Rozhovor s profesorem Miroslavem Vernerem

„Vážím si toho, že se nám podařilo českou egyptologii i v době komunismu vůbec uchovat.“

Prof. Dr. Miroslav Verner, DrSc. je předním českým egyptologem. Ačkoli mu v době, kdy byl pořízen tento rozhovor, zbývalo jen několik dní do odjezdu do Egypta, i přes své časové vytížení mi ve své pracovně Egyptologického ústavu ochotně odpověděl na několik otázek.

Dočetla jsem se o Vás, že původně jste chtěl studovat orientalistiku. Co konkrétně, bádání o Orientu je dost široký pojem.
Zajímaly mě dějiny i jazyky starověkého Předního východu. V takovém širším kontextu - ten můj zájem vzešel z klukovského romantismu, „mayovek“ a různých dobrodružných knih, ale i docela seriózních cestopisů Hanzelky a Zikmunda i starších českých cestovatelů, Emila Holuba a podobně.

Z politických důvodů jste nemohl ke studiu nastoupit a šel jste pracovat manuálně, abyste si vylepšil kádrový profil.
To byla prostě taková doba. Za komunismu si člověk mohl přát co chtěl, ale druhá věc byla, co mu strana, rozumí se komunistická, a její místní pohlaváři povolili. Moji rodiče nebyli komunisté, naopak, naše rodina byla nejen buržoazní, ale i tradičně věřící, takže to byly podle tehdejších komunistických norem velice špatné předpoklady pro mé vysokoškolské studium. Tak jsem šel pracovat.

Když jste se vrátil na univerzitu, byl jste zařazen na egyptologii.
Já jsem se nevrátil na univerzitu, já jsem se na univerzitu dostal, a to teprve po několika pokusech, kdy jsem vždycky přijímací zkoušky udělal, ale napsali mi, že z jakýchsi důvodů prostě nemohu být přijat. Nakonec jsem byl přijat až poté, kdy se mí spolupracující dělníci rozhořčili a řekli, že takhle to teda nejde, že v této zemi má přece vládnout pracující lid, podle toho, jak se to tehdy tvrdilo, a oni že jsou ten pracující lid a že mě doporučují, protože vědí, že mě to zajímá a že v každé volné chvilce se učím nějaká slovíčka, čtu si a podobně. Takže na jejich zákrok jsem byl potom přijat.

Šel jste tedy na egyptologii, ale to vlastně nebylo úplně to, co jste si původně přál studovat.
Vpodstatě byla v rámci toho, co mne zajímalo. Šel jsem na egyptologii proto, že se tehdy, v roce 1960, shodou okolností otevírala. Kdyby se bývala v tom roce otvírala třeba klínopisná studia, tak bych asi studoval klínopis. Já jsem neměl nějaký vyhraněný zájem. Je docela možné, že bych na egyptologii později přešel, protože ta mě z toho předovýchodního okruhu zajímala nejvíc.

Teď něco trošku z jiného soudku. Jakými jazyky hovoříte a které jsou pro Vás v Egyptě nejpodstatnější pro běžnou komunikaci?
Tak samozřejmě arabština, egyptský dialekt arabštiny. Nemohu říct, že bych ji nějak bravurně zvládal, ale jsem schopen se domluvit. Já jsem si nikdy, a kolikrát jsem toho sám litoval, nenašel čas, abych se arabštinu naučil důkladně, takže je to taková dost povrchní znalost, jen to, co potřebuji pro styk s dělníky na vykopávkách, s předáky dělníků a podobně. Jinak v úředním styku, myslím samozřejmě v archeologii, se v Egyptě hodně používá angličtina, při komunikaci s kolegy také využívám znalosti němčiny a francouzštiny. Potom je samozřejmě zapotřebí znát egyptštinu, tedy jazyk starých Egypťanů, zejména egyptštinu klasickou, protože texty, se kterými se člověk setkává při práci v Egyptě, jsou buď ve staré egyptštině nebo v klasické, to jsou ty pozdější. Na našich vykopávkách můžete také narazit na texty psané démoticky, ale to je písmo a jazyk, kterým se já nezabývám, tomu se věnují někteří mí mladší kolegové.

