Reportáž z výtvarného ateliéru Rozmluva s kamenem aneb reliéfní sochařství starověku

vydáno Veronika Mikešová dne 9. Říjen 2013 - 10:30

„Sluneční paprsky pronikaly skrze zlátnoucí listí mohutných stromů lemujících mírně stoupající cestičku k letohrádku. Z jeho otevřených oken se linul zvuk pravidelného ťukání a poklepávání dlátek. Náhodní kolemjdoucí mnohdy nemohli odolat a nahlédli letmo dovnitř, aby viděli, co se tam děje, pousmáli se a pak šli zase dál.“

Poklidnou sobotou 5. října 2013 jsme zahájili letošní podzimní cyklus výtvarných ateliérů. Prvním tématem bylo reliéfní sochařství antického starověku. Do rozpravy s kamenem se s námi pustili nejenom přednášející - PhDr. Pavel Titz, Ph.D. z Ústavu pro klasickou archeologii FF UK v Praze a Mgr. Václav Drnovský z Katedry archeologie Univerzity Hradec Králové, ale zejména odvážní kurzisti.

Cílem kurzu Cesty umění, pořádaného v rámci projektu Archeologie na dosah (loni takto proběhly např. ateliéry tempery, enkaustiky a mozaiky) bylo seznámit jeho účastníky s vývojem reliéfní tvorby od starého Egypta až po Řím, se zaměřením na oblast antického Řecka. Kromě poutavě přednesené přednášky mohli účastníci sledovat práci kameníka a vyzkoušet si "sáhnout" na mramor užívaný v sochařství (obr. 2). Ti více odvážní dokonce zkoušeli tento ušlechtilý materiál opracovat. Podle vybrané předlohy si poté sami vyrobili reliéfní desku rytím do pórobetonu (ytongu), kterou si po skončení kurzu pyšně odnesli domů.

Aby byl dojem z plastiky kompletní, výsledný reliéf se musel také kolorovat – bez polychromie totiž v antice nebyl ponechán ani jeden monument. Dnes, když máme dochovány jen bělavé plochy kamene, si jen stěží dovedeme představit pestrost starověku a jeho uměleckých děl. V kurzu jsme se tedy naučili míchat pigmenty s vejci a dalšími pojidly v temperové barvy a každý si své dílo dle osobního vkusu mohl vyzdobit (obr. 3).
Výsledky byly překvapivé – ostatně, posuďte v naší fotogalerii sami!