Pražské románské domy

Při procházce Prahou každý obdivuje unikátní historické stavby, které pocházejí z dob gotických, renesančních, barokních i pozdějších. Méně už jsou na první pohled vidět stavby románské. Když už se o památkách v románském stylu někdo zmíní, většinou jde o rotundy a baziliky. Ne každý ale možná ví, že součástí nejstarší pražské středověké zástavby byly i románské kamenné obytné domy. Až do roku 1898 to netušil nikdo. Teprve v tomto roce došlo k nálezu prvního takového domu v rámci asanace při demolici čp. 628/I v Týnské ulici na Starém Městě. Tímto okamžikem započal výzkum této velmi unikátní skupiny budov, který trvá až dodnes, kdy známe už více než 70 doložených objektů.

Abychom mohli pochopit význam a celkový kontext těchto domů, je nejprve nutné si nastínit, jak vypadaly samotné počátky středověké Prahy, ze které vyrostlo dnešní město. Nejstarší osídlení začalo vznikat v těsném sousedství Pražského hradu a tato část pražského předhradí byla opevněna dřevohlinitou hradbou. V blízkosti tohoto opevněného areálu velmi brzy vyrostlo další sídliště a v 10. století už byl prostor malostranského podhradí souvisle osídlen a zaplněn dřevěnou zástavbou. Tou dobou už pravděpodobně vedl přes Vltavu dřevěný most. Zmínky o Praze známe i od arabského kupce Ibráhíma ibn Jakúba, který město v 10. století navštívil a ve své zprávě píše, že se zde prodávají sedla, uzdy a tlusté štíty, které se ve zdejší zemi užívají. Prahou je zde míněna aglomerace na dnešní Malé Straně. Pravděpodobně během 11. století se pražské osídlení začalo rozšiřovat i na pravý vltavský břeh, který byl do té doby využíván zřejmě především jako místo pro pohřbívání zemřelých. Impulsem pro toto rozšíření města bylo přenesení mocenského centra na Vyšehrad, který se stal v letech 1068-1043 sídlem panovníka. Vznikla cesta, která spojovala oba hrady a podél které vyrůstala další zástavba. Pozůstatkem tohoto nejstaršího osídlení na místě budoucího Starého Města jsou četné doklady železářské výroby, která zde velmi intenzivně probíhala. Vznikem nového tržiště v prostoru pozdějšího Staroměstského náměstí, se kterým byl zřejmě současně založen i Týn (instituce, která se starala o správu trhu a vybírání cla), se přeneslo těžiště sídelního vývoje právě na pravý břeh Vltavy. Pravděpodobně v průběhu první poloviny 12. století se severně od tržiště usadila židovská komunita a vznikaly tak základy pozdějšího židovského města. Zhruba v polovině 12. století dochází ke stabilizaci uliční sítě a právě v této době už můžeme sledovat počátky kamenné zástavby staroměstského prostoru, kterou představují mnohé románské kostely a právě obytné románské domy.

Jak takovéto nejstarší pražské kamenné domy vypadaly? Jednalo se většinou o dvojpodlažní stavby, přičemž první patro se částečně zahlubovalo pod povrch terénu. Parcela zjevně nebyla zastavěna v plné šíři, po straně bylo necháno místo na průchod do zadní části. Domy samy fungovaly jako malé samostatné pevnosti, vchod nebyl přímo z ulice, ale právě ze zadní části, do které také směřovala většina oken a dalších větracích otvorů.

Informace o výšce těchto domů můžeme získat pouze tam, kde se dochovaly části štítů střech, což se podařilo pouze ve dvou případech – dům čp. 222/I v Řetězové ulici a čp. 165/I v Karlově ulici. V obou případech navazovala střecha přímo na druhé patro, máme ale doložené dva případy, kdy víme jistě, že šlo o domy třípodlažní – na Mariánském náměstí a v ulici U Radnice. Zajímavý je také fakt, že neznáme doklady vnitřního schodiště v těchto domech, do vyšších pater vedlo schodiště evidentně připojené k domu zvenku.

O střechách máme málo informací, hrana štítu čp. 165/I má extrémně malý sklon, což ukazuje na stavební zvyklosti středomořské, střecha u čp. 222/I byla ale výrazně strmější, zhruba 45%, bližší zvyklostem středoevropským. Obvykle měla střecha zřejmě sedlovou podobu. Mezi standardní vybavení pražských románských domů patřily kamenné klenby, kterých máme doloženo až překvapivě velké množství. Spodní podlaží bylo zaklenuto téměř ve všech doložených případech, u některých domů známe ale klenby i z druhého, výjimečně třetího podlaží.

Nálezy vytápěcích zařízení jsou bohužel vzácné, což je dáno hlavně tím, že máme dochovaná převážně spodní zahloubená podlaží, kde se obytné místnosti nacházely asi jen v ojedinělých případech. Výjimky se ale přesto najdou – v domě čp. 222/I v Řetězové ulici byly objeveny krby v rozích budovy, netradičně právě ve spodním podlaží. Celkově ale máme bohužel dokladů toho, jak byly tyto domy vytápěné, velmi málo. Existenci krbů ve vyšších podlažích předpokládáme pouze na základě nálezů otopných zařízení na území dnešní Francie a Německa.

