Dvoudenní výlet na Sedmihoří (okr. Domažlice a Tachov)

Milovníci přírody, dlouhých výletů a v neposlední řadě zájemci o pravěké památky se jistě nedají dlouho pobízet k návštěvě nádherného přírodního parku s příhodným názvem Sedmihoří na Horšovskotýnsku. Jedná se bezpochyby o jeden z geologicky nejpřitažlivějších přírodních celků u nás.
Celé Sedmihoří není nijak rozsáhlé, má pravidelný kruhový půdorys o průměru asi 4 km. Z geologického hlediska je těleso sedmihorského pně typickou ringovou (kruhovou) strukturou. Má nápadnou prstencovou stavbu. Hluboká deprese je z jižní, západní a severní strany obklopena prstencem celkem jedenácti vrcholů. Směrem od okraje do středu se podstatně mění jeho horninové složení, které tvoří převážně čedič, žula aj. Různé vlastnosti hornin se spolu s tektonickými a klimatickými podmínkami odrážejí v geomorfologickém utváření krajiny. Vnější zónu představuje nápadný okrajový prstenec vrcholů: Šiška (512 m n.m.), Ovčí vrch (530 m n.m,), Malý a Velký Chlum (580 a 609,5 m n.m.) na severu, nejvyšší Racovský vrch (619 m n.m) a Vidický vrch neboli Tříslovec (592 m n.m) na západě a Rozsocha (600 m n.m), Písečný vrch (582 m n.m), Rybničný vrch (562 m n.m), Velký a Malý Křakovský vrch (563 a 532 m n.m) na jihu (obr.1). Typické pro sedmihorskou krajinu je obrovské množství různých žulových uskupení i samostatných balvanů, nechávající velmi barvitě pracovat naši fantazii. Proto je toto místo vhodné i pro návštěvu rodin s dětmi. Na některých balvanech můžeme nalézt přírodou vytvořené tzv. kamenné mísy a misky, jinde kamenná okna, kamenné ploty, kamenné stoly či iluze jeskyní, nebo lidskou rukou vytesané nápisy na kamenech. Necháte-li se dílem Matky přírody unést, můžete si připadat, jako byste se ocitli na troskách horských obřích vesnic z kamene.

Z turistického hlediska je Sedmihoří zpřístupněno sítí lesních cest, které jsou dobře značené. Běžný turista může svůj výlet směřovat od severu, kdy ze vsi Darmyšle (okr. Tachov) použije zeleně značenou trasu Klubu českých turistů. Další možnost je příjezd od jihu, od Mířkova (okr. Domažlice) a od Mířkovských rybníků (obr.2), kde začíná naučná stezka Lesů ČR. Její okruh má délku cca 10 km a zpřístupňuje jihozápadní část masivu. Trasa je vedena převážně po lesních cestách, takže ji můžeme projet na kole či v zimě na běžkách. Těmito trasami se však náročnější návštěvník okrádá o nejkrásnější scenérie, geologické rarity a v neposlední řadě i o návštěvu výšinných archeologických lokalit.
Zaměříme se proto na trasu, jež je prakticky „hřebenovkou“. Vede skalnatým, poměrně náročným terénem a je obtížně průchozí především kvůli ostrým převýšením. Musíme počítat minimálně jeden celý den chůze. Zalíbí-li se vám na tomto nádherném místě, můžete si v letních měsících výlet prodloužit na dvoudenní a spojit jej s romantickým přenocováním pod hvězdami. V podstatě se samozřejmě nemusíme držet žádných striktně daných tras, výlet lze přizpůsobit každému dle zájmu a konkrétních přání.

Z archeologického hlediska je tento rozsáhlý útvar prozkoumán poměrně málo. Obrovské množství informací o minulosti těchto míst nám uniká následkem nelegální činnosti hledačů s detektory kovů, již se zaměřují hlavně na předměty z bronzu. Stěžejní literatura ke zdejším archeologickým výzkumům a nálezům byla publikována zásluhou manželů Dary a Jaroslava Baštových, kteří využili hlavně metodu zjišťovací sondáže na jednotlivých vrcholech Sedmihoří. Velmi sympatické na těchto zjišťovacích sondážích určitě bylo, že sídlištní vrstvy leží jen pár centimetrů pod lesní hrabankou, resp. současným terénem. Proto bylo také vůbec možné v poměrně krátkém časovém horizontu prozkoumat velké množství špatně přístupných lokalit. Na druhou stranu je zdejší terén velmi obtížně "čitelný" i pro zkušeného odborníka, takže pochopení nalezených situací a souvislostí bylo dost náročné. Těmito výzkumy bylo však zjištěno skutečně rozsáhlé pravěké osídlení na vrcholech Sedmihoří.

Z Racovského vrchu (obr.3) pochází nejstarší doklad osídlení Sedmihoří, a to mikrolitická kamenná industrie z období mezolitu. Doklady přítomnosti neolitických zemědělců bohužel (ale spíš pochopitelně) chybí. Ke kolonizaci krajiny tu došlo v eneolitu, kdy máme doklady rozsáhlého osídlení z Racovského vrchu, Tříslovce a dále k jihu z Rozsochy. Podle Baštových představuje nejvýznamnější období osídlení Sedmihoří sklonek starší a počátek střední doby bronzové (zhruba 1700-1550 př.n.l.), kdy na Chlumu vyrostlo největší dosud známé západočeské hradisko tzv. staromohylového (přechodného) horizontu. Tento neobvyklý charakter osídlení je často kladen do souvislosti s možnou strategickou funkcí hradiště při kontrole blízkých ložisek měděné rudy a rýžovišť kasiteritu (cínové rudy). Vrchol Chlum nese doklady osídlení ještě z pozdní doby bronzové. Doklady halštatské mohylové kultury zatím chybí, zjištěno bylo až pozdně halštatské osídlení, a to hlavně výšinné sídliště na Rozsoše, a pak jedno z nejmenších pozdněhalštatských západočeských hradišť na Malém Křakovském vrchu na východním konci Sedmihoří.

