné pojmenování pro sídelní areál minulých společenství; rozlišujeme několik druhů sídlišť, zejména rovinná a výšinná, ale objevují se i sídliště nákolní aj.
situla - druh vědra s vyšším nálevkovitým tělem
Skythové (též Skýtové) - kočovný národ íránského původu žijící v oblasti od severočernomořských stepí až po střední Asii, od skythského kmenového svazu se později oddělily národy jako byli Sarmati či Alani; Skythové bývají ve střední Evropě ztotožňováni s kulturou Szentes-Vekerzug (mnozí badatelé pokládají tuto kulturu za smíšenou skythsko-thráckou)
Slované - indoevropské etnikum přicházející na území střední Evropy koncem doby stěhování národů
spatha - sečný jednoruční meč užívaný od 1. st. př. Kr. v římské říši, postupně se jeho užívání rozšířilo i mezi germánské kmeny a přešlo až do raného středověku
spona - spínadlo oděvu s ozdobnou funkcí, které se rozvinulo během doby bronzové, kdy nahrazuje postupně jehlice 
spondylový šperk - řezané a broušením či leštěním upravované ozdoby z dvojdílných silnostěnných bělavých lastur středomořského, zejména egejského mlže Spondylus gaederopus, přinášených neolitickými zemědělci od JV z Podunají, typický šperk pro starší neolit
spraš - u nás nejrozšířenější čtvrtohorní (přesněji pleistocenní), větrem přemístěná a uložená okrově zbarvená hornina, na jejím povrchu vznikaly v holocénu nejúrodnější půdy, především černozemě, od neolitu byly spraše hlavním podkladem zemědělského osídlení
stoa - sloupová hala tvořená ve své nejjednodušší podobě sloupy vpředu a zdí vzadu, nejranější haly pocházejí ze 7. (Samos) a 6. stol. (Argos). př. n. l. Postupně se vyvíjejí do dvoulodních a dvoupatrových staveb (např. Attalova stoa v Athénách), či variant s postranními křídly. K zadní stěně pak bývaly připojeny malé místnosti sloužící například jako krámy, jídelny, úřední prostory. Oblíbené jsou zejména v helénistickém období, často pak lemují agoru ze všech stran.
stratigrafie - z geologie převzatá nauka o vrstvách zemského povrchu, resp. metoda jejich relativního datování, podle níž v zásadě platí, že čím níže v souvrství leží vrstva, tím je starší a naopak, detailně se stratigrafie uplatní při zjišťování vzájemného časového vztahu jednotlivých objektů
struska - nekovový zbytek při tavení měděné či železné rudy obsahující nečistoty odloučené od kovu, výskyt strusky na lokalitě naznačuje pravděpodobnost metalurgické činnosti, i když tu není jinými nálezy (pecí apod.) přímo doložena

Š
šipka - hrot šípu
štípaná industrie - skupina artefaktů vyrobených z hlíz či valounů a zlomků štěpných hornin, především silicitů (pazourku, křemence, rohovce, buližníku, chalcedonu, jaspisu, křemene, radiolaritu, obsidiánu), výchozí kus suroviny se užitím a případnou předvýrobní úpravou mění v jádro, od něhož se štípáním oddělují úštěpy, resp. čepele, vyráběna od paleolitu, ve starší době bronzové pak její funkce v podstatě končí
švartna (sapropelit) -  černá či tmavohnědá organická  usazenina podobná hnědému uhlí, využívána zejména v době laténské k výrobě šperků

