Rozhovor s výkonným redaktorem časopisu Interdisciplinaria Archaeologica (IANSA) Ondřejem Mlejnkem

Časopis Interdisciplinaria Archaeologica - Natural Sciences in Archaeology (IANSA) je v české archeologii jedním z nejnovějších odborných časopisů. Jak již název napovídá, časopis se zaměřuje na spolupráci archeologie a přírodních věd. Publikovat v něm tedy mohou jak odborníci z řad archeologů, tak také přírodovědci. Společnými silami tak přispívají k poznání naší minulosti daleko intenzivněji, než když pracují a publikují odděleně. 

Zajímavý rozhovor o časopisu IANSA nám laskavě poskytl jeho výkonný redaktor Ondřej Mlejnek:

1. Kdy a z jakého podnětu časopis vznikl? Jaké osobnosti a instituce stály u jeho zrodu?
Časopis vznikal v průběhu roku 2009, kdy se ve střední Evropě objevila poptávka po mezinárodním časopisu se zaměřením na spolupráci archeologie a přírodních věd, mimo jiné také z důvodu zániku časopisu Ve službách archeologie, který měl podobné tematické, ale užší geografické zaměření. V roce 2010 již vyšlo první dvojčíslo časopisu IANSA a od té doby vychází dvakrát ročně. Na vzniku tohoto časopisu spolupracovalo Archeologické centrum Olomouc s Laboratoří archeobotaniky a paleoekologie na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, Národním památkovým ústavem, Přírodovědeckou a Filozofickou fakultou Palackého univerzity v Olomouci a s Filozofickou fakultou Ostravské univerzity. Tyto instituce finančně podporují vydávání časopisu dodnes. Mezi klíčovými osobnostmi při zakládání časopisu je nutné zmínit zejména ředitele AC v Olomouci Jaroslava Pešku a vedoucího LAPE Jaromíra Beneše.

2. Časopis je v českém archeologickém prostředí výjimečný svou širokou interdisciplinaritou. Jak sám název napovídá, věnuje se přírodním vědám v archeologii, konkrétně geoarcheologii, bioarcheologii a archeometrii. Ne každý si však pod těmito termíny dokáže něco představit. Mohl byste tedy našim čtenářům vysvětlit, čím se tyto vědní disciplíny zabývají?
Jedná se o tzv. mezní disciplíny na pomezí archeologie a některé z přírodních věd. Například v případě geoarcheologie je to geologie (věda o Zemi), u bioarcheologie biologie (věda o živých organismech). Archeometrie se zabývá aplikací přírodovědných měření při analýze archeologického materiálu. Typicky tak publikujeme vědecké výsledky mezioborových týmů vědců z různých disciplín, někdy ale také články napsané jedním odborníkem pohybujícím se na pomezí archeologie a některé z přírodních věd, jako jsou například příspěvky věnující se rekonstrukci historické krajiny.

3. Do jaké míry jsou v české a moravské archeologii aplikovány?
Bez spolupráce s přírodovědci se dnešní archeologové prakticky neobejdou. Mezioborová spolupráce se začala rozvíjet hlavně od šedesátých let dvacátého století s nástupem tzv. procesuální archeologie, ale již daleko dřív se v české a moravské archeologii objevili badatelé s širokým rozhledem, kteří ve svých závěrech zohledňovali výsledky přírodovědných analýz, jako například Martin Kříž nebo Karel Absolon. Opačným problémem je skutečnost, že i někteří současní archeologové sice ke svému výzkumu odborníky z jiných disciplín přizvou, při publikaci výsledku ale k jejich závěrům příliš nepřihlíží.

4. Do odborných časopisů takovéto úrovně bývá pro autory mnohdy obtížné svůj článek dostat. Jaké náležitosti musí tedy autor splnit, aby byl jeho článek publikován v IANSA?
Jedná se o standartní požadavky obvyklé u většiny odborných časopisů. Článek musí obsahovat abstrakt, klíčová slova a soupis použité literatury. Akceptujeme pouze anglicky psané články, přičemž někteří tuzemští autoři s dobrou odbornou angličtinou stále trochu bojují. Důvodem výběru angličtiny jako publikačního jazyka bylo, že jedním z hlavních cílů časopisu je prezentace výsledků práce středoevropských archeologů ve světě. Jednotlivé články by neměly přesáhnout rozsah dvaceti tisíc znaků a důležité je také, aby autoři znali a dodržovali obvyklou strukturu vědeckého článku, který by se měl skládat z úvodu, použité metodiky, teoretických východisek, výsledků výzkumu, diskuze a závěru. Před odevzdáním příspěvku by se měl každý autor seznámit s pokyny pro autory, které jsou ke stažení na stránkách časopisu.

