Reportáž z výtvarných ateliérů Střípek po střípku

Okraje pece pálily snad více než ostré slunce, které se nám celý den opíralo do zad. Opatrně jsme vyjímali v pracovních rukavicích horké nádoby z těla pícky a skládali je na suchou zem okolo. Za chvíli byla téměř celá vsádka keramiky, nyní vypálená do sytě červené barvy, venku a pomalu vychládala ...

Tím byl zakončen téměř měsíc trvající kurz výtvarných ateliérů „Střípek po střípku“, který byl uspořádán Národním muzeem v rámci projetu Archeologie na dosah. Během sobot 27. 4. a 4. 5. 2013 vždy od 10 do 14 hodin, se mohli účastníci kurzu dozvědět, jak probíhá práce restaurátora a výrobce keramiky v první části kurzu pod jménem „Kouzla v laboratoři“. Celé hodiny strávili tím, že třídili drobné zlomky z nádob a snažili se je znovu spojit v jednotný celek. Pod dohledem studenta restaurování Jakuba Rocha vdechli zničeným nádobkám znovu život a dozvěděli se mnohé o tom, jak titěrná je práce konzervátora a kolik trpělivosti stojí za kvalitně restaurovanou nádobou v muzejní vitríně. Poté, co si zrestaurovali donesené rozbité nádoby, si mohli pravěkými technikami lepením a plátováním zkusit vyrobit vlastní nádobu (obr. 1) - za vzor jim sloužily originální nálezy z různých údobí prehistorie. Zpracování vlastního keramického těsta bylo samozřejmostí.

Ve dnech 16. až 19. 5. 2013 probíhala další část kurzu, nazvaná „Zkouška ohněm“. Aby byla keramika co nejtrvanlivější, bylo nutné ji vypálit. Vypalování probíhalo jak v milíři, tak v hrnčířské peci.

Ve čtvrtek byla zahájena stavba keramické pece v areálu Botanické zahrady Na Farkách (průběh stavby pece viz fotogalerie). Bylo rozhodnuto, že si v rámci kurzu vyzkoušíme výpal v roštové hrnčířské peci. Nejprve byla vykopána jáma o průměru zhruba metr s přívodovým kanálkem o délce taktéž metr a šířce cca 50 cm – půdorys základu pícky tak vypadal jako klíčová dírka. Mezitím byl opodál vykopán hliník – jáma, v níž se zpracovávala hlína pro stavbu konstrukce pece. Nejprve jsme začali se stavbou roštu. Napříč jámou jsme naskládali větve a proutí, které jsme vymazali hlínou vybranou z hliníku. Do souvislé vrstvy hlíny jsme udělali několik otvorů, aby rošt správně fungoval. Poté jsme přikročili ke konstrukci kupole pece. Do hliněného límce pece jsme zapíchli proutí a provedli výplet (obr. 2), který byl následně také omazán hlínou. Nahoře byl ponechán otvor pro vkládání keramiky a správný tah pece.

Samotný výpal je náročný proces, který musí být kontrolován. Pec by měla být dobře proschnutá a minimálně jednou vypálená. Ve vysychající pícce jsme zatopili v pátek odpoledne. V neděli ráno v den, kdy začínal výpal, se provedlo ještě jedno zatopení v peci. Nádobky byly rozestaveny poblíž pece, eventuelně o ni opřeny. Po jejím vychladnutí se rošt vymetl a nádobky se kladly dovnitř svrchním otvorem (komínem) pece. Poté jsme znovu rozdělali oheň v přívodném kanálku před pecí a pec se začala postupně pomalu nahřívat. Zapálené dříví se postupně zasunovalo dovnitř pece, velmi pomalu, aby nedošlo k prudkému navýšení teploty a popraskání nádobek. Výpal trval cca 4 hodiny (obr. 3). Po ukončení výpalu byly nádoby z pece vyjmuty, ometeny a rozloženy okolo k vychladnutí.

Kromě výpalu v hrnčířské peci jsme si také vyzkoušeli pálit keramiku v menším milíři. Ve vyprázdněném hliníku o hloubce necelého metru jsme založili ohniště a rozestavěly vyschlé nádoby co nejblíže, aby se začaly pomalu ohřívat a nedošlo u nich při výpalu k teplotnímu šoku. Poté jsme nechali oheň zhasnout a začali stavět základní konstrukci milíře – tyč zabodnutou do středu ohniště, kolem níž jsme rozložili nádoby (obr. 4). Poté se nad nádobami postavila ze dřev pyramida a i na samotné nádoby se daly menší větve, sláma atd. Uhlíky, které zůstaly na dně milíře, začaly opět doutnat a dřevo pomalu hořet. Snažili jsme se milíř utěsnit – posloužila nám k tomu suchá kůra svrchu a drny. Výpal trval okolo 4 hodin. Poté byla masa milíře rozhrnuta a po úplném vyhasnutí a zchladnutí jsme vyjmuli nádoby, ometli je od popele a opět nechali postavené okolo milíře, aby postupně chladly.

Celý kurz provázela dobrá nálada – účastníci i pořadatelé se mnohému naučili a už nyní se těšíme na to, až potkáme stejně nadšené zájemce o archeologii a experiment třeba na dalším kurzu, který pořádáme v polovině června! 

Autorka: Kristýna Urbanová
(Národní muzeum)

Momentky a průběh prací z celého ateliéru si můžete prohlédnout na našem Facebooku!

Další fotografie z průběhu ateliérů si můžete prohlédnout ve fotogalerii (foto K. Urbanová a V. Mikešová):