Výstava „Vítejte u neandertálců“

Jedním z hlavních cílů výstavy je pokusit se o změnu náhledu na neandertálce jako na duchem omezené jedince, nuzně přežívající ve zmrzlé pleistocenní krajině. Byli to doopravdy jen méně chytří divoši neschopní hlubších sociálních vazeb nebo logického myšlení? Současný stav poznání čerpající z interdisciplinárních studií nicméně předkládá poněkud jiný obraz života těchto jedinců. Neandertálce jsou ukázáni jako zruční řemeslníci, myslící bytosti, které byly schopny nejen přežívat v drsných podmínkách, ale také rozvíjet společenské a estetické cítění. Dochovaná hmotná kultura neandertálců se může pro současného návštěvníka jevit jako chudá a vizuálně (tedy až na pár výjimek) nezáživná. Autoři výstavy se tak zaměřili na výrazné vizuální instalace a audiovizuální média umožňující nahlédnout do hlubin doby kamenné. Další zajímavostí je, že autoři výstavy se rozhodli pro prezentaci využít převážně nálezů z Moravy, které ještě nebyly veřejnosti podobnou formou demonstrovány. 

Výstava je logickým způsobem členěná na několik základních částí, které jako celek představují komplexní pohled na dynamický vývoj předchůdců moderních lidí. Úvodní část výstavy nás provede obecným vývojem neandertálců v kontextu pleistocenní krajiny. Neandertálci jsou v třídění doby kamenné spojováni s dobou tzv. středního paleolitu – obdobím zabírajícím úsek mezi 300.000–40.000 př.n.l. Pro toto dlouhé období je charakteristické střídání dob ledových a meziledových, kdy docházelo k výraznému kolísání teplot, které následně ovlivňovaly i proměnu okolní flory a fauny. Tehdejší svět byl přímo vázán na měnící se klimatické podmínky a vyžadoval od neandertálců schopnost rychlé adaptace. Posouvaly se i regiony vhodné čí naopak nevhodné k osídlování; odlišné přírodní podmínky vyžadovaly od neandertálců i jiný přístup k lovu (otevřené planiny v době ledové vyžadovaly nepochybně jinou loveckou strategii, nežli lesy v teplejším podnebí). Vzhledem k tomu, že neandertálci jako druh se vyvinuli na evropském kontinentu, nachází se právě na něm nejvíce archeologických lokalit s nimi spojených. Schopnost adaptace umožnila neandertálcům život v různorodých přírodních podmínkách. Jejich stopy najdeme na pobřeží Středozemního moře, v údolích hor a na planinách. Jejich přítomnost je zaznamenána  i v nadmořských výškách 1.500 m n.m. Vycházeje ze studia archeologických pramenů je možné tvrdit, že většinou byly vyhledávány oblasti s jednodušším přístupem k surovinám. Přirozené úkryty, jako  jeskyně a skalní převisy, byly také značně oblíbeným místem. Na území Moravy známe více než 100 lokalit, a to jak jeskyň, tak i lokalit v otevřené krajině: Šipka, Čertova díra, Švédův stůl, atd. Jeskyně Kůlna patří k vůbec nejznámějším lokalitám, které byly opakovaně využívány, což umožňuje archeologům studovat změny v chování neandertálců a to v delším časovém horizontu. Ze Slovenska pro změnu známe naleziště poblíž vývěrů termálních pramenů z podhůří Tater.

Rekonstrukcí vzhledu neandertálců se zabýval nejeden umělec. Na výstavě se můžeme dozvědět, jak se vyvíjela umělecká interpretace vzezření neandertálců: od klasické malby Zdeňka Buriana, až po moderní zpracování, kde se podoba neandertálců blíží moderním lidem (oproti starším vyobrazením jsou méně chlupatí, mají světlou pleť a často i zrzavé vlasy). Část výstavy zabývající se antropologickou studií neandertálců vypráví, jak se zároveň měnila odborná představa o vzhledu a vývoji neandertálců. Kosterní pozůstatky (na území Evropy se jedná o poměrně vzácné nálezy) umožňují poznávat různé aspekty života tehdejší populace: vývoj a náročnost pohybu, motorické schopností, nemoci a zranění. Studium DNA poskytuje nové podněty v aktuální otázce, do jaké míry docházelo ke křížení moderních lidí a neandertálské populace. Za výsledek interdisciplinárních výzkumu je možné považovat i výbornou rekonstrukci celé postavy neandertálce (autory jsou sochař Ondřej Bílek a antropoložka Eva Vaníčková). Pro ztvárnění těla neandertálce byly využity kopie kosterních pozůstatků z hrobu muže v La Chapelle-aux-Saint (Francie). Povrch modelu je propracován do nejmenších detailů, včetně pórů a vrásek, což ještě více podporuje pocit věrohodnosti. Na výstavě nesmíte vynechat světový unikát – výlitek mozkovny neandertálce z Gánovců a další originální pozůstatky neandertálců z Moravy (jeskyně Kůlna a Švédův stůl).

