Výlet po Kašperských horách

Vydejte se na pravěké hradiště Obří hrad u Studence, jež je dodnes opředeno mnohými legendami, a navštivte i další zajímavá místa v kraji šumavského spisovatele Karla Klostermanna, na hranicích Jihočeského a Plzeňského kraje (mapka viz fotogalerie pod článkem).

Nicov
Výlet začneme v obci Nicově (okr. Prachatice). Do Nicova se dostanete autem nebo autobusem. Autem projedete až na parkoviště pod hradištěm, ale pokud si chcete udělat hezkou procházku zalesněným Pošumavím, můžete zaparkovat na malém parkovišti před kostelem v Nicově. Autobus jezdí několikrát denně a spojuje obec především s blízkými Stachy a Kašperskými Horami. Do Nicova však jedou spoje i z větších měst, jako jsou Vimperk, Sušice, Strakonice nebo Prachatice. Ze vzdálenějších míst můžete podniknout cestu také na kole – Nicov leží na cyklostezkách č. 1141 a 1142. Další variantou je ubytovat se v jednom z blízkých penzionů, které lemují silnice, a strávit v okolí hezkou dovolenou.
Než se vydáte z Nicova po modré turistické značce směrem na Popelnou, podívejte se k původně románskému kostelu sv. Martina a na místní hřbitov. První zmínka o kostelu pochází z roku 1223, přičemž tehdy byl kostel součástí proboštství benediktinského kláštera Ostrova u Davle. Vedle kostela stojí barokní fara (viz fotogalerie) a hřbitov, na němž naleznete třeba právě náhrobek rodiny Karla Klostermanna nebo hroby obyvatel zaniklé vsi Mílov, o které bude ještě řeč.
Z Nicova se dejte po modré a po 1,2 km pokračujte z rozcestníku Pod Mílovským vrchem po žluté značce další 3 km až na Obří hrad u Studence. Cestou se můžete osvěžit v jednom z okolních penzionů – v hospodě v Nicově, na chatě Losenici nebo přímo pod hradištěm v penzionu Popelná. Trasa je turisticky nenáročná až na samotný výšlap na hradiště, při kterém vás čeká na 0,5 km převýšení 120 m.

Obří hrad
Hradiště Obří hrad je nejvýše položeným opevněným bodem v Čechách, leží v nadmořské výšce 980 m. Opevněná plocha má délku 370 m a šířku 80 m, což činí celkovou rozlohu 2,6 ha. Na nejvyšším místě na severu hradiště se rozkládá akropole, od níž směrem na severozápad a na východ prudce klesají strmé svahy k říčce Losenici. Skalní ostroh je do hloubky 40 m poškozen seismickými a tektonickými procesy, které probíhají až dodnes, a valy (původní hradba) jsou tedy na mnohých místech rozvaleny po svazích, na nichž tvoří tzv. kamenná moře (viz galerie). Dříve místní lidé věřili, že tato moře vznikla, když po sobě obři, kteří hradiště obývali, metali kameny.
Na západě a jihu akropole je dodnes dochován dvojitý val, který je částečně napojen na skalní masiv, na východě je tzv. skalní brána. Valy jsou v některých místech až 2 m vysoké, a původní hradba tak mohla měřit až 4 m. Byla postavena ze dvou zdí z nasucho kladených balvanů, mezi které byly naházeny další kameny. V některých místech hradbu možná ještě chránil vnější příkop. Směrem na jih od akropole se nachází předhradí s o něco nižšími valy a od jihu se do hradiště pravděpodobně také vstupovalo.
O hradišti se poprvé zmínil historik August Sedláček v roce 1908 a popsal je archeolog Emanuel Šimek roku 1926. Od té doby zde proběhly desítky drobných i větších výzkumů, které však nezachytily žádné archeologické objekty ani nálezy. Jediné nálezy pocházejí z detektorových průzkumů, které oficiálně objevily na hradišti a v jeho okolí asi 15 až 20 převážně keltských mincí z doby laténské.
Další množství mincí a údajně jeden zlomek keramiky skončily „na černém trhu“.
Hradiště je proto datováno jen na základě konstrukčních shod s blízkými hradišti Sedlo u Albrechtic a Věnec u Lčovic do závěru doby halštatské (starší doby železné), ale využíváno bylo asi i v následující době laténské (mladší době železné). Funkce hradiště je nejasná. Vzhledem k absenci archeologických nálezů a nedostatku rovné plochy asi nesloužilo k běžnému sídlení. Hradiště je interpretováno jako útočiště nebo výšinný bod, ze kterého byla kontrolována blízká rýžoviště či obchodní stezka. Většina archeologů se však přiklání ke kultovní či shromažďovací funkci, protože ani v okolí není výraznější osídlení doloženo. Dominantou hradiště je navíc tzv. kamenný stůl – kamenný monolit o rozměrech 170 a 180 cm, který podle některých badatelů sloužil jako oltář. Doklady takového využití ale chybí.

