Paleolit, mezolit a Národní muzeum 2/12

Jihočeská “bonanza“ nedaleko soutoku Blanice s Otavou

Prostor trojúhelníku mezi obcemi Putim, Lhota u Kestřan a Ražice i jejich nejbližší okolí skrývá pozůstatky hojného osídlení z paleolitu a mezolitu. To svým významem přesáhlo hranice Jihočeského kraje a vstoupilo do archeologických učebnic; jestli přepsalo i učebnice obecných škol, jak praví triviální novinářská fráze, netuším. Ačkoli v některých obecnějších pracích kolují zmínky o nalezištích někdy spíše pod označením Ražice, větší část z lokalit – včetně těch zásadních – se nachází na katastru Putimi známé i fanouškům Haškova Švejka, případně Lhoty u Kestřan. Buď jak buď, jde o mimořádně příznivý prostor v nízko položeném mikroregionu při soutoku Blanice s Otavou, kde se navíc v místě dnešního rybníka Řežabince nacházelo nejpozději od starého holocénu jezero.

Mapa známého osídlení kolem rybníka Řežabince. 1: střední paleolit, 2: magdalénien, 3: pozdní paleolit, 4: mezolit. Převzato z Kuna a kol. 2014, str. 313 - upravený plán J. Michálka).

Bedřich Dubský stojící pod Pikarnou, se sesbíranými vyvětralými kameny, tzv. hranáči. Foto z archivu Odd. pravěku a antického starověku Národního muzea.

Prvé objevy učinil učitel a známý amatérský archeolog Bedřich Dubský (1880–1957) v písečnících na východním břehu jmenovaného rybníka v roce 1936. Slovo amatérský u jeho jména zde rozhodně nemá pejorativní nádech, byť Dubského výzkumy kvalitou přeci jen neobstojí (což se stalo i předmětem jednání ústavního ředitele doc. J. Böhma krátce po druhé světové válce). Svou vytrvalou činností, která pokračovala až do 50. let, přitáhl k nálezům od Řežabince pozornost zvláště pražských badatelů, kteří se do té doby stavěli k existenci mezolitu v Čechách odmítavě. Víme rovněž o druhoválečných návštěvách profesora pražské německé univerzity Lothara Zotze, jakkoli ten klasifikaci osídlení spíše zamlžil.

Na začátku 50. let převzal výzkumy Státní archeologický ústav v Praze (od roku 1953 Archeologický ústav v rámci Československé akademie věd) v osobě důkladně pracujícího dr. Mojmíra Mazálka (1907–1954). Tyto práce žel přerušila jeho předčasná smrt; navázat tak mohli v prvé polovině 60. let doc. Slavomil Vencl (1936–2019), a naposledy zkoumal v okolí rybníka dr. Jan Michálek (1947–2022). Souběžně probíhaly povrchové průzkumy oraných polí a pískovnami rozrušovaných ploch, prováděné zvláště Jiřím Fröhlichem (* 1946) a J. Michálkem. Víme tak o desítkách nalezišť v těsném okolí rybníka i na návrších dále od něj, při Blanici a Otavě u Putimi apod. Vypíchnout si zaslouží alespoň dvě místa. Prvním je nízký pahorek pod návrším Pikarna těsně nad hrází rybníka, kde zvláště B. Dubský odkryl zbytky bohatého mezolitického osídlení s několika koncentracemi nálezů nízko pod povrchem. Druhou specifickou lokalitou je nízké táhlé návrší na katastru Lhoty u Kestřan zvané poněkud nepřiléhavě Velký vrch, kde se našla specifická pozdně paleolitická industrie tzv. epimagdalénienu (problematika této chronologické či kulturní jednotky zůstává v celočeském měřítku dosud nevyřešena).

Putim, foto a kresba pěstního klínu z archivu M. Mazálka.

