Nejstarší zdobená keramika ze sbírek Národního muzea

V archeologické sbírce Národního muzea máme množství artefaktů, které nepocházejí z území České republiky, ale z řady dalších zemí. Příkladem mohou být nálezy pocházející z Lužice, Rakouska, Balkánu, Francie, Skandinávie či Blízkého Východu. Právě artefakty blízkovýchodního původu tvoří nejpočetnější fond tzv. cizokrajné sbírky oddělení pravěku a antického starověku Národního muzea. Ze samotné blízkovýchodní kolekce je pak nejucelenější sbírka štípané industrie z tehdejší Palestiny, kterou Národní muzem získalo ve 40. letech minulého století od Jaroslava Petrboka (1881–1960).

Jako dar od Vorderasiatische Museum v Berlíně se do našich sbírek dostalo i devět střepů z území dnešního Iráku, konkrétně malované střepy z lokalit Samarra (Sámarráʼ) a Warkáʼ (tj. starověký Uruk). Střepy z obou lokalit jsou datovány do období chalkolitu, neboli eneolitu, jak je toto období na Blízkém Východě označováno. Fragmenty keramiky ze Samarry pocházejí z nejstarší mezopotámské chalkolitické kultury, nazývané právě podle tohoto eponymního naleziště – samarrská kultura (zhruba 5500–4800 př. Kr.). Keramika z Warky patří k tzv. obejdské kultuře (cca. 4500–3500 př. Kr.), která je mladším následovníkem kultury samarrské.

Samarrská keramika byla vyráběná v ruce, předpokládá se však, že nádoby byly dokončovány na otáčivé desce. Okrově zbarvené nádoby zdobila hnědá či matně červená malba. Ve výzdobě převažují geometrické tvary, objevují se však i antropomorfní či zoomorfní motivy. Vůbec poprvé se jako výzdobný prvek na keramice uplatňuje svastika. Vlivy této kultury se rozšířily podél toku Eufratu do dalších končin – např. do oblasti Elamu v dnešním Íránu či do Kilikie v dnešním východním Turecku. Samarrské vlivy však můžeme pozorovat i v případě keramiky řecké neolitické kultury Sesklo. Samarrská kultura se vyznačuje i používáním alabastrových nádob, ty nacházíme zejména v hrobových kontextech. Kromně eponymní lokality Sámarráʼ patří k významným lokalitám této kultury Tall Ḥasúna, Tall as-Sawwán, Tall Šamšára a al-Baghúz.

Obejdská kultura, pojmenovaná podle lokality Tall al-ʽUbajd nedaleko starověkého Uru, označuje chalkolitickou kulturu jižní Mesopotámie – pod označením obejdská kultura se pak rozumí buď obecně chalkolitické období v Mesopotámii (tedy zhruba od r. 5000 př. Kr.), které do sebe zahrnuje i kulturu eridskou, hádží-muhammadskou, nebo jen vlastní obejdskou kulturu mladšího chalkolitu. Obejdská keramika se vyznačovala jednoduchými tvary, nádoby okrové či zelenkavé barvy byly zdobené hnědými nebo černými geometrickými motivy – jak tvarově, tak i výzdobou se obejdská keramika podobá keramice samarrské, ačkoliv jsou na ní patrné také vlivy z Íránu. Rozvíjí se figurální plastika – známe celou řadu soček lidských a zvířecích postav. Prvně se setkáváme rovněž s hliněnými pečetidly, jedním z charakteristických nálezů starověké Mesopotámie. Mezi význačné lokality obejdské kultury patří eponymní Tall al-ʽUbajd, dále pak Eridu, Uru, Uruk/Warkáʼ, Tepe Gháwrá a Tall ʽUqajr.

Jak Samarrská, tak i obejdská kultura byly rozvinuté zemědělské kultury, jejich nositelé žili v domech z nepálené hlíny (v obejdském období se rovněž začaly používat nepálené cihly), živili se zemědělstvím a chovem (zejména) hovězího dobytka. Typickým projevem organizace práce bylo budování zavlažovacích kanálů. V případě kamenných artefaktů se setkáváme jak s broušenou, tak i se štípanou industrií, v případě štípaných nástrojů se pak často vyskytují čepele z obsidiánu. V obejdské kultuře se objevují první chrámové okrsky, např. v Eridu byl nalezen chrám z nepálených cihel postavený na terase – obejdské chrámy se považují za předchůdce zikkuratů, starověkých mesopotámských chrámů.

Zde představené fragmenty samarrské a obejdské keramiky nejsou k vidění poprvé – některé střepy se objevily v archeologické expozici, která byla k vidění v historické budově Národního musea. Tyto střepy zde byly představeny jako konfrontace soudobé keramiky z českého prostředí.

Autor článku: Ľubomír Novák
(Národní muzeum)