Rozhovor s archeologem Karlem Sklenářem o nové knize o Václavu Krolmusovi

Rozhovor převzatý z Boleslavského deníku, 1. 3. 2013, autor: Petra Kuldová

Archeolog Karel Sklenář: Chci, aby se na Krolmuse pohlíželo s respektem

Bělá pod Bezdězem - Kniha, která se křtila v bělském muzeu, je plná tajemna, smutku, ale také nadšení a radosti ze života. Jejím autorem je archeolog tělem i duší Karel Sklenář, a psal ji o svém kolegovi, který žil před sto padesáti lety v Březince u Bělé pod Bezdězem, a pracoval na ní padesát let. Kniha s názvem Václav Krolmus, život a dílo archeologa romantika, byla vydána bělským muzeem ve spolupráci s muzeem podřipským.
Karel Sklenář ve svém díle přibližuje nejen peripetie osobního života archeologa a kněze, ale svoji pozornost zaměřuje především na roli, kterou hrál Václav Krolmus v počátcích českých humanitních věd. Autor tak jedinečným způsobem představuje dobu, kdy byly učiněny první významné archeologické objevy, či byla prvně systematicky sbírána lidová slovesnost, a kdy byly zakládány první sbírky dokladů o naší národní minulosti. Povídali jsme si s autorem knihy Karlem Sklenářem.

Jaký byl podle vás Václav Krolmus?
Byl to jedinečný člověk. Jeho sbírka zahrnovala jedny z prvních národopisných sběrů u nás, založil vlastně i českou terénní archeologii. Jeho pověst se nesla v duchu, řekněme, kuriózní figurky a já jsem přesvědčen, že to si v žádném případě nezasloužil.

Chtěl jste mu tedy vlastně pomoci, aby se na něj pohlíželo v jiném světle?
Zcela jistě. Tahle kniha by ho měla rehabilitovat – jeho pošramocenou pověst. Kniha obsahuje také spoustu jeho osobních příběhů ze života, který rozhodně nebyl fádní a nebyl obyčejný.

Zmínil jste, že na knize jste pracoval velmi dlouho.
Ano, celých padesát let. První monografii (publikace, která se věnuje jednomu tématu, pozn. redakce) jsem o něm vydal v roce 1965 v Národním muzeu, poté jsem ještě mnohokrát o něm publikoval, a když se tak nějak připravila půda v české archeologii, bylo podle mne velice nutné a potřebné jeho věčný význam objasnit a zdůraznit. Já věřím, že se to v knize podařilo. Je to jistě díky oběma muzeím, která se na vydání knihy podílela. A nejenom na vydání, také na grafice a ostatním, moc za to všem děkuji.

Jaký je hlavní rozdíl mezi dnešním archeologem a Krolmusem?
Zásadní rozdíl je ten, že když Krolmus chodil po české krajině, kam přišel, všude byly archeologické nálezy. Krajina byla naprosto nedotčená. Kdekoli se tedy v kulturních krajinách středních Čech koplo do země, tam se něco našlo. Takže on chodil po venkově, nacházel tyto věci a poučoval lidi, co to je a prosil, aby ty věci neničili.

Krolmus byl první, který chodil do terénu, kopal, a určoval?
Přesně tak. On založil terénní archeologii. Systematicky chodil do terénu, kopal, pak ale také vše hodil na papír, tedy to zdokumentoval. Když už kopat nemohl, zdraví mu to nedovolovalo, požádal někoho, ať kope, ale musel stále bádat.

Václav Krolmus nebyl žádný boháč, přesto někdy cennosti od lidí vykupoval.
Tu a tam ano, vykupoval. On si to ale nemohl skutečně moc dovolit, měl málo peněz, žil z ruky do úst. Měl dokonce takzvané vysvědčení chudoby, které mu dovolovalo žebrat. Jako farář měl mizernou penzi. Později mu byla o něco málo zvýšena, ale na žádné vyskakování to rozhodně nebylo.

Co tedy jedl, když dejme tomu kopal někde na poli?
Právě pole bylo místo, kde mu bylo nejlépe. Při vykopávkách si tam například nasbíral brambory, v lese nasbíral houby, udělal si ohníček a mohl se najíst.

Jaký je osud jeho nalezených archeologických objevů, měl nějakou svou sbírku?
Žádnou sbírku neměl. Všechno, co našel, věnoval Krolmus Národnímu muzeu. Když v roce 1861 zemřel, tak asi třetina sbírky Národního muzea byly nálezy právě Krolmuse. Dnes už jich ale tolik není. Hodně se jich nedochovalo.

Autor: Petra Kuldová