Francouzská archeologická delegace v Afghánistánu a záchrana afghánského kulturního dědictví

Chtěli bychom vám představit významný institut, jenž se téměř sto let zabývá archeologií Střední Asie a se kterým máme tu čest spolupracovat. Minulé léto dvě studentky Ústavu pro klasickou archeologii Univerzity Karlovy měly možnost nahlédnout do práce kolegů v podstatně dobrodružnějších krajinách. Řeč je o Francouzské archeologické delegaci v Afghánistánu, neboli DAFA, jež má své sídlo v samotném Kábulu. Hana Havlíková a Ginevra Palmeri se po dobu jednoho měsíce podílely na zpracování keramického materiálu z předešlých prospekcí, převážně z lokalit doby bronzové a železné. Co vše se dozvěděly během svého pobytu o práci francouzských a afghánských archeologů, se rozhodly předložit v tomto krátkém reportu.

Délégation Archéologique Française en Afghanistan byla založena roku 1922 v Kábulu na popud afghánské vlády. Na krále Amánulláha Chána zapůsobila práce Francouzů v Íránu, kde již na konci 19. století založili archeologický institut, a přál si, aby též něco podobného vzniklo v Afghánistánu. Alfred Foucher, významný znalec starověké historie této oblasti a gandhárského umění, byl tímto úkolem pověřen a stál se též prvním ředitelem institutu. Francie byla jedinou zemí, které bylo dovoleno v Afghánistánu vykonávat archeologické práce a do roku 1965 měla též nárok na 50% objevených artefaktů. Mezi lety 1943–1946 byla působnost institutu omezená kvůli 2. světové válce a 1982 byla pozastavena následkem Sovětské války v Afghánistánu. Znovu pak Francouzi přijeli až v roce 2002, po svrhnutí tálibánského režimu. Dodnes se DAFA snaží být aktivní i přes bezpečnostní rizika, která poslední roky stále přibývají, a zůstává jedinou zahraniční institucí svého druhu, která přímo sídlí v Afghánistánu.

V počátcích svého působení francouzští výzkumníci spíše hledali stopy po Alexandru Velikém a jeho armádě, avšak postupem času zjistili, že Afghánistán má mnohem více co nabídnout. Bylo objeveno mnoho zajímavých lokalit, jejichž poklady se rozhodně neomezují na dobu helénistickou. Mezi nejvýznamnější lze vyjmenovat Ai Chanúm, Balch, Bámiján, Bagram a Hadda.

Nyní se z bezpečnostních důvodů výzkumy soustřeďují v oblastech, kam je možné se dopravit letadlem či vrtulníkem. Stále probíhají práce v Bámijánu, kde se do zájmu archeologů dostala nedaleká Šár-e Gholghola, město ze 13. století, které Čingischán kompletně zdecimoval. Zato v Balchu DAFA zkoumá nejstarší dochovanou mešitu v Afghánistánu, a to ve spolupráci s Aga Khan Trust for Culture. V Heratu se naopak zabývá mladšími památkami z timurovského období. S UNESCO spolupracují na záchraně Mes Ajnaku, jehož poklady jsme v roce 2016 mohli shlédnout v rámci výstavy v Náprstkově muzeu. Další významné výzkumy se konali nedávno také v Bala Hissáru poblíž Kundúzu a v Češm-e Šafa nedaleko Balchu, kde bylo objeveno několik předachaimenovských sídlišť s keramikou, jež je velmi podobná té, co Česká archeologická expedice našla v jižním Uzbekistánu. Francouzští archeologové byli bohužel donuceni na těchto dvou lokalitách práce pozastavit, vzhledem k stupňující se bezpečnostní krizi. Veškerý archeologický materiál se dnes nachází v Kábulském muzeu a v Musée des Arts Asiatiques-Guimet v Paříži.

DAFA roku 2014 oficiálně rozšířila své působiště na celou oblast Střední Asie včetně Pákistánu a oblasti Sin-ťiangu v západní Číně. Do budoucna je plánováno mnoho projektů, výzkumy byly prozatím zahájeny v Turkmenistánu (Ulug Tepe) a v Uzbekistánu, kde probíhá spolupráce s naší expedicí v surchandarijském regionu.

Stěžejním projektem pod záštitou UNESCO a Světové banky, kterým se DAFA momentálně zabývá, je archeologická mapa Afghánistánu. Cílem je pomoct afghánské vládě rozvíjet ekonomiku a hospodářství, aniž by došlo k destrukci kulturních památek. Hlavním úkolem je zdokumentování všech lokalit, primárně těch ohrožených těžební činností, a zhodnocení jejich potenciálu. Developeři musí vše nejdříve zkonzultovat s DAFA, Ministerstvem informací a kultury a Ministerstvem důlního a naftového průmyslu. Také v případě prodeje státního pozemku je DAFA pověřena sondáží a díky tomu dochází k objevení stovek lokalit, kde se následně zahajují krátké záchranné výzkumy. A jak že vytváření takovéto archeologické mapy v praxi vypadá? V podstatě se jedná o sestavení databáze propojené s daty v GIS (Geografický informační systém). Používány jsou satelitní snímky nejvyššího možného rozlišení, komerční nebo přímo poskytnuty NATO. Základním katalogem, ze kterého výzkumníci vycházejí, se stala publikace The Archaeological Gazetteer of Afghanistan z roku 1982 od Warwicka Balla. Ta uvádí 1286 do té doby známých lokalit a objektů, včetně petroglyfů a náhodných nálezů. Vzhledem ke stáří publikace je nutné zmínit, že v dnešní době jsou bohužel některé archeologické památky již nenávratně poškozené či ztracené v důsledku válečných konfliktů, zemědělských prací či eroze. Na druhou stranu jich od zahájení projektu v roce 2013 přibylo téměř dvojnásobek, zbývá jen terénní průzkum, který je v nynější situaci ve většině případů značně obtížný. Velmi důležitou úlohou tohoto mapovacího projektu je také obeznámení místního obyvatelstva s kulturním potenciálem svého regionu. Rozvíjející urbanizace představuje velké riziko, jako ostatně všude ve světě, avšak v Afghánistánu je situace ztížená i tím, že současné zákony pro zachování kulturního dědictví zaostávají za skutečnými potřebami. V rámci projektu Světové banky a UNESCO byli pověřeni revizí legislativy dva specialisté, je však otázkou, kdy budou provedeny úpravy, vzhledem k zdlouhavému administrativnímu procesu.

Zachování kulturního dědictví v Afghánistánu je v dnešní době velice složitým úkolem i z dalších důvodů. Vzdělání je u průměrného občana nízké a dějiny se na školách nevyučují tak, jak to známe z evropského prostředí. Afghánci nemají povědomí o nějaké přesné chronologii, jsou však patřičně hrdí na svou minulost a na stáří vlastní civilizace, zvlášť pak v oblasti Bámijánu, kde bylo vynaloženo velké úsilí k ochraně slavného skalního převisu s vytesanými Buddhy. To ale stále některým nebrání v tom ničit památky a sekundárně je využívat například k těžbě hlíny. Afghánská vláda za pomocí DAFA se v posledních letech snaží rozšířit povědomí o této problematice, navíc DAFA příležitostně zaučuje a zaměstnává studenty archeologie z univerzit v Kábulu a Bámijánu a poskytuje jim možnost odcestovat do Francie za dalším vzděláním.

Vedení muzejních sbírek je také velmi obtížné. Uvedeme-li si konkrétně případ Kábulského muzea, v období sovětské války a tálibánského režimu mnoho artefaktů bylo zničeno či uloupeno, nemluvě pak o osudu katalogu, který byl nenávratně ztracen v plamenech. Tato poslední skutečnost znemožňuje rekonstrukci původního stavu sbírky, protože nikdo již nemá šanci zjistit, co vše obsahovala. Paradoxně i samotný pokus o záchranu některých sbírkových předmětů přispěl k tomuto chaosu. Artefakty byly ukryty do různých kontejnerů bez jakýchkoli záznamů a tak je jejich identifikace nyní obtížná. Cílem stále probíhajícího projektu Orientálního institutu Univerzity v Chicagu je digitální katalogizace sbírky Kábulského muzea, která je možná také díky pracovníkům DAFA a jejich publikacím, v nichž lze zpětně vystopovat původ artefaktů.

DAFA je součástí sítě 27 francouzských výzkumných institutů v zahraničí (IFRE), jež spadají pod Ministerstvo zahraničí Francie a Národní výzkumné centrum (CNRS), je však jediným, který se výhradně zabývá archeologii. Přesto nepozbyl svou politickou úlohu, neboť DAFA vznikla před zřízením francouzského velvyslanectví v Kábulu a i v současnosti je stále hlavním reprezentantem Francie v Afghánistánu. To je nejspíš možné též díky zájmům vlády prezidenta Ašrafa Ghaního, jež klade velký důraz na zachování společného kulturního a historického dědictví takto etnicky rozmanitého státu. DAFA, díky roli hlavního partnera v tomto nelehkém údělu, rozhodně zaujímá výsadní místo i v diplomatických sférách.

Autorky textu a fotografií: Ginevra Palmeri (palmerig [at] seznam.cz) a Hana Havlíková (hana.marie.havlik [at] gmail.com), FF UK, Ústav pro klasickou archeologii.