Archeologie ve Švýcarsku

Členění Švýcarska a geografie
Švýcarská konfederace je vnitrozemský stát, který se dělí na 26 kantonů. Samostatné kantony se začaly spojovat v jeden celek už ve 13. století, ale jde o jazykově, kulturně, historicky, geograficky i rozměrově velmi odlišné regiony, což se projevuje i v rozdílném historickém vývoji osídlení Švýcarska a organizaci archeologie i památkové péče.
Dvě třetiny povrchu Švýcarska tvoří Švýcarské Alpy. V jejich severní části se rozkládají mohutné zaledněné horské masivy, které jsou od části jižní odděleny řekami Rhônou a Innem. V jižní části Švýcarských Alp nacházíme spíše jednotlivá pohoří a nejvyšší hory Švýcarska, které dělí říční údolí, v nichž se drželo již v pravěku izolované osídlení. Severozápadní hranici země tvoří nižší zalesněné pohoří Jura. Asi třetinu plochy Švýcarska pak zaujímá Švýcarská plošina, která je od Jury oddělena Neuchâtelským jezerem. Na Švýcarské plošině se nachází většina velkých (univerzitních) měst a jezer a protékají tudy nejvýznamnější řeky Aara, Rýn, Ticino, Rhôna a Inn. Největšími jezery jsou jezera Ženevské a Bodamské, největší výhradně švýcarské je jezero Neuchâtelské.

Dějiny osídlení
V nížinách severně od Alp se člověk usadil již v paleolitu (starší době kamenné), teprve v neolitu (mladší době kamenné) po skončení poslední doby ledové se však rozšířilo na území dnešního Švýcarska hustší osídlení. Šlo především o tzv. nákolní osady, které střídavě zanikaly a vznikaly od počátku eneolitu až do konce doby bronzové.
Nákolní osady byly stavěny na jezerech nebo rašeliništích v širokém pásu zahrnujícím území Švýcarska, jižního Německa, Rakouska, severní Itálie a Slovinska. Domy v těchto osadách byly budovány na roštech či vysokých pilotových konstrukcích, zapuštěných do dna jezer. Pro tato sídliště je charakteristické obrovské množství archeologických nálezů, konzervovaných vodou a bahnem, jako jsou dřevěné konstrukce domů a jejich vnitřní vybavení, košíky, textilie apod. Příkladem švýcarské nákolní osady je lokalita Arbon-Bleiche na Bodamském jezeře (obr. 2). Nachází se zde několik archeologických nalezišť z eneolitu (pozdní doby kamenné) a následující doby bronzové. Nejvýznamnější z nich je dendrochronologicky (na základě letokruhů stromů) datováno mezi roky 3384 a 3370 př. Kr. a pochází z něj například polovina dobytčího jha z javorového dřeva. Pokud je předmět správně interpretován, jednalo by se o nejstarší přímý doklad zápřahu v Evropě.

Švýcarské jezerní osady mají mezinárodní kulturní význam a spolu s nákolními sídlišti v okolních zemích byly v roce 2011 zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Ve Švýcarsku můžete navštívit několik archeoparků a muzeí prezentujících nálezy z nákolních osad. Jedná se o Jezerní sídliště v Gletterensu v kantonu Fribourg (www.village-lacustre.ch) nebo Archeologickou naučnou stezku a nákolní sídliště ve Wauwilu v kantonu Lucern (www.pfahlbausiedlung.ch).
V 5. až 4. století př. Kr. se ve Švýcarsku usadily keltské kmeny – Helvétiové na západě a Rétové ve východní části středního Švýcarska. Nejvýznamnější nálezy „keltské epochy“ pocházejí z lokality La Tène na břehu Neuchâtelského jezera. V roce 1853 se kvůli poklesu hladiny jezera začaly z vody vynořovat železné předměty. Systematický archeologický výzkum zde probíhal mezi lety 1907 a 1917 a naleziště vydalo na 2500 různých předmětů – především zbraní (meče, kopí, štíty), ale i šperků, nářadí a nástrojů a součástí vozů a koňských postrojů. Ve druhé polovině 19. století byla už dobře známa i lokalita Hallstatt v Rakousku, a na základě rostoucího počtu obdobných nálezů proto rozdělil roku 1872 švédský archeolog Hans Hildebrand předřímskou dobu železnou na starší období halštatské a mladší laténské, nazvané právě podle švýcarského naleziště La Tène. Nálezy z této lokality jsou uloženy v muzeu Laténium (obr. 3) na břehu Neuchâtelského jezera (www.latenium.ch), najdete v něm však i předměty z dalších období.

V roce 58 př. Kr. porazily římské legie pod vedením Julia Caesara Helvéty, čímž bylo jejich území připojeno k římské říši. Jeho hlavním centrem se pak stalo Aventicum (Civitas Helvetiorum) mezi Ženevským a Bodamským jezerem. Rétové si udrželi nezávislost až do roku 15 př. Kr., kdy byli poraženi římským vojskem pod vedením Drusa a Tiberia, nevlastních synů císaře Augusta. Raetie se tak stala provincií římské říše, jež zaujímala území dnešního středního a východního Švýcarska, jižní Bavorsko, Lichtenštejnsko a většinu Tyrolska. Nejpozději od roku 90 po Kr. do konce 3. století tvořilo dnešní Švýcarsko spolu s Francií a jihem Německa provincii Germania superior.
S pádem západořímské říše přišly do dnešního Švýcarska germánské kmeny – západní část země zabrali Burgundi a na východ pronikli Alamani, před kterými se kelto-románské obyvatelstvo stáhlo na sever do hor. Burgundsko se roku 534 stalo součástí franské říše a o dva roky později čekal stejný osud i vévodství Alamanů. Roku 1291 se tři kantony kolem Curyšského jezera (Uri, Schwyz a Unterwalden) spojily proti Habsburkům, a dali tak základ (Staré) Švýcarské konfederaci.

