Lodě jako dopravní prostředek staršího pravěku

Význam lodí v období pravěku spočíval podobně jako i v jiných obdobích v rozšířené možnosti komunikace, ať už šlo o nejobyčejnější kontakty mezi lidmi, převoz nákladu a zboží nebo šíření technologií (tzv. know-how). Lodě sloužily jako pohodlný dopravní prostředek na velmi dlouhé vzdálenosti a spojovaly místa po souši jen těžko dosažitelná, zejména ostrovy s pevninou, případně mezi sebou. Lodní doprava umožňovala navíc transport křehkých či jinak obtížněji přepravitelných materiálů, které by po souši mohly být snadno poškozeny nebo by jejich doprava byla vzhledem k příliš velké váze a nevhodné velikosti téměř nemožná. Zvláště výhodná byla přeprava jílu, dřeva a do některých oblastí i kamene. V dálkové dopravě se ale prosazovala i doprava kovů, především cínu, jenž byl po Evropě poměrně vzácný.

Lodě využívané v pravěku byly několika typů. Nejčastějšími a nejsnáze vyrobitelnými byly kánoe vytesané z kmene jednoho stromu rozděleného vydlabaným středem. Tyto typy lodí, které archeologové nazývají monoxyly, jsou považovány za nejstarší druh plavidel vůbec. Velikost kolísá, zatímco nejmenší dochované exempláře měřily pouhé tři metry, ty největší dosahovaly délky až 16 m. Nejstarší dochovaný exemplář pochází z Nizozemské lokality Pesse a jeho stáří se datuje okolo 7500 let př. n. l. Zajímavostí je, že jsou používány dodnes některými africkými a jihoamerickými domorodými kmeny žijícími způsobem podobným našim předkům. Objevují se více či méně ve všech obdobích historie lidstva a v určitých oblastech se užívají dodnes. Jedná se především o různé domorodé kmeny žijící v Africe, Jižní Americe a v Austrálii. Pro manévrování sloužily jednoduché dřevěné tyče, pádla a později i vesla.

Nevýhodou monoxylů však byla jejich nepříliš velká stabilita, neboť byly často velmi úzké a mohly se tak protáčet. Tento problém se dal vyřešit svázáním vícero lodí k sobě nebo zdokonalením jejich konstrukce o stabilizační prvky, např. přidáním plováku, zvýšením výšky lodi prkny či zpevněním dna. Pro jejich nestabilitu se dříve předpokládalo, že byly využívány výhradně pro plavbu na klidných vodách, především po řekách a jezerech, nicméně pomocí experimentální archeologie bylo dokázáno, že monoxyly mohou plout i na moři. Tento experiment provedl český archeolog Radomír Tichý (Expedice Monoxylon) a částečně vyvrátil tvrzení historika námořních lodí Seana McGraila z Univerzity v Southamptonu, jenž se domníval, že monoxyly nebyly pro plavbu po moři využívány.

Další poměrně snadnou možností pro přepravu po vodě byly vory. Ačkoli jsou archeologicky doloženy až od 2. století našeho letopočtu na Rýně poblíž Štrasburku, o jejich existenci se dozvídáme mnohem dříve z písemných pramenů. Caesar se o nich zmiňuje v Zápiscích o válce galské, kde podle jeho svědectví měly být vory používány pro přepravu nákladu po řekách v Galii a k výstavbě mostu přes Rýn. Jejich použití je snadno představitelné i v mnohem starších obdobích i přes absenci archeologických pramenů, ovšem spíše pro klidnější vody kvůli horší ovladatelnosti. Pro plavbu na moři se vory moc nehodily, zvláště v severní Evropě, a to z důvodu nadměrného vystavení posádky silné vlhkosti, blízkého kontaktu s ledovou vodou, větru a nízkým teplotám vzduchu.

Typy lodí, pro které neexistují prozatím žádné archeologické nálezy, ale zmiňují se o nich antické písemné prameny v polovině 1. tisíciletí př. n. l., jsou tzv. kožené lodě. Model lodi z irského Broighteru ze zlata je v současnosti považován za model této tzv. kožené lodi, nikdy toto tvrzení však nemůžeme úplně potvrdit, ani vyvrátit. Jejich používání ale nelze vyloučit ani ve starších obdobích, neboť materiály k jejich stavbě se zachovávají snad nejhůře ze všech možných (kůže, proutí, provazy, houžve). Tyto archeologicky téměř „neviditelné“ lodě tak mohou pocházet klidně i z dob dávno před vznikem písemných pramenů a pro nás je tak jejich původ a přesná doba použití prakticky nedohledatelnou informací. Tyto typy lodí však mohly být velice dobře použitelné pro plavbu po moři, neboť jejich lehká konstrukce umožňuje manévrování ve vlnách, nejsou náročné na přístavní podmínky a dá se na ně naložit poměrně velké množství nákladu. Jejich nevýhodou je ale nepříliš pevná konstrukce limitující velikost plavidla a její další vývoj.

