Světem tajemných Baltů (reportáž z výstavy)

Moravské zemské muzeum v Brně v těchto měsících láká na pozoruhodnou výstavu - Svět tajemných Baltů. Tento název mluví sám za sebe, jelikož kultura a historie pobaltských států má vskutku jistý nádech tajemna. Před návštěvou muzea jsem se zamyslela, co vlastně vím o nejstarších dějinách těchto severských končin. Ze středoškolských dob se mi vybavila jen základní fakta a události. Jantarová stezka – jedna z klíčových obchodních tepen v pravěku a starověku; pohanští Prusové a smrt slavného Slavníkovce, svatého Vojtěcha; Křižácký stát a hlavně slavná bitva u Grünwaldu… Tedy žádná sláva. Je přeci jenom škoda, že obecné povědomí (a to jak historické, tak i kulturní) o této oblasti je omezené jen na pár základních bodů. Na této výstavě si však přijdou na své milovníci archeologie, historie, dějin umění, etnologie a religionistiky a dokonce i filologové. Takže sečteno podtrženo, jestli máte chuť a náladu se dozvědět něco víc o tomto zajímavém koutu Evropy, výstava „Svět tajemných Baltů“ je přesně pro Vás.

Na přípravě výstavy se podílelo 35 muzejních, galerijních a vědeckých institucí, z toho 10 zahraničních. Na samotné výstavě je prezentováno 2000 předmětů a expozice je doplněna bohatým textovým doprovodem. Návštěva vám zabere zhruba 2 hodiny; pokud se začtete do četných poutavých vyprávění o kulturním a společenském vývoji tehdejší baltské společnosti, tak i více. Pro zvědavějšího návštěvníka jsou připraveny informace a zajímavosti týkající se archeologických kultur prezentované oblasti. Celá výstava je rozdělena do tří pater podle chronologického zařazení prezentovaných artefaktů. Na začátku výstavy si můžete vypůjčit interaktivního pomocníka – tablet, který by měl provázet po výstavě a poskytovat potřebné informace. Bohužel, jeho použití se ukázalo být vcelku zbytečné, alespoň co se informativního hlediska týče – poskytuje totiž zcela identické texty jako ty na informačních tabulích.

V prvním patře je umístěna část Pobaltí před Balty, zaměřená na hluboký pravěk a to od dob lovců a sběračů (mezolit) až po dobu bronzovou. Ve světle archeologických nálezů můžeme sledovat vývoj pravěké společnosti od začátku osidlování této oblasti – kolem 9000 př. n. l., kdy mizející ledovec poskytnul příchozím lidem nové lovecké revíry. Hlavním způsobem obživy byl lov, rybolov a sběr divokých plodin. Z toho důvodu byla většina osad rozmístěna podél řek, kolem četných jezer nebo na mořském pobřeží. Právě díky vlhkému prostředí se nám dochovaly nálezy z organických materiálů. Kolem roku 4200 př.n.l. se na území dnešního Estonska začíná s pěstováním obilí. Tento hospodářský jev je časově zařazen do mladší doby kamenné – neolitu (4000-1800 př. n. l). Tehdy dochází nejen k hospodářsko-sociálním proměnám, ale i k zintenzivnění obchodních vztahů se sousedními oblastmi. Probíhá obchod se surovinou pro kamenné nástroje – silicitem. Ve stejně době se vyrábějí i mohutné kamenné sekeromlaty, které i v dnešní době udivují precizností zhotovení. Pozoruhodné jsou i neolitické kostěné výrobky svědčící o velké zručnosti a obratnosti pravěkých řemeslníků. V místnosti, která je zaměřena na dobu bronzovou, můžeme vidět luxusní jantarové šperky, pocházející převážně ze střední Evropy - materiál byl ovšem dovážen právě z Pobaltí. Je zde k vidění honosná dýka zdobená rytím a vykládaná jantarem, pocházející z významného depotu ze starší doby bronzové z Kozích Hřbetů u Prahy. Dalším příkladem jantarového šperku nalezeného na našem území je robustní náhrdelník z lokality Mříč-Dívčí hrad v jižních Čechách. Tyto a jim podobné nálezy poukazují na to, že i v takto vzdálené nám době v Evropě kvetl „mezinárodní“ obchod, a právě jantar byl zdrojem bohatství pro pobaltské národy již od nepaměti. Pro lepší pochopení archeologického a kulturního vývoje ve všech místnostech jsou umístěny komplexní informace týkající se pravěku v Pobaltí.