Náš výlet začneme příjezdem přes obec Mířkov (okr. Domažlice) k Mířkovským rybníkům. Podél tzv. „středního" a "horního“ rybníka se vydáme směrem k západu. Prvním vrcholem, kam dojdeme po lesní cestě, bude Rozsocha (obr.4), vrch s výšinným sídlištěm s nálezy pozdně halštatskými, mladohradištními až pozdněhradištními a středověkými. Středověké osídlení v těchto neobvyklých polohách je většinou spojováno s jakousi strážní funkcí. Toto místo má úžasný, skoro kruhový rozhled, na vrcholové plošince jsou seskupeny nápadné balvany tvořící jeskynní útvar. Při výhledu na jihozápad neunikne naší pozornosti skalní okno mezi balvany (obr.5).
Z Rozsochy můžeme dále pokračovat na sever, do sedla mezi kopci na Vidický vrch neboli Tříslovec (obr.6). Tady bylo zjištěno eneolitické výšinné sídliště chamské kultury. Vrcholovou lichoběžníkovou plošinu Vidického vrchu rozděluje výchoz skály, dost možná v minulosti sloužící jako přírodní hradba.
Další z navštívených vrcholů Sedmihoří bude nejvyšší vrchol - Racovský vrch (obr.3). Zdá se, že eneolitické osídlení na Tříslovci nebylo zdaleka tak intenzivní jako právě zde na tomto významném výšinném sídlišti. Máme odsud eneolitické nálezy chamské kultury a spolu s nimi i několik zlomků keramiky kultury kulovitých amfor, což je v západních Čechách dosti vzácné.

Z Racovského vrchu se budeme pohybovat dále na sever až severovýchod a dojdeme tak na úpatí Malého Chlumu a dále do sedla Velkého Chlumu (obr. 7). Toto hradiště s dosud jen hypoteticky datovaným opevněním a osídlením přechodného horizontu BA2/BB1 a z pozdní doby bronzové je nejrozsáhlejším a druhým nejvyšším vrchem Sedmihoří. Rozloha celého hradiště je odhadována na 12 ha.
V této chvíli se po řádných terénních průzkumech, zdolávání převýšení, kochání se výhledy a vstřebáváním, dalo by se říci, až magické atmosféry zdejšího prostředí, bude pravděpodobně už smrákat… Vřele doporučuji vybalit karimatku, spacák a něco na zub, popřípadě požít na kuráž pár doušků ohnivé vody přes kořeny nesené a přečkat noc pod hvězdami přímo na místě pravěké chlumské hradištní akropole.
Druhý den ráno vyrazíme na rozcestí modré a zelené turistické značky do útrob „kráteru“ a vydáme se středem Sedmihoří po modře značené turistické trase. Na cestě míjíme Stinný vrch, který je jakoby schován v prstenci výšinných sídlišť. Tento vrchol bohužel zatím pozitivním archeologickým zjištěním uniká.

Po modré turistické značce se dostaneme k zajímavému balvanu při cestě, na němž je vytesán dlouhý nápis o majetkových poměrech a lidské sounáležitosti. Jako symbol usmíření je na žulovém kameni vytesán obrázek podávajících rukou. Proto se tomuto místu říká „U ručiček“ (obr.8). Na jiných balvanech můžeme po celou naši cestu, sledovat stopy těžby kamene tzv. klínováním. Pak opustíme modrou turistickou značku a s posbíráním všech sil a znalostí mapy se vydáme dále na vrchol Velkého a vzápětí i Malého Křakovského vrchu (obr.9), který bude posledním navštíveným hradištěm našeho výletu.
Hradiště na malém Křakovském vrchu je nejvýchodněji položeným kopcem Sedmihoří. Opevněno je jednoduchým kamenným valem. Opevnění využívá velké balvany a jejich uskupení a zapojuje je do masy valu. Lichoběžníkový vrchol je rozdělen do tří částí. Zajímavostí je zde zaniklá přístupová cesta – pravděpodobně původní vstup do hradiště. Dosud je viditelná na západním okraji a chráněná mezi dvěma skalami. Po této zaniklé cestě se vydáme na zpáteční cestu do údolí mezi Velkým a Malým Křakovským vrchem a dále pak po modré zpět k Mířkovskému rybníku, kde na nás snad ještě čeká naše auto, kterým jsme se sem předešlého dne dopravili.
Necháte-li se zlákat tajuplnou krásou přírodního parku Sedmihoří (obr.10), doporučujeme vypravit se tam nejlépe v období dozrávání borůvek, které mohou sloužit jako malé občerstvení při tomto náročnějším, avšak nevšedním a nezapomenutelném výletu po pravěkých hradištích a neobvyklých geologických útvarech.

Použitá literatura a prameny:
Baštová, D. – Bašta, J. 1988: Pravěké osídlení Sedmihoří, Archeologické rozhledy XL, 378-400.
Hlávka, J. 2011: Tip na výlet – Sedmihoří, Český les 9-10.
Sklenář, K. – Sklenářová, Z. – Slabina, M. 2002: Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha.
Český les, Turistická mapa 1:50 000, KČT - Vojenský kartografický ústav, 1993.

Autorka textu: Dana Chmelíková
(Ústav pro archeologii FF UK)