Vikinské tuniky z Guddalu

Textilních nálezů z pravěké a raně středověké Evropy je poměrně malé množství – doklady textilií známe zejména v podobě přirezlých částí tkaniny na kovových předmětech, velmi vzácně nacházíme různé fragmenty látek. V případě dochovaných kusů oděvu je naše znalost o to menší. V tomto článku se zaměříme na tuniky doby vikinské, zejména na nálezový celek z norského Guddalu.

Tunika byla typickou součástí mužského oděvu – nejstarší archeologické nálezy tohoto typu oblečení známe z doby římské, podle ikonografických pramenů však víme, že se muži oblékali do tunik už od doby laténské. Dokladů samotných vikinských tunik máme jen velmi málo, kromě nálezu dvou exemplářů z Guddalu (1035–1165) v Norsku, o kterých bude řeč v následujících odstavcích, známe ještě nálezy dvou tunik z norského Skjoldehamnu (datovaná okolo r. 1025, jiné datování uvádí 1050–1090 či 1150–1210) a pak tuniky z dánských lokalit Viborg-Sødersø (okolo 1018, případně 1000–1300), Kragelund (1040–1155) a Moselund (1050–1150). Všechny tyto nálezy lze chronologicky zařadit až na konec doby vikinské, případně až do období následujícího. Kromě výše uvedených nálezů můžeme jako srovnávací materiál použít i nálezy z doby stěhování národů z Thorsberg Mose (cca. 4. stol.) a Bernuthsfeldu (680–775) v Německu či nový nález tuniky z doby římské v ledovci Lendbreen (230–390) v Norsku a tuniku bez rukávů z německého Marx-Etzelu (45–125). Z mladšího období lze pro srovnání použít i nálezy z Rønbjerg Mose (okolo 1280) v Dánsku či nálezy z grónského Herjólfsnesu (12.–14. stol.). Je třeba zmínit ještě fragmenty tunik z německého Hedeby (10. stol.) a švédské Birky (9.–10. stol.), tyto nálezy však jsou natolik fragmentární, že podoba původních oděvů je založena na důkladné interpretaci dochovaného materiálu; navíc se zdá, že fragmenty tunik z Birky představovaly spíše ženský oděv.

Mužské vikinské tuniky lze rozdělit do dvou skupin – na tuniky s všitými klíny a na tuniky s rozparky na bocích. K prvnímu typu patří exempláře ze Skjoldehamnu, Kragelundu a Moselundu (a pak mladší nálezy z Rønbjerg Mose a Herjólfsnesu), tuniky z Guddalu a Viborgu (a chronologicky starší tuniky z Thorsbergu, Bernuthsfeldu, Marx-Etzelu a Lendbreenu) pak představují typ druhý. Podle interpretace Thora Ewinga, který se zabývá vikinským odíváním, patří tuniky s všitými klíny k typu, který byl do Skandinávie importován ze Středomoří, tuniky s rozparkem by měly být původním skandinávským typem - toto tvrzení může potvrzovat fakt, že všechny známe tuniky s klíny pocházejí až z konce doby vikinské, zatím co tuniky s rozparky známe z nálezů už od doby římské. Nálezy z Guddalu a Viborgu dokládají, že tento typ tunik se udržel až do 11.(–12.) stol.