Nejimpozantnější nálezy se nacházejí ve druhé části výstavy, která je zaměřena na dobu stěhování národů a raný a vrcholný středověk. Území dnešních států Litvy a Lotyšska se ocitlo mimo zásadní události doby stěhování národů, ovšem i toto vzdálené území bylo zasaženo vlnou geopolitických změn. Baltové byli postupně vytlačováni slovanskými kmeny více na sever, čímž přišli o více než polovinu původního území. Odlehlejší poloha jim ovšem zajistila delší kulturní kontinuitu místních náboženských zvyklostí a tradic.

Nesmíme zapomínat na to, že Baltové praktikovali pohanské kulty nejdéle v Evropě a ke křesťanství konvertovali jako jedni z posledních, což se nemohlo neodrazit i na jejich hmotné kultuře a folklóru. Nejvíce vyniká vitrína s pohřebním inventářem ženského hrobu z 11. století (lokalita Lejasdopeles) nebo zemgalské (jeden z baltských kmenů) stříbrné a bronzové šperky z 8. století pocházející z lokality Linksmenai. Masivní šperky již na první pohled naprosto ohromují svou „barbarskou“ velkolepostí. Právě tato část výstavy poukazuje na to, jak bohatá a odlišná kulturní tradice kvetla v těchto končinách. V expozici uvidíme příklady tradičního šperku raného středověku: masivní severské spony, které svým surrealistickým tvarem připomínají tu bájné příšery, tu květy fantaskních rostlin, a jen odborník by mohl v těchto excentrických tvarech rozeznat původní středoevropské kořeny sahající kamsi do doby římského impéria. V dalších vitrínách jsou vystaveny těžké náramky, diadémy a nákrčníky ověšené zvonečky, rolničkami a přívěšky všemožných tvarů a velikosti. Další místnost je zaměřená na polyteistický panteon baltských národů. Můžeme se zde dozvědět, jaké v tehdejší společnosti panovaly náboženské zvyklosti, o kterých se můžeme dozvědět pomocí epigrafických pramenů a archeologických nálezů. Stranou není ponechán ani tragický příběh vládnoucího rodu Slavníkovců a jeho nejznámějšího představitele, svatého Vojtěcha (v cizině známý jako Adalbert), který se rozhodnul přijmout mučednickou smrt z rukou pohanských Prusů.

Poslední část výstavy uspokojí převážně milovníky středověké historie. V několika sálech je pomocí archeologických nálezů a odborných textů prezentován spletitý příběh formování baltských států. Dozvíme se třeba, jak vzniklo první Litevské velkoknížectví. Na výstavě jsou k vidění archeologické artefakty svědčící o mezinárodním obchodu mezi českými zeměmi a pobaltskými hanzovními městy. Kunsthistoriky potěší i příklady umělecké tvorby od pozdního středověku až do novověku se zaměřením na koexistenci pravoslavné a katolické církve. Dominantou této části výstavy je ovšem příběh o Livonsku a mocenském útvaru Řádu německých rytířů (Ordo Domus Sanctæ Mariae Theutonicorum in Jerusalem).

Třešničkou na dortu byla srozumitelně a logicky podaná fakta o historii a kultuře Litvy, Lotyšska a Estonska. Obzvlášť mě potěšily informace o jazykových a kulturních specifikách a hlavně zásadních odlišnostech mezi těmito státy. Ruku na srdce, jak často si pleteme Litvu a Lotyšsko a spojujeme je kulturně a lingvisticky dohromady?

Autoři textu: Viktoria Čisťaková a Zdeněk Beneš
(Národní muzeum a Ústav archeologické památkové péče středních Čech)

Výstava je k vidění od 4. prosince 2013 do 28. září 2014 v Moravském zemském muzeu v Brně.
Více informací na webu MZM.

Prohlédněte si malou ochutnávku z výstavy! (Foto Z. Beneš):