Organizace archeologie a památkové péče a archeologické instituce
Za památkovou péči i archeologii zodpovídají ve Švýcarsku jednotlivé kantony, které mají také vlastní zákony. Na centrální úrovni jsou platné především mezinárodní úmluvy a konvence (Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy, Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy, Charta z Lausanne apod.) a Spolkový zákon o ochraně přírody a kulturního dědictví. Ten klade důraz na zachování kulturního dědictví jakožto celku přírodních a antropogenních památek. V souladu s mezinárodními úmluvami pak upřednostňuje ochranu archeologických památek přímo v zemí (tzv. in situ).
Zastřešujícím orgánem památkové péče i archeologie je Úřad pro kulturu (www.bak.admin.ch), zřizovaný Ministerstvem vnitra, který vydává terminologické a metodické směrnice pro sjednocení postupů dalších úřadů a rozděluje některé finanční prostředky. Úřad má oddělení v jednotlivých kantonech a velkých městech, ty jsou však na něm do velké míry nezávislé a mají různé pravomoci podle místních kantonálních zákonů.
Úřady v kantonech Aargau a Basilej (www.archaeologie.bl.ch) na severu Švýcarska se zaměřují především na římskoprovinciální archeologii a jejich výzkumy jsou prezentovány ve Vindonissa-Museum (www.vindonissa.ch) a v archeoparku Augusta Raurica (www.augustaraurica.ch), kde se kromě muzea nachází také rekonstrukce římské vily a původní antické divadlo.

Mnoho kantonů se zaměřuje na výzkum nákolních osad – například Bern a Neuchâtel na západě Švýcarska nebo Thurgau a Curych na severovýchodě. Úřad pro archeologii v kantonu Thurgau (www.archaeologie.tg.ch) spolupracuje s Archeologickým muzeem ve Frauenfeldu a spolu se Švýcarskou televizí natočil reality show, jejíž náplní bylo budování nákolních staveb a experimentální bydlení v těchto domech (stránky projektu: www.pfahlbauervonpfyn.tg.ch). V Curychu zase působí Společnost pro švýcarskou podvodní archeologii (www.gsu.ch), která mimo jiné vyvíjí metodiku této složité archeologické subdisciplíny a prosazuje ochranu památek zachovaných pod vodní hladinou.
Významným úřadem je Archeologická služba Graubünden (www.archaeologie.gr.ch), která působí v největším švýcarském kantonu, zaujímajícím jihovýchodní část země. Provádí nejen archeologické výzkumy, ale také stavebně historické průzkumy, a má k dispozici restaurátorské a dendrochronologické laboratoře. Spolu s Univerzitou v Curychu se specializuje na tzv. alpskou archeologii, která zkoumá naleziště doby bronzové a železné až ve výškách kolem 2000 m n. m.

Kromě již jmenovaných muzeí stojí z hlediska archeologie za návštěvu Rétské muzeum v Churu v kantonu Graubünden (www.raetischesmuseum.gr.ch), Kantonální muzeum pro pravěk(á období) v Zugu (www.museenzug.ch) a Muzeum historie a archeologie v Lausanne v kantonu Vaud (www.musees.vd.ch/musee-darcheologie-et-dhistoire). Nejvýznamnější archeologické sbírky jsou uloženy ve Švýcarském národním muzeu (www.musee-suisse.ch), konkrétně v jeho pobočce ve Švýcarském zemském muzeu v Curychu.
Archeologii je možné studovat na všech významných švýcarských univerzitách – v Basileji (www.ufg.unibas.ch), Bernu (www.sfu.unibe.ch), Curychu (www.prehist.uzh.ch, www.archinst.uzh.ch), Fribourgu (lettres.unifr.ch/de/hist/kunstgeschichte-und-archaeologie), Lausanne (www.unil.ch/iasa), Neuchâtelu (www.2.unine.ch/ia) a Ženevě (www.unige.ch/lettres/antic/archeo). Univerzity ve frankofonní oblasti se zaměřují především na klasickou a římskoprovinciální archeologii, zatímco německé univerzity většinou zabírají celou šíři oboru od pravěku po středověk včetně kombinace s přírodovědnými obory.
Poslední významnou organizací zabývající se archeologií ve Švýcarsku je společnost Archeologie Švýcarska (www.archaeologie-schweiz.ch). Jedná se o sdružení asi 2000 odborníků i laiků, které spravuje archeologickou knihovnu a archiv, pořádá přednášky, konference a exkurze a vystupuje jako poradní orgán při územním plánování a tvoření stavebních záměrů. Společnost vydává několik odborných i popularizačních časopisů a monografických řad, učebnice a průvodce a sídlí v Basileji.

Autorky: Judita Korteová a Zuzana Kuntová
(Ústav pro archeologii FF UK v Praze)

Použité zdroj:
Čermák, K. 1876: Osady nákolní, Památky archeologické 10, 519-530.
Dobeš, M. 2008: Die jungsteinzeitliche Seeufersiedlung Arbon/Bleiche 3, Památky archeologické 89, 307-309.

www.wikipedia/wiki/Schweiz
http://www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/zakony-mezinarodni-dokumenty/mezinarodni-dokumenty