Nejstarší stopy pobytu lidí pocházejí z období starší fáze středního paleolitu. Patří mu zvláště známý pěstní klín s částí valounové kůry na bázi a asi několik dalších, hlavně křemenných artefaktů. Intenzivní osídlení především v prostoru jižních svahů Pikarny spadá do magdalénienu, kultury závěru mladého paleolitu, jehož enkláva je v rámci jižních Čech zdaleka nejhustější. Pozoruhodné je pestré spektrum surovin štípané industrie, s řadou dálkových importů (mj. silicit krakovsko-čenstochovské jury ze vzdálenosti až 400 km), ale i intenzivním využitím jihočeských surovin – křemenců a křemičitých hmot; v rámci jižních Čech je výjimečná břidlicová destička s obtížně interpretovatelným shlukem čar. Ještě více je známo koncentrací nálezů z pozdního paleolitu (včetně zmiňovaného Velkého vrchu) a mezolitu.

Štípaná industrie ze Lhoty u Kestřan, polohy Velký vrch (zleva
jádro, retušovaná čepel a rydlo). Ze sbírek Národního muzea, uloženy v Odd. pravěku a antického starověku. Foto J. Souček.

Nedokážeme říci, zda v některých etapách mohlo být osídlení kontinuální, mít charakter “zimních“ tábořišť, kde se scházely rozptýlené skupinky lovců-sběračů, či jde spíše o palimpsest stovek sídelních epizod. Lepšímu pochopení brání i skutečnost, že kyselé jihočeské půdy a jen mělké stratigrafie neprospěly k dochování organické části hmotné kultury a nálezy z tisíců let se často “slévají“ do nízkého nálezového horizontu, pokud už z něj nebyly vytrhnuty. 

Od hlavního “boomu“ výzkumů uplynula řada desetiletí, v jižních Čechách přibyly další zásadní regiony s intenzivním osídlením, mj. rovněž v okolí jezer, tentokráte na Třeboňsku (výzkumy doc. P. Pokorného, doc. P. Šídy a kol.). Význam objevů v úvodu vymezeném trojúhelníku to ale nesnižuje a další bádání by si téma zasloužilo. Začít by se v prvním sledu mělo se zhodnocením už nashromážděného a vykopaného. Národní muzeum uchovává početné nálezy ze všech etap výzkumů, bohužel jen u části z nich jsou dohledatelné bližší lokalizace vztažené k parcele či písečníku (problém Dubského pozůstalosti). Další část fondu je uložena v jihočeských muzeích, rozptýlena po jiných institucích, a nepochybně je mají ve sbírkách i mnozí sběratelé, ale o nich třeba v jednom z dalších dílů této série. 

K dalšímu studiu:

Kuna, M. a kol. 2014: Archeologický atlas Čech. Vybrané památky od pravěku do 20. století. Praha.
Šída, P. a kol. 2021: Jižní Čechy v mezolitu. In: V. Vondrovský, O. Chvojka (eds.), Pravěké komunity vnitřní periferie. Vývoj osídlení jižních Čech od 9. do počátku 1. tisíciletí př. Kr. České Budějovice, 17–59 /poslední přehled jihočeského mezolitu/.
Vencl, S. 1964: Pokus o klasifikaci pozdně glaciálních a staroholocenních osídlení okolí Řežabince. Památky archeologické 55, 233–245 /celková charakteristika vývoje osídlení/.
Vencl, S. 2004: K intepretacím magdalénienských nálezů z Putimi 1951–1952. Archeologické výzkumy v jižních Čechách 17, 9–23 /o výzkumech magdalénienu M. Mazálka s nálezem rytiny/.
Vencl, S. (ed.) et al. 2006: Nejstarší osídlení jižních Čech. Paleolit a mesolit. Praha /k okolí Řežabince str. 225–228/.

1. díl cyklu Paleolit, mezolit a Národní muzeum

Autor textu: Jan Eigner
(Národní muzeum)