Král Richard ztracený a nalezený

Pokračujeme v naší minisérii o hledání hrobů slavných osobností. Tentokrát se zaměříme na anglického krále Richarda III.

Král Richard byl posledním z rodu Plantagenetů. Narodil se roku 1452 a zemřel 22. 8. 1485 v bitvě u Bosworthu, poslední bitvě Války růží, kde padl rukou Jindřicha Tudora.
Po smrti byl Richard odvezen do Leicestru, kde bylo jeho tělo dva dny vystaveno, aby se každý mohl přesvědčit, že král je skutečně mrtev. Poté byl pohřben v kostele ve františkánském opatství. 10 let po Richardově smrti, v roce 1495, nechal Jindřich VII. postavit památník na místě Richardova hrobu. V roce 1538 po zániku františkánského opatství Greyfriars byl tento památník zničen. Obecně se soudilo, že Richardovo tělo bylo odneseno z města a že zmizelo v řece Soar.
Podle anglického starožitníka Christophera Wrena ze 17. stol. (otce slavného architekta stejného jména) bylo místo někdejšího opatství začleněno do zahrad později zakoupených Robertem Herrickem, představitelem města Leicesteru. Tento člověk vztyčil na místě hrobu další památník ve formě kamenného pilíře o výšce 1 metru s vyrytým nápisem „Zde leží tělo Richarda III., někdejšího krále Anglie.“ V roce 1740 byla přes území bývalého opatství vystavěna ulice a místo bylo postupně zastavěno.
Ne všichni však přijali názor, že Richardovo tělo je nenávratně ztraceno. Roku 1986 publikoval David Baldwin z Leicesterské univerzity článek, ve kterém vyjádřil názor, že Richard III. stále leží pochován v oblasti bývalého opatství. Tuto myšlenku podpořil také historik John Ashdown-Hill, který navíc poukázal na možnost, jak případné kosterní pozůstatky ověřit – už v roce 2004 se mu totiž podařilo dohledat potomky po ženské linii Richardovy sestry Anny a jejich DNA by mohlo být použito pro srovnání. Ve své knize „The Last Days of Richard III“ publikované roku 2010 poukazoval na možnost, že by se kostel mohl nacházet na severním okraji parkoviště radnice v Greyfriar.
Tato kniha inspirovala Phillipu Langley ze společnosti Richard III Society k vyvolání archeologického výzkumu, který také tato společnost zafinancovala. Tento výzkum se podařilo v roce 2012 realizovat.

Archeologové si vytyčili pět cílů, kterých by v ideálním případě chtěli dosáhnout – 1. najít pozůstatky františkánského kláštera, 2. identifikovat jednotlivé budovy kláštera, 3. identifikovat kostel uvnitř opatství, 4. uvnitř kostela rozpoznat chór, tedy místo, kde se předpokládalo, že by měl být král pohřben, 5. uvnitř chóru nalézt a identifikovat ostatky Richarda III. Bylo však od počátku zřejmé, že jsou tyto plány velmi smělé a ve skutečnosti málokdo věřil, že se může podařit dosáhnout všech pěti cílů.
Výzkum započal 25. srpna 2012. Byl vyhlouben příkop o hloubce 1, 6 metrů a délce 30 metrů, který vedl severojižním směrem napříč vytipovaným územím. Ještě téhož dne, tedy prvního dne výzkumu, byly odkryty kosterní pozůstatky nohou, které indikovaly, že zde byl narušen hrob, to samo o sobě ovšem nebylo ničím výjimečným, protože v blízkém okolí kláštera, potažmo kostela, bychom pohřby očekávali.
Během dalších dní výzkumu se postupně objevovaly další a další zdi a místnosti středověkého stáří, pozůstatky bývalého opatství. Během několika dalších dní archeologové mohli potvrdit, že se skutečně podařilo odkrýt pozůstatky hledaného kláštera a proto 31. srpna zažádali o exhumaci lidských koster, bylo však v plánu zkoumat pouze ty, které by mohly být potenciálně ostatky Richarda III – hledal se tedy muž okolo 30 let, v ideálním případně se stopami válečných zranění. 3. září britské Ministerstvo spravedlnosti vyhovuje žádosti o exhumaci a ta je provedena hned příštího dne, kdy byly vyzvednuty ostatky nebo jejich části celkem od 6 osob. V tuto dobu ale výzkum již pokročil a je tedy jasné, že kostra muže nalezená prvního dne, se nachází v prostoru klášterního kostela.
Hned následujícího dne, 5. září, se archeologům podařilo dosáhnout dalšího úspěchu – sonda v místě kostela byla rozšířena a podařilo se zjistit umístění chóru. A co víc – místo tohoto chóru odpovídalo uložení kostry, která byla odkryta 25. srpna. Tento zemřelý se rázem stal hlavním adeptem na hledaného Richarda III.! Ještě téhož dne byla rozšířena hrobová jáma a archeologové tak odkryli i zbytek těla tohoto zemřelého, ze kterého zatím znali jen spodní končetiny. Poloha těla byla neobvyklá, páteř zkroucená do tvaru S, žádné stopy po rakvi, zdálo se, že zemřelý byl pohřben velmi narychlo, spíše byl pouze vhozen do pohřební jámy.
Výzkum byl zakončen 14. září 2012. Teď zbývalo to nejdůležitější – zjistit, zda tělesné ostatky, které byly z chóru kostela v Greyfriars vyzdviženy, skutečně patří Richardu III. Jak to ale zjistit?

Nejprve bylo třeba ověřit, zda úmrtí tohoto člověka časově zapadá do doby smrti Richarda III. K tomu bylo použito datování pomocí radiokarbonové metody C14, tedy sledování rozpadu radioaktiviního uhlíku (podrobnější informace na našich stránkách zde). Výsledky ukázaly, že dotyčný zemřel v rozmezí let 1475-1530, do tohoto rozmezí tedy Richardova smrt dobře zapadá. Nemůže se ale jednat jen o králova vrstevníka? Jak lze potvrdit, že se jedná skutečně o Richarda III.?
Pomůže k tomu analýza DNA. Pokud by vědci zjistili shodu mezi DNA vytipovaného zemřelého s DNA pana Michaela Ibsena, vzdáleného potomka anglického krále, pak by mohli potvrdit, že se skutečně jedná o Richarda III. Jak je ale možné zjistit příbuznost mezi osobami vzdálenými od sebe 18 generací?
Většina naší DNA se nachází v buněčném jádře, malé množství DNA je však také v mitochondriích, malých organelech, které přeměňují chemickou energii z jídla do podoby, kterou může tělo využít. Mitochondriální DNA (mtDNA) je malá smyčka DNA, která se přenáší z matky na dítě a je tak velmi užitečná pro stopování ženské linie příbuznosti. Po mužské linii není možné tuto příbuznost sledovat, protože mitochondrie jsou v buňkách spermií zničeny v rámci oplodňovacího procesu. U přenosu z matky na dítě je však mtDNA přenesena v nezměněné podobě, dokud není tato ženská linie přerušena.

Z toho vyplývá, že Richard III. a jeho sourozenci – Edward VII. a Anna z Yorku – měli stejnou mitochondriální DNA od své matky, Cecily Neville, a tato mtDNA byla přenesena na Anniny dcery a pokračovala tak dlouho, dokud její dcery měly další dcery atd. až do dnešní doby. Pokud tedy ostatky z Greyfriars opravdu patří synovi Cecily Neville, Richardovi III., měla by souhlasit jeho mtDNA s mtDNA pana Michaela Ibsena (resp. s mtDNA, které mu předala jeho matka, která patří do oné ženské příbuzenské linie).
Jako vzorek pro odebrání mtDNA z kostry byl použit zub, testována ale byla i stehenní kost, jako záložní zdroj. Analýzy byly prováděny ve dvou laboratořích, které nezávisle na sobě potvrdily to, co si všichni tolik přáli – nalezené ostatky patří anglickému králi Richardu III.
Teď, když už byla pravost ostatků potvrzena, mohli se vědci zabývat tím, co nám mohou kosterní pozůstatky o králi povědět. Skenováním lebky a následným modelováním se například můžeme dozvědět, jak asi mohl král vypadat. Lebka sama také vykazuje stopy po zranění. Zajímavé je také sledování polohy kostry – překřížení rukou před tělem není běžným pohřebním zvykem této doby, spíše se zdá, že ruce byly možná svázány, s jistotou to však nelze prokázat. Z kostí dokážou antropologové vyčíst mnoho informací – králi bylo 32 let, byl vysoký zhruba 174 cm, trpěl silnou skoliózou. Právě toto je zajímavý detail, protože například i Shakespeare krále ve své hře popisuje jako hrbáče, zřejmě tedy oprávněně. Vzhledem k tomu, že nebyly objeveny pozůstatky rakve, oděvů ani žádné pohřební výbavy a kostra byla navíc zkroucená v nepřirozené poloze, je pravděpodobné, že s králem nebylo v době jeho pohřbu zacházeno právě uctivě. Odpovídá to také popisu anglického historika Polydora Vergila, který ve svém díle popsal, že král byl pohřben „bez pohřebních ceremonií“ (Anglica Historia, kap. XXV).
I po více než 500 letech od své smrti dokázal Richard III. přinést velká překvapení. Příběh nalezení hrobu tohoto anglického krále je směsicí velkého úsilí mnoha lidí a zároveň pořádné dávky štěstí. A může být nadějí, že i dnes archeologie přináší velké objevy a doplňuje cenné informace do bílých míst naší historie.

Autorka textu: Dorotea Wollnerová
(Ústav pro archeologii FF UK)

Zdroje:
The Discovery of Richard III. University of Leicester
The Richard III Society
Polydore Vergil: Anglica Historia