Rozhovor s Danielem Bursákem a Jaromírem Benešem o výzkumu Národního muzea v Tuchlovicích

Od června letošního roku až do konce roku 2014 probíhá v Tuchlovicích (okr. Kladno) archeologický výzkum Národního muzea, financovaný z interního grantu NM a vedený Mgr. Danielem Bursákem z Oddělení pravěku a antického starověku. Jedná se o vůbec první archeologický výzkum Národního muzea po 22 letech. Zatím posledním byl záchranný výzkum lokality Vepřek, provedený v roce 1992. Nyní tedy znovu před archeology Národního muzea leží nelehký, ale vzrušující úkol systematického badatelského výzkumu významné lokality.
Tuchlovice nejsou archeologům neznámé. Sídlištní lokalita z konce doby železné a počátku doby římské byla objevena již v roce 1966 amatérským archeologem V. Trnkou při bagrování odvodňovacího koryta mezi obcemi Tuchlovice a Srby. Záchranné akce tehdy vedla Karla Motyková, která také lokalitu prvně uvedla do odborného tisku. Tehdy odkryté nálezy, které jasně prokázaly existenci sídliště z doby okolo přelomu letopočtu, byly odevzdány do sbírek Národního muzea, kde jsou umístěny dodnes. V letech 1967-68 následoval zjišťovací výzkum Antonína Knora a Jiřího Zemana z Archeologického ústavu tehdejší Akademie věd ČSR. V 90. letech zde dále prováděl drobný ověřovací průzkum Pavel Břicháček. V roce 2009 pak provedli rámcovou rekognoskoci současné situace na lokalitě Daniel Bursák spolu s paleoekologem Petrem Pokorným z Centra teoretických studií UK. V současnosti se také zapojila Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v čele s jejím vedoucím Jaromírem Benešem.
Předchozí průzkumné aktivity tak v letošním roce vyústily v archeologicko-přírodovědný výzkum, který jsme pro Vás 23. 7. 2013, v krásném letním dni navštívili, a se dvěma důležitými osobnostmi výzkumu, Danielem Bursákem a Jaromírem Benešem, si popovídali.

Mgr. DANIEL BURSÁK (Národní muzeum)
1. Kolikátý den výzkumu dnes probíhá?
Výzkum neprobíhá kontinuálně, ale v jednotlivých týdenních etapách. Dnes jsme asi v polovině druhého týdne, konkrétně je sedmý den výzkumu.

2. Jaké výsledky dosavadní výzkum přinesl?
Zjistili jsme, že organické nálezy ve vlhké lokalitě jsou stále přítomné, ale ohrožuje je vysychání a sesuvy půdy v březích potoka. Zatím jsme našli desítky zlomků dřev z 1. st. n. l. a další nálezy, dokládající zdejší osídlení. Dosud byly vodítkem pouze archeologické nálezy, ale nyní se v laboratořích budou pomocí radiokarbonové a popřípadě i dendrochronologické analýzy zjišťovat absolutní data, která nám celou situaci upřesní.
Radiokarbonová analýza dřeva se dělala již v roce 2009 a původní předpokládanou dataci posunula překvapivě o celých 500 let do minulosti. Nyní je studované sídliště datováno mezi konec 1. st. př. Kr. a konec 1. st. n. l., tedy na konec doby železné a počátek doby římské. Je však potřeba zrevidovat původní údaje, které, jak zjišťujeme, nejsou platné pro celou poměrně rozsáhlou lokalitu. Krásně se zde ukazuje, jak se vyplatí spolupráce s přírodovědci.
Ovšem stále není jasná otázka zániku zkoumaného sídliště ani toho, jak se nám mohly nálezy zachovat v takové kvalitě.

3. Je to Tvůj první výzkum, který vedeš, nebo již máš s vedením zkušenosti?
Ano, dá se říci, že je to první výzkum, který je zcela v mé režii. Musím ale podotknout, že lokalitou se zabývám již od roku 2008, kdy se stala tématem mé diplomové práce.

4. Jaké z toho máš zatím pocity?
Zatím velice dobré, protože se ukazuje, že výzkum poskytuje možnost zodpovědět důležité otázky. Máme tu části terénu, které nám hodně vypoví i bez destruktivních zásahů. S malou investicí síly a financí se tak dá zjistit velmi mnoho. Nesmím také zapomenout zdůraznit, že tu je perfektní tým lidí.

5. Můžeš čtenářům představit, jaké metody výzkumu zde jsou a budou využívány?
Provádíme zde mikrosondáž ze stěn, na silně ohrožených místech v malém měřítku klasickou archeologickou sondáž, průzkum půdním vrtákem se zaměřenými vrty, proplavování organických vrstev a veškerého materiálu vůbec a odebírání vzorků na různé přírodovědné analýzy. Z metodologického hlediska je velmi zajímavé hledání společných postupů archeologů a přírodovědců.

6. V čem konkrétně je tedy tato lokalita tak výjimečná?
Výjimečná je především velkým množstvím nálezů drobných dřevěných artefaktů, které jsou v České republice jinak velmi vzácné. Jedná se o jedny z nejzachovalejších a zároveň nejstarších dřevěných artefaktů z celé republiky, které jsou rozprostřeny po rozsáhlé ploše, až 600 metrů na délku (další rozměry budou teprve zjišťovány – pozn. autorky). Příkladem lze uvést například žebřík (nyní je k vidění v expozici ve Vlastivědném muzeu ve Slaném), část plotu, skládaná dřevěná vědra, lamku, luk či soupravu nástrojů na vrtání do dřeva. Vyskytují se zde také nálezy římských importů, konkrétně terry sigillaty (kvalitní červenohnědá keramika římského původu – pozn. autorky) ze severní Itálie. Z biologického hlediska jsou také zajímavé zachované nálezy hmyzu.

7. A jaké zde máš další plány?
Předpokládám, že by zde mohlo být více pravěkých epoch, například celé spodky domů, vnitřní vybavení, apod. Výzkum se nyní obrátí ale více směrem do laboratoří a konzervátorských dílen, kde budeme dále studovat odebrané vzorky, porovnávat získané poznatky a pečovat o všechen cenný materiál z lokality.
Vzhledem k tomu, že je lokalita nejen ohrožena meandrujícím korytem, ale také celá poddolovaná a některá místa v okolí, jako například Turyňský rybník, se již propadají, tak bychom v budoucnosti rádi pokračovali ve výzkumu alespoň v rozsahu, který odpovídá přímému ohrožení lokality vysoušením a pohybem vrstev v březích. Potřebujeme ověřit stáří a rozsah sedimentů, ve kterých jsou nálezy rozprostřeny. Chceme se také metodologicky posouvat dále v interdisciplinární spolupráci, neboť toto pole rozhodně není vyčerpané. Národní muzeum má celou řadu specialistů a tak bychom rádi rozjeli další spolupráci napříč celou institucí.
Dalším důležitým krokem bude rozhodnutí, jak s touto cennou lokalitou nakládat do budoucnosti a jak její značný potenciál nenechat zaniknout. Možností je samozřejmě více, ideálně si lze představit větší projekt, který by na grantový výzkum navázal. V každém případě se musí jednat o špičkově vedený interdisciplinární výzkum, to je v tuto chvíli již zcela jasné. Musíme doufat, že k tomu stále budeme mít prostředky a zápal, přičemž o to druhé se snad není třeba obávat.
V nejbližší době také samozřejmě plánujeme publikaci dosavadních výsledků výzkumů na odborném poli. Uvažujeme už ale i nad cestou, jak zajímavé poznatky a nálezy představit nejširší veřejnosti.

Doc. PhDr. JAROMÍR BENEŠ, PhD. (PřF JČU)
1. V čem spočívá Vaše spolupráce s Národním muzeem?
Do tuchlovického výzkumu jsme se spolu se studenty z Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie, která je univerzitním pracovištěm Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, zapojili v rámci projektu „PAPAVER – Centrum studia člověka a rostlin Evropy a severní Afriky doby poledové“ (jedná se o grantový projekt, financovaný MŠMT ČR a EU). Tento projekt se snaží o integraci výzkumu vztahu člověka a rostlin a jejich dálkových migrací od severní Afriky po severní Evropu, což zahrnuje také země jako Súdán, Egypt, Alžír, či Itálii.
V rámci projektu PAPAVER probíhá řada letních škol a workshopů, které se zaměřují na metodiku odběru terénních vzorků. Také na řadě míst České republiky studujeme centrální lokality a jejich archeobotaniku od pravěku až po raný novověk. Proto nás také zaujal zdejší výzkum v Tuchlovicích, neboť skýtá obrovský potenciál pro studium organických materiálů z přelomu letopočtu. Naši studenti a mladí odborníci se tu mohou naučit mnoho z práce archeologů a naopak archeologové se od nás mohou učit praxi přírodovědných metod, aplikovaných na archeologickém výzkumu. Vzájemně se učíme přemýšlet o výzkumech jinak, než jsme doposud byli zvyklí a tím posouváme svou odbornost výše.

2. Jaké konkrétní přírodovědné metody zde tedy využíváte?
Hlavní je nyní zjišťování potenciálu vrstev na rostlinné makrozbytky (jedná se o dochované zbytky rostlin, jako jsou např. semena, části plodů, obilky apod. – pozn. autorky) a na základě bohatosti vzorků pak stanovení optimální vzorkovací stratigrafie. Rádi bychom také provedli analýzu člověkem opracovaných dřev, jak z pohledu archeologického, tak přírodovědného. Spolu s profesorem Michalem Hejcmanem z České zemědělské univerzity plánujeme také odběry reprezentativních půdních profilů do odběrových boxů. Spolupracuje s námi také dr. Bruce Albert z univerzity v Durhamu ve Velké Británii, který by zde měl provádět pylovou analýzu.
Zaměříme se tedy hlavně na rostlinné makrozbytky a na základě jejich analýzy a také interdisciplinárního multiproxy přístupu se budeme snažit zjistit, které vrstvy vznikly přirozeně, které vlivem přírodních katastrof, a které přímou lidskou činností.

3. Můžete našim čtenářům stručně osvětlit, co všechno mohou tyto metody archeologům sdělit?
V tomto ohledu se vědecké bádání za posledních pět až deset let značně posunulo. Tradičně bylo studium životního prostředí v archeologii vnímáno jinak, než dnes, kdy si uvědomujeme, že veškerý biologický materiál na archeologických lokalitách má antropicky definovanou distribuci, to znamená, že rozložení biologických nálezů na dané lokalitě podléhá činnosti člověka, není to tedy jen jeho náhodné okolí.
Podle struktury artefaktů a nyní také nově podle studia bioodpadu lze poznávat strukturu areálů, jako jsou výrobní, skladovací, obytné či odpadové. Jde o to, že hodnotíme-li pouze archeologické artefakty, získané při výzkumu, může se nám funkční struktura lokality zdát zcela jiná, než když do interpretace zapojíme také environmentální materiál. Například taková izotopová analýza (metoda, jež studuje množství izotopů konkrétních chemických prvků v daném vzorku – pozn. autorky) mnohdy dokáže rozpoznat, zda lokalita byla produkční či do ní suroviny byly pouze distribuovány. Na základě studia množství stroncia například v dochovaných prasečích kostech je tak možné zjistit, zda tato konkrétní prasata žila a stravovala se přímo v místě, či pocházejí odjinud.
A takovýchto možností studia nabízejí přírodovědné metody velké množství.

4. Co byste doporučil laickým zájemcům o environmentální archeologii?
Pro opravdu vážné zájemce je asi nejlepší možností vysokoškolské studium. Toto zaměření je v České republice možno studovat zatím jen na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích na Katedře botaniky Přírodovědecké fakulty, kde funguje již zmíněná Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie. Studenti se u nás mohou specializovat jak na intepretaci archeologických struktur pomocí environmentálních metod, tak také na studium archeobotaniky jako takové.
Během letošního či v příštím roce by také měla vyjít má kniha Počátky zemědělství, kterou jsem připravil pro nakladatelství Academia. V ní se zájemci dočtou mnoho o přírodním klimatu pravěkého světa od Číny, přes Afriku a Přední východ až po Evropu i o způsobech jeho studia.

Za rozhovor oběma dotazovaným děkuji! 
O dalším postupu tuchlovického výzkumu Vás budeme průběžně informovat na webu Archeologie na dosah!

Autorka rozhovoru: Veronika Mikešová
(Národní muzeum)

Fotogalerie (foto V. Mikešová):