Stavíme textilní okrsek v Pravěké osadě Křivolík!

Za dvěma horami a jedním potokem, v malebném údolí uprostřed východočeských lesů, rozkládá se pravěká osada Křivolík. Ptáci tu zpívají hlasitě, ale neřvou, vzduch voní sladce, ale nedusí, slunce hřeje, ale nepálí…pocit života je tu prostě mnohem intenzivnější než ve spárech civilizace. A právě v tomto skrytu lesa si parta mladých a nadšených lidí, sdružení Bacrie o. s., realizuje svůj sen a buduje tu pravěkou vesničku.
A protože nás v Archeologii na dosah samozřejmě pravěké rekonstrukce zajímají, rozhodli jsme se zapojit. S nápadem na rekonstrukci textilního okrsku z doby římské přišla Kristýna Urbanová, archeoložka Národního muzea a odbornice na pravěké textilnictví. Podle skutečného nálezu germánské textilní dílny ze Slepotic vypracovala plány stavby a nadchla pro ni celé své okolí. A tak jsme na konci července sedli na vlak a vypravili se na první pracovní víkend do Křivolíku.
Plán stavby byl následující: musí se postavit polozemnice, která bude sloužit jako textilní dílna se čtyřmi tkalcovskými stavy, dále přístřešek pro barvení a sušení příze a bylin a barvířská zahrádka, kde se budou pěstovat rostliny na barvení vlny a rostlinných vláken. Celý okrsek pak bude sloužit jako experimentální středisko pro archeologické textilní experimenty. Veškeré rekonstrukce jsou samozřejmě prováděny pouze z původních materiálů a také stavební konstrukce jsou původní, celek tedy bude naprosto autentický.

První pracovní víkend bylo naším cílem postavit barvířskou zahrádku, připravit plochu pro barvířský přístřešek a vyrobit závaží na tkalcovské stavy a potřebné nádoby pro ukládání materiálu. Ovšem mělo to jeden háček – byly jsme na to tři ženy a srovnávací zemní práce tak neprobíhaly dle našich časových představ. Po několikahodinovém překonávání svých silných, ale pořád ženských paží s krumpáčem a rýčem jsme prostě musely uznat, že přes veškerou emancipaci je mužná síla stále nepostradatelná. Dorovnání terénu jsme tedy svěřily chlapcům z Bacrie a vydaly se připravovat proutí na výplet zahrádky.
Vybaveny pilou, prořezávacími kleštěmi a mačetou jsme tak na vlastní kůži poznaly, jak náročné muselo být v pravěku bez těchto vymožeností vyrobit pořádný proutěný výplet. Po nesčetných výpravách do lesa a natahání mnoha kil náletových dřevin jsme však nashromáždily dostatek proutí, abychom mohly udělat alespoň základní výplet zahrádky. Pánové nám mezitím připravili kůly a zasadili je do země a my je mohly konečně proplést, aby se do zahrádky nedostaly místní mlsné kozy a ovce. Ve chvílích odpočinku jsme se pak hromadně vrhli do výroby tkalcovských závaží a užitkové keramiky, přičemž jsme si otestovali, že místní jíl je i bez příměsí výborným materiálem pro tuto tvorbu.

První víkend se tedy vydařil, ale bylo jasné, že příště nás musí být víc. Rozhodli jsme se proto učinit z celé akce větší událost a zapojit veřejnost. Třetí srpnový víkend se nás tedy na Křivolíku již sešlo téměř dvacet a práce odsýpala mnohem rychleji. Tentokrát jsme si vytyčili za cíl, že se nám podaří dovyplést barvířskou zahrádku, vytvořit jí dvířka a hlavně postavit konstrukci barvířského přístřešku. Pánové se tedy ujali tesařských prací, ženy opět lovu na proutí, hoblování sloupů a nezbytného zajišťování potravy. Počasí nám, stejně jako víkend minulý, přálo, a tak se již od sobotního rána skrze dým z ohně na opalování sloupů neslo bušení a sekání, přerušované pouze smíchem a pokřiky.
V sobotu navečer jsme pak měli pro účastníky prací připraveny dvě odborné přednášky o době římské. První přednášku o době římské obecně vedl Zdeněk Beneš, archeolog Ústavu archeologické památkové péče středních Čech. Přivezl s sebou i originální dobovou keramiku a spony ze sbírek Národního muzea, a tak se účastníci mohli pravěku na chvíli doslova dotknout. Druhé přednášky se ujala Kristýna Urbanová a přiblížila posluchačům, jak se v době římské lidé odívali a jak je možno tyto oděvy rekonstruovat dnes. Zájemcům o výrobu vlastního germánského oděvu poskytla mnoho užitečných informací a také možnost konzultace. Naladěni na pravěkou vlnu jsme pak všichni usedli k ohni a spokojeně se věnovali opékání špízů, zpěvu a vášnivému diskutování.

Ani druhý den jsme svalům moc oddychu nedopřáli a díky tomu jsme v neděli v podvečer mohli sledovat, jak statní hoši vztyčili celou bytelnou konstrukci přístřešku, s hotovou a osázenou barvířskou zahrádkou v pozadí. Stálo to sice trochu více úsilí, hloubení, měření a přiřezávaní, než jsme očekávali, ale nakonec celá konstrukce stála tak, jak měla. A věřte, že není lepší pocit, než vidět zdařilý výsledek společné práce!

A jaké další stavby staví sdružení Bacrie ve své osadě? Co všechno se děje okolo vlastní stavby? Kolik legendárních vtípků se dá vymyslet za jeden víkend? A jaký je nejlepší trik místního kozla Bertíka? To všechno můžete brzy zjistit sami! Přijeďte se zúčastnit dalšího pracovního víkendu a nejenže se dozvíte mnoho nového z archeologie, získáte nové zážitky, přátele a dovednosti, ale také pak možná budete na pravěk pohlížet úplně jinak, než doposud…

O dalším pracovním víkendu Vás budeme informovat na našem webu a Facebooku!

 Autorka textu: Veronika Mikešová
(Národní muzeum)

Fotogalerie (foto K. Urbanová a V. Mikešová):