Vídeňské Naturhistorisches Museum opět vystavuje své archeologické poklady

Před několika měsíci se otevřela nově zrekonstruovaná archeologická expozice v Přírodovědném muzeu (Naturhistorisches Museum) ve Vídni, které kraluje hned několik světoznámých archeologických pokladů. Jako například Willendorfská Venuše nebo nálezy z městečka Hallstatt. Výstava vyhlášených archeologických artefaktů potěší nejednoho milovníka historie, jednou z nesporných předností nové expozice je navíc i poutavá prezentace. Při vstupu do první místnosti se může na první pohled zdát, že se toho moc nezměnilo - celé místnosti dominují ještě původní starožitné vitríny.To je však jen klamný dojem. Pracovníkům muzea se podařilo velice citlivě zakomponovat nová prezentační média do původních prostor z 19. století. V podstatě dokázali spojit půvab 19. století s modernitou 21. století. Ve výstavě se setkáte s 3D rekonstrukcí pravěkých sídlišť a archeologických nalezišť, zaujme i neotřelá výprava se zaměřením na každodenní život v pravěku, jež je doplněna vkusným a často i humorným kresebným doprovodem. Zajímavou součástí výstavy je také exkurs do různorodých výrobních aktivit napříč celým pravěkem. Dozvíte se, jak se vyráběly kamenné nástroje, které i v dnešní době překvapují svým dokonalým vzhledem. Stejně tak se můžeme dozvědět o pravěkém hutnictví a následně o výrobě kovových předmětů. Různorodé informace jsou podávány pomocí kratších informativních textů, u kterých se rozhodně nemusíte bát přehlcení „příliš“ odbornou tematikou. Nechybějí ani „moderní technologie“ v podobě interaktivní tabule a doprovodných videí.

Nová expozice začíná starší dobou kamennou – paleolitem, tedy nejstaršími dějinami lidstva. Skrze archeologické artefakty se můžeme podívat na různé způsoby výroby kamenné industrie, zpracování kostí nebo mamutích klů. Zajímavé jsou i četné nálezy výrobků z mamutoviny, které slouží jako důkaz kulturních a obchodních kontaktů mezi lidmi žijícími na území dnešní jižní Moravy a Dolního Rakouska.  Problematika mladopaleolitických táborů a způsobu života tehdejších lidí je komplexně prezentována pomocí lokality zkoumané Přírodovědným muzeem v Grub/Kranawetberg. Na lokalitě se našly stopy po rozsáhlém táboru lovců, který byl opakovaně využíván místními lovci. Na příkladě této osady můžeme zkoumat společenské a ekonomické proměny tehdejší společnosti vyvolané klimatickými výkyvy. Samostatná místnost je věnována „hvězdě“ celé výstavy – Venuši z Willendorfu, která je považována za jednu z nejvýznamnějších paleolitických plastik.

Krásné nálezy můžeme ale spatřit i v úseku věnovanému prvním zemědělcům. Zde je například umístěna malovaná neolitická keramika, která je po celé ploše sofistikovaně zdobena složitým geometrickým ornamentem. Ze závěru doby kamenné pochází i nejstarší středoevropský depot kovových předmětů – tzv. depot ze Stollhofu, datovaný do 4. tisíciletí  př.n.l. Zruční kovotepci dokázali vyrobit na svou dobu jedinečný soubor masivních bronzových a zlatých ozdob, fascinujících svým precizním provedením. Stejně jako v paleolitické části, i zde se setkáme s neolitickou lokalitou poskytující pohled na tehdejší společnost – jde o lokalitu Brunn am Gebirge. Tato neolitická osada byla nepřetržitě osídlena po dobu neuvěřitelných 600 let, přičemž nejstarší osídlení pochází z doby 5700 př.n.l. Četné keramické nálezy (zde se našla nejstarší keramika na území dnešního Rakouska) vykazují přímé vazby na oblast Balkánského poloostrova, kde byly ve velké oblibě zoomorfní nebo abstraktní tvary. Nalezené sošky, identifikované jako předměty související s kultem, mají taktéž společné znaky s kulturním okruhem v Anatolii a na Balkáně, kde se pravděpodobně nacházela pravlast obyvatel této dolnorakouské osady. Krátké video s 3D rekonstrukcí tzv. neolitických dlouhých domů vypráví o proměnách zkoumané osady napříč staletími.

Jestliže z mladší doby kamenné se nám dochovala hlavně bohatě zdobená keramika a výrobky z kamenné industrie, tak doba bronzová je fascinující pro svou variabilitu a velký počet bronzových artefaktů. Zde se setkáme s podivuhodným nálezem masivní bronzové ozdoby (z lokality Traisental) sloužící pravděpodobně jako součást slavnostní pokrývky hlavy, patřící vysoce postavené ženě ze starší doby bronzové. Masivní bronzové šperky jsou typickým prvkem i pro střední dobu bronzovou a jsou jistým symbolem sociální diferenciace tehdejší společnosti. Dlouhé zdobené jehlice, spirálovité náramky, široké bronzové opasky a další ozdoby, spolu se sekerkami a hřivnami, jsou často nacházeny jak v bohatých hrobech, tak i depotech.

Postupně se návštěvník blíží k jádru celé expozice – době halštatské. Celý druhý sál je věnován nálezům z eponymní lokality Hallstatt, která se celosvětově proslavila nejen díky svému půvabnému okolí, ale hlavně jednomu z největších archeologických nalezišť ze starší doby železné. V Hallstattu byl nalezen obrovský komplex pravěkých podzemních štol, datovaných převážně do doby bronzové a starší doby železné, kde se v pravěku těžila jedna z nejdůležitějších obchodních komodit  - sůl. Právě díky soli se nám dochoval bohatý soubor organických nálezů, který nemá ve světě obdoby. Můžeme se podívat, jaké nástroje používali dělníci pracující v solných dolech. Je nutné podotknout, že některé tvary se v průběhu lidských dějin změnily jen pramálo. Ve vhodných podmínkách se dochovaly i textilní fragmenty, na základě kterých můžeme zrekonstruovat, jaké oblečení mohli nosit obyvatelé této bohaté halštatské komunity. Část expozice je věnována i každodenním aspektům života ve starší době železné. Zde se například dozvíme, jaký mohl být jídelníček halštatských dělníků pracujících v dolech. Je zde uvedeno i několik receptů, zrekonstruovaných na základě paleobotanických nálezů a chemických rozborů nacházených koprolitů. Kosterní pozůstatky pocházející z přilehlé bohaté nekropole byly podrobeny detailnímu antropologickému průzkumu, pomocí kterého víme, jaké nemoci sužovaly tehdejší populaci. Na kostrách byla zaznamenána hlavně degenerativní onemocnění pohybového aparátu, což odpovídá vysoké fyzické zátěži, kterou museli horníci v solných dolech snášet, a to jak dospělí, tak i děti. Jak již bylo zmíněno, sůl byla jednou z nejdůležitějších obchodních komodit, a tak se stala základem ekonomické prosperity v regionu. Bohatství a moc tehdejších elit se odráží i v neuvěřitelně bohatých hrobech, které byly v druhé polovině 19. století systematicky prozkoumávány místním vedoucím těžby, G. Ramsauerem. Vystavené nálezy působí vskutku velkolepě - najdeme zde bronzové zbraně, mezi kterými vynikají meče se  slonovinovými rukojeťmi, v té době vzácné skleněné nádoby, dovezené z oblasti daleké Foiníkie, a impozantní bronzové nádoby, které pravděpodobně sloužily pro potřeby funerální hostiny. Dámy nepochybně potěší i bohatá kolekce šperků, kde jsou zastoupeny všemožné spony, jantarové náhrdelníky, přívěsky a bronzové opasky. Je jistě možné popisovat nádheru těchto artefaktů, na svou dobu výjimečnou, donekonečna – je ale vhodné zmínit také velice podařený způsob muzejní instalace. Pomocí diorámatu je možné nahlédnout do prostředí pravěkých solných dolů, nechybí ani rekonstrukce bohatých halštatských hrobů a povedená kresebná výprava, která krásně oživuje celkovou atmosféru výstavy.

Poslední sál skrývá další archeologické poklady. Za pozornost určitě stojí soubor pocházející z legendární Býčí skály v Moravském krasu, kde se našlo pravděpodobně kultovní místo spojené s obětištěm z doby halštatské. Nálezy pocházející z konce 19. století byly objeveny MUDr. J. Wankelem, „zakladatelem“ moravské archeologie, dnes můžeme pouze litovat, že skončily ve Vídni a ne v Praze. Celý soubor byl původně interpretován jako hrob halštatského knížete pohřbeného s početnými milodary, mezi kterými vyniká bronzová soška býčka.  Ovšem nejen krása pohřebního inventáře tak fascinovala svého nálezce - četné kosterní pozůstatky byly interpretovány jako skupinová lidská oběť na počest halštatského velmože. Wankel velice barvitě popisoval průběh krvavého rituálu, při němž byly podle něho obětovány hlavně dívky a mladé ženy. Podle nejnovějších výzkumů byla situace poněkud jiná, pravděpodobně se totiž jedná o kultovní místo, které bylo využíváno po delší dobu. Výstava obsahuje i další zajímavé nálezy z doby halštatské, laténské a římské, například kultovní areál v Roseldorfu z doby laténské, bohaté langobardské pohřebiště, soubor šperků z doby stěhování národů, etc.

A naše finální hodnocení této nové instalace? Nová archeologická expozice v Přírodovědném muzeu ve Vídni rozhodně stojí za návštěvu a svou barvitou výpravou zaujme jak odbornou, tak i laickou veřejnost. Nádherné exponáty, výborné výtvarné provedení a zajímavá výprava doplněná o další vizuální média zaujmou i toho nejnáročnějšího návštěvníka. Poutavě a přitom stručně pojaté informační panely poskytují dobrou orientaci v obsahu výstavy.

Autorka textu a fotografií: Viktoria Čisťaková
(Národní muzeum)

Nezapomeňte si prohlédnout bohatou fotogalerii z expozice: