S Keltskou Evropou přes Nižbor na Stradonice

Keltské oppidum Stradonice patří mezi nejvýznamnější oppida v naší republice. Hradiště znal již Václav Hájek, proslavilo se ale teprve v roce 1877 po objevení zlatého pokladu, který čítal 200 kusů zlatých minci. To ovšem přilákalo hledače pokladů, kteří lokalitu od té doby ničili a stále ničí a mnoho nálezů tak bylo neodvratně ztraceno. Předtím, než se tam vydáte, rozhodně stojí za návštěvu Informační centrum keltské kultury na zámku v Nižboře, kde se můžete seznámit s keltskou kulturou.

Z Prahy se do Nižbora dá dostat vlakem s přestupem v Berouně. Pokud si chcete udělat celodenní výlet, můžete svou cestu začít v Berouně, který je od Nižbora vzdálen přibližně 8-9 km a stačí se držet červené turistické trasy. Pokud začnete v Nižboře, je potřeba přejít přes most a za ním se dát doprava také po červené turistické trase k zámku. Cesta autem není nikterak složitá – na dálnici D5 stačí sjet na Beroun a odtud je to přibližně 9 km do Nižbora.

Informační centrum keltské kultury je součástí projektu Keltská Evropa, který realizuje Ústav archeologické památkové péče středních Čech s podporou Středočeského kraje. V květnu až červnu a v září až říjnu je otevřeno jen o víkendech a svátcích, a to od 10 do 17 hod. V červenci a srpnu pak každý den od 10 do 18 hod. Dozvíte se zde díky různým multimediálním projekcím něco o životě Keltů, uvidíte modely, mapy a fotografie, na dotykových obrazovkách si můžete vyhledat hesla, která vás budou zajímat. V rámci výstavy je možno shlédnout i krátký 3D film. Prostor je věnován i keltskému náboženství a svátkům, z nichž nejznámější je beltain slavený 30. dubna. 

I sám zámek má dlouhou historii. Ta sahá až do 13. století, kdy zde Přemysl Otakar II. založil hrad, který od té doby dodnes prošel řadou změn. První byla přestavba na renesanční zámek v letech 1601-1613; přestavba do dnešní podoby proběhla o více než sto let později v letech 1720-1724. Od roku 1877 zde začala vznikat sbírka z nálezů z protějšího kopce – Hradiště u Stradonic. Vedle zlatokopů byli totiž u nás i lidé, kteří sbírali archeologické nálezy pro jejich kulturní hodnotu. Například Štěpán Berger či Vilém Gross. Informační centrum keltské kultury zde bylo založeno až v roce 2004 po opravě zámku.
Cesta na Hradiště je dobře značená a cestou vás provází několik informačních tabulí. Ty vám umožní alespoň rámcově si představit velikost oppida, zjistit, jak vypadal keltský dům či vás seznámí s osobnostmi, které jsou úzce spjaty s výzkumem oppida. 

Jako oppidum označujeme opevněné výšinné hradiště pozdní doby laténské, patřící většinou keltským kmenům či kmenovým svazům a plnícím funkce sídelní, správní, obchodní, náboženské a vojenské. Nejvíce je jich známo z Galie (dnešní Francie) – asi 80, v Čechách se jich podařilo objevit sedm. Zájem o stradonické oppidum vypukl, jak již bylo napsáno, po objevení zlatého pokladu. To se stalo v roce 1877; poté se zde objevilo velké množství hledačů pokladů, kteří lokalitu devastovali. První řádný archeologický výzkum, zaměřený na získávání poznatků a ne jen atraktivních předmětů, zde provedl až v roce 1902 Josef Ladislav Píč, kterému se na několika místech podařilo zachytit stopy opevnění a několik sídlištních nálezů. Následně pak vydal slavnou monografii Hradiště u Stradonic (jako druhý svazek svých monumentálních Starožitností země české), kde uveřejnil některé nejznámější a dodnes cenné nálezy. Nicméně on sám považoval hradiště za sídlo Marobuda, germánského náčelníka, který na naše území přišel začátkem letopočtu. 