Jak vlastně vypadá Váš běžný pracovní den? Můžete přiblížit, co kromě přednášení na FF UK egyptolog celý den dělá, když právě nepobývá v Egyptě?
Naše pracoviště je pracovištěm vědecko-pedagogickým. Díky pochopení vedení univerzity a zejména vedení fakulty nemusíme mít časově náročné osobní pedagogické úvazky v plném rozsahu. Kdybychom měli, podobně jako jiné velké obory na fakultě – čeština, historie a podobně – každoročně desítky, někdy i stovky studentů, tak bychom samozřejmě jenom učili a učili. To by ale nešlo dát dohromady s archeologickými výzkumy v Egyptě. Z toho vyplývá, že naše práce se soustřeďuje zejména na tři oblasti. Zaprvé na výuku, na které se já osobně už nepodílím, ale máme to v našem egyptologickém týmu rozděleno. Druhou takovou oblastí je organizace výzkumu v Egyptě, což je poměrně hodně časově náročné, a konečně třetí oblastí je samotná vědecká práce. Té věnujeme největší díl našeho úsilí. Vždyť jsme také řešitelským pracovištěm vědecko-výzkumného záměru. Míra zapojení v té které činnosti se ale časem mění.
Kdybych to vztáhl na sebe, tak musím říct, že v určité době, na přelomu sedmdesátých, osmdesátých, ale i ještě počátkem devadesátých let, jsem hlavní těžiště naší práce spatřoval v organizaci výzkumu a zabezpečování činnosti pracoviště doma i v Egyptě. Ono organizovat něco v Česku a zároveň taky v Egyptě vůbec není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Archeologické vykopávky probíhají ve dvou sezonách, na jaře a na podzim, které trvají každá tři až čtyři měsíce, takže je to časově i organizačně práce opravdu náročná. Nicméně jak běží čas, tak těžiště mé činnosti se stále více přesouvá do oblasti vědecké - zpracovávat materiály, psát, publikovat především vědecké práce, ale nelze podceňovat také práci pro širokou veřejnost doma i v zahraničí, prezentovat výsledky naší činnosti. Takže takhle se asi odvíjí práce egyptologa.

Teď tu mám otázku, na kterou nemusíte odpovídat, pokud nechcete, ale zajímalo by mě, jak lze takovéto zaměstnání, kdy tolik času trávíte mimo domov, skloubit s rodinným životem?
Tak musím říct, že velice obtížně. Poznal jsem to na vlastní kůži a můj rodinný život tím byl opravdu poznamenaný. Nicméně postupně to čas všechno nějak vyřešil a mezitím už také děti odrostly, a to už se pak člověk přeci jen ocitá v trochu jiné životní situaci.

Na mnoha místech se můžeme dozvědět o historii české egyptologie, od jejích úplných počátků až po nejnovější výzkumy. Jak ale českou egyptologii ovlivnily změny po roce 1989. A ovlivnily ji vůbec?
Ano, samozřejmě, tak jako vůbec celý život v naší zemi. Ne že bychom nesměli před rokem ´89 pracovat v Egyptě, ale bylo to velice obtížné, to si vaše generace už ani neumí představit. Bylo zapotřebí neustále podstupovat všelijaké komunistické šikany, schvalovací procedury před nejrůznějšími partajními komisemi a výbory, rozhodování o tom, kdo se smí a nesmí zúčastnit expedice. Byly také velké problémy s financemi, byly nesmírně omezené, skromné zdroje. Po roce 1989 se mnohé změnilo, práce v našem týmu se stabilizovala. My jsme například do roku ´89 vůbec nesměli přednášet egyptologii, protože to nebyl tehdy akreditovaný obor.

Jak se tedy vyučovalo?
Nevyučovala se egyptologie vůbec, poslední studenti byli z počátku sedmdesátých let. Po smrti profesora Žáby pracoviště ztratilo akreditaci, bylo také i zrušeno po nástupu normalizace v roce 1971, byla to prostě komplikovaná doba. Po roce 1989 jsme získali možnost soutěžit o granty a různé projekty a tím i možnost získat finanční prostředky na provádění výzkumu. Získali jsme také možnost pracoviště technicky vybavit, spolupracovat se zahraničními týmy, nakupovat a získávat publikace, zároveň vydávat vlastní. Za komunismu nebylo možné nakoupit knihy ze zahraničí, vůbec na to nebyly peníze, nebyly devízy. Od okamžiku, kdy se koruna stala konvertibilní, bylo jen otázkou sehnat koruny, nikoli shánět krkolomně devizy.

Čeho si na starých Egypťanech nejvíce ceníte?
Je toho mnoho. Cením si samozřejmě obrovských vědomostí a zkušeností, které nashromáždili, cením si obrovského díla, které vytvořili svou civilizací, všech těch velkolepých památek, veškeré té sumy poznatků, z nichž dodnes čerpáme, aniž si to mnohdy uvědomujeme. Položili základy civilizace, i když samozřejmě nebyli jediní, byly ještě další národy, ale oni toho udělali mnoho, zejména pro naši evropskou civilizaci. Jejich kulturní odkaz, obrovské kulturní dědictví nám zprostředkovali zčásti Řekové a Římané, ale zčásti také Bible a křesťanství. Není náhodou, že právě v tomto okruhu starověkého Předního východu, mezi Egyptem a Úrodným půlměsícem, vykrystalizovaly předpoklady pro vznik tří velkých světových náboženství Knihy, tedy judaismu, křesťanství a islámu.

Co považujete za největší úspěch české egyptologie – je to nějaký konkrétní objev (např. Iufaova hrobka), nebo třeba uznání, jaké se jí celosvětově dostává?
Já za nejdůležitější považuji to, že se českou egyptologii podařilo vůbec uchovat, že neskončila v zapomenutí, tak jako některé jiné vědní obory za komunistické éry. Samozřejmě si také považuji toho, že si náš tým vydobyl v celosvětovém měřítku uznávané postavení a že se nám podařilo získat krásné archeologické koncese v Egyptě, na pyramidových polích v Abúsíru a v Západní poušti v oáze el-Hajez.

Autorka rozhovoru: Dorotea Wollnerová
(Ústav pro archeologii FF UK)