Alkohol v pravěku

Společné pití
Na pravěké předchůdce dnešních alkoholických nápojů lze v odborné literatuře narazit poměrně často v kontextu institucí různých svátků, slavností, přechodových rituálů a pohřebních banketů či kolektivního jídla. „Archeologie žízně“ se stala dokonce tématem habilitační přednášky profesora archeologie Jana Bouzka. Společné pití alkoholických nápojů, především dospělými muži, tvořilo od pradávna jakýsi základ rituálu upevňování společenství a bylo sociálním symbolem tzv. patriarchální společnosti. Už od staršího období pravěku, kde je např. kolektivní pití předpokládáno nejméně od eneolitu, se v keramickém inventáři objevují i charakteristické tvary picích nádob. Depoty s významným zastoupením picích nádobek, u nás zejména ze střední doby bronzové, jsou dávány do souvislosti s libačními obřady, které souvisejí např. s uzavíráním nevypověditelných smluv nebo neodvolatelných nadosobních závazků vyplývajících ze závažných komunitních rozhodnutí. Kromě picích nádobek a celých servisů však lze najít také konkrétní doklady pravěkých destilačních zařízení.

Jídlo a pití pro živé k oslavě mrtvých
Zvláště u pohřebních rituálů pomáhá pití alkoholizovaných nápojů překonat hranici mezi etapami rituálu. Konzumace masa a alkoholu byla jistě jejich základním prvkem. Za jejich indicie jsou obvykle považovány nálezy významného množství zvířecích kostí a velkého množství nádob určitého druhového složení, v zahraničních nálezech jsou uváděny např. nádoby na pití, vinné amfory, zlomky cedníků na víno, háčky na maso. Mimo naše prostředí je zdůrazňována zejména konzumace vína, doložená výskytem typických vinných amfor a bronzových cedníků. Tyto situace však patří k těm, které je nutno důkladně analyzovat, protože v některých případech mohlo jít o méně obvyklou, avšak reálnou profánní funkci.

Cedníky, destilační přístroje, obří hrnce a picí nádobky
Cedníky. Za nádobky užívané při výrobě vína jsou považovány např. některé typy cedníků (obr. 1). Poukazuje se i na užívání cedníků v důsledku kontaktů se Středomořím, což platí zejména u tvarů souvisejících s odstraňováním nečistot z konzumovaných tekutin. Odstraňovaly se zejména zbytky bylin, se kterými bylo víno kořeněno, a u mladého vína se takto odstraňovaly pozůstatky kvasného procesu. Nálezy ze středomořského prostředí ukazují zejména na využití cedníků při pití vína a piva. Typické jsou tzv. beer-jugs, které jsou vybaveny keramickými sítky a přes ustálený název byly používány jak při konzumaci piva, tak vína. K cezení vína pak sloužily i speciální dekantéry s keramickým sítkem před výlevkou. V oblastech, kde se vinná réva nevyskytovala, lze předpokládat cezení kvašených nápojů z jiných plodů, čemuž odpovídá např. i zvýšený výskyt cedníků u tzv. pohárových kultur.

Destilační přístroje 
Už od eneolitu se objevují zlomky keramických tvarů, interpretované jako součásti destilačně-extrakčních přístrojů. Horní a střední část takového přístroje byla nalezena na známé pravěké lokalitě Nitrianský Hrádok (obr. 5). Pochází asi z 3. tisíciletí př. Kr. a je dle autorů funkčně příbuzný s mezopotamským destilačním přístrojem ze 4. tisíciletí př. Kr., z něhož byla naopak nalezena jen spodní část. U slovenského nálezu se zachovala miska, z jejíhož středu se zvedá dutý komolý kužel s děrovanou základnou propojenou s otvorem na jeho vrcholu (obr. 3). Dále se dochoval poklop s hlubokou rytou výzdobou, která zvětšovala jeho chladící povrch. Poklop má také děrovanou základnu a otvor uprostřed, sloužící k jeho nasazení na onen dutý komolý kužel (obr. 2). Funkčně odpovídá také nádobě zvané „či kuo“ užívané doposud v jižní Číně k vaření jídel pomocí vysrážené páry. Ta funguje tak, že pára z dolní zahřívané nádoby vystupuje dutým kuželem do horní nádoby, kde kondenzuje v okrouhlé obrubě, do které jsou uloženy potraviny určené k vaření (obr. 4). V případě výroby alkoholu se předpokládá, že do poklopu s děrovanou základnou se umístí jeho středním otvorem rozdrcené rostliny, látky minerálního nebo živočišného původu a poklop se nasadí na střední část, tj. misku s kuželem. Dolní část se naplní zčásti vodou nebo jinou extrakční tekutinou, a když ji zahříváme, vznikající pára proniká kuželem do horní části poklopu, kde kondenzuje. Část par kondenzuje i na extrahované látce a na děrované části poklopu. Extrakt prokapává do střední části do misky. Do dutiny komolého kužele mohly být také umístěny aromatické látky, které by pak absorboval kondenzát vznikající na stěnách poklopu a odkapávající do misky.

Další nález miskovité části destilačního přístroje s dutým kuželem uprostřed pochází ze Slovenska z lokality Vrbové a jiný z Abrahámu. Všechny nálezy jsou datovány do období bolerázské skupiny. Podobný přístroj objevil kdysi i Heinrich Schliemann v Tróji, ale vzhledem k tomu, že byl o tisíc let mladší, byl již inovovaný. Technické zlepšení spočívalo v opatření pláště kužele četnými otvory.