Tomuto názoru oponoval francouzský archeolog Joseph Déchelette, kterého sám J. L. Píč oslovil a který již zkoumal oppidum Bibracte ve Francii. Právě on si všiml podobnosti mezi těmito dvěma hradišti, a proto považoval stradonické hradiště za keltské. Výzkumů zde pak probíhala řada, za zmínku jistě stojí výzkum A. Stockého, který financoval ze svých vlastních prostředků T. G. Masaryk. Zaměřil se na severovýchodní svahy nad Berounkou, kde bylo hradiště poškozeno; podařilo se mu objevit několik sídlištních objektů. Poslední rozsáhlé terénní práce zde prováděli Alena Rybová a Petr Drda v roce 1981. Během tohoto výzkumu, který musel být veden velmi úsporně, protože nebylo mnoho času, byly objeveny dvorce v podhradí a prozkoumán systém bran; autoři došli k závěru, že brány byly pravděpodobně čtyři, ale objeveny byly zatím jen dvě, umístění dalších dvou se dosud pouze předpokládá. Roku 1977 byl na Hradišti při místní slavnosti odhalen pomníček nálezu pokladu, který bohužel neznámý pachatel brzy po roce 1989 zničil a odcizil. Nedávno byl však znovu obnoven.

Oppidum Stradonice se rozkládá na ploše 90,3 ha. Je pravděpodobné, že bylo rozděleno na akropoli a předhradí. Rozdělení je dnes těžké rozeznat, nicméně akropole se nachází v jihozápadní části hradiště, což je jeho nejvyšší část. Celé hradiště bylo obehnáno hradbou, která měla čelní zděnou plentu z nasucho kladených kamenů zpevněných kůly, na niž navazovalo hlinitokamenité těleso s vnitřní dřevěnou konstrukcí. Hradba byla 2,5 m široká; prokázána je v délce 74 m. Vnitřní zástavba byla tvořena hrazenými dvorci a skládala se z různých typů obydlí, hospodářských staveb, studen, cisteren a přístřešků. Ve zbytcích domů, v odpadních jamách, na někdejších cestách apod. zde pak bylo nalezeno více než 100 000 movitých nálezů - mince, předměty z bronzu, železa, skleněné a jantarové korálky a velké množství keramiky. Tyto předměty nám mohou dát mnoho informací, nejde ale jen o výpověď samotného předmětu, ale i o výpověď místa, kde byl nalezen. Kumulace některých výrobků a polotvarů na určitých místech nám může ukazovat například na dílnu, poloha nálezu v domě či venku, ve dvorci či mimo něj nám ukazuje, k čemu předmět sloužil a jak se s ním zacházelo. Tyto předměty jsou pro nás tedy důležité i pro své nálezové okolnosti, které nám dohromady s nemovitými nálezy poskytují cenné informace o podobě Hradiště a o životě tehdejších lidí na něm. Proto cílem výzkumů nejsou jen samotné movité artefakty, ale také opevnění, brány, pozůstatky obydlí a další objekty, bez kterých by celkový obraz nedával téměř žádný smysl. Bohužel především kovové předměty se často stávají cílem detektorářů a jiných hledačů pokladů. Tím jsme ochuzeni o cenné informace a mnohé otázky po keltské minulosti naší země zůstanou následkem lidské chamtivosti navždy nezodpovězeny.

Literatura:
Drda, P. - Rybová, A. 1998: Keltové a Čechy. Praha.
Píč. J. L. 1903: Starožitnosti země České. II. Čechy na úsvitě dějin. 2. Hradiště u Stradonic jako historické Marobudum. Praha.
Rybová, A. - Drda. P. 1994: Hradiště by Stradonice. Rebirth of a Celtic oppidum. Praha
Waldhauser, J. 2001: Encyklopedie Keltů v Čechách. Praha.

Internetové zdroje:
Keltská Evropa

Autorka: Hana Knotová
(Ústav  pro  archeologii, FF UK)