Rozhovor s fotografem a dokumentátorem Martinem Frouzem

Dobrý den, Martine, po studiích na ČVUT (obor přesná mechanika a optika na Fakultě strojní) a FAMU (obor reklamní a výtvarná fotografie) jste pracoval pro různé časopisy či reklamní agentury jako fotograf či konzultant, jako hlavní fotoeditor např. pro deník MF Dnes, či jako obrazový redaktor a fotograf v National Geographic Česko. Nyní se věnujete zejména projektům svázaným s archeologií, historií a opravou památek. Kdy u vás převážil zájem o popularizaci vědy?

Dovolil bych si poopravit nepřesnost ve vašem dotazu, mým zájmem v profesní oblasti fotografie je propojení či aplikace fotografie do odborné sféry různých zejména vědních oborů. I když fotografie se uplatňuje jako pomocník či nástroj i mnohde jinde.
Samotná popularizace je jen jedna část takového využití fotografie. Je to sice zřejmě nejvýraznější, či nejviditelnější část odborných výstupů, není však, alespoň co se kvantity pořízených záznamů týče, nijak převažující. Je to pouze jeden z možných uplatnitelných výstupů. Mimo popularizaci je zde klasická popisná dokumentace, ať již situací či samotných předmětů a pak fotografické podklady pro další zpracování, které slouží k dalšímu zpracování, například tvorbu 3D modelů, či sledování změny procesů, počítání objektů v rámci analýzy obrazu… ale těch možností využití/aplikace fotografického média je samozřejmě mnohem víc.
Nejvíc jsem se oblasti propojení vědy či odborné práce a fotografického média začal věnovat zřejmě v průběhu mého Ph.D. studia a od jeho ukončení v roce 2012 se snažím své znalosti z této oblasti dále rozvíjet a prohlubovat.

Jak se z vás stal „dvorní fotograf české egyptologie“? Kolik výzkumných sezón jste v Egyptě již absolvoval?

Nevím o tom, že bych byl dvorní či hlavní fotograf. V posledních letech jsem na výzkumy jezdil fotit já, většinou tam víc fotografů není třeba. Předtím fotili jiní a po mě budou fotit zase jiní, to je běh času, někdo to dělat musí a v okamžiku, kdy to bylo potřeba, tak jsem dostal na základě své práce návrh, a s prof. Bártou jsem se domluvil, že budeme nějaký čas spolupracovat. Bylo to po mých prvních návštěvách Egypta v letech 2003-4 jako novináře. Od roku 2006 jsem pak začal jezdit na výzkumy jako externista dvakrát až čtyřikrát ročně během výzkumu, ten většinou probíhá na jaře a během podzimu. Později, v roce 2011, jsem se stal na ústavu i zaměstnancem na částečný úvazek. 

Který z objevů českých egyptologů na vás obzvlášť zapůsobil? Můžete odtajnit něco z letošní sezóny?

Mám-li vybrat nějaký konkrétní objev z poslední doby, tak se jedná zřejmě o rozsáhlou kolekci soch ze Staré říše. Objeveny byly v roce 2012, jejich studium a dokumentace ale samozřejmě stále pokračuje. Naposled jsem je fotografoval na přelomu září a října 2016. Asi největším zážitkem vůbec byly expedice do oblasti Západní egyptské pouště v letech 2008 a 2011. Krom jeskynních maleb a rytin je nejsilnější zážitek samotný pobyt v poušti hluboko od civilizace, obzvláště noční obloha je nezapomenutelná.
Co se aktuálních výzkumů týče, nejsem ten, kdo by měl o čemkoli takovém informovat. To dělá vedení ústavu spolu s egyptskou stranou. Nějaké nové objevy jsou téměř každý rok a další objevy se váží na analýzu a zpracování pořízených dat, tedy dokumentace ať již kresebné, fotografické či jiné.

Jaká specifika má dokumentace památek v pouštním prostředí?

