Otevření naučné stezky Sekanka - klášter na Ostrově - sv. Kilián

1. dubna 2017 byla slavnostně zahájena nová naučná stezka o 10 zastaveních vedoucí ze zaniklého středověkého městečka Sekanky u Hradišťka na klášter na Ostrově u Davle a ke kostelu sv. Kiliána. Krásné počasí přilákalo k soutoku Vltavy a Sázavy mnoho zájemců o historii, kteří si nenechali ujít také krátkou plavbu lodí k reliktům zmíněného kláštera. Naučnou stezku připravilo Regionální muzeum v Jílovém u Prahy v rámci projektu Ora et labora. Název projektu vychází z motta řádu sv. Benedikta (tj. modli se a pracuj), nejstaršího mnišského řádu západního křesťanství. Kromě infostezky v rámci projektu vznikla stejnojmenná stálá expozice v daném muzeu, zaměřená právě na historii kláštera na Ostrově u Davle a nejstarší dějiny Jílovska, jejíž součástí jsou i 3D model obou lokalit a další virtuální projekce.

Klášter na Ostrově

Klášter Stětí sv. Jana Křtitele, známý jako Ostrovský klášter, založený roku 999 knížetem Boleslavem II. na soutoku Vltavy a Sázavy u Davle, patřil mezi nejstarší řeholní stavby v Čechách. Šlo o druhý nejstarší mužský klášter u nás, který obydleli benediktíni z bavorského kláštera Niederalteich. Za Přemyslovců byl klášter významným ohniskem vzdělanosti, písemnictví i politiky. Po dlouhou dobu byl hospodářským a kulturním centrem, které řídilo dění v širokém okolí, např. ovlivňovalo osídlování, tj. zakládání nových vsí. Na místě byla důležitá keramická dílna, jejímž specifickým výrobním artiklem byly ornamentální šestiboké dlaždice, které jsou známy z výzkumů dalších významných církevních staveb v Praze, Starém Plzenci, ale i Olomouci. O existenci skriptoria svědčí několik zachovaných děl z jeho produkce. 

Co se týče stavební podoby kláštera, původně byl zřejmě dřevený. S přestavbou do kamene se započalo až po velkém požáru roku 1137. Vznikla románská bazilika se třemi apsidami v jedné rovině, později bylo k východnímu závěru přistavěno trojlodí a do roku 1225 dvojvěžové průčelí. Klášter neušel plenění Braniborů, které nastalo v českých zemích po smrti krále Přemysla Otakara II. roku 1278. Znovu byl pak obnoven a přestavěn již v gotickém stylu. Nicméně i ve 14. století pokračovaly nepříznivé události, požáry apod., velkou ránu pak zasadily klášterním stavbám husitské války. Poslední komunita mnichů odešla do někdejšího proboštství ke Svatému Janu pod Skalou roku 1517 a nadále jednotlivé stavby využívali jen poustevníci. 

První archeologické akce zde probíhaly od konce 19. století, nejvýznamější byl však výzkum Národního muzea vedený Karlem Guthem ve 30. letech 20. století, který vyvolala stavba Vranské přehrady a hrozba zaplavení této oblasti. Bylo odvezeno na 1500 předmětů, zejména architektonických článků, které jsou uloženy ve sbírce Lapidária Národního muzea. Následovaly pak ještě další systematické výzkumy Archeologického ústavu AV ČR. 

Hradišťko u Davle anebo Sekanka

Nad klášterem bylo ve druhé polovině 13. století založeno řemeslnické městečko, jehož původní název je neznámý, stejně tak zakladatel. Tím však byli s největší pravděpodobností ostrovští benediktíni. Lokalita je dnes známa pod místním jménem Sekanka, které se vztahovalo dříve jen k úvozovým cestám vysekaným ve skále. O městském charakteru sídliště vypovídá jednak specifická parcelace a její zástavba, doklady dálkových kontaktů a směny, ale především přítomnost kamenného opevnění. Městečko existovalo pouze krátce, postihla ho totiž stejná katastrofa jako ostrovský klášter, a to braniborské rabování. Podle množství nálezů obyvatelé Sekanku opustili asi při náhlém přepadení. Zřejmě z důvodů nedostatečného zemědělského zázemí již nebyla nikdy obnovena, a tak představuje mimořádný doklad města zaniklého v raném stadiu svého vývoje. 

V 50. a 60. letech 20. století zde probíhal jeden z klíčových výzkumů české archeologie středověku pod vedením Miroslava Richtera. Co bylo zjištěno? Opevnění bylo především na jižní straně, protože z ostatních stran je místo chráněno strmými skalnatými srázy a řekami. Ostrožnu přepažují dvě linie sestávající z vnějšího valu, mohutného příkopu o šířce cca 10 metrů a vnitřního valu. Na místě vnitřního valu byla ve 3. čtvrtině 13. století budována dva metry vysoká kamenná hradba spojovaná maltou, byla však dokončena jen z necelých dvou třetin. Přístup vedl podél východní hrany a chránila ho blíže neurčená stavba v linii vnitřní fortifikace. Centrem městečka bylo prostranství lichoběžníkového tvaru o výměře zhruba jednoho hektaru, které bylo obklopeno asi 60 stavbami, z nichž 40 se podařilo archeologicky zachytit. Jednotlivé parcely měly velikost zhruba 10 x 30 metrů a dnes jsou patrné jako obdélné jámy. Stavby byly jednopodlažní a patrně byly jen provizorii, které měly v budoucny nahradit plnohodnotné domy. Část území, zejména celý hřbitov, zničila pískovna, která se nachází severně od bývalého náměstí. Podle nálezů se usuzuje, že se zde řemeslnici zabývali kovářskými pracemi, tavením a zpracováním železa, výrobou bronzových předmětů, hrnčířstvím, kožedělnictvím a výrobou předmětů domácí spotřeby i ozdobných předměrů (přezky, kladívka, nůžky, hřebeny, hrací kostky), našly se i vzácné kupecké váhy.

Kostel sv. Kiliána

Nenechte se zmást barokním vzhledem kostela, neboť historie stavby je podobně dlouhá jako Ostrovského kláštera. Stávala zde původně dřevěná svatyně, která sloužila jako farní kostel pro obyvatele okolí kláštera a byla do kamene přestavěná až během 11. a 12. století v románském stylu, později gotickém a po požáru v 17. století do současné podoby. Zasvěcení kostela sv. Kiliánovi (jediné u nás) potvrzuje jeho stáří a odkazuje na oblast původu mnichů přišedších sem z Bavorska, kde se právě tento světec těšil velké úctě.

Na levém vltavském břehu nad kostelem sv. Kiliána jsou výrazné relikty středověkých úvozových cest, které kdysi vedly k brodu, tedy ke klášteru a na Sekanku. Dobře dokládají někdejší komunikační význam mikroregionu.

Literatura:

Kuna, M. a kol. 2016: Archeologický atlas Čech. Vybrané památky od pravěku do 20. století. Praha.
Richter, M. 1982: Hradišťko u Davle - městečko ostrovského kláštera. Praha.
Vizner, J. - Šmerák, V. 2016: Sekanka. Pompeje nad soutokem Vltavy a Sázavy. Praha.

Autor textu: Lucie Vélová
(Národní muzeum)

Další fotografie: