Barevné tajemství rostlin aneb reportáž z posledního výtvarného ateliéru

Lidé v minulosti dělali pro získání žádaných barev věci, nad kterými zůstává dnešním syntetickým barvířům rozum stát. Sbíraly a nařezávaly se mušle, které ronily slzy purpuru, krávy se vykrmovaly listím mangrove a poté se odchytávala jejich sytě žlutá moč, moč se ostatně také sbírala v římských městech a nechávala odstát týdny na slunci, aby se díky kvasícímu procesu dalo získat luxusní modré barvivo…není divu, že některé odstíny byly vyhrazeny jen pro nejvyšší vrstvy a žárlivě střežena jejich výroba či používání. Málokdo z nás dnes ví, že při procházce lesem nebo jednoduše při okopávání záhonu narazí na spoustu druhů rostlin, které poskytují barviva a byly používany po staletí, ne-li tisíciletí.

Se semínky barvířských rostlin se setkáváme v archeologických nalezištích od doby kamenné – přesněji od neolitu, kdy byly nalezeny ve švýcarských nákolních osadách semínka rýtu barvířského (Reseda Luteola), který poskytuje odstíny žluté a zelené. Rozkvět barvířského řemesla je tradičně připisován do doby bronzové, kdy je také masově používána ovčí vlna a ta jak je známo, oproti rostlinným textilním materiálům, přijímá barviva daleko ochotněji. Jak asi vypadaly všechny ty oděvy v pravěku? Jaké byly oblíbené barevné kombinace? Bohužel samotné nálezy tkanin z dob dávno minulých na první pohled o těchto otázkách mlčí…ovšem při pohledu bližším a za pomoci šikovných chemiků začínají postupně promlouvat. Víme tak, že oblíbené byly všechny odstíny žluté, zelené, červené i modré. Pravěk tedy nebyl šedý, nahnědlý, ale hýřil barvami…lidé jsou pořád stejní, rádi se zdobí a odlišují.

V posledním výtvarném ateliéru z cyklu „Archeologie na dosah: inspirace pravěkem“ jsme tedy pod vedením zkušené barvířky Věry Bidlové z Botanické zahrady hlavního města Prahy měli možnost zakusit, jaké bylo být pravěkým kouzelníkem a z rostlin vyčarovat množství barevných odstínů. Asi největším překvapením byly lázně ze světlice barvířské (Carthamus tinctorius L.), která za studena dávala nejprve sytě žluté barvivo a ve druhé lázni se změnila barva na krásně výrazně růžový odstín. Nikdo z účastníků nevěřil, že taková barva není dílem chemického inženýrství, ale rostliny, která svým vzezřením nejvíce připomíná bodlák! Čas utíkal snad rychleji než jindy, hrnce s barvícími nálevy bublaly na vařičích a byl čas skončit…tímto kurzem také skončil celý cyklus výtvarných ateliérů.

Prošli jsme postupně za tři roky celý pravěký svět Evropy a blízkého Východu – vyzkoušeli si prastaré techniky enkaustiky, vaječné tempery, mozaiky, hrnčířství i s výpalem, koroplastiku a barvířství. Věřím, že stejně jako poslední kurz tento víkend byly i ty předchozí pro jeho účastníky inspirací a že si, stejně jako my pořádající, tento společně strávený čas užili!

Děkujeme vám všem! :-)

Autorka textu: Kristýna Urbanová
(Národní muzeum)

Více se dozvíte v naší fotogalerii (foto V. Mikešová):