Jean-Francois Champollion (1. díl)

Francouzský archeolog, jazykovědec, jeden ze zakladatelů egyptologie, ale především ten, který rozluštil egyptské hieroglyfy, neboli „slova bohů“, jak je nazývali sami Egypťané.

Narodil se 23. prosince 1790 v malém francouzském městečku Figeac jako nejmladší z pěti dětí místního knihkupce. Měl nezvykle žlutou a tvrdou pokožku, která se vyskytuje jen u orientálců, a proto dostal přezdívku „Egypťan“. Odmalička projevoval výjimečné jazykové nadání, v pěti letech se sám naučil číst – srovnával prý to, čemu se naučil nazpaměť s tím, co bylo vytištěno. Maminka, sama negramotná, ho učila modlitbám, malý Jean-François si pak vzal modlitební knížku a přepisoval z ní písmena a slova a přiřazoval je ke známým modlitbám. Tento úspěch ohromil jeho staršího bratra Jacquesa-Josepha, který ho začal sám učit. Později ale musel odcestovat pracovně do Grenoblu, a tak svěřil mladšího bratra do péče Doma Calmelse, který působil jako jeho osobní učitel. V této době získal Jeana-Françoise základní vzdělání v klasických jazycích – řečtině a latině. Za nějakou dobu ale výuka Doma Calmelse přestala dostačovat, a tak si malý Champollion ve svých deseti letech vyprosil na svém bratru, aby mohl za ním odjet do Grenoblu.

Jacques-Joseph zde Jeanu-Françoisovi zajistil soukromou výuku, na kterou dohlížel, a navíc se do ní sám aktivně zapojoval. Kromě prohloubení znalostí latiny a řečtiny studoval hebrejštinu, později přidal také arabštinu, starou syrštinu, chaldejštinu a koptštinu. V roce 1804, tedy ve svých 13 letech, uveřejnil svou první studii „Poznámky k příběhu o obrech podle hebrejských etymologií“. O deset let později sice na okraj jeho rukopisu připsal „ma première bêtise“, neboli „má první hloupost“, ale ani to neubírá na obdivuhodnosti jeho díla v tak mladém věku. Někdy v této době se také začal projevovat jeho zájem o Egypt a jeho kulturu. Za několik let, v září roku 1807, přednesl před grenobelskou Společností umění a nauk svou první přednášku na téma „Esej o zeměpisném popisu Egypta před Kambýsovým dobytím“. Dle Champolliona bylo totiž možné z písemných pramenů psaných řecky, latinsky, arabsky, koptsky a dalšími orientálními jazyky odvodit starověké místní názvy. Arabské názvy jednotlivých lokalit byly často fonetickými přepisy názvů užívaných Egypťany v době řecko-římské, a ty zas byly odvozeny od názvů staroegyptských. Za tuto práci se mu dostalo takového uznání, že byl zanedlouho zvolen členem korespondentem Společnosti – ve svých sedmnácti letech.

Rozhodl se odejít do Paříže a zde dále studovat. K této cestě se váže jedna historka, kdy se mladý Champollion prý po cestě naklonil ke svému bratru a okouzlen starověkým Egyptem prohlásil: „Já hieroglyfy rozluštím. Vím to!“
V Paříži se plně vrhl do studia dalších orientálních jazyků. Protože se v tuto dobu už velmi zaměřoval na starověký Egypt, věděl, že stěžejní pro studium staré egyptštiny je koptština. Tento jazyk je nejmladší vývojovou fází egyptštiny a také liturgickým jazykem egyptských křesťanů neboli Koptů. Champollion se tedy hlouběji zaměřil právě na tento jazyk, dokonce si prý pro vlastní pobavení všechno, co se událo, překládal v duchu do koptštiny. Během svého pařížského pobytu také sestavil koptský slovník a sepsal většinu své knihy „Egypt za vlády faraonů“, která byla vydána roku 1814.