Picí nádobky
Speciální picí nádoby – džbánky, amfory, poháry a misky - měly v různých vývojových fázích pravěké společnosti různou podobu. Bezuché poháry pohárových eneolitických kultur jsou objemné a nepotřebují dolévání. Až do konce doby bronzové mají menší picí nádoby ucha, takže každý si ze společné velké nádoby mohl nabírat sám podle potřeby. Halštatská aristokracie se zřejmě již dávala obsluhovat – ploché picí nádoby neumožňovaly pohodlně čerpat a asi by nebyly vhodné ani k delšímu nošení. Bezuché picí nádobky - misky pokračují také v laténu. Pozdější římské bronzové picí soubory, nalézané v hrobech, jsou již vysloveně sociálním symbolem vrchní sociální vrstvy. Nálezy velkých souborů picích nádob (depoty) ukazují na konzumaci stimulačních nápojů při libačních obřadech.

Velké zásobnice
Protože i počátky výroby piva jsou často kladeny již do období neolitu, resp. současně s počátky pěstování obilí, lze tuto funkci uvažovat rovněž u cedníků v neolitických souborech, i když, vzhledem k jejich nízkému zastoupení, měly jistě své paralely v předmětech z organického materiálu. S výrobou piva bývají spojovány také velké silnostěnné nádoby (zásobnice) s velkým objemem 100-200 litrů i více. Funkcí těchto nádob již na sklonku doby bronzové se u nás zabýval Lubor Smejtek, který se přiklání k pravděpodobnému využití při výrobě piva. Příprava trvala podle etnologických paralel asi 10 dnů a byla doménou žen. Důležitým poznatkem je, že nápoj byl určen pro krátkodobou spotřebu v průběhu 24 hodin, což by odpovídalo rychlé kolektivní spotřebě při banketu, kdy je uváděna možnost konzumace nízkostupňového piva jedincem v objemu 10- 20 l. Starověcí Sumerové a Egypťané pili také především pivo a vařili ho naopak daleko hustší než dnes. Oblibu piva dokládá rovněž mytologie – např. keltští bohové dokonce museli pít pravidelně pivo, jinak by přišli o své mládí a o svou moc. Nedostatek nízkoobjemových tvarů nádob v keramických souborech je dobře vysvětlitelný i pitím z velikých nádob pomocí stébel rákosu. Méně početné soubory keramiky tak neznamenají nutně menší počet účastníků akce, neboť objem velkých nádob naznačuje jejich službu více osobám.

Autorka: Jarmila Valentová
(Národní muzeum)

Literatura:
Adam, A.-M. 2002: Les passoires dans le monde celtique: formes, origine, usage. In: P. Méniel – B. Lambot eds., Repas des vivants et nourriture pour les morts en Gaule. Actes du XXVe colloque l’AFEAF, Charleville– Mézie`res 24–27 mai 2001. Bulletin de la Société Archéologique Champenoise, n°16, Reims,143–156.

Bouzek, J. 1997: Žízeň, mužský svaz, družinictví a pití bez obsluhy či s obsluhou? Archeologické rozhledy 49, 323 – 326. 

Bouzek, J. – Sklenář, K. 1987: Jáma středobronzové mohylové kultury v Horních Počaplech, okr. Mělník. Archeologické rozhledy 39, 23-39.

Deffressigne-Tikonoff S. – Auxiette G. 2002: Réalité domestique ou symbolique du banquet? Les rejets d´une fosse dépotoir á ennery „Landrevenne“ (Moselle). Bulletin de la Société Archéologique Champenoise 1. Repas des vivants et nourriture pour les morts en Gaule. Actes du XXVe colloque international de l´Association Francaise pour l´ Etude de l´Age du Fer Charleville – Méziéres 24 -27 mai 2001, 231 – 246.

Meylan-Krause M.-F. - Morel J. 2007: Avenches/Aventicum (canton de Vaud,Suisse):Deux fosses laténiennes (80-50/40 AV.J.-C.) á caractére funéraire? In: L‘ age du Fer dans l´arc jurassien et ses marges. Depots, lieux sacrés et territorialité a l´age du Fer. Actes du XXIXe colloque de l‘ AFEAF; Bienne,5-8 mai 2005,volume 1. Besancon: Presses universitaires de Franche-Comté, 263-278.

Poux, M. 2002: Ľ archéologie du festin en gaule préromaine acquis, méthodologie et perspectives. Repas des vivants et nourriture pour les morts en Gaule. Actes du XXVe colloque international de ľ AFEAF, Charleville-Mézières 24-27 mai 2001, Bulletin de la Société Archéologique Champenoise 16, 345 – 374.

Ryšánek, J, - Václavů, V. 1990: Destilačně-extrakční přístroj ze Šuran-Nitrianského Hrádku. Archeologické rozhledy 42, 63- 72.

Ryšánek, J. 1993: Extrakční přístroj z Tróje. Archeologické rozhledy 45, 127 -133.

Smejtek, L. 2000: K funkci velkých zásobnic ze sklonku doby bronzové. In: P. Čech – M. Dobeš edd., Sborník Miroslavu Buchvaldkovi, Most, 233–237.

Vencl, S. 1994: Archeologie žízně. Archeologické rozhledy 46, 283-305 (tam veškerá literatura). 

Vencl, S. - Zadák, J. 2010: Keramický depot mohylové kultury střední doby bronzové z Prahy 9 – Běchovic. Archeologické rozhledy 62, 211 – 258.

Yeomans, S. 2009: Israel: An Archaeological Journey, http://www.bib-arch.org/e-books/pdf/israel.pdf (24.10.2011)