Práce v jakémkoli prostředí přináší nějaká specifika a je jedno zda fotíte na stavbě, ve slévárně, při archeologickém výzkumu či v poušti. Pokaždé je to trochu jiné a může to ovlivňovat vaši práci či vůbec možnost práce v takovém místě či prostředí.
Obecně bych rozdělil tato specifika do dvou částí. Jedna část je dána lidmi, s nimiž zde pracujete, to nejsou jen vaši kolegové, ale i ochrana objektu, policejní či vojenský doprovod nebo dozor, další lidé, kteří se zde pohybují či pracují atd. Ta druhá část je dána samotným prostředím a jeho vlastnostmi jako jsou prašnost, vlhkost, poloha, teploty, dostupnost energií a podobně.
Popravdě ta první část ovlivněná lidským a mnohdy úřednickým faktorem, je mnohdy méně vypočitatelná či předvídatelná než samotné prostředí, v kterém pracujete, a na něco se připravit nikdy nedá. Když si po mnoha letech, kdy něco jde, nějaký úředník postaví hlavu, zvláště v totalitní zemi, že něco bude jinak, aniž je k tomu jakákoli opora v zákonech či předchozí precedens, je věcí nervů, často kontaktů a trpělivosti, jak situaci řešit. A to pak může změnit veškeré vaše plány, i když po technické a fotografické stránce jste perfektně vybaven. Mám obavu, že na to se nedá nikdy plně připravit. A není žádný návod co s tím, jak řešit každou takovou situaci. Zde jsme v oblasti komunikace a často improvizace. Přestože je to mnohdy těžké a namáhavé, většinou pomáhá úsměv a vstřícnost, pokud zjistíte, co to u dané osoby znamená a jak ji realizovat.
Druhá část prostředí přichází „za odměnu“, pokud překonáte tu první. Můžete začít fotografovat a na základě svých zkušeností řešit problematiku vnějších vlivů a specifik. Největším problémem bývá u současné techniky kde brát energii pro své přístroje, pokud není běžně k dispozici, například hluboko v poušti. Tento problém jsme řešili buďto pomocí slunečních panelů nebo alternátorů vozů, které nás vezly, nabíjeli jsme doplňkové autobaterie a z nich pak čerpali přes převodník energii pro nabíječky, světla, počítače, GPS navigaci atd. Pro zálohování dat jsou možné dvě cesty a to zálohovací zařízení nebo dostatečné množství paměťových karet. Důležité je také balení přístrojů při přepravě, zejména proti prachu a otřesům. Je také potřeba si svou výbavu sestavit tak, aby byla alespoň částečně nahraditelná v případě poruchy a dalo se v každém případě alespoň částečně pokračovat v práci. Veškeré vybavení před cestou vždy nechávám kontrolovat, ale i tak může něco selhat. V současné době připravuji texty a shromažďuji podklady na publikaci, která se práci fotografa v archeologii, zejména té egyptské, bude věnovat obšírněji. Pokud to tedy někoho zajímá, časem tuto problematiku rozeberu podrobně.

Poněkud „ve stínu Egypta“ zůstává váš zájem o další oblast archeologie, a to paleolitické umění. V rámci spolupráce s Jiřím Svobodou jste připravil v roce 2012 výstavu "Umění z času lovců", která byla k vidění v Přerově, účastnil jste se České antropologické expedice v Etiopii v roce 2013… Co dalšího podnikáte v této věci?

Díky projektu, během něhož vznikly a v nakladatelství Academia vyšly tři knihy prof. Jiřího Svobody ("Počátky umění" 2011, "Předkové. Evoluce člověka" 2014, "Dolní Věstonice – Pavlov" 2016), jsme spolu s prof. Svobodou fotili na mnoha místech a v mnoha muzeích po Evropě a také v Etiopii. Moje fotografie jsou prezentovány i v nové paleolitické expozici v Pavlově, v Archeoparku Pavlov. S mými fotografiemi svázanými s paleolitem se setkáte samozřejmě i v mnoha dalších publikacích a článcích, případně i výstavách.
Nyní má spolupráce s ARU Brno pracoviště Dolní Věstonice není tak intenzivní, jako při tvorbě zmíněné trilogie, ale stále se snažím udržovat kontakt a spolupracovat na dokumentaci nových nálezů a aktuální práci v oblasti pod Pálavskými vrchy.

Myslím, že můžu říct, že přednášky, výstavy s egyptologickou tématikou jsou oblíbené, tuzemská archeologie už u lidí takové nadšení nebudí. V čem podle vás tkví ono hlavní kouzlo starověkého Egypta, co na něm lidi tak fascinuje? Osobně se domnívám, že prezentace našich pravěkých památek pořád pokulhává, což se bez dalších financí a lidí v oboru bohužel nezlepší. Může podle vás atraktivnější forma prezentace zásadně napomoci docenění našich archeologických památek i laickou veřejností?

