Starověké dětské pohřebiště na ostrově Astypalaia - The ancient infant cemetery of Astypalaia, Greece

Od roku 1995 je zkoumáno pohřebiště Kylindra na ostrově Astypalaia v Řecku. Doposud bylo odkryto na 3000 pozůstatků malých dětí v nádobách (typ pohřbu označovaný jako enchytrismos), přičemž nejstarší pocházejí z geometrického období a nejmladší z doby římské říše. Jde o největší naleziště pozůstatků fetusů, novorozenců a kojenců na světě. Nejmladšími pochovanými jedinci jsou plody o stáří 24 týdnů, většinu však tvoří perinatální jedinci (tj. zemřelí kolem termínu porodu), našlo se pouze pár starších dětí do tří let. 

Děti byly pochovány nejčastěji v transportních amforách, ale také v kuchyňských nádobách (např. hydriích). Do nádoby se vyřízl otvor, kterým se tělíčko vložilo dovnitř, pak se otvor opět zakryl a také ústí nádoby se uzavřelo, třeba kamenem. Děti byly v nádobě zpravidla umístěné hlavou k ústí nádoby, ale přibližně v 10 % případů byly otočené opačně, což by mohlo signalizovat polohu koncem pánevním při porodu. V současnosti se tato poloha vyskytuje u cca 4 % případů, v minulosti jistě zvyšovala riziko úmrtí při porodu. Podobně nálezy dvou dětí v jedné nádobě (cca v 2 %) by mohly patřit dvojčatům. Velmi málo hrobů obsahovalo předměty, které by šlo interpretovat jako milodary. Kostry nenesou stopy po zraněních, onemocněních či jiných příčinách úmrtí, nicméně přirozená novorozenecká a kojenecká úmrtnost byla ve starověkém Řecku značná. Odhady hovoří o 20-40 % dětí, které zemřely do jednoho roku po narození. I podle Aristotela nejvíce dětí umíralo hned v prvním týdnu života a není náhoda, že přijímací rituály (např. obřad Amfidromia) se odehrávaly až několik dní po porodu. 

Pohřebiště Kylindra bylo situované na okraji antického města, mimo běžné pohřebiště pro zbytek populace. Zároveň toto místo mohlo dle výkopců být spojeno i s kultem bohyní Artemis Locheiy a Eileithyie, ochránkyní při porodu. Vymezení prostoru pro pochovávání nejmenších dětí svědčí o jejich odlišném vnímání společností, které mohlo být dané právě vědomím vysoké dětské mortality. Pro takto malé děti se neměl držet při jejich skonu oficiální smutek, ani běžné pohřební obřady. Tyto zmínky v dílech antických autorů vedly dříve historiky k teoriím o podřadném postavení dětí a nedostatku rodičovské lásky v antice, dnes jsou již tyto názory spíše překonány. I takové nám se silně negativně jevící praktiky  jako infanticida či odkládání nechtěných dětí je třeba nahlížet v širším kontextu. Malé děti měly ve společnosti zvláštní status, který se projevoval i specifickým pohřebním ritem, jak je vidět i na příkladu poohřebiště Kylindra.

The ancient infant cemetery of Astypalaia, Greece

Although in the Greek world many skeletal remains from infant burials of the Geometric period have been found, nowhere has been noticed something similar in density like the excavations at the island of Astypalaia, Greece. Τhe infant cemetery, located on the southwest slope of Chora directly below the venetian castle, had been unearthed on 1995. Until 2018 3.000 burials have been found, the earliest from the Geometric period (when the cemetery was probably first used). From 3.000 enchytrisms 1900 amphorae (intact or partial, most of them trade amphorae), 340 domestic pots (such as hydrias) and 140 kettles have been identified. An opening was cut into the side of the pots and the bodies of the babies were placed inside. This hole was then sealed by replacing the piece of pottery and the neck of the pot blocked with a stone stopper set in mortar months after birth.

The smallest baby to be excavated from the Kylindra cemetery represents, by modern standards, a child of approximately 24 weeks’ development in utero. It is extremely unusual to have remains of such small babies preserved on archaeological sites. The remains of a few older children have also been found within the cemetery, with one pot containing the remains of a child showing a stage of development equivalent to a three-year old in terms of modern standards. Also there are examples of twin infants. In the majority of the burials the head of the baby is positioned towards the neck of the pot and its rump towards the base. Sometimes in pots and hydrias, the burial was normally done from the mouth of the vessel while rarer from its bottom.

No skeletons recovered so far show any signs of injury, congenital abnormality or any other evidence that might lead to the diagnosis of cause of death. Despite sieving the soil contents of the pots through a fine mesh, no signs of textiles or other organic remains have been found. Very few of the burials contained any objects that could be identified as offerings. Fragmentary pottery has also been found around the burials, but it is unclear as to whether these represent intentional grave goods, intrusions or simply a means of blocking the neck of the pot. But the uniqueness of the Kylindra cemetery lies to the feature that it is a burial site exclusively for neonates and infants. Most of them have died during their birth.

According to a research, in the ancient world the infants, because of big mortality, were not considered regular members of the society and as a result they did not receive the same honors as the adults (also according to the law, the libations on an infant’s burial were forbidden). For the explication of the findings various interesting interpretations have been expressed. However, the completion of the research and the systematic study of the material are the one that will give the final answer about the identity of the cemetery. Was it a sacred place (inscriptions that refer to the goddess of paras or Asclepius) or it had a distinctive use where they abandoned the unwanted children?

Zdroje:

Clement A., Hillson S. and Michalaki-Kollia M. 2008:The ancient cemeteries of Astypalaia, Greece, Archaeology International,17-21.

Pantazopoulos G., Diseased infants in amphorae, Lifo, https://www.lifo.gr/articles/archaeology_articles/208173/nekra-vrefi-se-amforeis-giati-to-arxaio-nekrotafeio-tis-astypalaias-proselkyei-diethnes-endiaferon, (last visit: 30/03/2020)

Autor českého textu: Lucie Vélová (Národní muzeum)
Author of english text: Panagiota Diamatari