5. Mohl byste nám pro představu uvést pár příkladů zajímavých témat, která jsou v IANSA publikována a jejich přínos pro poznání minulosti?
Od roku 2010 vyšlo již jedno dvojčíslo, čtyři samostatná čísla a další nové číslo je k dispozici na webových stránkách (www.iansa.eu) v elektronické formě, takže je jistě z čeho vybírat. Asi největší zájem vyvolalo tematické číslo, věnované památce archeologa Marka Zvelebila a tématu neolitizace Evropy (IANSA III/1/2012). Mě osobně zaujala například publikace výsledků bádání na raně středověkém hradišti v Žatci (IANSA I/1-2/2010), kde archeologové ve spolupráci s paleobotaniky posunuli přechod od dvojpolního k trojpolnímu hospodaření se zaváděním pěstování žita místo pšenice až do jedenáctého století, oproti dříve předpokládanému třináctému století. Zajímavých článků bylo ale v časopisu IANSA publikováno více. Čtenářsky vděčné jsou například články popisující nález vikingského pohřbu v lodi učiněný poblíž estonské vesnice Salme na ostrově Saaremaa (IANSA II/2/2011), nebo výsledky interdisciplinárního archeologického průzkumu súdánského pohoří Jebel Sabaloka u šestého nilského kataraktu (IANSA III/2/2012).

6. Jak široký okruh čtenářů má časopis v současné době?
To lze jen těžko říct. Počet kolegů, kteří sledují novinky týkající se časopisu na facebookové stránce je aktuálně 122, počty stažení jednotlivých příspěvků prostřednictvím webových stránek www.academia.edu se u nejčtenějších článků pohybují kolem pěti set. Celkový počet čtenářů může být ale řádově vyšší, což je u odborného časopisu možné považovat za úspěch. Co se geografické distribuce čtenářů týká, tak nejvíce jich pochází ze středoevropských a anglofonních zemí, zajímavý je ale třeba velký zájem autorů i čtenářů z Íránu a dnes už můžeme říct, že si časopis našel své čtenáře snad kromě několika menších exotických států v celém světě.

7. Všechna čísla časopisu jsou také dostupná zdarma online na www.iansa.eu. To nebývá u odborných publikací úplně obvyklé. Proč jste se pro toto řešení rozhodli?
Jedním z hlavních cílů je prezentovat výsledky středoevropské archeologie ve světě. Většina mladších kolegů začíná výzkum daného tématu tak, že zadá klíčová slova do internetového vyhledávače. Co dnes není k dispozici on-line, jako by ani neexistovalo. Všechny významné vědecké časopisy publikují aspoň abstrakty svých článků zdarma na internetu. Ty zavedenější impaktované časopisy si mohou dovolit přístup ke zbytku článku zpoplatnit. Tím ale mohou odradit některé badatele. Proto jsme se rozhodli publikovat kromě papírové verze časopisu ještě elektronickou verzi na webových stránkách www.iansa.eu, která je přístupná zdarma. Všechny příspěvky se zde objevují s předstihem oproti papírové verzi jako tzv. Online First publikace. Právě rychlost publikování článků společně s bezplatně přístupnou elektronickou verzí časopisu jsou hlavní přednosti časopisu IANSA, které jej zvýhodňují oproti konkurenci a činí jej pro autory i čtenáře velmi atraktivní.

8. Plánujete do budoucna nějaké změny a nové cíle či se budete snažit zachovat časopis na stávající úrovni?
Stále je co zlepšovat. V případě časopisu IANSA bychom chtěli v příštích letech proniknout do prestižních databází odborných časopisů. Již v současné době je časopis zahrnut v některých databázích (ULRICHSWEB, DOAJ), v budoucnu bychom ale chtěli požádat mimo jiné o udělení impakt faktoru, což by dodalo časopisu na prestiži a atraktivitě. Posloužilo by to také k lepší prezentaci výsledků tuzemských archeologů ve světě, protože impaktovaný archeologicky zaměřený časopis ve východní části střední Evropy stále chybí. Ke zvýšení prestiže a vědeckého dopadu časopisu IANSA by mělo přispět také nedávné zřízení dozorčí rady (Advisory Board) v čele s britským archeologem Johnem C. Chapmanem, která se schází jednou ročně a poskytuje výkonné redakční radě kvalifikovanou zpětnou vazbu.

Děkuji za rozhovor!

Autorka rozhovoru: Veronika Mikešová
(Národní muzeum)