Zahradničení „po římsku“ aneb jak vytvořit zahradu, kterou by vám i v Pompejích záviděli.

Nastalo jaro a s ním kolotoč okolo zahrady. Stromky je potřeba přistřihnout, záhony nakypřit, zasadit první plodiny… V dnešní době si každý může vybrat, jakému stylu zahradničení dává přednost – jestli jeho záhonky budou pravoúhlé, vyjednocené, vyvýšené a permakulturně pestré, nebo plné okrasných rostlin s minimem užitkových plodin. Inspirace je možné hledat v zenových zahradách Dálného Východu, květové poezii Orientu, tvarové pestrosti Francie nebo v parkové úpravě Anglie. A co minulost? Nemůžeme se inspirovat u dávno zaniklých kultur? Může být archeologie zdrojem poznatků o zahradničení před tisíci lety a inspirací pro tvorbu našich současných zahrad?

Odpověď je nasnadě – ano. Jsou dokonce místa, kde lze vidět originální římské zahrady tak, jak vypadaly před tisíci lety. Na freskách dochovaných navzdory času, například ve vile Poppey v antické Oplontidě, ve vile Livie v Primaportě (obr. 1) či v detailech fresky vily Farnesiny v Římě můžeme obdivovat krásu antických zahrad. Jejich uspořádání na obrazech sice podléhá jisté stylizaci, aby květy, stromy a ploty lahodily oku diváka, ale i tak nelze upřít zahradám tajemné kouzlo. Archeologové odkryli zahrady v městské zástavbě poničených Pompeí, Stabií a Herculanea, a stejně tak při venkovských usedlostech ve Francii, Británii i za Alpami. Díky pylovým a makrozbytkovým analýzám víme, jaké druhy rostlin se pěstovaly, někdy dokonce známe jejich přesné kultivary. Z tak bohatého pramene informací můžeme dnes čerpat při tvorbě vlastních zahrad. Snad jejich výsledná podoba nabyde antického kouzla. Jak tedy postupovat, pokud si chceme založit nebo upravit stávající zahradu v „římském“ duchu?

Tvar a vzhled zahrady
Římské a provinciální zahrady mívaly pravoúhlý půdorys. Záhony byly členěny do geometrických tvarů, oddělené cestičkami (lze vysypat oblázky, štěrkem nebo pískem), zídkami nebo plůtky, s protékající vodou nebo vodními prvky (pítka pro ptactvo atd.). Nedílnou součástí zahrad byly svatyně různých rozměrů a sochařské dekorace.

Co pěstovat?
Plinius píše, že Římané pěstovali rostliny za různými účely – pro jídlo, potěchu oka a nosu, k léčbě a jako přirozenou obranu proti slunci a větru. Výsadbu lze tedy rozdělit do několika zahrad podle užití rostlin (obr. 2):

Zahrada kulinářská nebo také kořenářská
Vhodné rostliny: kopr, koriandr, pažitka, celer, petržel, dobromysl, majoránka, kopr, česnek, saturejka, libeček, roketa setá i planá.

Zahrada zelinářská
Vhodné rostliny a plodiny: cizrna, červená řepa, čočka, hrášek, šťovík, pastinák, špenát, brukev, ředkev, bob, lupina bílá, pór, chřest, kapusta, dýně plazivá, vodnice, šalotka, pískavice, fazole.

Zahrada léčivá
Vhodné rostliny: levandule, máta, tymián, šalvěj, routa, saturejka, rozmarýn, pelyněk, vinná réva.

Množství léčivých jídel a přípravků a popis jejich výroby naleznete například u Varrona, v jeho knize „O zemědělství“. Za všechny můžeme uvést například recept na polévku vhodnou pro podrážděný žaludek:
„Vezmi řepy – ale černé – jejichž kořeny očistíš a uvaříš v medovém víně s trochou soli a oleje anebo jen ve slané vodě a oleji. Tak vznikne vývar, který se pije. Bude však lepší, uvaříš-li v něm kuře“.

Čerstvé i sušené byliny se také používaly k výrobě zažívacích past:
„1 uncie pepře, po 1 uncii petržele, kmínu, libečku. Vše spojíš medem. Podávej po přidání nálevu a octa.“

Zahrada okrasná
Vhodné rostliny: artyčok, rozmarýn, zimostráz, paznehtík (akant), čekanka, sléz, oman, fialka, narcis, zlatolak, lilie, oleander, krokus, modřenec, růže, gladioly, laskavec.

