Nový web o archeologických rekonstrukcích a rozhovor s jeho autorem Petrem Vavrečkou

Vaší pozornosti doporučujeme nový český web Mgr. Petra Vavrečky, který se zabývá rekonstrukcemi archeologických a historických nemovitých a movitých struktur. Najdete zde ukázky autorovy digitální tvorby v rámci významnějších vědeckých projektů a soukromých zakázek, od digitalizace archeologických dat, 3D rekonstrukce nemovitých struktur, vizualizace, až po výstupy 3D modelů získaných 3D skenováním nebo 3D fotogrammetrií. Výstupy mají široké uplatnění, např. v muzejních expozicích, odborných publikacích, dotykových displejích, webových muzejních a archeologických prezentacích, nebo jsou využívány při hlubším analytickém studiu dané archeologické situace.

Navštívit můžete také facebookový profil Digital Archaeology a související youtube kanál.

Autor studoval bakalářský obor "Počítačová podpora v archeologii" na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové, dále absolvoval magisterské studium perspektivního oboru „Archivnictví: Moderní systémy“. Aktuálně je zaměstnán v Archeologickém ústavu AV ČR na řešení grantových projektů, jakým je např. Virtuální archeologické muzeum neolitu. Na Univerzitě Hradec Králové, Katedře pomocných věd historických v rámci doktorského studia zpracovává disertační práci na téma „3D rekonstrukce nemovitých struktur s využitím archivních pramenů“ a vyučuje předměty s IT zaměřením. Dále spolupracuje v různém rozsahu na dalších výzkumných projektech vysokých škol, muzeí a archeologických organizací.

Na pár otázek jsme se samotného autora zeptali v následujícím rozhovoru:

Dobrý den, Petře,
začnu otázkou ještě z dob vašich studií. Kolik vás v ročníku Počítačovou podporu v archeologii studovalo a zůstávají v oboru?

Tak to vím naprosto přesně:). V prvním ročníku nás bylo 32. Jedním z hlavních (ne)veselých témat při studiu bylo, jakým tempem se tento počet postupně snižuje. Spojení humanitního oboru s technickým bylo pro mnoho studentů kamenem úrazu, nicméně pro odlehčení mohu zmínit důvody postupného snižování stavu pomocí několika „hlášek“ mých tehdejších kolegů: „Ale my jsme matematiku na střední neměli“. „To je celá archeologie jenom o keramice?“. „Nepřijali mě tam, tak jsem tady – nevím, o co jde, ale aspoň budu mít titul“. „Pepo, vytáhneš to z té kůlovky? Nerada bych si poničila nehty“. „11. platová třída?, to se na to můžu…“ Byl jsem jedním ze sedmi studentů, kteří úspěšně studium ukončili. Jeden z nás se stará o fotografický fond v muzeu a druhý pracuje pro společnost zajištující archeologické výzkumy. Ostatní bohužel našli své štěstí jinde.

Věnuje se vůbec ještě někdo 3D archeologickým rekonstrukcím na podobné úrovni jako vy?

Pokud se omezím na tuzemsko a pouze 3D rekonstrukce, tak profesionálně asi ne. Alespoň jsem o nikom neslyšel. Samozřejmě budou existovat šikovní grafici a firmy, kteří mají prostředky zpracovat cokoli, co jim zadáte. V praxi ale obě strany očekávají rozličné výsledky, odbornost a výslednou cenu. Stává se tak, že se na mne obrátí muzeum či jiná organizace právě kvůli odbornosti nebo po předchozí negativní zkušenosti s profesionální firmou zabývající se například 3D návrhy pro architekty a stavební projekty. S nadsázkou mohu říct, že srovnám-li svou práci s profesionálními firmami, které o archeologii mnoho neví, tak nebudu po muzeu chtít technické výkresy a dokumentaci neolitického domu, který mám zpracovat. Také od muzea nepotřebuji náročnou přednášku o tom, jak by měla vypadat keramika, kterou k danému domu budu dávat, protože ze studia a výzkumů keramiku znám. Na rozdíl od nich také muzeu mohu nabídnout kvalitní zpracování animace i přesto, že částky, které si tyto instituce mohou dovolit do animace investovat, mnohdy atakují velmi nízkou mzdu. S ohledem na tuto skutečnost se s danou institucí vždy snažím najít vhodné řešení ke spokojenosti obou stran. Archeologové a pracovníci muzea jsou často pod tlakem termínů a tlačí často na čas zpracování rekonstrukcí kvůli blížící se výstavě, konci projektu, konferenci, atp. Díky tomu, že se v tomto prostředí sám pohybuji a vím, jak to v těchto situacích funguje, tak se snažím vždy vyjít vstříc a do daných termínů vše splnit, aby projekty daných institucí měly úspěch a právě i díky tomu, jak k projektům přistupuji si myslím, že mám šanci se uplatnit.