Výrazná část výstavy je zaměřena na prezentaci každodenního života neandertálců. Na základě studia několika archeologických lokalit bylo zjištěno, že dokázali budovat jednoduché přístřešky a členit obývaný prostor na logické sektory podle jejich využití. Tak například obývaný prostor v jeskyni Kůlna byl rozčleněn do několika zón: „obývací prostor“ s ohništěm sloužil pro přípravu jídel a další rukodělné práce, nástroje se vyráběly o kousek dál a malý výklenek s dalším ohništěm mohl sloužit jako perfektní místo pro spaní. A nakonec, nejvzdálenější prostor byl využíván pro zpracování a porcování masa. Návštěvníka nepochybně zaujme i výrazná prostorová instalace drátěných postav neandertálců a poutavé video, které jednoduše představí toto téma i nejmenším návštěvníkům.

Jak již bylo výše zmíněno, neandertálci byli schopnými řemeslníky a jejich dovednosti jsou doloženy četnými kamennými nástroji. S největší pravděpodobností se hotové výrobky distribuovaly i na větší vzdálenosti. Tak například v jeskyni Kůlně byly nalezeny kamenné výrobky pocházející z oblastí severní Moravy, Českomoravské vrchoviny a snad dokonce i z Čech. Na Moravě měli možnost využít pestrou škálu hornin a minerálů, nejvíce se zde setkáváme s eratickými silicity ze severní Moravy, spongility z povodí Svitavy a vyhlášenými rohovci z Krumlovského lesa. Své nástroje pak mohli použít k řezání (masa, dřeva či kůže), škrábaní dřeva, kostí nebo kůže a výrazné trojúhelníkovité hroty byly důležitou výbavou pravěkých lovců.

A co strava, co jedli naše vzdálení předchůdci? Podle vědců analyzujících četné zbytky zvířecích těl bylo zásadní složkou stravy neandertálců maso. Dokonce víme, že bylo konzumováno nejen samotná svalová hmota, ale i kostní morek a spongiosa. Neandertálec byl podstatě vrcholným predátorem své doby, specializujícím se na velké a středně velké býložravce. Neandertálci se dokonce odvážili i na tak velká zvířata, jako byl slon lesní a pratur, často lovili divoké koně, jeleny, losy, daňky a divoká prasata.

Výstava se uzavírá snad nejzajímavějším blokem zaměřeným na estetické cítění, rituální myšlení a sociální vztahy. Jedná se o téma, které je na rozdíl od stravy a výrobních technologii náročné na uchopení a odbornou interpretaci. Na rozdíl od mladší doby kamenné (z které známe působivé umělecké výrobky), z doby středního paleolitu máme jen torzovité zlomky, jejichž výpověď je navíc zkreslená naší subjektivní imaginací. Zdá se, že je skoro nemožné proniknout do myšlení bytostí obývajících Evropu v tak hluboké minulosti, a často je pokládána otázka, zda vůbec máme nástroje, kterými je možné uchopit význam tak prastarých artefaktů, nebo ještě hůře, lidských činů. A přece i z toho mála je možné vyčíst jisté indicie naznačující komplexnost neandertálského myšlení. Pro případné estetické vnímání neandertálců mohou svědčit i nálezy kamenných nástrojů vyrobených z vizuálně zajímavých surovin, například z křišťálu, záhnědy a citrínu.

Díky nálezům kosterních pozůstatků je možné nahlédnout do sociálního a symbolického cítění neandertálců. Souvislostí, ve kterých byly nalezeny některé kosterní pozůstatky, naznačují na záměrný pohřeb toho či onoho jedince. Znamená to ovšem, že v případě smrti člena skupiny zažívali neandertálci podobné pocity jako my dnes? Jsou známa i místa, kde docházelo k pohřbům či jiným funerálním praktikám i většího počtu jedinců. Například na lokalitě La Chapelle-aux-Saint se setkáváme s uložením těl do hrobových jam, z jiných lokalit známe i pohřby dětí a dokonce i nenarozených jedinců. Za jistý projev sociální spolupráce je možné považovat i doklady léčení. Antropologický materiál poskytuje doklady četných zlomenin, které ovšem byly z větší částí zahojeny, což může poukazovat i na jisté medicínské dovednosti neandertálců. Z archeologických lokalit (např. jeskyně Šanidar) existují doklady využívání léčivých rostlin.

Jak je vidět, i tak komplikované a na artefakty chudé téma jako jsou neandertálci, může být podáno s vizuální hravostí a bohatým informačním potenciálem, které ale rozhodně zvědavého návštěvníka neunudí. Zajímavě pojatý prostor, četná videa, která beze slov dokážou zábavným způsobem zprostředkovat informace, a několik vskutku unikátních exponátů dokážou i historii neznalému návštěvníku vyprávět příběh z nejhlubších lidských dějin.

Autor textu: Viktoria Čisťakova
(Národní muzeum)