Ohlédnutí za Janem Bouzkem

V úterý 3. listopadu v brzkých ranních hodinách ve svých 85 letech navždy odešel prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc. Ačkoliv je jako klasický archeolog bytostně spojen především s jeho působením na Ústavu pro klasickou archeologii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, jeho osobnost je též neoddiskutovatelně spjata s odbornou prací v Národním muzeu, kde se dlouhá léta věnoval odbornému zpracovávání antické sbírky. Připomeňme si dnes tohoto mimořádného archeologa trochu zevrubněji.

Jan Bouzek se narodil 17. února 1935 v Praze. Dětství a jinošství prožité složitě v podmínkách protektorátu a komunisty uzurpované republiky vyústilo v padesátých letech ve studium pravěké a klasické archeologie na pražské filozofické fakultě, oborů, jak sám říkal, ležících trochu stranou jinak všudypřítomné ideologické zátěže. Již tři roky před dokončením studia v roce 1958 začal pracovat v Muzeu hlavního města Prahy, v posledním roce studia pak působil jako dokumentátor v Národním muzeu. Po absolutoriu získává na Ústavu pro klasickou archeologii místo asistenta a zde soustavnou pílí narušovanou ideologickými zásahy z vnější přes pozici odborného asistenta (1962–1985) a docenta (1983–1991) nakonec dosáhne pozice profesora (od 1991) a ředitele ústavu (1993–2000). Věrnou spolupracovnicí je mu po většinu této doby jeho žačka a pozdější docentka na ústavu Iva Ondřejová. Po většinu tohoto času Jan Bouzek pracoval také v pododdělení klasické archeologie Národního muzea nebo s ním úzce spolupracoval, především s další z jeho žaček doc. Marií Dufkovou.

Během téměř šedesáti let svého pedagogického působení na FF UK odborně i svým typicky lidským přístupem přispěl k profesnímu i osobnostnímu zformování několika generací klasických archeologů, českých, slovenských, vzácněji i zahraničních. A nejen klasických – jeho odborný zájem byl takové šíře, že byl školitelem a rádcem mnoha i mimo antiku zaměřených odborníků.

Zvláštní segment jeho působení tvoří jeho soustavná snaha vrátit do života naší veřejnosti cennou sbírku sádrových odlitků antického sochařství a architektury, jejímž vlastníkem je Karlova univerzita a která sešla veřejnosti z očí na začátku 60. let po její deinstalaci v Klementinu. Jeho zásluhou a po mnoha peripetiích se podařilo velkou část sbírky opět zpřístupnit až v srpnu 1969 v bývalém františkánském kostele v Hostinném v Podkrkonoší. Zbývající odlitky byly díky neutuchajícímu nasazení Jana Bouzka vystaveny od roku 1994 v jízdárně zámku v Litomyšli, v současnosti, po krátké epizodě v Ústí nad Labem, jsou k vidění na zámku v severočeském Duchcově.

Odborný zájem Jana Bouzka vyústil ve stovky odborných statí, desítky monografií, výstav a také velké množství popularizačních titulů. Byl proto zván k univerzitním přednáškám nejen v Čechách a na Slovensku, ale také v Polsku, Rakousku, Německu, Francii či USA. Byl členem několika zahraničních archeologických ústavů, (spolu)pořádal vědecké konference, inicioval vznik odborného časopisu Studia Hercynia a mnoho let jej jako editor řídil, vedl či podílel se na vykopávkách v Čechách i v zahraničí. Ze zahraničních zmiňme jeho podíl na českých expedicích v rámci UNESCO na Srí Lance a v Libanonu a především jím mnoho let vedenou expedici na bulharské lokalitě Pistiros.

Za tuto mnohaletou a soustavnou činnost byl profesor Bouzek za svého života mnohokrát oceněn. V roce 1994 získala jeho publikace o výkopech na Srí Lance Cena rektora Univerzity Karlovy. O rok později převzal stříbrnou medaili Univerzity Karlovy. Byl čestným občanem italského města Volterra a Dignitario dell‘ Ombra della Sera tamtéž. Bulharsko jej ocenilo v roce 2012 cenou Ministerstva kultury za přínos bulharské kultuře a její popularizaci. V roce 2015 získal zlatou medaili Univerzity Karlovy a také medaili města Septemvri v Bulharsku. Česká archeologická společnost jej v roce 2017 vyznamenala Cenou Eduarda Štorcha za celoživotní popularizaci archeologie. Jeho kolegové jej u příležitosti životních jubileí podarovali celkem šesti sborníky s mezinárodní autorskou účastí.

Jan Bouzek během svého 85 let dlouhého života svou prací a svým širokým záběrem inspiroval a podpořil ohromné množství studentů, kolegů a přátel. Bude nám všem moc chybět.

Autor textu: Pavel Titz
(Národní muzeum)