Metody výzkumu

Jakým způsobem archeologové odkrývají minulost?
Každý se jistě setkal s pojmem archeologický výzkum. Méně známý ale už je fakt, že takový výzkum může být buď destruktivní (formou klasických "vykopávek") nebo také nedestruktivní (tedy nepoškozující). Nejprve si vysvětlíme starší a známější formu výzkumu, tedy tu destruktivní. Ta je u  nás v současné době volena téměř vždy už jen jako záchrana v případě, že je lokalita s nálezy ohrožena probíhající či plánovanou stavbou (odtud termín záchranný archeologický výzkum). V takové situaci je potřeba ohrožené předměty ze země vyzvednout a pečlivě zdokumentovat prostředí, v jakém byly nalezeny. Na ploše plánované zástavby se tedy odkryjí nejsvrchnější centimetry hlíny, aby byly patrné stopy po minulých objektech. Tyto objekty byly po  skončení své funkce záměrně či přirozeně zaplněny jinou výplní, než která se nacházela těsně okolo nich a proto zůstaly patrné dodnes (můžeme si to zjedodušeně představit například tak, že když v písčité půdě vykopeme jamku, do ní naházíme úrodnou půdu z pole, celé to překryjeme drnem trávy a za rok ten stejný drn odkryjeme, naše jamka bude stále dobře viditelná a bude se lišit od okolní půdy). Tyto objekty se poté tzv. vykopou, ovšem žádnou násilnou formou, zahrnující krumpáč a lopatu, ale pečlivě a po jednotlivých vrstvičkách.

Každá vrstva a každý nález je dokumentován jak kresebně, tak i fotograficky, protože právě umístění jednotlivých nálezů a souslednost vrstev nám napoví mnohé o svém stáří a vzájemném vztahu (tedy co je hlouběji, mělo by být logicky starší a naopak). Dnes velice podstatnou součástí archeologického výzkumu je také odběr vzorků na přírodovědné analýzy. Z půdy na zkoumaném místě i v jeho okolí se totiž dá zjistit mnoho podstatných informací o přírodním prostředí a vlivu člověka na něj v konkrétní době i z hlediska celého vývoje. Kombinací výsledků archeologického výzkumu a přírodovědných analýz tak můžeme získat mnohem komplexnější obraz o celé lokalitě a její minulosti.

Vyzvednutím artefaktů a vzorků ze země však výzkum zdaleka nekončí. Veškeré nálezy je nutno očistit, zaevidovat, popřípadě zrestaurovat a poté v kombinaci se studiem nákresů, fotografií a plánů, při výzkumu pořízených, vyhodnotit. Archeolog nesmí také zapomenout porovnat svůj výzkum a výsledky s dalšími, již vyhodnocenými výzkumy a zasadit ho tak do celkového kontextu osídlení v dané lokalitě, regionu či celé republice. Závěrečnou a mnohdy nejnáročnější fází je pak publikování výsledků výzkumu.

Takovýmto záchranným výzkumem sice získáme množství poznatků, ale protože terénní situace se vykopáním jednou provždy zničí, není pak již možno se na místo vrátit a ověřit si případné hypotézy. Proto pokud to není nezbytně nutné, volí dnes archeologové výzkum nedestruktivní, tedy takový, při kterém buď vůbec nedochází k rušivému zásahu do terénu nebo při něm k narušení archeologické situace dochází jen v přijatelně malé míře. Nedestruktivní výzkum může sloužit k vyhledávání lokalit ale může být i samostatným terénním výzkumem. Obecně lze takto rozpoznat archeologické lokality buď pomocí na povrchu viditelných předmětů a tvarů reliéfů (movitých a nemovitých artefaktů) nebo pomocí jejich fyzikálních a chemických vlastností. Každý zásah pod povrch terénu totiž mění jeho původní vlastnosti a my tak stále dnes můžeme pohledem či měřením rozeznat terénní změny.

Názornou metodou na pochopení nedestruktivního průzkumu je například letecká archeologie. Archeolog z nízko letoucího letounu (zpravidla kolem 300 metrů nad zemí) pozoruje povrch a všímá si jasně viditelných vegetačních a půdních příznaků v terénu, které indikují archeologické objekty. To je způsobeno tím, že tyto objekty byly v minulosti po zániku své funkce zaneseny výplní odlišnou od svého okolí. Právě tato odlišná výplň má pak vliv na růst vegetace na jejím povrchu. Je-li například objekt zaplněn kamenitou výplní, která není příliš úrodná, vegetace na jeho povrchu bude nižší než v jeho okolí a naopak, byl-li objekt zaplněn úrodnější zeminou, rostliny na jeho povrchu budou vyšší. Na zorané půdě se pak tyto objekty odlišují svou barvou, v případě terénních vyvíšenin jsou pak indikovány stínem. Všechny tyto příznaky jsou zřetelně a jasně viditelné právě při pohledu z výšky. Jak funguje letecká archeologie v praxi se můžeme podívat v pořadu České televize PORT. 

Na podobném principu jako letecká archeologie, tedy odhalování změn v terénu způsobených archeologickými objekty, pak fungují i další nedestruktivní metody. V přehledu se jedná o tyto metody:

Autorka: Veronika Mikešová
(Národní muzeum)