Toto je tématika, o níž sám často přemítám a mnohdy o ní i diskutujeme s přáteli. Svou roli zde hraje jistě romantická představa tajemna, sahající až do období Napoleona a možná ještě dál. Je zde i fascinace pyramidami a mnohdy i se starým Egyptem spojenými, často dost pokroucenými, tajemnými či romantickými představami.
Když někde nabídnu tři kolekce na výstavu, tak si většinou vyberou z obdobných snímků „Egypt, protože táhne“, i když jsem dělal všechny ty kolekce já a jsou srovnatelné. Samotného mne to často zaráží a mrzí. Není to tedy vždy jen provedením samotné dokumentace.
Netvrdím, že nejde kvalitu dokumentace a popularizace zlepšovat, to jde samozřejmě i u egyptské archeologie. Cesta k docenění našich památek je tak v každém případě během na dlouhou trať, kde jde samozřejmě o kvalitu/formu provedené prezentace, ale i její obsah, kdy jsou často bombasticky prezentované nepodstatné záležitosti a o významných objevech se ani nedozvíme. To bychom ale zabředli do oblasti reklamní tvorby, kde mnohdy ani sami autoři přesně netuší proč něco „zabralo“ a jiná obdobná záležitost neměla žádný dopad.
Je ale pravda, že jde často o soulad více faktorů, tedy: významnost informace/objevu, kvalita prezentace a správné načasování oznámení objevu. A není to vždy jen o vynaložených financích, i když bez peněz to samozřejmě nejde.

Vaše fotografie jsou pravidelně oceňovány, ať jde o prestižní soutěž Czech Press Photo, či Kalendář roku (k velkoformátovým nástěnným fotokalendářům Českého egyptologického ústavu FF UK více zde). Úspěch v Národní soutěži muzeí Gloria musaealis sklidila např. i publikace "Hroby barbarů v Praze Zličíně" s vašimi snímky. Poradíte, jak vyfotit archeologický artefakt, aby vynikla nejen jeho informační, ale i estetická hodnota?

Podle mne jde o to nekoukat na archeologický artefakt, či jeho fragment jen jako na nález případně něco ukazující materiál a snažit se prezentovat i jeho význam a pokusit se interpretovat i jeho původní účel užití, či celistvost. To ovšem není práce jen fotografa, na tom musí spolupracovat všichni zúčastnění včetně samotných archeologů, ale podstatné je i kvalitní čištění či restaurování a samotný výběr předmětů, či jejich částí. V každém případě je to kolektivní práce a samotnému focení předchází i seznámení se s problematikou konkrétního období, či předmětu a mnoho práce při přípravě samotného artefaktu.

Na stejné úrovni jako Vy se focení archeologie u nás nikdo další asi nevěnuje. Co ve světě? Napadá vás někdo, kdo focením archeologie proslul?

Netroufl bych si tvrdit, že se tomu nikdo nevěnuje, je zde mnoho pracovišť, u nichž se zvláště v posledních letech setkávám i s kvalitními výstupy. Za všechny bych zmínil Jana Gloce pracujícího na Pražském hradě či mnoho výstupů z NPÚ nebo ÚDU. Často jde o to, aby vedení institucí umožnilo svým lidem věnovat některým projektům dostatečný čas a zajistilo i odpovídající vybavení, které sice není to nejpodstatnější, ale bez něho fotit nelze, a mnohdy může být i limitujícím faktorem.
Když procházíme katalogy, či zahraniční výstavy často zde najdete i velmi precizní fotografické projekty. Obvykle se jedná o fotografy spojené s různými institucemi, jako jsou muzea či univerzity zejména v Německu či Británii, Francii. Napadá mne z minulosti fotograf Peter G. Dorrell, který o focení v archeologii napsal i knihu. Našlo by se jistě i mnoho zajímavých fotografických příkladů z dneška, za všechny mne napadá úžasný projekt „Potopené poklady“, zkoumání děl nalezených na dně moře u egyptské Alexandrie, ale i jinde, kde mnoho kvalitní práce pod vodou i v ateliéru odvedl Christoph Gerigk.

Jakou používáte techniku? Fotíte ještě i analogově?

