Archeologický výzkumný projekt v Bulharsku - novinky po třech letech

Před několika lety jsme pro vás připravili reportáž o archeologickém projektu, který probíhá na území dnešního Bulharska pod vedením mladých českých archeologů (http://www.archeologienadosah.cz/clanky/mladi-cesti-vedci-rozjeli-unikatni-vyzkumny-projekt-v-bulharsku). Čas pokročil a po třech intenzivních sezónách je již možné předběžně zrekapitulovat výsledky dosavadního výzkumu.

Jen pro letmé připomenutí toho, jak to vše začalo. V roce 2014 vznikl nový výzkumný projekt skrývající se pod tajemným názvem – SEP (Stroyno Excavation Project), tedy archeologický výzkum římského vicu (tj. venkovského osídlení) v současnosti nesoucího moderní název blízké vesnice Strojno, nacházející se v jihovýchodním Bulharsku, v římské provincii Thrákie (Obr. 1). Hlavním cílem projektu bylo podchytit charakter celého sídliště, určit jeho dataci a prozkoumat jeho architekturu. Několik let výzkumů však přineslo řadu dalších pozoruhodných objevů, z nichž některé předčily i původní očekávání celého týmu.

Co všechno se našlo na lokalitě, a hlavně jak probíhal samotný projekt, o tom se již dozvíte v našem rozhovoru s vedoucími projektu, Petrou Tušlovou a Barborou Weissovou.

Tak jen pro celkovou rekapitulaci: proč jste se rozhodly pro tak „dobrodružný“ podnik jako je archeologický výzkum v Bulharsku?

Petra: S Bárou jsme se potkaly na Ústavním výzkumu v Bulharsku v roce 2008. Od té doby jsme se do Bulharska několikrát ročně vracely, a to postupně i v rámci různých jiných výzkumů a poznávacích cest. Bulharsko a jeho často nepoznané archeologické dědictví nás natolik okouzlilo, že jsme zde trávily více a více času, ze kterého postupně vznikly různé spolupráce s místními institucemi. Nakonec jsme zakotvily v Jambolském regionu, kam se již roky vracíme. Výzkum s místním muzeem byl tak dalším přirozeným krokem v naší dlouholeté spolupráci.   

Jak je vidět, máte s bulharskou archeologií poměrně bohaté zkušenosti. Jak probíhala volba samotné lokality?

Bára: O lokalitě i o jejím potenciálu se dlouho vědělo. Současně se ale také vědělo, že je systematicky vykrádána zloději. I z tohoto důvodu vznikl podnět z Bulharské strany najít pomoc při jejím zkoumání dříve, než bude zcela zničena. Této možnosti jsme se ujaly my a s finanční podporou Karlovy Univerzity začaly v roce 2014 její výzkum.

Když už byla vize budoucího výzkumu připravena a lokalita byla zvolena, tak jste musely sestavit základní tým. Jak to probíhalo a co je na vašem týmu tak zajímavé?

Petra: Tím, že se od začátku jednalo o Univerzitní projekt, byli do týmu přizvání zejména studenti Ústavu pro klasickou archeologii FF UK. Byl to mladý tým, ve kterém se postupně vystřídalo na 20 studentů od bakalářů až po doktorandy. Mnozí s projektem „vyrostli“ a vraceli se každý rok. Někteří z nich se ujali části materiálu, který si během tří let osvojili, a teď ho připravují k publikaci. Další se zdokonalili v dokumentaci natolik, že dostali na starosti mladší studenty, aby jim předali své nově nabité znalosti.
Současně jsme navázaly spolupráci s odborníky a jinými institucemi jak v Čechách – s Národním Muzeem a s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze, tak v zahraničí – se Slovenskou Technickou Univerzitou v Bratislavě, s University College v Londýně a s Universitou v Sheffieldě.
Ve výsledku doufáme, že se nám podaří nakombinovat nadšení mladých archeologů a zkušených odborníků. Zatím se nám to, myslím, daří (Obr. 2) .

Když už jsem u samotné realizace výzkumu, jak tento výzkum probíhal? Určitě jste musely čelit i nějakým nesnázím, jaké to byly?

Bára: Každý výzkum přináší své výzvy. Strojno jich mělo nepočítaně. Například jsme měli na archeologické bázi štěnice, a trvalo celé dvě sezóny, než jsme přišli na to, co nás to v noci nenechá spát. Druhý rok výzkumu jsme zase měli porouchané auto a zasekli jsme se už na Slovenských hranicích, kde jsme ho nenastartovali. Stejný rok jsme stavěli most přes řeku, když byla rozvodněná, abychom se na lokalitu vůbec dostali a ve chvíli, kdy jsme suchou nohou přešli, řeka klesla… Do toho byla spousta každodenního potýkání se s prací, která přinášela různé drobné i větší výzvy a myslím, že jsme si každý v určitou chvíli sáhli na dno – a to jak fyzicky, tak i psychicky. Archeologická práce dokáže být nesmírně vyčerpávající; přes den je člověk dělníkem kopajícím krumpáčem a házejícím lopatou, ale současně i dokumentátorem nálezů a archeologických situací, po večerech pak kresličem a fotografem, má na starosti vyplňování různých tabulek, databází, zálohování dat a sepisování výsledků. Pramení to z charakteru zahraničních výzkumů, kdy je třeba vše hned zpracovat, neboť co neuděláte, to jednoduše ani nemáte. Žádný materiál nelze totiž ze země vyvézt.

