Hrady a zámky, objevované a opěvované

Patříte k lidem, kteří mají rádi to nejlepší z nejlepšího? Pak vás jistě zaujme výstava Hrady a zámky, objevované a opěvované, kterou do 15. března 2015 pořádá Národní památkový ústav na Pražském hradě. V prostorách Jízdárny lze spatřit více než 600 nejvíce ceněných předmětů pocházejících ze sbírek 60 hradů a zámků našeho území.

Hrady a zámky tvoří již přes tisíc let neodmyslitelné dominanty české krajiny, které se postupně staly předmětem velkého zájmu nejen odborníků, ale i široké veřejnosti každého věku. Každoročně se tyto památky během sezony otevírají několika milionům návštěvníků, od náhodných až po organizované skupiny. Velké zastoupení tvoří rovněž nadšenci, pro něž je hradní a zámecká tématika součástí jejich trávení volného času a památkové objekty tak navštěvují pravidelně. Výstava Hrady a zámky, objevované a opěvované bude patrně potěšující zprávou právě pro tuto skupinu, neboť přichází v zimních měsících, kdy bývá většina památkových objektů veřejnosti uzavřena.

Expozice je pojata jako výpravná podívaná připomínající historii hradů a zámků v deseti tématických blocích, které vyzdvihují jednotlivé etapy jejich vývoje skrze prezentované předměty, z nichž vždy jeden (výjimečně dva) tvoří jakýsi emblém své doby. Atmosféru navozují také literární, básnické či hudební příspěvky s doprovodným komentářem a samotné uvědomění si, že celá výstava se symbolicky odehrává v centru Českého státu z pohledu historie i současnosti. Propojení hradní a zámecké tématiky s minulostí a dnešní dobou je také základní myšlenkou celého projektu, neboť k otázkám vývoje (a tedy i smyslu a významu) těchto sídel patří i úvahy ohledně jejich budoucnosti.

Při vstupu do výstavního sálu nelze přehlédnout velkolepá středověká vrata z hradu Karlštejn, která jsou zároveň i nejrozměrnějším předmětem expozice. Předtím však musela projít nákladnou rekonstrukcí hrazenou z prostředků britské společnosti The Friends of Czech Heritage. Dřevěné i kovové součásti musely být ošetřeny, zpevněny a zajištěny před poškozením, k němuž mohlo velmi snadno dojít během převozu na Pražský hrad, jenž patřil v důsledku velikosti i váhy (přes 1 tunu) vrat k těm nejnáročnějším. Během samotného restaurování došlo také k zjištění skutečného stáří dřeva použitého při výrobě - vrata měla být vyrobena po roce 1350, což by podle slov kurátora výstavy Petra Pavelce v takovém případě znamenalo, že jimi měl do hradu vstupovat ještě český král a římský císař Karel IV. Vrata byla používána až do přestavby hradu mezi lety 1877 - 1899, na níž se podílel i přední (ale i často kritizovaný) český architekt a restaurátor Josef Mocker. Ten původní vrata vyměnil a následně instaloval na stěnu jako exponát, kde zůstaly téměř 130 let.

V prostoru otevírajícím se za karlštejnskými vraty nejspíše zaujme na první pohled Kosmova kronika, která zde symbolizuje počátky slovanských hradišť a vznik hradské soustavy, která tvořila jeden ze základních stabilizačních prvků přemyslovského státu. Prvních několik týdnů je možnost si prohlédnout starý tisk Kosmovy kroniky z křivoklátské hradní knihovny a po vánočních svátcích na krátkou dobu dokonce i Budyšínský rukopis Kosmovy kroniky Čechů z první třetiny 13. století. Místnost však skrývá i další nenápadné skvosty naší historie, např. malý soubor keramiky, kovových nástrojů a velkomoravských šperků (prsteny, záušnice, korálky, křížky, apod.) včetně slavného stříbrného terčíku s jezdcem (sokolníkem) ze Starého Města u Uherského Hradiště. Terčík nalezený v interiéru kostela „Na Špitálkách“ představuje jedno z nejstarších vyobrazení sokolníků u nás. Kořen tohoto motivu bývá přisuzován oblasti Iránu do období poklasického sásánovského (7. - 9. stol.). Tento tepaný skvost vznikl patrně podle předlohy přibližně ve druhé polovině 9. století ve středoevropském prostředí. Umístěn mohl být na terčovitém zakončení tyče, čemuž by napovídaly objímky ze stříbrného plechu nalezené poblíž. Mimo výše uvedeného lze ještě zmínit ukázku dlaždic vyšehradského typu a sbírku mečů ze 12. století zapůjčenou ze státního zámku Žleby.

