Stary lud w Dešnje

Jako titulek k následujícímu tipu na výlet jsem si dovolil použít dolní lužickou srbštinu místo češtiny – přesto však doufám, že význam Starý lid v Dešně (Dissenu) český čtenář pochopí. Stary lud je totiž jméno malého archeoskansenu, který je součástí Vlastivědného musea v Dissenu (Heimatmuseum Dissen či Domowniski muzej Dešno). Skansen i museum se nachází ve vesnici Dissen (Dešno), která je částí obce Dissen-Striesow (Dešno-Strjažow) vzdálené nějakých 8 km od Chotěbuzi (Cottbus/Chóśebuz), centra Dolní Lužice. Než Vás však pozvu do samotného skansenu, seznámím Vás trochu se samotným Dissenem. Dissen je doložen od r. 1449, archeologické nálezy však dokládají osídlení už v 6. stol. po Kr. Zvláštností této vsi je fakt, že se zde do dnešních dnů dochovala dolní lužická srbština, tu dnes používá necelých 75% obyvatel. Kromě dochování vážně ohroženého dolnolužického jazyka může tato víska nabídnout i další zajímavosti – kromě skansenu je zde zajímané vlastivědné museum, které ukazuje mnoho zajímavých exponátů spojených se životem v Dolní Lužici a s lužickosrbskými pohádkami, dále je zde evangelický kostel z r. 1776 a starý hostinec Serbski dwór.

Z pohledu archeologa je však mnohem zajímavější právě zmiňovaný skansen pojmenovaný Stary lud. Skansen se nachází na pozemku za evangelickým kostelem, jde o rekonstrukci raněstředověké slovanské vesnice. Ve skansenu je k vidění 5 slovanských polozemnic, které jsou postaveny na základě archeologických nálezů raného středověku z Lužice. Podoba dissenských polozemnic je však rekonstruována na základě analogií slovanských domů v širším regionu střední Evropy. Domy jsou navzájem spojeny cestami, buď prostou stezkou vysypanou pískem či dřevěným chodníčkem. Jednotlivé domy představují příbytky řemeslníků – hrnčíře, kováře, tkalce apod. Příbytky zmíněných řemeslníků zde však nejsou samoúčelně – v prostoru skansenu bývají totiž k vidění i samotná řemesla – výroba keramiky, barvení vláken přírodními barvami, kovářství, řezbářství… Pojetí archeoskansenu je založeno na presentaci slovanské minulosti Lužice, tedy území obývaného kmeny Srbů, Milčanů a Lužičanů.

V prostoru skansenu i vlastivědného musea se konají rozličné akce pro veřejnost, které mají představit život v Lužici zhruba před 1000 lety. Již desátým rokem se zde na jaře koná raněstředověký festival Stary lud, podle kterého dostal celý archeoskansen jméno. V tuto dobu je skansen oživen účastníky festivalu oděnými do rekonstrukcí raněstředověkých oděvů, účastníci festivalu však nejsou jen z Německa, ale pravidelně jezdí i Češi či Poláci. Celý prostor skansenu je navíc rozšířen o stanový tábor. Návštěvníci se zde mohou seznámit s řadou aspektů života tisíc let nazpět – jsou zde k vidění různá řemesla, kromě výše uvedených textilních řemesel jako je tkaní a barvení lze vidět i další textilní techniky jako je tkaní na destičkách, předení, nålebinding, výroba sítí; dále zde bývají představena i různé jiné aktivity. Zároveň je zde možnost vidět aktivity jako je například komentované oblékání do zbroje, ukázku vojenských střetů či dobové kuchyně... Celá akce bývá doprovázena i středověkou hudbou, v tomto případě však hudbou o něco mladší, jelikož hudbu raného středověku prakticky neznáme.

Festival Stary lud je navíc doplněn dalšími aktivitami spojenými s představením lužickosrbské kultury – doprovodný program probíhá i u místního kostela, kde jsou k mání lokální kulinářské speciality. V letošním roce byl program obohacen i vystoupeními zpěváků lidových písní (nejen) z Horní Lužice.

Archeoskansen Stary lud v Dissenu lze letos navštívit až do 17. října (každoročně bývá otevřen zhruba od poloviny května až do poloviny října), otevřeno je každý den kromě pondělí a pátku (út.-čt. 9:00-16:00; so. 11:00-15:00; ne. 13:00-17:00). Více informací lze najít na webových stránkách obce Dissen-Striesow či na Facebooku, samotné vlastivědné museum a archeoskansen sa nachází na adrese Heimatmuseum Dissen - Freilichtkomplex Stary lud, Hauptstraße 32, 03096 Dissen-Striesow, Německo (souřadnice 51.827270027341804 Z, 14.291086826995752 V).

Více si můžete prohlédnout ve fotogalerii.

Autor textu: Ľubomír Novák
(Národní muzeum)