Mílov
Zpátky se dejte stejnou cestou po žluté na rozcestník Pod Milovským vrchem, u nějž zabočíte vlevo na modrou turistickou značku ve směru na Kašperské Hory, zvanou také „Klostermannova cesta“. Asi po jednom kilometru chůze pak narazíte na relikty vsi Mílova (něm. Milau).
Mílov historicky spadal pod faru v Nicově a velkou část jeho obyvatel tvořili Němci. Z celé nicovské farnosti bylo v roce 1945 odsunuto 720 sudetských Němců, ze samotného Mílova pak 130. Po odsunu zde zůstala jen jedna rodina. V roce 1954 využila armáda téměř opuštěnou vesnici jako cvičný cíl a místo rozstřílela a srovnala se zemí.
Po roce 1989 zrekonstruovali potomci odsunutých obyvatel zídku původní kapličky, u které se dnes nachází kříž a pamětní česko-německá deska. Zdánlivě je to jediný pozůstatek vsi. Když se však „archeologickým okem“ podíváte na okolní krajinu zarostlou křovím, budete možná schopni určit místa, ve kterých před více než půl stoletím stávalo několik desítek domů.
Po návštěvě Mílova se můžete vrátit přes rozcestník Pod Mílovským vrchem zpět do Nicova, ale ti statečnější budou pokračovat po modré turistické trase dále do Kašperských Hor a na hrad Kašperk.

Kašperské Hory
Městečko Kašperské Hory leží necelých 5 km od zaniklé vesnice Mílova. Jak už jeho jméno napovídá, je spojeno s těžbou, a to těžbou zlata, na kterou upomínají i pojmenování nedalekého Zlatého potoka, Zlatého údolí nebo osady Rejštejna (z něm. Reichenstein, „bohatý kámen“). Nejprve se středověké osídlení koncentrovalo ve 12. století kolem kostela sv. Mikuláše, postaveného před rokem 1330, který se dnes nachází na západní periferii města. Dalším archeologicky zkoumaným místem je poloha „Na Prádle“, na které byly odkryty relikty mlýna a kanálů, sloužících k „praní“, tedy čištění vytěžené rudy.
Modrá turistická značka vás dovede z Mílova přímo na náměstí, na němž stojí trojlodní bazilika sv. Markéty, postavená kolem poloviny 14. století. I v místech dnešního centra je však doloženo starší osídlení. Jedná se o doklady těžby v podobě jam a hornických lampiček přímo pod náměstím. Nejzajímavějším nálezem posledních let je pak zlatý poklad, který byl objeven při rekonstrukci náměstí pod středověkou dlažbou.