Dá se tvorbou 3D rekonstrukcí uživit?

Jak se to vezme. Já říkám, že jsem byl na správném místě ve správný čas. Často stačí narazit na tu správnou osobu, které se líbí vaše práce a ukáže ji ostatním, seznámí vás se svými kolegy a už se vezete. Já měl dokonce takovéto osoby rovnou dvě. Prof. Ivan Pavlů a Mgr. Petr Květina, Ph.D. Díky specifickému zaměření jsem tak našel uplatnění v několika grantových projektech Archeologického ústavu v Praze. Nyní jsem vytvořil vlastní projekt, web www.petr.vavrecka.cz, kde prezentuji svou dosavadní činnost pro případné další zájemce o 3D rekonstrukce. Vývoj technologií jde dopředu, člověk se stále musí učit nové věci a s tím jak stoupají nároky na prezentaci, tak stoupají i náklady na pořízení některých grafických programů, a občas si myslím, že jsem ve všem pořád na začátku. Uvidím, co přinese čas, samozřejmě tomu půjdu naproti.

Jak dle vás pokročila archeologie v posledních letech ve využívání digitálních technologií?

Mohu říct, že nastal v posledních letech neskutečně velký pokrok a to hlavně díky grantovým projektům. Většina čtenářů asi ví, jak vypadaly počítače v muzeích před pár lety. Po odhození banánových krabic se objevil nažloutlý monitor s pulzující obrazovkou obsahující maximálně nějaký ten systém pro evidenci a dokumentaci sbírek. To se postupně mění. Vše se ale netočí pouze kolem počítačů samotných, další oblastí pro sběr a práci s  digitálními daty je využívání např. bezpilotních letadel (UAV), 3D skenerů a tiskáren, a samozřejmě zdokonalení všech speciálních zařízení, která nacházejí již delší dobu uplatnění v archeologii při analýzách a nedestruktivních metodách. Pro prezentaci archeologie se využívají atraktivní mobilní aplikace, rozšířená realita atd. Na konferencích věnujících se moderním technologiím v archeologii nebo památkové péči se konečně objevují i jiné metody než stále omílaná česká stálice, kterou je fotogrammetrie.

Držíme v tomhle ohledu krok se západními zeměmi?

Nejenom to, mnohdy je dokonce i předčíme. Sám jsem byl překvapen, že se na nás západní země obrací s požadavky na zpracování problematických částí jejich projektů, nabídkami na spolupráci, workshopy, stáže atd. Máme kladné reakce na příspěvky z posledních mezinárodních konferencí, např. EAA v Istanbulu nebo Glasgow. Teď nemluvím jenom za Archeologický ústav, ale i za další instituce, organizace a univerzity. Je málo odvětví v archeologii, kde držíme krok, ale tady ano. Na druhou stranu, někdy se sám setkám s tím, případně slyším názory na to, že se nakoupí drahé vybavení, ale není kvalifikovaný člověk, který by ho plnohodnotně a správně využil.

Co z dnešních možností česká archeologie využívá málo? O co je naopak největší zájem ze stran muzeí a dalších institucí?

Směr archeologie je dle mého do budoucna jasný. Prezentovat a přiblížit archeologii veřejnosti. Dalo by se říci i obhájit její smysl a důležitost pro společnost. To si v posledních letech uvědomila nejedna instituce nebo archeolog. Proto je také více na očích. Moderní technologie jsou jednou z možností jak podpořit toto úsilí. Nelze jednoznačně říci, co archeologie využívá víc a co méně. Každý má odlišné možnosti prezentace a každý by rád zaujal něčím jiným - obnovou expozic, pořádáním dnů otevřených dveří, mezinárodním dnem archeologie, víkendovkami v archeoparcích atd. Mohu ale poradit českým institucím, aby se zaměřili více na sociální sítě, naučili se na nich dělat soutěže, komunikovat s fanoušky a sami se dozví, co jim chybí a co by měli zlepšit. I mobilní aplikace by bylo chybou v dnešní době ignorovat.
Řada archeologů si ale díky tomu mylně myslí, že některé způsoby prezentace, hlavně 3D technologie, jsou právě jen pouhou povrchní prezentací a nepovažují ji za nijak užitečnou. Byli by překvapeni, kolik analýz a měření lze v 3D modelu udělat a kolik jich taky skutečně děláme nemluvě o tom, že při samotném modelování se potvrzují nebo vyvrací některé ze zažitých teorií.

