Archeologie na Zlenicích hradě

Poznat, co obnáší záchrana středověké zříceniny, jsme se vypravili do malebné posázavské krajiny na hrad Zlenice, lidově zvaný též Hláska. Zřícenina hradu se nachází nad břehem Sázavy asi v polovině cesty mezi železničními stanicemi Senohraby a Čtyřkoly. Milovníkům středověku a detektivek jsou Zlenice známy jako místo, kde se odehrává děj napínavého románu Radovana Šimáčka Zločin na Zlenicích hradě, jenž se dočkal i zdařilého filmového zpracování. V povědomí je také jako jeden z častých motivů na obrázcích Josefa Lady, na nichž se vypíná vysoká stavba obytné věže hradu. Skutečně ještě před 60 lety byla z torza dochovaná výrazně větší část. Pod dnešní stav se podepsal čas, po který byl hrad ponechán svému osudu. Nejvíce škodí vegetace, která svými kořeny narušuje zdivo, a stejně tak i povětrnostní vlivy. Ty zapříčinily snižování výšky věže, i rozrušování zdiva v dalších částech hradu. O zpomalení těchto procesů se zasazuje Sdružení pro ochranu kulturního dědictví – Zlenice, které památku spravuje od roku 1996 a s pomocí dobrovolníků ji opravuje. A zájem o podíl na dobré věci je velký. Možnost vyzkoušet si život na hradě každoročně přiláká nové pomocníky a není málo těch, kteří přijíždějí pravidelně.

Do dnešních dnů se z hradu dochovala jen torza některých budov, zčásti ještě ukrytých pod sutinami. Právě nadzemní relikty viditelné návštěvníkům trpí nejvíce, a proto členové zlenického Sdružení usilují o jejich záchranu. Jak je na Zlenicích dobrým zvykem, všechny zásahy se dějí za odborného dohledu a ve spolupráci s archeology. Pro hrad byla vypracována odborná koncepce konzervace včetně zásady o úpravách vždy jen v nejnutnějším rozsahu. Dodržování tohoto pravidla a provádění úprav pouze v omezené míře se stalo nesmírně důležité pro uchování památkové hodnoty hradu. Podařilo se tím udržet zlenickou zříceninu do dnešních dnů takřka v autentické podobě. K ojedinělému většímu stavebnímu zásahu došlo vybudováním stříšky kryjící ocelovou konstrukci nad bránou do jádra hradu, to si však vyžádal mimořádně špatný stav dochovaného zdiva. Záchrana hradu tak dnes spočívá ve snaze o zachování současného stavu s důrazem na konzervaci architektonických prvků.

Některé z oprav souvisejících se zajištěním stability zdiva zasahovaly do terénní situace a vyvolaly potřebu archeologického výzkumu. Hrad Zlenice je pevně spojen s přední osobností oboru archeologie prof. Tomášem Durdíkem. Díky jeho výzkumům ve spolupráci se společností Archaia Praha, o.p.s. a zlenickým Sdružením máme představu o podobě a fungování hradu. Tím se podařilo započít dlouhodobý zájem odborné i laické veřejnosti o záchranu této lokality. A tak archeologický výzkum pod vedením V. Kašpara z Archaia Praha, o.p.s. za účasti zlenických dobrovolníků proběhl i letos. Pro návštěvníky hradu to byla jedinečná šance nahlédnout pod ruce archeologům při práci v terénu. Sami mohli vidět nejen, že je důležité nálezy pečlivě vyzvednout, ale také jak klíčové informace skrývá terén samotný. Právě prostorové rozložení nálezů a jejich ztotožnění s určitou vrstvou zeminy je zásadním archeologickým pramenem. Každá nová vrstva odpovídá časově ohraničené události a podle jejich sledu jsou archeologové schopni určovat relativní stáří nálezů.

Takto stěžejní informace však chybí pro tu část hradu, která se stala obětí neodborných výkopů. Na jejich místě se našlo velké množství vyzvednutých archeologických nálezů, které se vandalům nehodily. Tím byly nenávratně ztraceny prameny, které mohly objasnit historii a stavební podobu takto zasažené části hradu, neboť samotné nálezy, bez vědecky získaných informací o jejich kontextu, mají jen minimální výpovědní hodnotu. Proto je nutné stále připomínat důvody k ochraně dosud neodkrytých archeologických památek. Každá terénní situace je jedinečná a jednou zničenou archeologickou situaci nelze obnovit ani nahradit.

Podle dosavadních výsledků archeologických výzkumů začala historie hradu na přelomu 13. a 14. století. Hrad tvořilo jádro a lehce opevněné předhradí, do kterého se vstupovalo ze strany od řeky Sázavy branou, v jejímž prostoru se podařilo odkrýt vyjeté koleje od kol vozů. Na předhradí zřejmě stála zástavba, jejíž pozůstatky byly již v minulosti z větší části rozchváceny. Do jádra hradu se vstupovalo branou s padacím mostem a vlčí jámou, za níž se nacházela obytná věž s palácem.

Skalnatá ostrožna, na které byl hrad postaven, je nyní zalesněná, což spíše přispívá ke stabilitě svahů. V průběhu roku je však třeba pravidelně odstraňovat náletovou vegetaci v areálu hradu, neboť zejména stromy a keře rostoucí v blízkosti zdiva by ho mohly narušit. Ideálním pokryvem je proto zatravněný povrch a travní drny jsou také nejvhodnějším pokrytím na korunách zdiva, neboť zachycují srážkovou vodu a zpevňují zdivo. Zlenické Sdružení se stará také o přístupové cesty do hradu a volí jejich trasy tak, aby nemohly být narušovány dochované relikty.

Příznivci hrad nejen opravují, ale pořádají tu i kulturní akce. Během letních prázdnin se každoročně koná dětský den s bojovou hrou kolem hradu a akce Oživlý středověk v podhradí s ukázkami dobových řemesel, pojatá formou jednoduchého workshopu. Návštěvníci si tak mohou na místě různá řemesla vyzkoušet, konzultovat s předvádějícími a případně si i sami vyrobit jednoduchou šňůrku, kožený náramek s ražbou, nebo v případě šikovnosti třeba i ukovat vlastní hřebík. Letošní, již třetí, ročník této zajímavé akce zaznamenal rekordní účast kolem 1000 návštěvníků, což dle vyjádření organizátorů z Klubu přátel hradu Zlenice přineslo mnohé inspirace pro další rok, tak lze věřit, že příští ročník bude stát opět za návštěvu.

Procházka posázavskou krajinou, návštěva zlenické zříceniny a třeba i plovárny z první poloviny 20. století přímo pod hradem má zvláštní kouzlo a zkrátka stojí za uskutečnění. A kdoví, třeba se vám na Zlenicích zalíbí natolik, že si také najdete cestu ke zlenické družině!

Autoři textu: Jana Lohnická a Vladimír Havelka
(Národní muzeum a Sdružení pro ochranu kulturního dědictví - Zlenice)


Fotografie z naší vycházky si můžete prohlédnout v galerii! (foto J. Lohnická, V. Havelka, B. Bílková)

Štítky: 

Komentáře

Přidat komentář