Prezentace in situ

Využití torzální architektury pro prezentaci archeologie
S prezentací torzální architektury, zachované in situ, se dnes můžeme setkat v historických jádrech měst stále častěji. Obnova historických objektů se totiž pouze výjimečně obejde bez zásahů pod stávající úroveň terénu, neboť například technické zázemí provozoven či objekty garáží lze umístit zpravidla jen do podzemních podlaží. Tak dochází k zásahům do historicky unikátních terénních situací, které jsou po provedení archeologického výzkumu nenávratně zničeny. Jedinou možností, jak tyto situace zachovat i pro budoucí generace, je právě jejich zakonzervování in situ, tedy v místě nálezu, a následná prezentace. Je to také nejpřirozenější způsob, jak nález zpřístupnit laické veřejnosti, tedy i té, která obvykle nenavštěvuje muzea a archeologické expozice.

Prezentace památky přímo v místě nálezu však s sebou nese řadu problémů. Počátečním problémem bývá otázka, zda nález vůbec takovýmto způsobem prezentovat. Významnou roli zde hraje investor, jenž financuje stavbu, kde je archeologický výzkum prováděn. Ten zpravidla není nadšen představou prodloužení doby výzkumu, zvýšením nákladů a také ztrátou části komerčně využitelné plochy, což vše s sebou přináší realizace tohoto typu prezentace. Investor si už však většinou není vědom možných výhod. Je tedy na samotných archeolozích, aby mu vysvětlili, že takovou prezentací získá jeho stavba a potažmo i on větší prestiž a že vhodně prezentovaný nález přiláká do jeho stavby i lidi, kteří by ji normálně nenavštívili. Osvětlení kulturně historického významu dané památky je samozřejmostí, avšak v tomto případě nebývá tou nejsilnější přesvědčovací metodou.Při rozhodování, zda nález prezentovat in situ či nikoli je také nutno zvážit řadu dalších okolností, jako je místo nálezu, jeho situování v ulici, zda je v otevřeném či uzavřeném prostoru a také jeho atraktivita a možnosti uchování. Všechny tyto faktory totiž mají velký vliv na samotnou památku. Pokud totiž není možno zajistit kvalitní stabilizaci a konzervaci odkryté torzální architektury a její dlouhodobou ochranu a údržbu, k prezentaci na místě by se vůbec nemělo přistupovat. Každá nedostatečně kvalitní prezentace nálezu, která po určité době vede k jeho trvalému poškození a zániku, je totiž zbytečným hazardem s dochovaným archeologickým dědictvím. V takovém případě je z hlediska památkové ochrany lepší nález odkrýt, zdokumentovat, zakonzervovat a ponechat příštím generacím.

Po vyřešení otázky, zda prezentovat, přichází otázka, jak prezentovat. Zde se naskýtá několik možností. Nejefektivnější je právě po vhodném ošetření torzo stavby (či staveb) ponechat vystavené přímo v místě nálezu. To znamená dobře ho zabezpečit proti vlivu klimatu i poškození lidskou činností, nejčastěji jeho zasklením či oddělením mřížkou. Dále může být torzo doplněno o další konstrukční prvky, které budou například přibližovat jeho další průběh či funkci. Samozřejmostí by mělo být vhodně řešené osvětlení, přehlednost situace a také prostorové zpřístupnění, aby návštěvník měl možnost si památku prohlédnout pohodlně celou. Z tohoto důvodu se často setkáváme s torzy pod úrovní terénu, na které návštěvník shlíží například skrz prosklenou lávku či mřížovou klenbu. Další možností prezentace památky na místě je vyskládání jejího půdorysu v dlažbě ulice, náměstí, dvora či v trávníku. Tento způsob má ovšem velmi omezenou vypovídací schopnost a bez doplnění o další informace (což bývá častým neduhem těchto prezentací) běžnému návštěvníkovi nic neřekne, nemluvě o tom, že přes tyto půdorysy lidé často přecházejí, aniž by si jich povšimli. Lze se také setkat s prezentací odhaleného torza přímo v exteriéru, bez jakéhokoliv ochranného překrytí. Tento způsob z hlediska památkové ochrany není vhodný, neboť torzo není chráněno ani před nepřízní počasí, ani před vandalstvím veřejnosti.Velice zajímavou možností prezentace torzální architektury se do budoucna jeví využití 3D skenování. Tato metoda dosud není v archeologii plně využita, ale přináší naprosto nové možnosti dokumentace, zpracování i následné prezentace archeologických nalezišť. Využitím 3D skenerů v kombinaci s digitální fotogrammetrií lze získat prostorové informace o objektech i o jejich barevnosti a materiálovém složení objektu. Tyto informace se následně počítačově vyhodnotí a poskytnou tak široké možnosti dalšího zpracování. Tím může být například 3D animace či výroba 3D modelů díky speciálním 3D tiskárnám, které dokáží na základě získaných dat vytvořit samostatně prostorový model. Prezentace torzální architektury by tak mohla být doplněna o atraktivní prostorové vizualizace či modely, které by zvýšily její výpovědní hodnotu a v případech ohrožených lokalit tak mohly samotnou hmotnou prezentaci nahradit úplně a pomoci tak jejímu zachování budoucím generacím.