Jedním z nejzajímavějších a nejdiskutovanějších typů lodí známých již od staršího pravěku jsou tzv. plaňkové lodě. Většina jejich pozůstatků byla nalezena převážně v oblasti Velké Británie (např. v ústí řek Humber, Severn, Test a poblíž města Dover). Nálezy těchto plavidel pak můžeme rozdělit na dvě skupiny odlišující se od sebe jak chronologicky, tak konstrukčně. První skupinu, do níž patří lodě z nalezišť Ferriby 1, 2 a 3, Dover, Caldicot 1 a Kilnsea, datujeme přibližně do období 2000-1500 př. n. l. Technologie výroby spočívala ve sražení hran nebo rovném plátování a následném sešití silnými provazy, které se protahovaly skrze samostatné otvory o šířce přibližně od 25 do 35 mm. Zvláště Doverská loď patří k nejcennějším a nejzajímavějším nálezům z této skupiny. Byla objevena roku 1991 při stavbě nové silnice skrze centrum Doveru. Dochovaná část této lodi byla postavena ze dvou masivních dubových planěk tvořící dno a nejméně ze čtyř postranních tvořících zbytek jejího těla. Boky lodě byly sešity tisovými houžvemi a zbytek trupu byl zpevněn pomocí stažení dřevěnými příčkami skrze úchyty na bocích. Voděodolnost byla zajištěna pomocí izolace mechem.

Do druhé skupiny patří nálezy z lokalit Brigg, Caldicot 2, Goldcliff, Ferriby 5 a Testwood, odkud pochází lodě datované do období přibližně od 1100 až 500 let př. n. l. Plavidla této skupiny byly obdobně postaveny z prken (planěk), které mohly být opět spojeny sražením hran nebo šikmým plátováním a svázány předním průběžným stehem vedeným skrze malé otvory kolem 10 mm. Steh se prováděl tenkými houžvemi. Potenciál plaňkových lodí pro plavbu po moři z obou zmíněných skupin byl dlouhou dobu předmětem dohadů a spekulací. Na konferenci k příležitosti 10. výročí objevení Doverské lodi byla diskutována snad všechna pro a proti - starší interpretace se klonila spíše k názoru, že Doverská loď a jí podobné sloužila spíše jako plavidlo pro přívoz na řekách či v mořském zálivu. Po provedení několika experimentů, např. manželů Edwina a Joyce Griffordových, však bylo zjištěno, že manipulace s těmito typy lodí je na moři uspokojivá a že mohly být používány i pro spojení mezi dnešním britským a francouzským územím přes kanál La Manche.

V prvním století našeho letopočtu se však objevily nálezy třech dalších odlišných typů konstrukcí těchto lodí - některé plaňkové lodě nalezené v Londýně, východním Irsku a dolním Porýní měly plaňky sesazeny hranami k sobě a spojeny čepováním, což byl typický znak pro stavbu lodí ve Středomoří, zvláště v antickém světě. Příklad lodi postavené touto konstrukcí, byl nalezen skupinou amerických podmořských archeologů z Ústavu pro archeologii mořeplavby z Texasu vedené profesorem Georgem Bassem, který je obecně považován za „otce podvodní archeologie“. Jednalo se o neuvěřitelný objev potopené patnáctimetrové obchodní lodi i s nákladem, jež byla zkoumána v letech 1984-1988 v tureckém Ulu Burun. Jednalo se velice pravděpodobně o loď plující z Kypru do Egypta.

Podoba lodi byla částečně rekonstruována podle malby z hrobky přibližně ze 14. stol. př. n. l. a z obsahu nalezeného nákladu (kolem 20 tun), jež loď převážela. Ten tvořily cenné předměty uložené v podpalubí a na zádi (např. bronzové meče, hroty šípů, kamenné hlavice palcátů, pštrosí vejce, slonovina, keramika apod.). Střední část lodi byla zaplněna rybářskými sítěmi, modrými skleněnými slitky čekající na další zpracování, kmeny vzácných dřevin (nepravý eben a další) a amforami s vonnou pryskyřicí z pistácie. Po stranách lodi byly umístěny zásobnice (pithoi), které byly k velkému překvapení archeologů naplněny keramikou. Předpokládáme, že sloužily převážně jako dnešní přepravní bedny. V této části byly uskladněny i cínové a měděné ingoty. Na lodi byly také objeveny pozůstatky po psacích potřebách, např. dřevěných tabulkách určených pro psaní voskem a kulatých pečetítkách. Na lodi se rovněž přepravovaly zásoby jídla, např. olivy, mandle, pomeranče a další. Zajímavostí je, že na lodi bylo přítomno také mnoho cenných předmětů, které byly nějak poškozené nebo úplně zničené. Předpokládá se, že putovaly do Egypta k opravě, popř. aby byl opětovně využit materiál, z něhož byly zhotoveny. Mezi těmito předměty byl nalezen unikátní zlatý skarabeus s hieroglyfickým textem, jenž George Bass přeložil jako „Krásná přišla“, tedy jméno egyptské královny a manželky heretického faraona Achnatona: Nefertiitii. Výčet artefaktů z tohoto vzácného uzavřeného nálezového celku a jejich význam není zcela kompletní, neboť toto téma by spíše vyžadovalo zpracování samostatného článku. Můžeme ale krátce zhodnotit, že nález vraku této lodi poukazuje na dobře fungující obchod a komunikaci ve Středozemí.