T
termoluminiscence - metoda absolutního datování, v archeologii využívána k datování keramiky, založena na měření intenzity světelného záření, které daný předmět přijal od určitého okamžiku (v případě keramiky od jejího výpalu), často kombinována s radiokarbonovým datováním
terra sigillata - luxusní italská a římsko-provinciální keramika červenohnědého zbarvení vyráběná z jemné hlíny červených, oranžových a hnědých odstínů. Může být hladká, nebo reliéfně zdobená, s matným, či lesklým povrchem. Nejlepší výrobky pocházejí z Arezza, mezi další centra výroby patří La Graufesenque, Lyon, Lezoux, Rheinzabern, Westendorf, Trevír a jiná. U nás byla nalezena například v římském táboře na Mušově.
terina - hluboká mísovitá nádoba s nízkým hrdlem
Thrákové (též Trákové) - indoevropské etnikum žijící v jižní části Balkánského poloostrova (přibližně území dnešního Bulharska a v severovýchodní části pevninského Řecka)
trepanace - chirurgický zásah, jeden z mála praktikovaných v pravěku a jistě nejnáročnější z nich, první skutečná operace, otevření lebeční dutiny otvorem v lebeční klenbě, užívána patrně při těžších případech tlaku po zlomenině lebeční kosti, bolestí hlavy, epilepsie, duševní poruchy, možná i z rituálních důvodů, prováděna škrábáním kosti po obvodu kruhové či oválné plošky, z níž bylo potom vyňato kostěné kolečko, nalezena řada lebek se zhojenou, i vícenásobnou trepanací, což svědčí o poměrné úspěšnosti pravěkých "chirurgů" a odolnosti tehdejších lidí
tuhování - druh výzdoby keramiky, do keramického těsta byla přidána tuha (nebo byla jen na povrchu nádoby); tuhou zdobená keramika bývala většinou lesklá
tyglík - silnostěnná miskovitá nebo lžícovitá keramická nádobka užívaná k tavení již víceméně čistého kovu a odlévání předmětů v kadlubech, prozrazuje ji nejen tvar vhodný k vylévání obsahu, ale i zbytky kovu na vnitřních stěnách, užíván od počátků kovolitectví v eneolitu
tympanon - 1) trojúhelníková plocha ve štítu antického chrámu 2) označení pro starověký řecký buben (viz Řecké perkusní nástroje)
typologická metoda - metoda relativního datování artefaktů, jež sleduje formální struktury v souboru artefaktů, z nichž některé zachycují vývoj artefaktů v čase 

U
urbánní - městský, používá se pro označení společnosti, která buduje rozsáhlejší sídelní aglomerace městského charakteru

V
val - povrchový terénní archeologický objekt v podobě délkově orientovaného násypu, zcela nebo zčásti vymezujícího obvod, resp. uzavírajícího plochu hrazené lokality (nejčastěji hradiště), může být nasypán ze zeminy či kamení, případně z obou
venuše - tradiční popularizující označení víceméně stylizovaných ženských sošek, vyskytujících se v pravěkém umění zejména v mladším paleolitu a v mladším či pozdním neolitu, jejich význam byl zřejmě zcela nebo především kultovní, rituální či magický
Viereckschanze - čtyřúhelníkový val ohraničující kultovní (?) okrsek laténské kultury
votivní - předmět určený jako oběť, symbolický dar vyšším silám při obětních obřadech na posvátných místech, votivní předměty se vyskytovaly patrně již od paleolitu, v nálezech je však obtížné je rozlišit
vrstva - základní jednotka rozčleňující geologický profil, obvykle tvořena zeminou s různými příměsmi, liší se od jiných vrstev mocností, barvou, strukturou a dalšími vlastnostmi, vznikla různými způsoby usazení materiálu jako vodorovný či šikmý sediment v určitém časovém úseku, do něhož lze datovat i archeologické předměty ve vrstvě nalezené

W

X

Y

Z
záchranný archeologický výzkum (ZAV) - archeologický výzkum, jenž probíhá z důvodu ohrožení dané lokality stavebními pracemi, slouží "k záchraně" archeologického dědictví na daném místě před zničením stavbou 
zásobnice - 1) keramická nádoba sloužící k uchovávání potravin; 2) zásobní jáma, tj. jáma, ve které byly uchovávány větší zásoby potravin, zejména obilí
záušnice - drobný šperk k ozdobě účesu, vyráběný z měděného, bronzového i zlatého, ojediněle stříbrného drátu jednoduchého i zdvojeného, stočeného do kroužku či spirálky, užívaly se v mladším eneolitu, starší době bronzové a raném středověku
zemnice - téměř podzemní obydlí zapuštěné zcela nebo výraznou většinou výšky obytného prostoru pod povrch země, nad nějž vystupuje pouze krovem přístřešku, který má při vnějším pohledu povahu chaty
zoomorfní - zpodobňující zvířecí tělo nebo jeho část

Ž
žárový hrob - druh hrobu spojený se žárovým pohřebním ritem a s pravěkými kulturami, které tímto způsobem pohřbívaly, zemřelý byl spálen na žárovišti a pozůstatky uloženy na pohřebišti buď volně na hromádce v zemi vedle milodarů (žárový hrob jámový) či v urně (žárový hrob popelnicový), obě formy mohou být buď ploché (nevystupující) či s mohylovým náspem
žeh (pohřeb žehem) - zpopelnění, spálení lidských ostatků, synonyma kremace, incinerace

Autoři: Veronika Mikešová, Kateřina Svobodová, Lucie Vélová, Ľubomír Novák