Víte, jak se v archeologii proslavil elektrikář František Sedláček?

Plastika řemeslníka v Muzeu Nové Strašecí se nápadně podobá elektrikáři ze Mšece, Františku Sedláčkovi. Je zobrazen, jak vyrábí kruhy ze švartny. On sám se ve zdejším muzeu každý rok v květnu účastnil Keltského dne, kdy si připomínáme nalezení slavné opukové hlavy Kelta. Proč ale plastika připomíná právě jeho se švartnou? Protože zjistil, jak s ní Keltové před více jak 2000 let pracovali! Keltové ze švartny vyráběli na našem území v mladší době železné lesklé černé kruhy, které se v dané době nosily jako náramky nebo nápažníky. Dodnes vzbuzují naše fantazie. Byly to jen šperky, nebo i amulety? Měly nějaké magické vlastnosti? To se nejspíš nikdy s jistotou nedozvíme. Doloženou máme jen její velkou oblibu v Evropě. Tyto výrobky nebyly oblíbené jen u nás, rozvážely se například na území dnešního Slovenska, Maďarska, Rakouska, Bavorska a Durynska. Zkrátka to byly skvosty, které se z poměrně malé oblasti ve Středočeském kraji dostaly na území dalších evropských zemí.

S čím si archeologové sami neporadili?

Archeologové si lámali hlavu i nad tím, jak Keltové tyto šperky vůbec vyráběli. Materiál používaný k výrobě by byl dnes pro nás téměř nepochopitelný. Švartna byla velice křehký materiál a sebemenší kaz mohl způsobit, že řemeslník musel začít s výrobou náramku nebo nápažníku od začátku. V roce 1955 archeolog Jiří Břeň přišel s vlastní teorií o zpracování tohoto materiálu a vydal studii o švartnových špercích: Černé (švartnové) náramky v českém laténu.

Co je to švartna?
Švartnou nazýváme sapropelit, který pochází z kounovské kamenouhelné pánve. Sapropelit je černá druhohorní usazenina, která obsahuje zbytky jednobuněčných organismů a rostlin. Pro výrobu šperků je to vrstevnatý, lupenitý a velice lehký materiál, který se dá opracovat jednoduchými nástroji.

Úžasný objev

Františka Sedláčka tehdy zarazilo, že archeolog Břeň napsal, že Keltové potřebovali třikrát tolik materiálu, kdežto jeho nálezy této teorii neodpovídaly. A tak se pustil do díla. Dle všeho, co našel a co zjistil o používaných nástrojích v době laténské, sestavil předpokládaný původní postup výroby a osobně ho vyzkoušel. Jeden švartnový kruh 8–10 hodin práce. Sám měl ale zato, že zkušení keltští řemeslníci mohli být rychlejší než on.

Ohlasy jeho práce

V archeologickém světě svým objevem zaujal. Naslouchala mu řada odborníků, například PhDr. Marie Zápotocká nebo PhDr. Natálie Venclová. Jeho znalosti, fotografie jeho práce a jeho jméno se objevují v řadě publikací, např. Příběh nejkrásnější keltské hlavy. Propůjčoval vyrobené předměty na výstavy, nějaké také daroval muzeím. Stal se externím spolupracovníkem Archeologického ústavu ČSAV v Praze a členem Hlavního výboru České archeologické společnosti. V roce 2016 městys Mšec slavil 700 let své existence a František Sedláček tehdy převzal vyznamenání za zásluhy v oblasti archeologie ve svém rodišti.

Jak elektrikář přišel k archeologii?

Ve svých čtrnácti letech se začal zajímat o nálezy v blízkosti svého bydliště. Stalo se tak poté, co ředitel základní školy upozornil na nejnovější objevy v jejich obci. Byly to pravěké dílny na výrobu švartnových náramků u Červeného rybníka ve Mšeci. Mladého Františka to velice zaujalo, a tak mu ředitel školy ukázal místo nálezu.

Jak František na tu dobu vzpomínal?

„Když se podívám z domu, kde jsem se narodil, tak to místo, kde ty dílny byly, vidím z okna. Jsem si říkal, není to daleko, a když se našly tyhle dílny, tak by se mohlo najít ještě něco stejně vzácného, ne-li zajímavějšího, a začal jsem ve volných chvílích chodit po polích,“ vzpomínal na své začátky Sedláček. Prý od té doby chodil na vycházky do polí v každé roční době a v každém počasí. Občas za několik hodin nenašel vůbec nic, jindy se mu podařilo objevit i více střípků historie najednou. Při svých toulkách zoranými poli nacházel zlomky keramiky, pazourky, kamenné sekery, skleněné úlomky a samozřejmě kousky švartny.

Jak na něj vzpomínáme?

František Sedláček bohužel zemřel 21. 4. 2020 ve věku 80 let. Spisovatel Václav Vokolek o něm řekl: „Sžil se celoživotně se svou krajinou, znal její dějiny až ke Keltům, věděl, kde se co důležitého nalézá, propojil se s ní naprosto dokonale. Objevil tolik úžasných věcí, ačkoli nikdy nekopl do země! Všechno nalézal na povrchu, všechno procítil a pojmenoval. Přitom se vyjadřoval zcela prostě, ale s neobyčejnou přesností. Měl jsem vždy dojem, že ví daleko víc, než říká…“
Výsledky jeho práce ale s námi žijí dál, nejen v Muzeu Nové Strašecí nebo v publikacích. V české kotlině se od dob jeho objevu našlo několik párů šikovných rukou, které jsou schopny vyrobit krásné černé náramky. Výjimečně na ně můžete narazit na historických akcích zaměřených na Kelty. Křehký lesklý šperk vás někdy vyjde až na tisíc korun, ale když teď znáte jeho historii, uznejte, že to bude jeden z nejcennějších šperků ve vaší sbírce. Mimochodem černými kruhy se v dávných dobách zdobili i muži!

Kde švartnové šperky můžete sehnat?
Zajeďte si na historickou akci, kde budou vystupovat Keltové. Dozvíte se více o řemeslech, která ovládali. Zjistíte více o jejich životě. A třeba narazíte i na zkušeného šperkaře, který opracoval černý materiál do lesklého náramku.

Zdroje:
Osobní setkání s Františkem Sedláčkem v roce 2013
Osobní korespondence s Václavem Vokolkem v roce 2022
Blažková, Sedláček, Stolz, Stolzová, Venclová: Příběh nejkrásnější keltské hlavy 2 vydání, Rakovník 2020
Venclová, Drda, Michálek, Salač, Sankot, Vokolek: Archeologie pravěkých Čech 7 – doba laténská, Praha 2008
Obecní listy, Mšec, ročník XIV, číslo 5, září, říjen 2016
Obecní listy, Mšec, ročník XIV, číslo 6, listopad, prosinec 2016

Autor textu a fotografií: Kateřina Alexandra Vyternová