Klasický dotaz: jaké jsou podle vás nejpozoruhodnější nálezy z celých třech sezón?

Petra: Podařilo se nám vykopat základy obytného domu a získat tedy určitou představu o Thrácké venkovské architektuře (Obr. 3). Obdobné struktury jsme pak nacházeli i v dírách po zlodějích rozmístěných po ploše celé lokality a tak můžeme předpokládat, že architektura sídliště vypadala obdobně jako námi prozkoumaná struktura. Skutečně pozoruhodné nálezy ale přinesla zejména povrchová prospekce lokality, v rámci které jsme v severní části sídliště našli dříky, patky a hlavice mramorových sloupů. V této části proto předpokládáme existenci monumentálnější architektury. Co je ale ještě pozoruhodnější, ve stejné části lokality jsme našli i sklářskou dílnu. Na jedné hromadě ležely zloději vykopané kusy surového skla i odpadu z jeho tavby. Jedná se o unikátní objev první potvrzené výrobny skleněných předmětů v jihovýchodním Bulharsku!
Nicméně k tomu máme i pár zajímavých drobných nálezů, včetně terakotové destičky s vyobrazením bohyně v chrámu na jedné straně a před výpalem vyrytým řeckým osobním jménem na straně druhé. Jedná se pravděpodobně o dedikaci tohoto konkrétního člověka do chrámu zobrazeného božstva.  Našli jsme i kus reliéfu tzv. Thráckého jezdce, který byl zakomponovaný do základů domu, importované terakotové lampy z Korintu, nebo mramorovou hlavičku boha Asklépia.  

Jaký má/bude mít tenhle projekt pro archeologii význam? A to se ptám nejen z hlediska regionální archeologie, ale v širším kontextu.

Bára: Strojno je jedno z prvních venkovských osídlení (již zmiňovaný vicus), zkoumané v římské provincii Thrákie. V této chvíli jsou všechna naše zjištění v podstatě nová a tím pádem i zajímavá. Rády bychom proto lokalitu i veškeré nálezy dobře publikovaly, abychom je mohly dát k dispozici dalším badatelům pro porovnání s jejich nálezy a snad je tím také motivovaly k publikaci obdobných lokalit, které bývají často opomíjeny. Současně bychom rády poukázali na to, že sídliště vykrádaná zloději – a že jich je všude po světě většina – jsou stále perspektivní k výzkumu a je třeba se zaměřit i na ně, dokud ještě mají co vydat. 

A konečně poslední otázka: jaké jsou další plány? Budete mít v budoucnu chuť se do těchto míst vrátit?

Petra: Výzkum vloni skončil, bude proto třeba dodělat veškerou dokumentaci a pracovat na finální publikaci. Ráda bych, abychom zodpovědně dodělaly jeden výzkum, než začneme další. Naši bulharští kolegové jsou k budoucí spolupráci nakloněni, pro nás to ale znamená zajistit financování a vytvořit nový tým, neboť ten dosavadní odrůstá a postupně se rozprchne. Nicméně, kde je vůle, tam je i cesta, a nic z toho není opravdovou překážkou. Mám za ty roky Bulharsko nesmírně ráda, a nedokážu si již představit, že bych se tam pravidelně nevracela. Myslím si tedy, že se do roka začnu shánět po možnostech, jak se vrátit.

Bára: Pro mě v sobě Bulharsko zosobňuje nejen krásnou krajinu plnou doposud neprozkoumaných památek, ale také oblast, která potřebuje pomoct. Vykradači lokalit dokáží ročně zničit nepočítaně nalezišť. Naše aktivity v Bulharsku, byť mnohdy velmi náročné a dalo by se říct ve svém měřítku v podstatě zanedbatelné, přece jen směřují k záchraně důležitých informací, které by byly jinak navěky ztraceny. Vzhledem k této motivaci se plánuji vracet kdykoli to bude jen trochu možné.

Rozhovor pro Český rozhlas Planetárium z 3. 12. 2016

Autorky textu: Viktoria Čisťaková (NM), Petra Tušlová (Ústav pro klasickou archeologii FF UK), Barbora Weissová (Ústav pro klasickou archeologii FF UK)

Další fotografie nálezů a dokumentace z výzkumu ve fotogalerii: