C’est notre histoire. Premières Nations et Inuit du XXIe siècle – aneb seznamte se s indiánskou archeologií

Plánujete dovolenou za oceánem? A je vaším cílem Kanada? Nepropásněte příležitost seznámit se s místní indiánskou archeologií! S Archeologií na dosah jsme se vydali do Quebecu a zdejšího Le musée de la civilisation de Québec, abychom Vám toto zajímavé a na evropské poměry netypické téma přiblížili.

Quebecké Muzeum civilizace se nachází téměř na břehu řeky Sv. Vavřince poblíž přístavu na okraji historického centra. Budova muzea je zcela nepřehlédnutelná, její extravagantní, ovšem nikoli rušivý vzhled a skleněná věž jsou dobře rozpoznatelné již z dálky. V podobném duchu je zařízen i vnitřek muzea a jeho expozice. Výjimkou není ani výstava C’est notre histoire. Premières Nations et Inuit du XXIe siècle (Anglický název výstavy: This is Our Story: First Nations and Inuit in the 21st Century, do češtiny možné přeložit jako „Toto je náš příběh: První národy a Inuité ve 21. století“), která efektivně a za použití nejmodernějších technologií spojuje soudobý i tradiční náhled na současnou i minulou indiánskou společnost s jejími vnitřními i vnějšími vztahy s okolním světem, touhami, obavami a vírou. Výstava se soustřeďuje na 11 indiánských kmenů žijících odpradávna na území dnešní kanadské provincie Quebec. Návštěvníci zde mají možnost bližšího seznámení s jejich stylem života, duchovní i materiální kulturou a problémy jak z minulosti, tak i ze současnosti.

Vyprávění celého příběhu tzv. Premières Nations et Inuit, tedy původních indiánských národů a Inuitů, je zprostředkováno skrze představení více než 400 předmětů z různých období indiánské historie (od těch nejstarších až po dnešní, které se stále užívají), velkoformátové audiovizuální projekce s výjevy z přírody a denního života místních kmenů, informační panely o jednotlivých kmenech s dotykovými obrazovkami a několik stanovišť s možnostmi poslechu výpravné indiánské poezie namluvené mladou spisovatelkou Naomi Fontaine pocházející z komunity Inuitů z rezervace Uashat v severním Québecu. Atmosféru také dokreslují nejrůznější umělecké předměty současných indiánských umělců. Výstava je pak rozdělena na pět tématických celků, které se věnují indiánským a inuitským kořenům (Nos racines - paléohistoire et histoire; Naše kořeny - prehistorie a historie), časům kolonizace (La grande tourmente – La colonisation; Kolonizace – Období zmatku) a dekolonizace (La décolonisation – La guérison; Dekolonizace – Období hojení se) , současnosti (Ce que nous sommes aujourd'hui - La réserve, nos communautés; Kdo jsme dnes – Rezervace a naše komunity), budoucnosti a snům současných kmenů (De quoi rêve-t-on pour l'avenir?; Jaké máme sny o budoucnosti?).

V sekci věnované počátkům zdejších kultur se návštěvník může setkat s artefakty od stáří více než 8 000 let před naším letopočtem až po období 15. a 16. století, tedy po postupném příchodu osadníků po roce 1497, kdy byla objevena Kanada během výzkumné plavby Johna Cabota. K vidění jsou zde předměty ze štípané, kostěné a parohové industrie, dřeva, kůží a dalších organických materiálů, které se ve zdejším často zamokřeném prostředí velmi dobře zachovávají. Jedná se o malé ukázky indiánských a inuitských zbraní (čepelky, nože, oštěpy a hroty šípů), nádob a dalších věcí denní potřeby (hřebeny, jehlice, dětské hračky apod.), oblečení a obuv (vhodné na léto i na zimu z textilií, kůže a kožešin, často bohatě zdobené), šperky (např. náhrdelníky z korálků, mušlí, kostí, zubů a peří) a kultovní předměty (lapače snů, rituální sošky, dýmky, aj.). Sbírku doplňuje také kolekce sněžnic nejrůznějšího stáří a kanoe typu rabaska vyrobená z březové kůry o délce 11 m.

Sekce zabývající se dynamickým obdobím kolonizace Kanady, které bývá často nazýváno také jako období zmatku, trvalo až téměř do počátků 20. století. Tato část výstavy se pokouší popsat vztahy mezi původním obyvatelstvem a nově příchozími osadníky z Evropy, většinou z Francie a Velké Británie. V tomto složitém období přicházeli nejen osadníci, ale od 17. století i misionáři, kteří se pokoušeli místní obyvatelstvo obrátit na křesťanskou víru. U mnoha kmenů uspěli, nicméně mnohdy byl tento úspěch pouze částečným, neboť v důsledku absolutní uzavřenosti evropských přistěhovaleckých komunit po odchodu misionářů nedocházelo příliš často k potřebnému rozšiřování důležitých informací a zvyků. Indiánské komunity pak chápaly mnoho věcí odlišným způsobem a křesťanství si tak přizpůsobovali vlastním potřebám. Z tohoto období „raného křesťanství“ lze spatřit mnoho zajímavých artefaktů, včetně výbav prvních kostelů a různých tiskovin, např. učebnice katechismu pro děti z kmene Mi'kmaq (etnikum dříve obývající ústí řeky Sv. Vavřince, Nové Skotsko a část amerického státu Maine).

Období kolonizace bývá také často charakterizováno jako období obchodních kontaktů mezi nově příchozími Evropany, indiánskými i inuitskými kmeny. Směňovaly se především kožešiny a železné nástroje (hlavně zbraně), které byly až do příchodu Evropanů místnímu obyvatelstvu neznámé. Vlastnictví železných nástrojů umožňovalo místním kmenům mít zásadní výhodu nad těmi, které s přistěhovalci z různých důvodů neobchodovaly. Tomuto druhu kontaktů se dařilo zejména v 17. a 18. století, kdy mezi sebou kmeny zakládaly různé aliance. Nově získané nástroje se totiž dobře uplatňovaly nejen při běžné každodenní práci, ale také jako zastrašovací nástroj proti konkurenčním kmenovým svazům. V expozici jich lze několik spatřit, od nejrůznějších druhů nožů, seker a dalšího pracovního či loveckého vybavení. Návštěvník tak má cennou možnost porovnat na dotek kvalitu a vzhled různých kožešin, které tvořily častou protihodnotu železných nástrojů. Vystaveny jsou zde kůže z jelena, losa a tuleně, velice oblíbené však byly i bobří kožešiny, které do Kanady vylákaly mnoho evropských obchodníků.

Následné klidnější období dekolonizace 20. století, nazýváno také jako doba hojení, bylo ve znamení zlepšujících se vztahů původního obyvatelstva s potomky evropských přistěhovalců. K tomuto stavu přispělo zejména přijetí nejrůznějších opatření (např. United Nations' Declaration on the Rights of Indigenous Peoples z r. 2007) a celkové vylepšení životní úrovně pro indiánské kmeny žijící v rezervacích. Expozice, věnující se tomuto období, návštěvníky seznamuje se současným stylem odívání (oblečení, pokrývky hlavy, obuv), životem v rezervacích (bydlení, obživa, apod.) a duchovním životem (ukázky bubnů a dýmek). Zvláštní pozornost je věnována dětem a jejich hračkám, dospívání a vzdělávání.
Poslední část výstavy se oproti tradičním modelům známým z jiných muzeí věnuje indiánské budoucnosti. Na jedenácti dotykových panelech lze shlédnout videa s rozhovory o snech jednotlivých členů indiánských kmenů žijících na území province Quebec. Na každém z panelů, z nichž každý představuje jeden kmen, si také lze přečíst i mnoho dalších faktů týkajících se jejich často velmi odlišných životů. Jedná se o kmeny Inuitů, Huronů - Wendetů, Mohawků, Naskapiů, Abenakiů, Mi’kmaqů, indiánů kmene Innus, Criscrees, Atikamekw a Algonquinů.

Ačkoli se vztahy mezi původním a současným obyvatelstvem Kanady viditelně lepší, a to především v posledních letech, ani dnes nejsou zcela bez poskvrny. Příslušníci indiánských kmenů žijících v rezervacích požívají některé výhody, o kterých si ostatní obyvatelé Kanady mohou nechat jenom snít, a tudíž jsou terčem všeobecné nelibosti (např. povolení celoročního lovu lososů). Naproti tomu indiánská území jsou stále pod tlakem na první pohled nenápadných pokusů o jejich zmenšování. Dalším problémem je častá ignorace indiánských hodnot. Do tohoto místy spadá i komunikace s muzejními institucemi a archeology, kteří ne vždy berou plně na vědomí, že jednají se stále „živou kulturou“. Převážně se jedná o nakládání s ostatky indiánů z nejrůznějších kmenů, u kterých lze vystopovat jejich původ. V takovém případě současní příbuzní ostře kritizují postupy archeologů i muzejníků a dožadují se vrácení ostatků předků na místa, kde byli původně pohřbeni, aby jejich duše mohly nalézt zasloužený klid. V posledních letech se však tento postup pomalu stává pro místní archeology standardem a je tak snadnější navázat s místními kmeny kontakt.

Tento jev je velmi důležitý zvláště pro studium období před příchodem prvních kolonizátorů, která stále nejsou úplně prozkoumaná. Mnoho předmětů, zvláště duchovního charakteru, nezměnilo totiž i přes stovky let příliš svůj vzhled a funkci (jak je poznat u vystavených předmětů v expozici) a s pomocí i dnešních indiánů, kteří stále vyznávají tradiční hodnoty a životní styl svých předků, je lze stále poměrně spolehlivě identifikovat. Tímto způsobem již bylo vyvráceno mnoho teorií badatelů, kteří se s původními obyvateli nepokoušeli příliš komunikovat. Pozitivnímu získávání dat napomáhá mimo jiné i fakt, že archeologie postupem času přilákala mnoho potomků zdejších indiánů, kteří tak mají ke svým lidem mnohem snazší cestu.

Výstavu C’est notre histoire. Premières Nations et Inuit du XXIe siècle lze doporučit všem, které zajímá problematika původního obyvatelstva Severní Ameriky a všem nadšencům do archeologie, etnologie, antropologie a dalších příbuzných věd. Tento ojedinělý projekt dokonale spojuje více vědních oborů, neboť snad poprvé v historii Kanady byla vytvořena stálá expozice za přítomnosti nejen vědců, ale i představitelů všech zmíněných kmenů. Za zmínku ovšem stojí i další expozice Muzea civilizace, které se věnují dalším kapitolám kanadské historie a příležitostně i evropské. Samotné město Quebec opravdu stojí rovněž za návštěvu, zejména místní staré město a pevnost, neboť v celé Kanadě nenajdete místo, které by bylo podobnější těm evropským.

 

Autorka textu: Martina Smetánková
(Ústav pro archeologii FF UK)

Zdroje informací a obrázků:
Musées de la Civilisation
La Fabrique Culturelle
Skyrock
La Presse

Štítky: 

Komentáře

Přidat komentář