Reportáž z výzkumu v Ratenicích aneb i takový může být výzkum
Představujete si archeologický výzkum jako rozsáhlou akci na obrovské ploše, kde se několik měsíců schází archeologové a střídají desítky brigádníků? Kde se nálezy keramiky počítají na kila a počet vykopaných objektů dosahuje minimálně stovky? Ne že bychom u nás takové výzkumy nenašli, avšak v této reportáži si ukážeme, že záchranný výzkum může být také zcela komorní záležitost, pramenící spíše z lásky k archeologii, než z nutnosti a povinnosti…
Je slunné páteční ráno a my se spolu s archeologem Ústavu archeologické památkové péče středních Čech Mgr. Zdeňkem Benešem vydáváme do Ratenic na Kolínsku, kde probíhá jeho rychlovýzkum germánské sídelní lokality. Proč říkáme rychlovýzkum? Jedná se totiž o malou plochu v bývalém areálu JZD, na které proběhly terénní úpravy, ale majitel pozemku se rozhodl dále nestavět. Nevznikla tudíž povinnost záchranného výzkumu, nicméně celá plocha asi 30 x 22 metrů (obr. 1) byla skrývkou odhalena a stala se tedy ohroženou. A to proto, že se na obnažené písčité půdě po skrývce vyrýsovaly kůlové jámy a další drobné objekty, v jejichž horních částech se nalezly zlomky keramiky. Bylo tedy jasné, že se zde před tisíci lety nacházelo sídliště, které by nám mohlo vydat cenné informace o minulosti. A že je potřeba ho rychle, avšak s nulovými finančními náklady prozkoumat. Archeolog Zdeněk Beneš se tedy rozhodl, že se do výzkumu pustí sám s pomocí svého technika, několika přátel a zčásti ve svém volném čase.
Podle nálezů keramiky pochází lokalita z doby římské. Ta zanechala v okolí Ratenic stopy na mnoha místech, přičemž nejslavnějším a nejbohatším z nich je nedaleké germánské pohřebiště Dobřichov-Pičhora, na němž před více jak sto lety profesor J. L. Píč objevil skvosty, o nichž se dnešním archeologům může jen zdát (o nálezech na Pičhoře se dočtete v našem dalším článku). Je tedy jasné, že ponechat lokalitu v takto atraktivní oblasti neprozkoumanou (navíc s takto nejistým osudem) by si žádný zapálený archeolog neodpustil.
Protože ale nejde o klasický záchranný výzkum, bylo nutno ho provést během několika dní. Den, kdy se na výzkum dostáváme i my, je již čtvrtý, bohužel však poslední. Musíme toho tedy stihnout co nejvíce. Jako navnazení hned po příjezdu Zdeněk Beneš vytahuje ze sáčků zatím nejlepší nálezy – zlomky plaňanského poháru (obr. 2). Tyto ladně tvarované nádoby s širokým ústím a elegantně úzkou nožkou u nás vyráběli Germáni těsně před přelomem letopočtu a svůj název dostaly podle sídliště Plaňany, kde byly prvně objeveny (více o době římské v tomto přehledu). A právě Plaňany jsou dalším blízkým nalezištěm, které je vzdáleno jen kousek od našeho malého ratenického výzkumu. Pro zajímavost se se Zdeňkem ještě projdeme po přilehlém zoraném poli, kde na nás v drobných kumulacích vystrkují hrany stejné černé tuhované střepy, které se našly i na naší ploše. Osídlení tu tedy jistě bylo rozsáhlé a déletrvající.
Jelikož nás ale tlačí čas, pouštíme se rychle do výzkumu. Chopíme se škrabek (tak v archeologii říkáme klasickým zahradnickým motyčkám, protože se s nimi odškrabuje hlína) a v příjemném teple slunečních paprsků se pouštíme do práce. V pohodové atmosféře si rozdělíme zbývající nedokopané objekty (v tomto případě kůlové jámy a další jámy zatím nejasné funkce) a během práce živě diskutujeme o nálezech, probarvení a terminologii barev zdejší písčité půdy (otázka odstínů velbloudí a béžové budí u pánů emoce) či o hygieně v pravěku. Témat je spousta, práce také. O zábavu není nouze, neboť na takto malém výzkumu je třeba improvizovat, například vyrobením stínítka na dokumentační fotografii z technikova vlastního těla a ošacení.
Odpoledne pro jistotu procházíme vykopané hromady hlíny s detektorem, aby bylo jisté, že ani malý kousek kovového předmětu nám neunikl. Detektor však mlčí a tak se musíme spokojit s nálezy keramiky a kostí. I přesto však nebyla všechna práce marná a díky odhodlání několika málo lidí a hlavně nadšení vedoucího výzkumu se podařilo zachránit alespoň malý zlomek naší minulosti a doplnit tak další střípek do archeologické mozaiky Kolínska, které je jednou z nejdéle osídlených a nejlépe prozkoumaných oblastí v naší republice vůbec. A to rozhodně stálo za to!
Autorka textu: Veronika Mikešová
(Národní muzeum)
Více z výzkumu si můžete prohlédnout ve fotogalerii! (Foto V. Mikešová):
