Aşıklı Höyük: škola pravěkého pastevectví

Oblast Předního východu, respektive oblast tzv. Úrodného půlměsíce, je spojena s počátky budování sídlišť trvalého rázu, se vznikem zemědělství i s domestikací hospodářských zvířat. Proces domestikace zemědělských rostlin a hospodářských zvířat, stejně jako i budování trvalých sídlišť, je obecně spojován s obdobím neolitu – počátky neolitu na Předním východě však postrádají další rys, kterým je neolit obecně charakterizován: keramiku. Z tohoto důvodu označujeme nejstarší fázi neolitu jako tzv. prekeramický (či akeramický) neolit.

Budování sídlišť trvalejšího rázu známe od desátého tisíciletí př. Kr. – nejstarší „město“ bylo nalezeno v Jerichu v Palestině, jehož počátky se datují do období okolo r. 9600 př. Kr. Podobné nejstarší sídelní aglomerace známe i z Turecka – mezi nejznámější lokality patří Çatal Höyük či Hacılar (počátky osídlení se datují k roku 7500 respektive 7040 př. Kr.). Ještě starší tureckou lokalitou je Göbekli Tepe, pravděpodobně neolitická svatyně datovaná k r. 9130 př. Kr. Mezi nejstarší „města“ patří i turecká lokalita Aşıklı Höyük, jejíž výzkum přinesl v nedávné době zajímavé výsledky, co se týče poznání procesu domestikace hospodářských zvířat.

Neolitický tel Aşıklı Höyük se nachází v historické Kappadokii v úrodné oblasti podél toku řeky Melendiz. Aşıklıhöyücký tel není zajímavý jen faktem, že představuje jednu z nejstarších sídelních aglomerací na území dnešního Turecka, ale zejména tím, že na příkladu jedné lokality můžeme sledovat postupný přechod od lovecko-sběračského způsobu k pastevectví. Lokalita je zkoumána od r. 1964. Zdejší sídliště, stratigraficky rozdělené do pěti vývojových fází, se skládalo ze čtyř stovek místností postavených ze dřeva a hlíny, v řadě z místností byly odkryty i pohřby pod podlahami – podobně nacházíme pohřby v interiérech domů např. i v Çatal Höyüku.

Nejstarší doklady osídlení telu, který postupně vyrostl až do výšky 16 m, jsou datovány k r. 9000 př. Kr., archeologický materiál z nejstarších vrstev telu dokazuje, že se jednalo o lovecké (či lovecko-sběračské) sídliště – byly zde nalezeny kosterní pozůstatky celé řady lovených zvířat. Aşıklıhöyüčtí lovci lovili/chytali nejen drobná zvířata jako zajíce, ryby, želvy, ježky či koroptve, ale i větší zvířata, jako byly divoké kozy, divoké ovce, pratur, divocí koně, jeleni a onageři (divocí asijští osli). Zajímavým jevem je, že už pro tuto fázi osídlení Aşıklı Höyüku máme doloženy i první doklady kultivace hospodářských plodin – objevují se zde pozůstatky obilnin, luštěnin a ořechů.

Kolem r. 8200 př. Kr. se poměrně zásadně mění masitá strava v Aşıklı Höyüku – ovce a kozy, které v předchozí sídelní fázi tvořily menší polovinu jídelníčku, postupně začínají tvořit 85-90% masité stravy. Z obou druhů však začíná převládat ovce – v Aşıklı Höyüku dominují kosterní pozůstatky ovcí 3 a vícekrát nad kosterními pozůstatky koz. Právě v tomto období můžeme předpokládat počátky domestikace ovcí a koz. Svědčí o ní hned několik zjištění pozorovaných na lokalitě – prvním faktorem jsou doklady ovčích a kozích exkrementů nalezené na okraji sídliště. Analýzou hnoje bylo zjištěno, že nejde o výměšky přenesené z okolních pastvin, ale že pocházejí přímo ze sídliště – ty však nebyly použity k výrobě nepálených cihel či paliva.

Druhým faktorem svědčícím pro domestikaci je detailní analýza kosterních pozůstatků konzumovaných zvířat. Podle kosterních pozůstatků lze dobře určit snahu aşıklıhöyückých pastýřů o selektivní nakládání s chovanými zvířaty. Selekci chovaných zvířat lze pozorovat v poměrném zastoupení pohlaví a věku konzumovaných zvířat – preferována byla zejména jehňata stará nejvýše 6-7 měsíců, přičemž zabíjeli převážně beránky (58% kosterních pozůstatků), jen v menší míře ovečky (11%). Menší zastoupení kostí jehňat samic proti samcům vypovídá o snaze uchovat samice pro další chov. Další selekce jistě probíhala i podle chování drženého zvířete, kdy pro chov musely být cíleně vybírány méně agresivní kusy.

Podle rozboru kosterních pozůstatků byly aşıklıhöyücké ovce a kozy ještě stále divoká zvířata a to jak po morfologické stránce, tak i co se týče chování. Selekce chovaných kusů však byla prvním krokem k domestikaci. Z nálezů nelze přesně stanovit, jakým způsobem byla zvířata pasena – zda byla vyháněna na pastvu, či zda byla držena v ohradách. Autoři nejnovější studie předpokládají ustájení mezi domy, tuto domněnku dokládají právě přítomností hnoje na sídlišti či na hnojištích v jeho těsné blízkosti. Analýzou mikrozbytků v hnoji bylo rovněž dokázáno, že zvířata byla krmena trávou, rákosem a další zelenou stravou.

Zajímavou otázkou, která vyvstává z posledních závěrů z výzkumu, je proč se místní obyvatelé přestali živit výhradně lovem a přešli k chovu zvěře v blízkosti svých domů? Odpovědí může být celá řada, jako nejpravděpodobnější se však zdá kombinace dvou faktorů: kombinace usedlého způsobu života a zemědělství. Oblast v okolí řeky Melendiz byla vhodná pro postupnou kultivaci zemědělských plodin – v Aşıklı Höyüku máme doklady kultivace obilnin a luštěnin spolu s doklady lovu divoké zvěře. Lovci se museli vzdalovat od svých sídlišť, aby měli šanci ulovit potravu. Snad právě spojení zemědělství a počátků usedlého způsobu života vedlo ke snaze přiblížit lovenou zvěř k sídlišti. Divoké ovce a kozy mohly být řešením, jelikož šlo o stádní zvířata, která se vyskytovala v okolní krajině. Přechod k zemědělství a chovu dobytka je tedy snahou o lidskou adaptaci na prostředí, které mu poskytovalo bohatou surovinovou základnu pro jeho další rozvoj. Rozvoj pastevectví a útlum lovu s sebou neslo i hlubší změny ve společnosti a specializaci dělby práce. Podle nálezů z Aşıklı Höyüku je patrné, že přechod od lovu k domestikaci hospodářských zvířat trval jen několik málo století.

Autor textu: Ľubomír Novák
(Národní muzeum)

Více informací lze nalézt na následujících stránkách:

A forager–herder trade-off, from broad-spectrum hunting to sheep management at Aşıklı Höyük, Turkey (mirror)
Scientists Uncover Evidence of Change from Hunting to Herding at Early Neolithic Settlement
Mound excavation reveals transition from hunting to herding in Neolithic settlement
Hunters to Herders: Ancient Civilization Made Rapid Switch
How Sheep Became Livestock

K tématu:
DNA shows sheep split from goats four million years ago