Wilth Ahwa

Název: Wilth Ahwa
Redakce:  Pavel Kristián
Autorský kolektiv: Kučerová Lucie, Holub K. Zbyněk, Beneš Zdeněk, Brabec Milan, Galeta Č Jan, Linc Míla
1. vydání: Brno, Zoner Press, 2010
288 stran textu
ISBN: 978-80-7413-089-2

Především kultickému rozměru nejdelší české řeky je věnován soubor sedmi povídek od šesti autorů, nesoucí germánské jméno Wilth Ahwa - Divoká řeka. Povídky jsou řazené chronologicky, pravěké kulisy střídají keltské reálie, posléze se čtenář ocitá v germánském prostředí, aby byl v posledních čtyřech příbězích vržen do středověké reality. Spojujícím prvkem zůstává pouze řeka, "mladší" povídky však respektují, ať už záměrně nebo mimoděk, vize nastíněné v předchozích textech, čímž kniha získává na sevřenosti.

Nenechme se mýlit, přestože v kolektivu autorů nacházíme archeologa či historika umění, nejedná se v žádném případě o dějepisnou studii, ale o fantasy v té nejčistší podobě. V okamžiku, kdy Marobudovou říší otřásá vztek okradených keltských duchů, Bořivoj se na Moravu probíjí šiky rusalek a vodníků a výstavbě sakrálních staveb v jižních Čechách brání "ropucha velká jako dům", pozbývá kritické hodnocení historických interpretací smyslu. Jistě bychom mohli upozornit na některé nešvary, například když je romantický konstrukt bohyně Morany uváděn v přímé souvislosti s prameny doloženými zástupci slovanského panteonu, autoři však většinou prokazují dobrou znalost období, do kterých svá vyprávění zasazují. Povídkám navíc předchází krátký úvod archeologa Ondřeje Chvojky, který na třech stánkách shrnuje vše pro následující četbu podstatné.
Nejslabším místem knihy je úvodní ilustrace. Personifikovaná Vltava příliš neřeší ono werichovské dilema oblečená-neoblečená, při pohledu na její pečlivě, leč nevkusně vyvedený hrudník si jen lze oddechnout, že od pasu dolů dívčí tělo zakrývá rozbouřená voda.

První dvě povídky, nás zavedou do pravěkého období. Autoři si dávají záležet na obrazech, do kterých své příběhy zasazují. Místy bohužel jejich texty působí jako středoškolská skripta, v tomto případě obsahově správná, s pílí vypracovaná, leč bez emoce a uvěřitelného dialogu, esenciálních prvků povídky. V tomto kontextu příjemně zapůsobí Markwart, genderově o něco korektnější foglarovka z germánského Marobuda. Dynamický úvod a napínavý závěr s pozoruhodnou pointou však naneštěstí spojuje nesourodá a objemově poněkud předimenzovaná střední část.

Vrcholem knihy jsou bezesporu dvě povídky o vědeckých problémech českého raného středověku. Mezi profesory Turkem a Třeštíkem se pohybuje Mnata z Dulebů, christianizace je nosným motivem Hněvu řeky. Čtivé, řemeslně kvalitně zpracované texty opírající se o atraktivní témata, a v neposlední řadě citlivě zasazené fantasy prvky, to jsou hlavní přednosti uvedených příběhů. Závěr knihy pak obstarají kratší povídky L. P. 921, ve které se vydáme po stopě prchajícího atentátníka Tuny a Bludička, vyprávějící o strastech jednoho německého stavitele. Neurazí, nenadchnou, potěší. Aby kniha byla zcela kompletní, nesmí chybět nic neříkající Doslov jednoho z autorů a naopak zdařilá Fotopříloha Zákoutí Vltavy.

Domnívám se, že kniha nebude své čtenáře hledat snadno. Z vědního či naučného hlediska žádné ambice nemá. S ohledem na zoufalý stav české a konec konců i světové fantasy literatury, kdy i přes počet vydávaných titulů je zázrak narazit na literárně kvalitní text, může zaujmout některé fanoušky tohoto žánru, obzvláště pokud mají sami vztah k Vltavě nebo k českým dějinám.

Autor textu: Karel Kučera
(Ústav pro archeologii FF UK)