Od počátku zkoumání výskytu románských domů bylo zřejmé, že se soustředí především na plochu pozdějšího Starého Města. Výjimky tvoří nálezy tří domů pod obchodním centrem Palladium (jejich pozůstatky si můžeme prohlédnout v přízemí tohoto obchodního centra) a dvou domů na Hradčanech.
V několika případech badatelé uvažovali i o románských domech na levobřežním podhradí, ale podrobnější zkoumání nakonec jejich existenci v tomto místě vyloučila. To, že kamenné románské domy zcela chybí v nejstarší, malostranské podhradní části, je nápadné a poněkud překvapivé. Jaké pro to můžeme mít vysvětlení? Pravděpodobné jsou dva hlavní důvody – především zde chybí zásadní motiv vzniku takových staveb, kterým je existence ústředního tržiště. Druhým důvodem byla zřejmě relativně hustá zástavba dřevěného charakteru, která pravděpodobně neposkytovala možnosti zásadních úprav, spojených i se změnami parcel. Pravobřeží tak byla jediná část města, kde došlo k masové výstavbě románských domů. Jednalo se totiž o oblast snadno využitelnou, protože zde předtím nebyla souvisle zastavěná plocha. Ve větší vzdálenosti od řeky mají kamenné domy úzkou vazbu na komunikační síť, zástavba kolem Staroměstského náměstí respektuje plochu středověkého tržiště.

Je samozřejmě třeba si položit také otázku - kdo byli majitelé těchto domů? Odpověď se nehledá snadno. V písemných pramenech nenacházíme žádnou zmínku, která by nám pomohla přiřadit konkrétního člověka ke konkrétnímu domu. Je jisté, že se jednalo o bohatší vrstvy obyvatel, o církevní a světské hodnostáře, kupce a obchodníky. V písemných pramenech 12. stol. máme zmínky o Němcích a víme, že během 2. pol. 12. stol. došlo k výraznému soustředění německých kupců a obchodníků do prostoru kolem nově založeného tržiště. Je zřejmé, že vlastníky budov v okolí tržiště byli právě z velké části německy mluvící kupci a obchodníci. Z analýzy písemných zpráv k jednotlivým domům vyplývá, že ještě na konci 14. stol. byli vlastníky nemovitostí v okolí Staroměstského náměstí výlučně němečtí měšťané, v širším pásu na západním okraji centrálního území Starého Města se ovšem vyskytují převážně česká jména. Je nutné ovšem také zdůraznit, že mezi těmito skupinami neexistovala jasně určitelná hranice. Kdo přesně tyto domy vlastnil, nám tedy prameny neříkají, v hledání odpovědi na tuto otázku musíme zřejmě počkat na budoucí výzkumy.

Byla ale pražská románská kamenná zástavba v rámci Evropy něčím výjimečným, nebo podobné domy můžeme nalézt i v jiných středověkých centrech? Jedním ze zajímavých prvků pražských domů, kterým se odlišují od jiných, je mj. to, že nemají přímou vazbu na sakrální stavby, jak to známe z německých falcí, ale i dalších lokalit. Určité náznaky u několika staveb sice existují, ale jisté potvrzení doposud nemáme. Známe domy z 1. poloviny 13. století z Wroclawi, ale zde se zase jedná o řadové domy, který mají přímý vstup z veřejných prostranství, tedy o domy zcela odlišného uspořádání. Srovnatelné prvky pro pražské románské domy nacházíme spíše v západních a jižních částech Evropy, ačkoli neexistuje skutečně srovnatelný soubor soudobých románských domů. Určité analogie nacházíme v Řezně, podobné prvky nacházíme také u románských domů severozápadní Evropy. Zvyklosti o stavebním celku pevného zděného domu pochází především z Porýní, přičemž zdrojem kvalifikovaných stavitelů pravděpodobně byla stavba premonstrátského kláštera na Strahově, která byla zřejmě prováděná nebo řízená porýnskou stavební hutí. Částečné zahloubení spodního podlaží je možná odezvou stavebních zvyklostí domácího původu, které tento zvyk přejímají z dřevohlinitých staveb, které v tehdejší Praze převažovaly.

Je tedy zřejmé, že v raně středověké Praze vznikla skupina domů, která byla svým způsobem specifická a jedinečná a zároveň splňovala vysoké nároky. O tom všem nám vypovídají četné fragmenty těchto honosných budov, které se nám i přes mnohé architektonické proměny Prahy naštěstí do značné míry zachovaly. Na nás zbývá je nadále studovat a chránit je pro budoucí generace.

Autorka: Dorotea Wollnerová
(Ústav pro archeologii FF UK)

Zdroje:
Dragoun, Z. – Škabrada, J. – Tryml, M. 2002: Románské domy v Praze. Praha–Litomyšl.

Tisková zpráva ArÚ AV ČR: Na Hradčanském náměstí v Praze objeveny pozůstatky románského domu [online]

www.archeopraha.cz/