Finančně ho v této době plně podporoval bratr, který mu díky svému postavení a kontaktům dokonce pomohl vyjednat i to, že v této rozbouřené době nemusel na vojnu a mohl se nadále plně věnovat studiu. A tak se mladý Jean-François začal plně soustředit na hlavní objekt svého zájmu – hieroglyfy, které by rád rozluštil. Věřil, že se mu to podaří na základě studia tzv. Rosettské desky, objevené roku 1799 Napoleonovou expedicí v Egyptě, na které byl vytesán tentýž nápis ve třech různých jazycích a písmech – v hieroglyfech, démotickém písmu a řecky. Řecky, to znamená čitelně, srozumitelně. V době svého pobytu v Paříži však příliš v tomto náročném úkolu nepokročil. Větší úspěchy se dostavily až později, po jeho návratu zpět do Grenoblu, kde byl roku 1809, ve svých osmnácti letech, jmenován profesorem starověkých dějin.

Jaccques-Joseph Champollion, který si změnil své jméno na Champollion-Figeac (zřejmě proto, aby se odlišil od svého bratra), byl velkým Napoleonovým přívržencem. Když se v březnu 1815 Napoleon vrátil do Francie, aby se opět ujal vlády (i když, jak víme, jen na sto dní), byl Champollion-Figeac jedním z prvních, který ho šel uvítat. Brzy pak začal pracovat jako jeho osobní asistent a tajemník. Vzhledem k Napoleonovu velkému zájmu o starověký Egypt přišla brzy řeč i na Jeana-Françoise a jeho práci. Když mu Jaccques-Joseph vylíčil, na čem jeho bratr právě pracuje, byl nadšen a slíbil vydat koptský slovník. Naneštěstí pro bratry Champollionovy byl brzy Napoleon definitivně poražen u Waterloo. Oba pak, jakožto jeho přívrženci, upadli v nemilost. Důsledkem toho bylo zamítnuto vydání koptského slovníku a v únoru 1816 byli oba posláni na 18 měsíců do vyhnanství mimo Grenoble. Vydali se tedy do svého rodného města Figeacu.

Když se Champollion vrátil do Grenoblu, získal místo knihovníka v městské knihovně. Za několik měsíců se také ve zdejší katedrále oženil s Rosine Blancovou, se kterou udržoval dlouholetý vztah, ale kterou si předtím nemohl vzít, protože jejímu otci vadila nedostatečná finanční zajištěnost svého budoucího zetě. Manželství však bohužel nebylo příliš šťastné. V této době se také znovu vrhl do výzkumu egyptštiny a egyptského písma. Přišly však potíže. Roku 1821 byl falešně obviněn z buřičství a vlastizrady, a ačkoli byl nakonec zproštěn všech obvinění, přišel o zaměstnání a grenobelský prefekt mu natolik znepříjemňoval život ve městě, že se nakonec musel odstěhovat za bratrem do Paříže. Po dobu dvou let byl zavřený v domě na ulici Mazarine, a obklopen bratrovou knihovnou, plně se soustředil na výzkum egyptštiny. O svých pokrocích dával vědět pravidelnými přednáškami v Akademii písemnictví a krásné literatury. Veliké úsilí brzy přineslo své plody a Jean-François Champollion mohl ohlásit světu, že se stal prvním člověkem od dob starověku, který je schopen číst egyptské hieroglyfy. Jak se mu to podařilo, si ukážeme v příštím článku o tomto geniálním vědci.

Autorka textu: Dorotea Wollnerová
(Ústav pro archeologii FF UK)

Zdroje:
Ceram, C. W. 1975: Bohové, hroby a učenci. Román o archeologii. Praha.
Champollion, J.-F. 1824: Précis du système hiéroglyphique des anciens égyptiens, ou, Recherche sur les éléments premiers de cette écriture sacrée. Paris.
Robinson, A. 2013: Muž, který rozluštil hieroglyfy. Život Jeana-Françoise Champolliona. Praha.
Díla J.-F.Champolliona online