Bronzové dýky z Kozích hřbetů

Dlouhá cesta do muzea
9. října roku 1928 přišla Státnímu archeologickému ústavu zpráva o tom, že skupina dělníků učinila na katastru obce Praha-Suchdol nečekaný objev. V pásu buližníkových skalních výběžků na pravém břehu Horoměřického potoka, zvaných Kozí hřbety, nalezli pod velkým balvanem depot deseti bronzových předmětů. Nález nezůstal dlouho utajen a tak, jakmile se o něm dozvěděl místní sběratel archeologických předmětů Gustav Václav Jenč z Únětic (obr. 1), okamžitě se o něj začal zajímat. Depot od dělníků vyzískal a Státní archeologický ústav nakonec zprostředkoval jeho koupi pro Národní muzeum. Celkem šest bronzových dýk, jedna větší trojúhelníková čepel, jedna pochva a dvě kování konců rukojetí bylo zakoupeno za 6 100 korun. V roce 1928 částka vskutku nemalá.

Mistrovské dílo únětických řemeslníků
Nákup se Národnímu muzeu však bohatě vyplatil. Bronzové dýky s plnou rukojetí jsou naprosto unikátním nálezem, řadícím se mezi nejvýznamnější nálezy starší doby bronzové ve střední Evropě. Jedinečnost depotu spočívá především v jeho technologickém provedení. To bylo znovu zkoumáno v roce 1998 a moderní analýzy pouze potvrdily, že se opravdu jedná o mistrovské řemeslné dílo. Nejznámější z celého depotu je patrně bronzová trojúhelníková dýka vykládaná jantarem se zdobenou čepelí a dutou prolamovanou rukojetí (obr. 3, první zleva). Tato dýka je naprosto jedinečným výrobkem, neboť po celé Evropě nemá jedinou analogii. Pozoruhodná je také bronzová pochva, v níž byla jedna z dýk zasunuta (obr. 3, druhá zprava). K jejímu zhotovení bylo využito znalosti vlastností různých druhů bronzů při odlévání i obrábění za studena. Neobvyklá je také velká trojúhelníková čepel (obr. 4, druhá zprava), o níž někteří badatelé uvažují jako o součásti hrotité sekerky (tzv. Stabdolch – válečnické sekery nalézané v době bronzové po celé Evropě).

Jaroslav Böhm (obr. 2), který depot detailně zkoumal, se domníval, že nejde ani o sklad obchodníka ani o votivní dar, ale spíše o soukromý poklad nějakého „vynikajícího jednotlivce“ z nejmladšího období kultury únětické. Dnešní badatelé ale nevylučují ani religiózní praktiky, doprovázející uložení předmětů. Jaké okolnosti ale skutečně provázely uložení těchto dýk, už zůstane patrně provždy tajemstvím. Jedno je však jisté. Ať už majitel (či majitelé) zanechal dýky v zemi záměrně či shodou nešťastných událostí, zapsal se tak do dějin na několik dalších tisíc let.
 

Zdroje:
Böhm, J. 1928: Poklad bronzových dýk na Kozích Hřbetech. (Předběžná zpráva.). Památky archeologické XXXVI, 1-14. 
Divac, G. - Sedláček, Z. 1999: Hortfung der altbronzezeitlichen Dolche von Praha 6-Suchdol. Fontes Archaeologici Pragenses - Supplementum 1. Praha

 Autorka textu: Veronika Mikešová
(Národní muzeum)

Fotogalerie (Fontes Archaeologici Pragenses Sup. 1)