Kašperk
Na zříceninu hradu Kašperka se z Kašperských Hor dostanete po zelené turistické značce, vedoucí přímo z náměstí. Hrad se nachází necelé 3 km od města v nadmořské výšce 886 m, a je tedy nejvýše postaveným hradem v Čechách a po Obřím hradu u Studence druhým nejvýše položeným opevněným bodem. Musíte se proto připravit na nemalý výšlap, po kterém se můžete osvěžit v hradním občerstvení.
Hrad Kašperk (původně Karlsberg) byl postaven roku 1356 za vlády Karla IV. na ochranu pohraničí a hornického regionu Kašperských Hor, který se stal již za vlády Karlova otce Jana Lucemburského nejvýznamnějším zlatorudným revírem v Českých zemích. Areál se skládal z vlastního hradu a dvou rozměrných předhradí a jeho hlavní část tvořil obdélný palác se dvěma obytnými věžemi. Podle J. Anderleho měla sloužit velká plocha hradu k soustředění Karlových vojsk; ze stavebně historického hlediska byl však důraz kladen především na pohodlné bydlení a reprezentaci.
Již za Karla IV. proběhly na hradě nemalé stavební úpravy, které vyvrcholily po požáru v 15. století, po němž byla vystavěna nová kaple ve východní věži, bylo zesíleno opevnění a nové stavby zaplnily také druhé nádvoří. Ze stejné doby pochází i předsunutá bašta na nedaleké vyvýšenině, dnes zvaná Pustý hrádek. Z něj je na Kašperk nejhezčí výhled.
Již v 15. století dávali čeští panovníci hrad často do zástavy a v roce 1617 ho odkoupilo od císaře Matyáše město Kašperské Hory. To už byl však Kašperk pustý a roku 1655 ho navíc postihlo nařízení Ferdinanda III. o boření hradů.
Hrad je veřejnosti otevřen od dubna do října (v dubnu jen o víkendech), přibližně od 10 do 17 hodin (časy se drobně mění podle ročního období). Návštěvníkům jsou nabízeny dva hlavní prohlídkové okruhy. Trasa „Život na hradě“ zahrnuje prohlídku purkrabství, zříceniny paláce a východní věže a trvá asi tři čtvrtě hodiny. Plné vstupné činí 75 Kč a snížené 55 Kč, rodinné 230 Kč. Okruh „Stavba hradu“ má společnou návštěvu zříceniny paláce a východní věže, místo purkrabství při něm ale navštívíte hradní parkán a západní věž. V té můžete také zhlédnout unikátní audiovizuální program, který před vámi přímo na stěnách oživí původní vzhled interiéru a jeho historii. Tato projekce je novinkou roku 2012 a neuvidíte ji na žádném jiném hradě. Vstupné na druhou prohlídkovou trasu je 85 Kč, snížené 65 Kč a rodinné 265 Kč. Prohlídka trvá asi 50 minut. V některých dnech nabízí hrad také speciální dětské prohlídky a v teplých letních večerech se zde konají koncerty i divadelní představení (www.kasperk.cz).
Cestou z Kašperka si nezapomeňte udělat ještě krátkou zacházku po žluté značce na Pustý hrádek. Pak můžete vyrazit zpátky do Kašperských Hor, odkud se svezete autobusem, a ti největší turisté si třeba ještě udělají téměř 5 km dlouhý okruh po červené turistické značce na Královský kámen a odtud po modré 1,5 km zpět do Nicova.
 

Použité zdroje:
Obří hrad u Studence
Čtverák, V. – Lutovský, M. – Slabina, M. – Smejtek, L. 2003: Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha, 300-302.
Militký, J. 2001: Keltské "nálezové" mince z Obřího hradu – Keltische „Fund-münzen“ aus Obří hrad, Archeologie ve středních Čechách 5/2, 463-468.
Slabina, M. – Waldhauser, J. – Konečný, L. 1990: Pravěké ohrazení Obří hrad na Kašperskohorsku, Vlastivědné zprávy muzea Šumavy 2, 3-40.
Waldhauser, J. 2001: Encyklopedie Keltů v Čechách. Praha, 369.
Waldhauser, J. 2001: Keltské nálezy z Čech získané v letech 1990-2000 detektory kovu, Archeologie ve středních Čechách 5/2, 452-455.

Mílov
Gerhart, R. 2004: Versunkene Welt: Milau – Erinnerungen an ein Dorf im Böhmerwald. Möning.

Kašperk
Durdík, T. 2008: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 3. Praha, 52-53.
Durdík, T. 2009: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha, 250-252.

www.nicov.cz
www.kohoutikriz.org (stránky se zabývají historií regionu)
www.zanikleobce.cz
www.kasperske-hory.cz
www.kasperk.cz

Autorka: Judita Korteová
(Ústav pro archeologii FF UK v Praze)