Spondylový šperk z Kadaně

Archeologická sbírka Národního muzea, inv. č. H1-224185−H1-224195

Soubor spondylových ozdob z Kadaně, uložený ve sbírce Národního muzea, byl prvním známým objevem spondylu v Čechách. Co to však spondylový šperk je a co o něm víme? Tímto termínem se v archeologii označují ozdoby zhotovené ze schránek mořských mlžů ostnovek (lat. Spondylus). Tyto ozdoby se na našem území nacházejí takřka výhradně v neolitických hrobech nositelů kultury s lineární keramikou (5600-5000 př. n. l.), a to poměrně vzácně.

Dodnes se evropské ostnovky (S. gaederopus) vyskytují ve Středozemním či Černém moři (obr. 2), ale jsou menší než exempláře používané v neolitu, neboť tou dobou bylo pro jejich růst klimatické optimum. Bílé schránky rodu Spondylus, které se skládají ze dvou nestejně velkých misek oválného tvaru, byly často velmi masivní a průměrně dosahovaly 8-15 cm. Rozlišujeme několik typů ozdob, které se ze spondylu vyráběly. Byly to medailony, dvoukřídlé opaskové zápony, náramky, různé závěsky a korálky, přičemž poslední dva typy byly součástí různě honosných náhrdelníků. Medailony jsou v hrobech většinou nalézány v pánevní oblasti a pravděpodobně byly tedy nošeny zavěšené na šňůrce kolem břicha (obr. 3). Dvoukřídlé opaskové zápony se nacházejí taktéž nejčastěji v oblasti pánve, výjimečně na hlavě či hrudi, tudíž bývají interpretovány jako šatové, resp. opaskové zápony. Jejich přítomnost v hrobech bývá považována i jako důkaz toho, že neolitici byli pohřbíváni oblečení.

Zmiňovaný soubor z Kadaně se skládá z poměrně masivních a těžkých kusů, a to dvou dvoukřídlých opaskových zápon, náramku a devíti dlouhých válcovitých korálů (obr. 1). Bohužel, jak již to občas bývá u starých nálezů, nálezové okolnosti neznáme. Je však pravděpodobné, že předměty patřily do pohřební výbavy, kdy podle přítomnosti opaskových zápon by se dalo soudit, že šlo nejspíše o hrob muže významného společenského postavení. V Čechách známe hrobů se spondyly pouze pět, z toho jen dva bohatší soubory – jedním z nich je právě soubor z Kadaně a druhým obdobným je soubor z Vejvanovic, uložený v Regionálním muzeu v Chrudimi (obr. 4). V případě druhého uvedeného šlo o dětský hrob, ve kterém byla nalezena amforovitá nádobka a spondyly – náramek navlečený na ruce, dvoukřídlá opasková zápona a náhrdelník, který se skládal z 16 korálků a závěsků.

V rámci naší republiky představuje největší naleziště spondylových ozdob lokalita Vedrovice na Moravě, odkud pochází 232 kusů, což řadí tuto lokalitu k nejbohatším vůbec. Na zdejším pohřebišti kultury s lineární keramikou bylo spondylem vybaveno 25 hrobů, tj. téměř 30 %, některé však pouze jedním korálkem (Podborský a kol. 2002).

Na spondylu je zajímavý již samotný fakt, že jde o schránky mořských živočichů, tedy surovinu nedomácího původu, která se na naše území musela dostat uměle, zřejmě směnným obchodem. Předměty u nás nacházené byly dle analýz zhotovené ze spondylu středozemní provenience. Spondylus tedy patří mezi první komodity, které se staly předmětem obchodování (jako první se směňovaly již suroviny pro výrobu kamenných nástrojů ke konci paleolitu). Do oběhu se zřejmě spondyly dostávaly jako polotovary, v oblasti původu byly pravděpodobně hrubě opracovány, zbaveny trnů, mírně vyleštěny, případně provrtány a další úpravy pak probíhaly až v konečných regionech (sporadicky se spondylus nachází až ve Francii a Polsku). Nezodpovězenou otázkou zůstává, za jakou protihodnotu byl spondylus směňován, mohly to být kožešiny, med apod.

Vzácný výskyt v hrobech, ale i časté případy oprav (např. provrtání nového otvoru poté, co se ten původní prořezal, nebo pokusy o přepracování rozbitých předmětů) a napodobování spondylových ozdob jinými materiály, zejména mramorem, dokazují, že schránky spondylů byly ve starším neolitu prestižním artiklem. Hroby se spondylovým šperkem typu medailon, zápona (závěsky a korálky se nacházejí i osamoceně) mají často nadprůměrnou hrobovou výbavu s vyšším výskytem kamenných a dalších artefaktů. Můžeme se domnívat, že tento okruh osob zaujímal vysoké sociální postavení uvnitř staroneolitické společnosti. Vzhledem k tomu, že se spondylové milodary nacházejí v hrobech všech věkových skupin, je zřejmé, že přístup k těmto artefaktům nezávisel na věku, nýbrž na postavení, které z rodičů přecházelo i na děti. Jako příklad lze uvést výše zmíněný bohatě vybavený dětský hrob objevený roku 1940 ve Vejvanovicích.

Autor textu: Lucie Vélová
(Národní muzeum)

Literatura k tématu:
Podborský, V. a kol. 2002: Dvě pohřebiště neolitického lidu s lineární keramikou ve Vedrovicích na Moravě. Brno.
Sedláčková, P. 2007: Spondylové šperky v neolitu na území České republiky. Nepublikovaná bakalářská práce (Ústav pro archeologii, Praha).
Vencl, S. 1959: Spondylové šperky v podunajském neolitu, Archeologické rozhledy 11, 699-742.
Zápotocká, M. 1984: Armringe aus Marmor und anderen Rohstoffen im jüngeren Neolithikum Böhmens und Mitteleuropas, Památky archeologické 75, 50-132.
Zápotocká, M. 1998: Bestattungsritus des Böhmischen Neolithikums (5500-4200 B.C.). Praha.