Z kuchyně konzervátorského pracoviště Národního muzea – raně středověké ostruhy

Mezi nejvíce vzrušující okamžiky na archeologickém výzkumu nepochybně patří nález archeologického artefaktu, obzvláště když tento nález s sebou přináší zajímavé informace. Samotný předmět následně čeká dlouhá cesta poznání, jež zahrnuje fotografickou a kresebnou dokumentaci, předběžné vyhodnocení a samozřejmě i různorodé přírodovědné analýzy a konzervaci. Poměrně často se může stát, že právě v konzervátorských laboratořích jsou objeveny do té doby skryté informace. Pod rukama zkušeného konzervátora se z původních trosek a droboučkých fragmentů najednou (často i po několikaměsíční práci) začíná skládat původní tvar nálezu. Nesmíme opomenout ani očištění a odkrývání původní výzdoby, která bývá často skryta pod vrstvou koroze. Hodně úsilí stojí i „obyčejné“ slepení a rekonstrukce pravěké zásobnice (rozměrné keramické nádoby na uskladnění obilnin nebo jiných potravin), která je často vyrobená z nekvalitního materiálu, což jen znesnadňuje mravenčí práci.

Dnes se podíváme na pozoruhodný objev, který byl po letech učiněn v konzervátorské laboratoři Národního muzea. Jedná se o fragmenty železných ostruh, nalezených na slovanském hradišti Libice nad Cidlinou. Předmět pochází z pohřebiště na akropoli hradiště, z hrobu 161-N, a byl datován do období 2. pol. 9. stol. – 1. pol. 10. stol. Jednalo se o pohřeb dospělého muže (věk adultus - 30-40 let), který byl uložen do hluboké a prostorné jámy, ve které se dochovaly stopy výdřevy. Zajímavé je i to, že ostruhy se soupravou řemení tvořily jedinou zachovanou součást výbavy. Původně se tomuto nálezu nedostalo velké pozornosti, jelikož zub času zapracoval a z páru ostruh zůstaly jen drobné zkorodované fragmenty. A to až do letošního léta, kdy byla pomocí rentgenového snímku odhalena pozoruhodná výzdoba, která pravděpodobně pokrývala celou plochu ostruhy. Tento druh nálezu byl poměrně náročným úkolem i pro zkušeného konzervátora: železné ostruhy byly nejen rozpadlé na více částí, ale navíc byla každá z nich pokryta krustou z korozních produktů, hlíny a pravděpodobně dalších organických zbytků (dřevo, textil, kůže).

Postup konzervování (včetně chemikálií a materiálů):

Před samotnou konzervací byly předměty zrentgenovány. Na rentgenových snímcích bylo viditelné zdobení železných oblouků ve formě proužků a vrstvy inkrustace. Při jemném odstraňování korozních vrstev se pod nimi objevily známky drobného předpokládaného zdobení, které se podařilo během restaurování odhalit. Na odstraňování vrstev byl použit jemný korund (průměr trysky 1,2 mm) a skleněné perličky - balotina (průměr trysky 0,6 mm) v tryskacím zařízení Micromat® Sanduret‑2K pod tlakem, který se pohyboval v rozmezí 2-6 bar. Po vyčištění bylo změřeno ručním ED-XRF spektrometrem, který odhalil, že se jedná o mosaz. Na závěr byl povrch předmětů ošetřen tanátem, roztokem Paraloidu B72 a konzervačním voskem REVAX 30.

Autorky textu: Viktoria Čisťakova a Konzervátor/Restaurátor Marie Sokolová pod odborným vedením Jitky Vykoukové
(Národní muzeum)