Doba největší slávy českých hradů však přišla především v období vrcholného a pozdního středověku. Tehdy se tato místa stala nenahraditelnými správními, obrannými, hospodářskými, církevními i kulturními centry. Jak takové centrum mohlo vypadat, zde ilustruje model hradu Český Krumlov, obrazy i ukázku z vybavení hradních interiérů, např. vyřezávanou skříň z hradu Zvíkov, set unikátních keramických nádob z manského domu hradu Křivoklát či ukázky kachlů symbolizujících změnu ve vytápění hradních a později i zámeckých prostor. Za povšimnutí stojí též tzv. Karlštejnský poklad, rozsáhlý soubor honosných liturgických předmětů (monstrance, kalichy, svícny, prsteny, koruny, mešní roucha, atd.) sloužící k vykonávání církevních obřadů. Soubor kromě toho představuje široký průřez ozdobnými styly a slohy, neboť obsahuje předměty spadající do vrcholné gotiky až po 19. století. Celý obsah původního souboru se bohužel nedochoval z důvodu častého dělení na části a postupného přemisťování do Prahy, poprvé za vlády Zikmunda Lucemburského v 15. století. Své jméno soubor získal díky kurióznímu objevu zedníků v 19. století na Karlštejně, kam byla část pokladu ukryta do jedné z hradních zdí – nejspíše z obavy před drancujícími husity.

Následující část výstavy patří období renesance a tedy velké změně lidského uvažování i způsobu života, jež ovlivnila postupně celou Evropu. S těmito změnami se také nevyhnutelně začala měnit i povaha lidských sídel včetně hradů. Postupně začaly ztrácet obrannou funkci a stávaly se spíše reprezentačními rezidencemi obklopenými zahradami, parky a oborami. Renesance tak postupně dala vzniknout fenoménu zámků všech druhů a stylů. Tuto epochu skvěle reprezentuje např. pestře barevná zlacená mříž studny pocházející ze zámeckého areálu v Jindřichově Hradci. Zámecká studna zdobená anděly, pětilistými růžemi a bájnými zvířaty představuje neobyčejné umělecké dílo a jeden z nejvýraznějších exponátů celé výstavy. Podobně výrazným vystaveným předmětem této místnosti je i unikátní kompletní jezdecká výzbroj ze zámku Konopiště. Místnost obklopuje sbírka obrazů převážně s výjevy ze života šlechty, pozornému návštěvníkovi by však neměl uniknout obraz znázorňující Jezdeckou bitvu s Turky z druhé poloviny 16. století, který pro tuto výstavu poskytl zámek Český Krumlov. Obraz společně s ukázkou tureckých militarií (dobová zbroj, reflexní luk, šavle, apod.) připomíná turecké vpády do Evropy, které v této době tvořily stále větší hrozbu.

Střední část soustřeďuje pravděpodobně největší poklady celé výstavy a nabádá k zamyšlení o jejich nadčasovosti – zde si můžete prohlédnout některé z obrazů apoštolů Mistra Theodorika z kaple sv. Kříže na Karlštejně, relikviářové busty sv. Václava a sv. Vojtěcha, kopii Svatováclavské koruny a především proslulý relikviář sv. Maura z Bečova nad Teplou, který je svou hodnotou srovnatelný s českými korunovačními klenoty. Jedná se o jediný relikviář patřící do skupiny tzv. domečkových tumbových relikviářů, jenž nepatří církvi a nepoužívá se tak k liturgickým záměrům. Vyroben byl v první čtvrtině 13. století na zakázku pro klášter ve Florennes na území dnešní Belgie jako schránka pro uložení relikvií sv. Maura a sv. Jana Křtitele. Byl používán pravděpodobně až do vypuknutí Francouzské revoluce, po níž byl klášter ve Florennes zrušen a relikviář uložen v nevhodných podmínkách v jiném kostele až do roku 1838, kdy jej odkoupil a nechal zrestaurovat Alfréd de Beaufort-Spontin, tehdejší majitel bečovského zámku. Relikviář mizí v době vyhlášení tzv. Benešových dekretů po druhé světové válce, neboť majitelé panství museli z důvodu kooperace s nacisty opustit republiku. V té době byl relikviář ukryt do zásypu podlahy v hradní kapli a znovu objeven až roku 1984 díky práci československých kriminalistů, kteří prověřovali záměry amerického obchodníka Dannyho Douglase, jenž měl zájem o odkoupení tohoto předmětu. Po jeho nalezení a celkové analýze byl relikviář klasifikován jako památka nevyčíslitelné hodnoty a jeho prodej byl následně zamítnut. Relikviář však bylo nutné odborně zrestaurovat, jelikož jeho dlouhodobý pobyt v hlíně tento předmět nesmírně poškodil. Restaurátoři tak byli nuceni si osvojit mnohé staré zlatnické techniky a po konzultacích s dalšími odborníky i ze zahraničí vyvinout také i několik nových. I přes veškeré nasazení se celý proces obnovy relikviáře podařilo dokončit po dlouhých 11 letech.