Ačkoliv to nám dnes může připadat zvláštní, květiny se také jedly. Například Apicius ve svém „Umění kuchařském“ uvádí tento recept:
„Dáš vařit hrách nebo boby. Až je zbavíš pěny, vhodíš pór, koriandr a květy slézu. Během varu roztlučeš pepř, libeček, dobromysl, semena fenyklu, přidáš nálev a víno. Dáš na pekáč a přidáš olej. Když se uvaří, promícháš. Navrch naliješ zelený olej a podáváš.“

Stromy
Jabloň, meruňka, třešeň, datloň, fíkovník (smokvoň), švestka, citrusy, líska, vlašský ořech, kaštan nebo pinie – všechny tyto nádherné ovocné dřeviny a jehličnany se běžně pěstovaly. Jejich plody a semena se pojídaly čerstvé, nakládané nebo pečené, jak uvádí opět Apicius:
„Pečené sladkosti: Odstraň kůrku z chlebů, pokrájej na větší kousky a dej namočit do mléka a pak osmaž na oleji (nebo upeč v peci). Přidej med, čisté víno ze sušených hroznů a routu. Dáš do toho semena pinií, oříšky a krupici vařenou ve vodě, přidáš umleté pražené lískové oříšky a podáváš.“

Oplocení
Oplocení bylo nedílnou součástí zahrad. Na freskách vidíme různé typy plotů - nízké zídky s reliéfem, jednoduché i složité laťové ploty (obr. 3) i živé ploty tvořené některými stálezelenými keři (myrta, zimostráz, vavřín a další).

Dekorace a stavby v zahradě
Nádoby na vodu a fontánky (obr. 4) stojící zpravidla před stálezelenými vyššími keři, anebo pod ovocnými stromky, lákaly na svůj obsah drobné ptactvo. Mohly mít jednoduchý tvar prostého korýtka, nebo zdobnější tvary mušlí, lavab postavených na vyřezávaných nožkách nebo figurách (atlanti nebo sfingy). Drobní opeřenci cákající se ve vodní hladině jsou radostným zpestřením každé zahrady – a potěší nejenom vaše děti, které je mohou pozorovat.

Svatostánky (obr. 5) zasvěcené nejrůznějším božstvům, nejčastěji domácím Lárům (předkům) nebo nymfám, měly různé rozměry a formy – od malých nik s malbou v koutku zahrady po architektonický prvek, který mohl prostoru dominovat. Proč si nevytvořit místo pro domácího bůžka – ochránce, který bude nad vámi bdít dnem i nocí?

Výrazným prvkem starověké zahradní architektury byly pergoly (obr. 6) porostlé vinou révou, které poskytovaly dostatek chladivého stínu a osvěžení v podobě zralých plodů zároveň. Mohly být osamocené nebo tvořit řadu, kryjící cestičky mezi záhony či podél vodního toku. Pokud se pro stavbu pergoly rozhodnete, uvidíte, že se brzy stane oblíbeným místem odpočinku vás, vaší rodiny i přátel!

Sochy a reliéfy umístěné v různých zákoutích dotvářely charakter antických zahrad. Jednalo se o sošky bohů, hermovky nebo jen ozdobné kusy vlysů či fantaskní figury (sfingy aj.) dle vkusu a zálib majitele. Ovšem pozor! Těchto prvků užívejte pomálu, aby ze vznikající zahrady nevyrostl skanzen nevkusu…bohatě postačí jeden kout se soškou obrůstající pnoucím se břečťanem.

Doufáme, že jste se inspirovali krátkým pojednáním o římském zahradnictví. Mnoho zdaru při tvoření vaší vlastní rajské zahrady!

A pro ty, kteří chtějí vědět více, máme několik užitečných tipů!

Knihy o zahradách, zemědělství a kuchyni v ČJ:
Macků, J. - Svobodová, E. 1998: Čtení o antice 1977. Nakladatelství Svoboda.
Beranová, M. - Řešátko, J. 2000: Jak se jedlo ve starověku - římská kuchařka. Nakladatelství Libri.
Cato, Marcus Porcius. O zemědělství. Přeložil Vojtěch Zamarovský 1959. Nakladatelství SNPL.

Cizojazyčné zdroje:
Marcus Terentius Varro Reatinus: Rerum rusticarum libri III (Tři knihy o rolnictví).
Melmoth, F. 2009: Les jardins romaines. Révue d ´archéologie et d´histoire. 100 / février - mars 2009.
Dufour, D. 2009: Archéologie des jardins.Révue d ´archéologie et d´histoire. 100 / février - mars 2009.
Dufour, D. 2009: Roses romaines. Révue d ´archéologie et d´histoire. 100 / février - mars 2009.

Bowe, P.2004: Gardens of Roman World - online přístupná zde.

Autorka textu: Kristýna Urbanová
(Národní muzeum)