Bohatý hrob z Chlumu u Rokycan II

V bohatém knížecím hrobě z Chlumu u Rokycan se mimo zlaté destičky našly i další pozoruhodné nálezy. Samotná mohyla měla v průměru 13,5 metru a byla obehnána kamenným věncem. Zachovalo se i kamenné obložení pohřební komory, které mělo zpevnit její konstrukci a zároveň ochránit obsah hrobu před zloději. V mohyle byl nalezen žárový pohřeb, pravděpodobně muže, s bohatou bojovnickou výbavou.

Železný meč z Chlumu je krásným příkladem nejstarší série časně laténských mečů z území Čech z poloviny 5. století př.n.l. Dále se v mohyle našly dva bodce, dvě šipky, dva oštěpy a velká železná sekera. Na základě vyobrazení ze situly, kde můžeme spatřit rituální oběť zvířete, byla vznesena teorie, že nalezená sekera spolu s bodci byla používána během rituálních obětin. Tato hypotéza přivádí na myšlenku o komplexní funkci pohřbeného – vojenský vůdce a zároveň osoba významně zapojená do náboženského dění komunity.

Mimo pozoruhodný soubor zbraní se v hrobce našel i krásný picí servis složený ze dvou mís a tzv. zobákovité konvice. Bronzová konvice bezpochyby zaujme i laického návštěvníka svým elegantním vzhledem a není divu, přece se jedná o luxusní import z daleké Etrurie. Konvici zdobí nepříliš povedený rytý vlys s florálními motivy palmet a lotosů. V tomto případě jsou namístě úvahy o zaalpském původu této výzdoby, tedy místní imitaci antických motivů. Konvice byla patrně záměrně rituálně poškozena ještě před uložením do hrobu. Není to ovšem nic překvapivého, symbolické poškození až ničení pohřební výbavy se objevuje jak v době laténské, tak i v pozdější době římské. Jedná se o symbolickou smrt předmětu, který měl doprovázet svého majitele do záhrobí. Dvě, už vzhledově prostší, mísy patří k domácím napodobeninám etruských výrobků. Picí servisy, ať už honosné bronzové nebo jednodušší keramické, byly důležitou součástí pohřební výbavy jak v době halštatské, tak i v časné době laténské. Odrážely zálibu tehdejší elity v bujarých hostinách, ale zároveň mohly sloužit i pro rituální libaci během pohřebních obřadů.

Jako poslední zmiňme i nález drobného bronzového válcovitého nákončí. Tradičně se o něm uvažuje jako o nákončí toulce (což se zdá být z funkčního hlediska nepravděpodobné), přesná funkce tohoto předmětu však bohužel stále není známa. I přes tuto drobnou vadu na kráse je kování ukázkovým příkladem časně laténského umění. Stejně jako u zlaté destičky, i zde se setkáváme s promyšleným výzdobným systémem. Původní motivy palmet či lotosů byly transformovány do svébytných ornamentů provedených prostou, ale zároveň elegantní kružítkovou technikou. Zde výzdoba dokonale souzní s tvarem a v případě tohoto nálezu dvojnásobně platí tvrzení, že v jednoduchosti je krása.

Autor textu: Viktoria Čisťakova
(Národní muzeum)