Prezentace památky in situ by však neměla končit umístěním informační tabule. Památku je nutno nejen neustále kontrolovat a udržovat, ale také na ni upozorňovat, aby neupadla do zapomnění. To lze například publikováním výsledků realizované prezentace, zanesením do map a letáčků (vydávaných například v infocentrech), dále konáním přednášek, výstav a dalších kulturních akcí v prostorách s prezentovaným archeologickým nálezem. Dobře zpracovaná a udržovaná prezentace nálezu totiž může být zajímavým obohacením daného místa, dodává akcím v něm konaným jiný rozměr, vypovídá o historii místa a dotváří genia loci. Obohacuje tak veřejnost o nevšední prožitky na všedních místech a pomáhá tak budovat její vztah ke kulturnímu dědictví.S torzální architekturou prezentovanou in situ se můžeme setkat na mnohých místech České republiky. Vyjmenovávat je zde nemá smysl a jejich seznam by ani nebyl úplný, neboť žádný soupis takto prezentovaných památek u nás neexistuje. Podle odhadu Milana Janča, pracovníka Odboru výzkumu, metodiky a vzdělávání na ústředním pracovišti Národního památkového ústavu, který již několik let na tomto seznamu pracuje, jich po celé republice bude kolem 400 a jenom v Praze jich ke konci května 2007 bylo evidováno 92. Nachází se všude kolem nás a o mnohých, kolem kterých denně chodíme, ani nevíme…
 

Použitá literatura:
Kalferstová, J. 2006: Ochrana archeologického dědictví na původním místě. Zprávy památkové péče 66, č. 2, 131-133.
Jančo, M. 2007: Pražské archeologické nálezy prezentované na místě (in situ). Nedoceněný, opomíjený, nebo přehlížený zdroj informací o minulosti hlavního města. Dostupné z WWW: http://www.npu.cz/download/1181139165/akce070606verejnaagejanco-prez.pdf
Havlice, J. 2008: Současný stav a možnosti prezentace nemovitých arch. nálezů na území Jihočeského kraje. Zprávy památkové péče 68, č. 4, 280-282.
Merta, D. – Peška, M. – Tejkal, M. 2010: Městská památková rezervace Brno. Archeologietorzální architektury, její prezentace a 3D skenování. Zprávy památkové péče 70, č. 3, 186-192.
Ševců, O. 2008: Prezentace archeologických památek z pohledu památkáře. Zprávy památkové péče 68, č. 4, 283-285.

Další informace o torzální architektuře:
Jančo, M. 2008: Torzální architektura odhalovaná během archeologických výzkumů. Možnosti její ochrany, údržby a prezentace in situ.
Jančo, M.: Prezentace torzální architektury v živém historickém objektu.
 

Autorka: Veronika Mikešová
(Národní muzeum)