Vzhledem k podmínkám, v kterých dokumentuji, a v jakém počtu snímky vytvářím, používám již téměř výhradně digitální přístroje s tzv. plnoformátovým snímačem. Jsou dostatečně odolné a přitom dávají i přiměřenou kvalitu záznamu. Jsou samozřejmě i kvalitnější přístroje, ale mám obavu, že podmínky, v nichž pracuji, by asi dlouhodobě nevydržely, nehledě na jejich cenu. Jsou to tedy především přístroje pro profesionální novinářskou práci, u nichž ovšem při svém stylu práce mnoho, dalo by se říci naprostou většinu, funkcí vůbec nevyužiji. K osvětlování používám zejména stálé osvětlení filmařskými reflektory. Nezbytná je často i poměrně velká improvizace jak v nasazení techniky, tak různých pomocných prvků jako jsou různé odrazné plochy, pozadí, fixace objektů a podobně.

Pravidelně vystavujete, ať už volnou tvorbu či právě fotografie s egyptologickou tématikou, např. na podzim v Budapešti fotografie z výzkumných sezón Českého egyptologického ústavu z let 2008 a 2011. Dále na vaše fotografie narazí návštěvníci v novém Muzeu Karlova mostu, ty se týkají ovšem zmíněné památky. Teď v lednu by měla být zahájena výstava fotografií mapujících opravy památek v oblasti Prahy. Můžete nám k ní říct něco bližšího?

Výstava "Proti času" byla zahájena 25. 1. a potrvá do 26. 2, najdete ji v galerii „Czech Photo Centre“ hned u metra Nové Butovice. Je to výstup z Grantu Prahy, který jsem obdržel v roce 2015 v rámci soutěže Czech Press Photo. Jedná se o kolekci necelých šedesáti snímků, které prezentují opravy některých významných památek v oblasti Prahy za posledních cca 15 let. Podrobnější informace lze najít zde. Myslím, že zajímavá je i samotná instalace fotografií, nejlépe ale bude, pokud to posoudí diváci sami, případně se podívají na některé mediální výstupy (Magazín Aktuálně.cz, Česká televize Události).

Ke všem těmto projektům ještě vyučujete na Karlově univerzitě, pořádáte workshopy, píšete i metodické publikace (př. v poslední době "Fotografie v biologické antropologii" s M. Králíkem či "Digitální a digitalizovaná fotografie pro vědecké účely v praxi památkové péče" s L. Bezděkem), s manželkou Martinou jste autorem publikace "Karolus Quartus"… Zbývá vám vůbec čas na volnou tvorbu?

Na tvorbu, kterou považuji já za svou volnou, mi opravdu moc času nezůstává. V poslední době se sice pokouším navázat na nějaké své starší projekty, případně začít nové, na samostatnou výstavu s mou volnou tvorbou to ale ještě nejméně rok či spíše déle nevypadá. Některé mé náměty sice navazují i na dokumentaci pro archeology, ale konkrétnější zatím nebudu, a nechám to na tu výstavu, či obdobné výstupy, pokud se to povede.

Vaše práce mi připadá jako povolání snů. Vnímáte to stejně? Takhle zvnějšku to vypadá, že se věnujete samým zajímavým projektům…

Jako u mnohé jiné práce, je na tu zajímavou část navázáno i mnoho prací spojených s jednáním, vyřizováním povolení a různou jinou „úředničinou“. Je možno u některých projektů říci, že samotné focení je v podstatě až za odměnu. Že když cestu, přípravy a vyřizování všech dokladů vydržíte, smíte snímek pořídit. Je ale pravda, že mnohé z těch předmětů jsou natolik zajímavé a vzácné, že člověk s vidinou té možnosti focení celé martýrium vydrží. O to jste pak překvapenější, když něco „prostě jde“ a ještě někdo výsledek vaší práce ocení. Pokud by mne to ale nebavilo a nezajímalo, tak již tuto práci dávno dělat nebudu. Myslím, že mi to za to pořád ještě stojí. Vzhledem ke svému věku a náročnosti projektů, na nichž se podílím, budu zřejmě nucen si stále pečlivěji vybírat, kde výsledek odpovídá vynaložené energii. Musím si také nechat prostor pro soukromý život, zejména rodinu a již zmíněnou volnou tvorbu.

Děkujeme za rozhovor a přejeme šťastný a úspěšný rok 2017.

Kde můžete Martina Frouze v nejbližší době potkat?

14. 2. v kavárně Fokus Café v Ústí nad Labem na přednášce Jak se kope a fotí v Abúsíru v rámci večerů Café Nobel, které pořádá Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem ve spolupráci s magazínem Planetárium Českého rozhlasu Sever

21. 2. 18h na komentované prohlídce výstavy Proti času v Czech Photo Centre, viz výše

 Lucie Vélová
(Národní muzeum)

Další fotografie M. Frouze: