Toulky antickým Balkánem 1/3
Letos na jaře jsem se vydal do starořecké Dodóny. Co tam? Něco jsem řešil s Homérem a Patočkou a trochu to vypadalo na patovou situaci. Co by si na mém místě počali racionální lidé antiky? No přece by se šli poradit do věštírny! Do které? Delfy již dávno nejsou omphalem čili pupkem světa a já nejsem, aspoň zatím, takový barbar, abych pojídal želví polévku – takže volba padla na Dodónu. Zdejší chrám kdysi obýval hromovládce Zeus a krásná Dioné. Posvátný dubový háj, šepot bohů ve větvích a šumění listů, cinkot žaludů o bronzové tripusy, hrdličky obdařené lidskou řečí, kněží, co chodili bosi a spali na zemi. Dodóna, od nejstarších dob ctěná pro sílu pronesených pravd, vyhledávaná hrdiny eposů putujících za dobrodružstvím. Na Balkán s batohem na zádech tedy mířila má skromná kavalírská cesta (neboli grand tour, jak o ní pojednává třeba Mark Twain v The Innocents Abroad, jestli znáte).
Na dalších řádcích se můžete dočíst postřehy o dáckých válkách císaře Trajána, zakladatelích bulharské archeologie bratrech Škorpilových, řeckých Makedoncích, nebo britském archeologovi, co bojoval s guerrillami.
Rumunsko
Rumunsko není zdaleka atraktivní pouze pro obdivovatele Drákuly nebo krás karpatských hor, ale také pro nadšence do římského válečnictví. Ţicniţi mai sunt Romanii ăştia, říkali si asi Dákové kolem roku 100 našeho letopočtu, přihlížejíc transdunajským expanzivním choutkám císaře Trajána. Dlouze odolávali, ale nakonec byli poraženi, jejich pevnosti s posvátnými místy zničeny a území připojeno do imperiální sbírky jako další provinční exemplář. Že to byl tuhý boj dokumentuje Trajánův sloup v Římě – monumentální symbol triumfu. Až budete brouzdat po antickém fóru věčného města, vzpomeňte si a podívejte se na reliéfy znázorňující detaily těchto tažení: například meče podobné kosám, kterými vousatí válečníci usekávali Římanům paže, takže mnozí legionáři vylepšili svoji výzbroj o tzv. manicae, kovové pláty chránící před zmrzačením.
A právě ty zvandalizované svědky dáckých válek jsem chtěl prozkoumat. Mimochodem jsou zapsané i na seznamu UNESCO. Cestou jsem se stavil v Bradu ve vyhlášeném muzeu zlata. Nedaleko můžete navštívit zlatý důl z doby římské. Dále v Devě je příhodné si pro představu projít muzeum dácké a římské civilizace. Pevnosti samotné se nacházejí v horách jižně od Orăștie. K první z nich jsem dorazil až pozdě večer. Ale bylo fajn, že mi pan vrátný dovolil přenocovat hned vedle na louce mezi kravinci. Chvíli jsme se improvizovaně bavili (má zásoba rumunských slov se brzy vyčerpala). Bouřka přešla, nade mnou hvězdy, o půlnoci ještě vzrůšo s baterkami při výměně stráží. Vstupenka nebyla potřeba, tak hurá dovnitř.
Pevnosti byly zbudovány v časovém rozmezí asi dvou set let a situované na těžce přístupných kopcích, což jim při obhlédnutí mocnosti hradeb dodávalo na impozantnosti. Obranné prvky se skládaly z hliněných valů, palisád, strážných věží a hradeb postavených tzv. helénistickou technikou. Mě zaujaly menší tvrze s parádními výhledy, které střežily přístup k Sarmizegetusa Regia, bývalému náboženskému centru a sídlu dáckých králů (a jednomu z nejvýznamnějších metalurgických center římské Evropy). Podle informační tabule se neví, jaká božstva se zde uctívala. Římané prý postupovali při demolici velmi pečlivě a systematicky, takže je obtížné samotné obrysy chrámů vůbec identifikovat, natož zjistit, komu byly ceremonie a rituály dedikovány.
Z památek čistě římských se na úpatí Retezatu nachází Sarmizegetusa Ulpia Traiana, zbudovaná jako nové provinční hlavní město. Až když mě obklopil Dunaj a já pohlížel přes jeho hnědé vody do Srbska, uvědomil jsem si, jakou strategickou úlohu spolu s Rýnem tato geografická překážka v římské historii sehrála. Řeky mohou rozdělovat, ale také spojovat. Někteří se domnívají, že výstavba Trajánova mostu a vojenského tábora v Drobetě byla jedním z neodvážnějších počinů římského inženýrství. Jeho architektem byl Apollodoros z Damašku (mj. autor již zmiňovaného Trajánova sloupu). Svými rozměry neměl ve starověkém světě paralelu – představte si, že byste k překonání vzdálenosti mezi břehy museli téměř třikrát tam a zpátky oběhnout běžeckou dráhu v Olympii.
Autor textu a fotografií: Jan Doskočil
Další fotografie:
