Rozhovor s archeoložkou Katarínou Čulákovou

S Mgr. Katarínou Čulákovou, archeoložkou Archeologického ústavu AV ČR a doktorandkou Ústavu pro archeologii FF UK jsme si povídali nejen o její specializaci, ale také o nejnovějších objevech...

1. Problematice mezolitu se věnuješ již několik let a stala se také tématem Tvé dizertační práce. Co Tě vedlo k této specializaci?
Archeologie jako taková mě začala zajímat během brigád na Pražském hradě a po dvou letech praxe jsem začala i se studiem. Již tehdy mně lákaly dvě oblasti, jednak paleolitická společnost a proměny člověka jako biologického druhu a pak také středověk. Vzhledem k tomu, že se středověkem se často setkávám v praxi, zatímco výzkum paleolitu je spíše předmětem systematické práce, pro své závěrečné práce na archeologii jsem chtěla zvolit spíše téma lovecko-sběračských společností. Nechtěla jsem psát jenom teoretickou práci, a tak jsem začala hledat vhodný soubor ke studiu. Ten byl mezolitický a tak jsem se vlastně více méně náhodou dostala k tomuto rozmanitému období, které je teď hlavním předmětem mých odborných zájmů.

2. Mohla bys období mezolitu čtenářům blíže představit?
Mezolit představuje poslední období v dějinách lidstva, kdy se lidé živili lovecko-sběračským způsobem života. Klimatické podmínky na našem území byly v tomto období přibližně stejné jako dnes, i když skladba lesů se poněkud lišila a také se během mezolitu proměnila. Biologicky se mezolitičtí lovci a sběrači od nás ničím nelišili. Ve středoevropských poměrech pravděpodobně převažovalo roztroušené osídlení skupinek o 10-20 jedincích, kteří se živili sběrem lesních plodů, kořínků, a také hlavně lovem nejrůznějších druhů zvířat, ptáků i ryb. Za typickou zbraň mezolitických lidí je považován luk a šíp. Sídla lidí byly z větší části jen přechodné, na několik dnů nebo týdnů. Z oblastí u mořského pobřeží nebo velkých řek a jezer je někdy možné uvažovat o dlouhodobějším osídlení, nikoliv však stálém. Není doložené, že by lidé v této době cokoliv pěstovali, jediné chované zvíře byl pravděpodobně pes. Zároveň se v některých oblastech předpokládá určitý kontakt těchto populací i s neolitickým obyvatelstvem, proto lze mezolitickým lidem částečně přisoudit jakési povědomí o tom, že se dá žít i jiným způsobem.

3. Nedávno se vám u Javoří pily na Šumavě podařilo objevit zatím nejvýše položené pravěké sídliště v České republice právě z období mezolitu. Jednalo se o náhodný nález či o cílenou prospekci?
Prostor Národního parku Šumava byl vybrán cíleně. Vzhledem k lovecko-sběračskému způsobu života mezolitických populací bylo pravděpodobné, že tito lidé obývali všechny možné krajinné typy. Naším prvotním záměrem bylo věnovat se prospekci horských oblastí. Rozhodovali jsme se mezi Krušnými horami a Šumavou. Tyto oblasti přicházeli do úvahy proto, že zde bylo v nadmořských výškách kolem 700 m n. m. známé mezolitické osídlení a tak bylo pravděpodobné, že mohly být osídleny i vyšší polohy. Vzhledem k míře poničení Krušných hor jsme se rozhodli pro Šumavu. Jako první zájmové území jsme si zvolili okolí Roklanského potoka, který se nachází v nadmořské výšce kolem 1000 m n. m. Od roku 2011 tam provádíme prospekci zaměřenou na mezolitické osídlení.