Ačkoli archeologie novověku a industriální archeologie se na našem území stále netěší příliš velkému ohlasu, i po opuštění středověkých a raně novověkých sbírek si každý návštěvník výstavy jistě najde to své i ve druhé polovině výstavy, která se věnuje největším pokladům a uměleckým dílům z mnoha předních barokních a klasicistních zámků. Zde se můžete těšit na výběr obrazů a soch barokních mistrů, dobového oblečení a kuriozit, jejichž shromažďování se stalo v této době tak populární.

Období 19. století bylo pak především dobou, kdy český národ hledal sám sebe a své kořeny. Hrady a zámky se v této době tak stávaly ikonami národního obrození a oblíbenými cíli romantických umělců všeho druhu. Tuto skupinu prezentuje nejlépe cestovní deník Karla Hynka Máchy, Karla Krameria či skicář s vyobrazením českých hradů, jehož autorem je Jan Evangelista Konopas. Zásluhou mnoha umělců a dalších nadšenců se tak probudil první opravdový zájem o památky a jejich osud, který posléze přerostl v zájem vědecký, často podporovaný šlechtou toužící vyzdvihnout význam svého rodu o rodinnou historii.

S příchodem 20. a následně 21. století se funkce, význam i sociální kontext hradů a zámků opět výrazně proměnil a začal být propojován s přicházejícím moderním způsobem života. V této části výstavy je možné vidět osobní automobil Benz knížete Karla V. Schwarzenberga z roku 1913 ze zámku Orlík a to včetně jeho uniformy a osobních věcí, které v automobilu převážel. Zajímavostí je, že tento automobil je zmíněn dokonce i v Dobrém vojáku Švejkovi od Jaroslava Haška, kde Švejk při noclehu ve Schwarzenbergském ovčíně vyslechne starého ovčáka, který komentuje mladého knížete jako člověka, který je nepříjemně cítit po benzínu. Jelikož tento automobil byl pro tehdejší dobu nepříliš častý, podle kurátora výstavy se tak téměř jistě jednalo o tento automobil. Kromě tohoto exponátu je asi nejzajímavějším vystavovaným předmětem závěť prezidenta Masaryka, který popisuje proměnu hradu z „aristokratického“ na „demokratický“, tj. sídlo demokratické hlavy státu a centrum státní reprezentace. Moderní pojetí hradů prezentují mimo jiné i plány na přestavby zámku Nové Město nad Metují architekta Dušana S. Jurkoviče či Plečnikovy plány na rekonstrukci Pražského hradu. Výstavu uzavírají listiny, které zařazují nejvýznamnější české hrady a zámky do souboru památek světového dědictví UNESCO.

Výstavu Hrady a zámky, objevované a opěvované můžete navštívit denně (včetně pondělí) od 10 do 18 hodin. Je možné využít i doprovodných a vzdělávacích programů organizovaných pracovníky Národního památkového ústavu. Více informací naleznete na webových stránkách Národního památkového ústavu nebo na webu Kultura na hradě.

Autorka textu: Martina Smetánková
(Ústav pro archeologii FF UK)

Zdroje:
Pavelec, P. (ed.) 2014: Hrady a zámky objevované a opěvované: Průvodce výstavou. Praha.
Wieczorek, A. – Hinz, H. M. (eds.) 2002: Střed Evropy okolo roku 1000: příručka a katalog k výstavě. Praha.

Relikviář sv. Maura
Hrad Karlštejn
Zámek Bečov
Kuchyňková, Z. 2014: Od vrat Karlštejna po závěť prezidenta Masaryka
Zlatý relikviář z Bečova, karlštejnská vrata, Masarykovu závěť a další umělecké a historické poklady lze do poloviny března obdivovat v Jízdárně Pražského hradu (tisková zpráv NPÚ)

Další obrázky z výstavy si můžete prohlédnout v galerii (foto M. Smetánková):