Textilní nálezy pocházející z kostela v Guddalu (kraj Sogn og Fjordane v západním Norsku) byly nalezeny v r. 1970 a dnes jsou uloženy v Bergenském museu (Universitetsmuseet i Bergen). Guddalské textilie původně datovány do 14. stol. a tudíž jim nebyla věnována pozornost při rekonstrukci podoby vikinského oděvu, později však byly radiokarbonovou metodou nově datovány do období mezi lety 1035–1165, která se překrývá se samotným závěrem doby vikinské a počátkem norského (vrcholného) středověku. Nálezy z Guddalu představují dvě vlněné tuniky (inv.č. BRM 31/1 a BRM 31/2), vlněný záplatovaný plášť (či deku?) s pruhy (inv.č. BRM 31/3) a splétanou stuhu (inv.č. BRM 31/4). Tyto nálezy by měly být součástí oděvu níže postaveného muže. Plášti/dece a stuze dále nebudeme věnovat pozornost, podívejme se však blíže na obě tuniky. Obě tuniky zřejmě tvoří jeden celek – exemplář BRM 31/1 představuje spodní tuniku, nález BRM 31/2 pak tuniku svrchní. Fakt, že staří Seveřané nosívali dvě tuniky, máme doložen v ságách, potvrzují jej však i archeologické nálezy ze Skjoldehamnu nebo i fragmenty svrchní a spodní tuniky z doby stěhování národů z norského Evebø z 5. stol.

Spodní tunika (norsky kjortel, staroseversky kyrtill) je ušitá z vlněné keprové látky hnědé barvy se světle a tmavě hnědými pruhy. Je dlouhá 83 cm, obvod v pasu 102 cm, obvod spodního okraje 110 cm; poškozený rukáv (BRM 32/5) byl dlouhý 50–56 cm. Dochovaný fragment má poškozený výstřih, takže se lze jen dohadovat, jakým způsobem bylo řešeno zakončení u krku. Spodní část tuniky byla mírně rozšířena, v našitých kouscích látky pak byl vstřižen rozparek. Látka byla nebarvená z hnědé vlny, zdobená vodorovnými pruhy ze světlejší hnědé vlny; pruhy byly po každé straně lemovány proužkem tmavě hnědé barvy. Tkanina byla střední jakosti v 2/2 keprové vazbě s 8-9 vlákny na cm v osnově a 5 v útku.

Svrchní tunika (norsky skjorte, staroseversky skyrta – srov. anglické shirt) byla ušitá z nebarvené vlněné látky v keprové vazbě. Dlouhá byla 80 cm, obvod jednotlivých částí se liší – přes prsa 104 cm, přes pas 86 cm a spodní okraj 96 cm. Oba rukávy byly poškozené, lépe zachovaný levý rukáv se dochoval v délce 56 cm, pravý rukáv známe pouze ze 40 cm dlouhého fragmentu. Rozparek dosahoval až k pasu. V horní části tuniky byl přišit stojatý límeček vysoký 8,5 cm, na krku byla klopa – ta byla zřejmě otvíratelná na obě strany, nelze však vyloučit, že byla na levé straně přišitá. Keprová látka (2/2 kepr, počet vláken na centimetr: 14-15 v osnově, 8 v útku) je poněkud hustší nežli v případě spodní tuniky, na rozdíl od ní však není zdobená žádným tkaným vzorem – dnešní rozdíly v barvách této tuniky jsou výsledkem působení postdeposičních procesů. Oba rukávy byly spraveny záplatou.

Obě tuniky byly ušity podle dostupné kresebné a fotografické dokumentace – v tomto případě šlo spíše o snahu zrekonstruovat celkový vzhled obou kusů. Na jejich ušití byla použita keprová látka z šedé vlny bez vzoru, rukávy svrchní tuniky pak byly ušity z jemnější černomodré látky se vzorem rybí kosti. Obě tuniky byly ušity zhruba ve stejné velikosti jako originály. Poškozené či chybějící části byly interpretovány podle analogických nálezů a ikonografie – v případě spodní tuniky byl zvolen prostý obdélný výstřih, se kterým se setkáváme v ikonografii pozdní doby vikinské. Výstřih svrchní tuniky byl vytvořen s nižším stojáčkem, klopa byla na pravé straně sešita, otvírání na levé straně je dostatečné pro oblékání tuniky. Jelikož není dochováno, jak byla klopa spojena se zbytkem tuniky, byla v případě předložeé interpretace použita jednoduchá okrouhlá spona; svrchní tunika byla zhotovena i s našitými záplatami na rukávech.

Aurot textu: Ľubomír Novák
(Národní muzeum)