4. Můžeš nám popsat, jakým způsobem výzkum probíhal a jaké archeologické metody jste uplatnili?
První fáze prospekce byla opravdu povrchovým průzkumem. Bylo to základní seznámení s terénem od pramenu Roklanského potoka až k jeho ústí. Zvýšená pozornost byla věnovaná erozním narušením, vývratům apod. Prvotním cílem bylo vytipovat si potenciálně zajímavá místa pro další výzkum. Tímto způsobem se nám povedlo identifikovat jednu mezolitickou lokalitu a jednu laténskou, kdy jsme měli z erozního narušení svahu, resp. vývratu první nálezy. Následovaly zjišťovací sondy o ploše 0,25 - 1 m2 na vybraných místech. Tímto způsobem bylo nalezeno dalších šest mezolitických lokalit. Největší sonda, která byla zkoumána, měla plochu 9 m2. Veškerý odebíraný sediment byl proplavován na sítech v potoce. Celkem jsme zatím získali asi 400 kusů kamenných štípaných artefaktů, část těchto předmětů jsou nástroje používané k lovu, zbylé kusy jsou odpadem z výroby nástrojů. Cílem sondáží je hlavně ověřit výskyt artefaktů na potenciálních lokalitách a získat představu o struktuře osídlení v regionu.

5. Je lokalita významná i ze středoevropského hlediska?
Vzhledem k tomu, že prospekce v horských terénech je poměrně náročná, je jí věnováno mnohem méně pozornosti, tudíž je známých horských lokalit poměrně málo. Osídlení hor je možné předpokládat v mnoha regionech, nicméně prokázané není zdaleka ve všech z nich. Hlavní přínos šumavských nálezů je v tom, že se povedlo potvrdit osídlení v této horské oblasti. Význam lokality je i středoevropský, zejména vzhledem k dalším možnostem jejího výzkumu. Především pak je tato lokalita cenná tím, že se nachází v těsné blízkosti rašelinišť, z nichž je možné pomocí pylové analýzy rekonstruovat prostředí v okolí lokality v čase, kdy byla osídlena.

6. Obec Modrava, v jejíž blízkosti se sídliště nachází, byla výzkumu pozitivně nakloněna. Plánuje se zde do budoucna určitá prezentace lokality, případně naučná stezka?
Obec Modrava výzkum podporuje jak finančně, tak i tím, že nám mnohdy vypomáhá s ubytováním apod. Zatím není plánovaná naučná stezka, ale u nejlépe prozkoumané lokality Javoří Pila 1 nad soutokem Roklanského a Javořího potoka, na červené turistické značce mezi Javoří pilou a Rybárnou, již dnes je informační cedule, která prezentuje problematiku mezolitu obecně a také předběžné výsledky archeologického výzkumu. Dále byly výsledky výzkumu prezentovány veřejnosti v obci formou přednášky a publikací v místních populárně naučných periodicích.

7. Můžeš tedy na závěr shrnout, čím tento objev obohatil české archeologické bádání?
Nález osídlení na Javoří Pile, v Prášilech a Filipově huti je dokladem osídlení vysokých horských poloh. Nejedná se o jednotlivou lokalitu, ale o region, kde je osídlení doložené na mnoha místech. Nalezené osídlení kulturně spadá do závěru staršího mezolitu, tedy zhruba do období kolem 7000 BC (z angl. before Christ, tzn. 7000 před Kristem – pozn. autorky). Zatím nebyly nalezeny žádné organické pozůstatky, proto je např. jídelníček této populace v rovině teorie. Vzhledem ke kamenným surovinám, z nichž byly artefakty vyrobeny lze tvrdit, že horské osídlení je ve stejném kulturním okruhu jako podhůří Šumavy a to jak z české, tak i z bavorské strany. Do dnešního dne bylo objeveno celkem sedm různých lokalit a přibližně 400 kusů štípaných kamenných artefaktů. V surovinách převažují rohovce ortenburské jury z bavorska, ale vyskytují se i křišťály, křemičité zvětraliny a křemence z Čech. Tyto lokality jsou nejvýše položenými polohami v České republice. V současnosti se dá říct, že je archeologické bádání v regionu na počátku. Osídlení bylo momentálně zjištěno a probíhá vymezení jeho rozsahu a následovat bude propojení archeologického výzkumu s přírodovědnými poznatky.

Děkuji za rozhovor!

Autorka rozhovoru: Veronika Mikešová