Pro představu čtenářů, kolik času zabere tvorba např. 3D-rekonstrukce rondelu nebo pravěké vesnice?

Záleží vždy na požadavcích zadavatele. Pokud vycházím z archeologické dokumentace, a okolní krajinu vytvářím z vrstevnic nebo leteckého skenování, tak klidně až dva měsíce. Je taky rozdíl vymodelovat živoucí vesnice se vším, co k tomu patří a prázdný kruhový příkop s palisádou. Čas zpracování se ve finále mění dle toho, jakým způsobem se model bude prezentovat. Někomu stačí obrázky, někdo si přeje 360°panoramatické fotky, někdo animace a jiný chce vše a ještě něco navíc.

Můžete nějak stručně přiblížit pro neznalé, jak taková animace vzniká? Je předpokladem určitá grafická zručnost?

Animace samotná už není až tak složitá na zručnost jako spíš na výkon počítače. Kolem modelu se postupně nastaví virtuální kamery nebo dráha jedné kamery, kterou bude model zabírán. Nastaví se světla, stíny, barvy, rozlišení, formát atd. a spustí se to. Pak se jenom čeká. Tady je ale ten zádrhel. Tzv. renderování animace je výkonově náročné a každý vizuální efekt, jako například odlesk, vítr, kouř, rozostření pozadí atd., několikanásobně délku výpočtu prodlouží. Mému počítači trvá 24 hodin vytvořit jednoduchou animaci o délce cca 1-2 minuty. Pro představu, krátká cirkusová scéna z animovaného filmu Madagaskar 3 obsahující plno těchto efektů byla renderována 1,6 milionu hodin. Kvůli tomu se pronajímají tzv. renderovací farmy, kde jsou umístěny tisíce výkonných počítačů, které se o výpočetní čas podělí a tak je čas zpracování „pouze“ v řádu dní.

Pracovně pro vás byla určitě významná práce na projektu Archeologického 3D muzea v rámci Archeologického ústavu. Jaké na něj máte ohlasy?

Ano, projekt byl pro mě zásadní a tím bych chtěl poděkovat vedle všech kolegů hlavně řešiteli projektu, Mgr. Petru Květinovi, PhD., a také kolegovi Mgr. Jiřímu Ungerovi, se kterým jsem úzce spolupracoval právě na tvorbě 3D obsahu virtuálního muzea. Web funguje teprve pár týdnů a určitě stojí za navštívení a prostudování. Obsahuje spoustu informací, např. o archaických společnostech, o neolitizaci Evropy, o životě prvních zemědělců a jejich významné lokalitě Bylany u Kutné Hory. Vše je podpořeno ilustracemi, 3D rekonstrukcemi, množstvím 3D skenů artefaktů, rozšířenou realitou, animacemi, interaktivní a GIS mapou a..., no podívejte se sami.
Zpětných reakcí jsem osobně zatím moc neslyšel, jelikož představení a tiskovky jsou před námi, ale kladné ohlasy již slyším na publikaci Minulost, kterou nikdo nezapsal, která je již pár dní v prodeji a je takovou krásnou tečkou za projektem.

Které další projekty pro vás byly zajímavé? A jakou lokalitu byste rád v budoucnu „digitálně zpracoval“?

Každý z projektů byl a je pro mě jedinečný. Nikdy to není to samé, a i když jsem většinu času u počítače, stále potkávám nové zajímavé postavy české archeologické a historické obce. Jsem rád, že nejsem omezen na jedno období a mohu pracovat s odborníky na pravěk, středověk až například po I. a II. světovou válku. Každý projekt mám na svém webu podrobně popsán a mohu prozradit, že je na co se těšit. Spolupracuji na dalších velkých projektech, o kterých zatím ale nemohu podrobněji mluvit. Jestli bych měl jmenovat jeden zajímavý projekt, tak ten, na kterém jsem nespolupracoval, ale osobně se se mi velmi líbí a to je gulag.cz. Více takových projektů! 
A jakou lokalitu bych zpracoval? Teď nevím, ale mám smělé přání, aby další 3D rekonstrukce našly svou cestu i do publikací, skript, učebnic a článků jako alternativa k ilustracím a byly prostě k užitku. PS: Slyšel jste někdo z vás o tzv. Magic book?:)     

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů na dalších zajímavých projektech!