Dalším typem konstrukce byla technika překládaného plaňkování, jež byla rozšířena především ve Skandinávii. Ta se později vyvinula v tzv. klinkerovou techniku výroby konstrukce lodí, které používali později např. Vikingové. Jejich výhodou byla lehkost a pružnost osvědčená při plavbě ve studených a často rozbouřených mořích na severu Evropy. Krásnou ukázkou postupně rozvíjející klinkerové techniky představuje např. nález monoxylu z Björke (340 - 530 n. l.) navýšený o překrývané plaňky spojené hřeby v místech přeložení, a lodě z lokalit Valderøy a Halsnøy z 3. - 4. století n. l.

Poslední novou technikou byla tzv. římsko-keltská stavební tradice, kdy trup lodi tvořila žebrovitá konstrukce potažená kůží nebo překryta prkny. Tato technika připomíná techniku stavby již výše zmíněných kožených lodí. Objevuje se v 1. – 4. století našeho letopočtu v oblastech keltského osídlení, nicméně archeologické nálezy jsou známé pouze od Švýcarska až po řeky Temži a Severn v Británii, tedy nikoli např. z našeho území. U většiny těchto nálezů se předpokládá výhradní použití na řekách, nicméně u několika plavidel nebyla vyloučena ani plavba na moři. Konstrukce těchto lodí se výrazně odlišuje od všech tradičních technik známých z oblasti Skandinávie či Středozemního moře. Zatímco pro lodě doby bronzové bylo pro stavbu typické tvarovat a sesazovat prkna k sobě, v římsko-keltské stavební tradici byl trup lodi tvořen žebrovitou konstrukcí, na níž byla následně přichycena prkna a tím i vytvarována.

Rekonstrukce vzhledu a bližší poznání nejen pravěkých plavidel rozhodně patří mezi obtížnější poslání archeologie. Situaci komplikuje nedostatek přímých archeologických pozůstatků, jejich nevyvážená četnost v jednotlivých zemích, stav zachování a místy i nevhodně zvolený způsob konzervace, která následně znemožňuje absolutní datování těchto předmětů. I přes veškeré obtíže je však určitá rekonstrukce možná a spočívá především v porovnávání všech dostupných pramenů, od již zmíněných archeologických přes písemné (zejména z období antiky) až po ikonografické. Zvláště ikonografické prameny představují jedny z nejužitečnějších informací o lodích, převážně pocházejících z doby bronzové. Čerpat lze např. z egyptských nástěnných maleb a dále ze skandinávských skalních rytin známé zejména ze Švédska a Norska. V posledních letech se na tomto poli poznání prosadila i experimentální archeologie vedená odborníky i nadšenci tzv. living history. Při aplikování těchto interdisciplinárních přístupů se nám tak otevírá jedna z mála možností k přesnějšímu porozumění konstrukcí pravěkých plavidel a jejich konkrétních funkcí. Tato metoda manipulace s prameny bývá mnohdy jediným způsobem k dosažení relevantních výsledků a odhalení dalších stránek rekonstrukce života dávno minulého.

Autorka textu: Martina Smetánková
(Ústav pro archeologii FF UK)

Literatura:
Harding, A. F. 2000: European societies in the Bronze age. Cambridge.
Malina, J. 1991: Dvacet nejvýznamnějších archeologických objevů dvacátého století. Praha.
Thér, R. 2008: Doverský objev, sešívané plaňkové lodě a námořní plavba v době bronzové, Živá archeologie 9, 25-32.
Tichý, R. 2001: Expedice Monoxylon. Pocházíme z mladší doby kamenné. Hradec Králové.

Zdroje obrázků:
http://www.singaporeaninlondon.com/2013/09/what-to-do-in-dover.html
www.bodrum-museum.com
https://www.flickr.com/photos/sail-lovers/4731013553/
www.ign.com
http://www.100objects.ie/portfolio-items/15-broighter-boat/